Článek
Přijela jsem v pátek podvečer do menšího hotelu u parku. Ten víkend jsem naplánovala já, on měl přijet z práce později. U recepce jsem nahlásila své jméno, protože rezervace byla na mě, a v systému byl uveden i druhý host. Cítila jsem únavu, těšila jsem se jen na sprchu a chvíli ticha. Na večer jsem nám ještě zamluvila wellness, ale nechala jsem si možnost to podle toho, jak se budu cítit, zrušit. Potřebovala jsem si oddechnout a probrat pár věcí, co se nám doma vršily, nic dramatického, spíš drobnosti, které se hromadí, když si každý žije po svém.
Recepční mě odvedla stranou a řekla proč
Recepční se při pohledu do monitoru zarazila. Sjela očima moje jméno, rychle se na mě podívala a pak zase do obrazovky. Tiše se zeptala, jestli dorazí i druhý host, a dodala, že toho pána odsud zná. Řekla to opatrně, ale jasně. Hned navrhla, ať si na minutu sedneme stranou do lobby, aby nás neslyšeli ostatní. Jak to řekla, sevřel se mi žaludek. Nechtěla jsem scénu ani trapnost, jen jsem potřebovala vědět, co tím myslí. Přikývla jsem, ať jdeme stranou, a snažila se dýchat klidně, i když mě napadaly různé možnosti.
Sedly jsme si do klidnější části lobby. Řekla, že mi to nechce komplikovat, že je jí to trapné, ale že by mi to nerada zatajovala. Zeptala se, jestli je v pořádku, když bude konkrétnější. Řekla jsem, ať mi to řekne. Opatrně řekla, že se s mým partnerem před pár měsíci krátce vídala, když tu býval služebně ubytovaný. Netušila, že je ve vztahu, a když se to dozvěděla, ukončila to. Vnímala jsem každé slovo. Přesto jsem se snažila držet věcný tón. Ověřila jsem si, jestli si ho nemůže plést. Popsala detaily, které seděly. Poděkovala jsem. Byla profesionální, vrátila se do formálního režimu a dokončila se mnou check-in. Požádala jsem ji jen o klíče a informace, nic navíc. Chtěla jsem být chvíli sama.
Telefonní výmluvy, pak přiznání za zavřenými dveřmi
Na chodbě jsem mu napsala, za jak dlouho dorazí, a poprosila o krátký hovor. Ozval se z auta přes handsfree. Zeptala jsem se, jestli recepční zná. Nejdřív řekl, že ne. Pak dodal, že si ho asi někdo plete. Ten tón mi nepomohl. Byl vyhýbavý a cizí. Nechtěla jsem to řešit po telefonu, navrhla jsem, ať přijede rovnou na hotel, že si promluvíme. Přikývl, řekl, že je na cestě. Vrátila jsem se do pokoje, položila telefon na stůl a sedla si na kraj postele. Cítila jsem tlak v břiše. Sprcha ani wellness už mi nedávaly smysl. Čekala jsem, co bude, a snažila se neutápět v domněnkách.
Když přijel, viděla jsem dole, jak si u recepce přebírá parkovací kartu. Ona si držela profesionální odstup, byla znát nervozita, ale nic víc. Vzala jsem ho do pokoje, abychom byli sami. Řekla jsem mu přesně, co mi recepční sdělila, a požádala ho o jasnou odpověď. Chvíli tvrdil, že to nic nebylo, že se jen párkrát potkali. Vydržela jsem mlčet a dívat se na něj. Po pauze přiznal, že spolu byli, když tu býval služebně. Znělo to skoro banálně. Nebylo na tom nic výjimečného, a přesto to na mě silně dolehlo. Najednou jsem věděla, že s ním dnes nechci sdílet pokoj, sprchu, postel ani plán, který jsem si vymyslela.
Druhý pokoj, odstup a chladná noční inventura
Sešla jsem dolů a klidně požádala o druhý pokoj na jednu noc, pokud mají volno. Řekla jsem, že si potřebuji srovnat věci v hlavě. Recepční nahlédla do systému, potvrdila, že jeden pokoj je volný, sdělila cenu a vystavila kartu. Byla na ní vidět úleva i rozpaky. Zaplatila jsem doplatek a rovnou u ní zrušila naši rezervaci do wellness. Nabídla, že ji může přepsat na něj. Kývla jsem. Vzala jsem si kartu a vrátila se nahoru. Řekla jsem mu, že dnes zůstanu sama a ráno odjedu. Ať si to každý promyslíme po svém. Nehádali jsme se. Seděl, kývl, že to chápe, ale měl jiný výraz než obvykle.
Noc jsem strávila převážně bdělá, ale zvládnutelně. Neřešila jsem to v patetických frázích. Jen jsem si rovnala jednotlivé kroky. Co vím, co nevím, co potřebuju slyšet ještě jednou a co už slyšet nemusím. V hlavě jsem si opakovala praktické věci: kdy odjet, co mu říct, co si odvézt. Rozhodnutí vzít si odstup mi dalo alespoň pocit, že jsem něco udělala pro sebe. Ráno jsem si zabalila, poděkovala recepci a nechala na pultu kartu. Neplánovala jsem, co bude za týden. Stačilo mi, že ten víkend už nestrávím ve stejné posteli s někým, kdo mi to neřekl sám.
