Článek
Už nějakou dobu jsem přemýšlel, že bych se pokusil sbírat data o hokejových zápasech, podobně jako to dělají někteří zahraniční analytici. Po chvíli plánování a ujasňování toho, co přesně chci sledovat, jsem konečně připravený sdílet výsledky svého projektu.
Projekt se zaměřuje hlavně na vstupy do útočného pásma z předešlé sezony 2023-24 z Chance ligy (nyní Maxa ligy, tzn. 2: nejvyšší hokejové soutěže). Abych to trochu vysvětlil: útočné pásmo v hokeji je část hřiště, kde tým může střílet na soupeřovu branku a snaží se tam udržet puk co nejdéle. Jak se tým do tohoto pásma dostává, je klíčové pro celkovou taktiku hry. Různé týmy a hráči používají různé způsoby, jak tam proniknout.
Na začátku více teorie níže pokračují grafy a na konci odkaz na celý report v Tableau.
Co vlastně sleduji?
1. Jakým způsobem hráči vstupují do pásma:
- Hráč může vjet do pásma s pukem na hokejce (tzv. kontrolovaný vstup).
- Hráč může přihrát puk spoluhráči, který se do pásma dostane místo něj.
- Hráč může nahodit puk do pásma, což znamená, že puk pošle do útočné zóny bez toho, že by ho měl pod kontrolou – jde o taktiku, kdy se tým snaží co nejrychleji dostat puk za soupeřovy obránce, i když ne s plnou kontrolou.
2. Úspěšnost vstupu do pásma:
- Sleduji, zda byl vstup do pásma úspěšný – tedy jestli tým po vstupu udržel puk a měl možnost pokračovat v útoku.
- Nebo zda byl vstup neúspěšný – například soupeř okamžitě získal puk zpět. Hráč vstupující do pásma o puk přišel, nepovedená přihrávka nebo nahozený puk se nedostal zpět na hokejky útočícího týmu.
3. Vytvoření šance po vstupu:
- Dalším důležitým prvkem je, zda se týmu po vstupu do pásma podařilo vytvořit střeleckou příležitost. To znamená, jestli alespoň jednou vystřelili na branku, což ukazuje, že vstup vedl k nějaké ofenzivní akci. Pokud jeden z útočících hráčů trefil tyčku tak to není počítáno jako střela na branku. Šance je započítána po dobu, kdy je útočící tým na puku nebo v útočném pásmu a do přerušení hry. Pokud je hra přerušena, vhazuje se v útočném pásmu a tým vystřelí na branku, již není vedeno jako šance při vstupu do pásma.
4. Strana, kterou tým útočí:
- Sleduji, zda útok probíhal zleva, středem, nebo zprava hřiště. Každý z těchto směrů může být součástí odlišné taktiky – například některé týmy preferují útok po křídlech (zleva nebo zprava), zatímco jiné se snaží proniknout středem hřiště případně se snaží otevřeným prostorem dostat co nejhlouběji do útočného pásma.
5. Ofsajdy a zakázaná uvolnění:
- Kromě vstupů do pásma zaznamenávám i situace, kdy tým vstoupí do pásma ofsajdem (hráč byl v útočném pásmu dřív než puk) nebo zakázaná uvolnění.
6.Kdo vybojoval puk po nahození (pouze útočící tým):
- Pokud tým nahodí puk do útočného pásma, sleduji, zda se tomuto týmu podaří puk vybojovat zpátky a v lepší případě zda se jim podaří ohrozit branku soupeře a následně vyhodnotit jak úspěšné jednotlivé týmy v tomto jsou.
7. Sledování nejen toho, jak úspěšný je útok, ale o obrana:
- Sleduji nejet týmy které útočí, ale zároveň jak týmy útoky soupeře brání a jak jsou úspěšné.
Definice měřených atributů:
- Kontrolovaný pokus o vstup do pásma: Hráč s pukem na hokejce přejíždí útočnou modrou čáru.
- Úspěšný kontrolovaný vstup do pásma: Hráč s pukem na hokejce přejede modrou čáru a buď pokračuje za kruhy, udrží puk na hokejce v útočném pásmu alespoň 4 vteřiny, nebo přejede modrou čáru a vystřelí na branku.
- Kontrolovaný vstup do pásma se střelou na branku: Hráč s pukem přejede modrou čáru a buď vystřelí na branku, nebo doručí puk za kruhy a přihrává spoluhráči, který následně střílí na branku.
- Přihrávaný pokus o vstup do pásma: Hráč přihrává puk spoluhráči na nebo za útočnou modrou čáru.
- Úspěšný přihrávaný vstup do pásma: Spoluhráč přijme přihrávku a udrží puk v útočném pásmu alespoň 3-4 vteřiny.
- Úspěšný přihrávaný vstup se střelou na branku: Stejná situace, ale tým zakončí akci střelou na branku.
- Nahazovaný pokus do pásma: Hráč nahazuje puk středního nebo z obranného pásma, pokud je nahození do útočné třetiny. Nahazovaný pokus může být také situace, kdy hráč těsně přejíždí modrou čáru a nahazuje puk do prostoru nebo za soupeřovu branku.
- Úspěšné nahození do pásma: Stejná situace jako výše, ale hráč nebo spoluhráč následně získá kontrolu nad pukem v útočném pásmu na více než 4 vteřiny.
- Úspěšné nahození se střelou na branku: Stejný princip jako výše, ale tým po získání puku vystřelí na branku.
Poznámka: Často vidím, že hráči nahazují puk přímo na brankáře. Nemám data z jiných lig pro porovnání, ale subjektivně mi připadá, že tato strategie je v naší lize (CZE2) častější než v jiných (CZE1, SUI1, SWE1, FIN1, NHL).
Poznámky k datům: Data jsou získána pouze ze situací při hře 5v5. Všechny týmy mají odehraný stejný počet zápasů (9). Tento výstup však nezohledňuje, kolik času týmy odehrály při stavu 5v5. Pardubice mají sledované pouze venkovní zápasy (z důvodu horší čitelnosti domácí sady dresů). Ostatní týmy mají odsledované zápasy v poměru 5 doma a 4 venku nebo obráceně.
Zkratky a celé názvy týmů:
- FRM - HC Frýdek Místek
- JIH - HC Dukla Jihlava
- KOL - SC Marimex Kolín
- LIT - HC Stadion Litoměřice
- PCE - HC Dynamo Pardubice B
- POR - HC RT TORAX Poruba 2011
- PRE - HC Zubr Přerov
- PRO - LHK Jestřábi Prostějov
- SLA - HC Slavia Praha
- SOK - HC Baník Sokolov
- TRE - HC Horácká Slavia Třebíč
- VHK - VHK ROBE Vsetín
- ZLN - RI Okna Berani Zlín
- ZNO - HC LERAM Orli Znojmo
GRAFY:
V loňském ročníku Chance ligy dosáhl tým Litoměřic nejvyššího procentuálního podílu kontrolovaných vstupů do útočného pásma. Tento přístup, založený na pečlivé kontrole puku při přechodu do útočné zóny, ukazuje jejich důraz na takticky vyspělou a promyšlenou hru.
Poruba pak měla nejvyšší procento vstupů do útočného pásma kontrolovaně nebo prostřednictvím přihrávek, což byl jeden z klíčových faktorů jejich dominance v základní části soutěže.
Naopak tým Znojma nejčastěji volil strategii nahazování puku do útočného pásma, čímž se odlišoval svým stylem hry, zaměřeným na jiné aspekty přechodové fáze.
Z výše uvedeného grafu vyplývá, že Třebíč vynikala svou schopností uzavírat střední pásmo, což vedlo k tomu, že soupeři byli často nuceni nahazovat puky do útočného pásma. Tento defenzivní přístup Třebíče výrazně omezoval možnosti soupeřů na kontrolovaný přechod přes střední zónu, což přinášelo týmu významnou výhodu v taktické rovině hry.
U týmů Přerova a Pardubic je z grafu patrné, že více než 40 % jejich vstupů do útočného pásma probíhalo po pravé straně hřiště, což naznačuje specifickou taktiku soustředěnou na tuto část ledové plochy. Je pravděpodobné, že na tomto křídle disponují klíčovými hráči, na které spoléhají při přechodu do útočné zóny. Tito hráči pravděpodobně vynikají rychlostí, technickými dovednostmi a schopností efektivně se prosadit proti soupeřově obraně, což z pravé strany činí jejich preferovanou trasu při útočných akcích. Tato strategie může rovněž odrážet celkovou herní filozofii týmů, zaměřenou na maximalizaci jejich útočných možností přes nejsilnější hráče.
Z analýzy vyplývá, že pouze proti Znojmu se týmům podařilo pronikat do útočného pásma středem ve více než 30 % všech případů. To naznačuje, že defenziva Znojma poskytovala soupeřům větší prostor ve střední části hřiště, což jim umožňovalo využívat středovou zónu k efektivnějším přechodům do útoku. Tento fakt může poukazovat na slabinu v obraně Znojma, kde nebyla střední zóna dostatečně krytá, což umožňovalo soupeřům častější kontrolované vstupy právě tímto prostorem.
Horní grafy zobrazují na ose X úspěšnost jednotlivých týmů při kontrolovaných pokusech o vstup do útočného pásma. Levý graf ukazuje úspěšnost samotných pokusů o vstup do pásma, zatímco pravý graf ilustruje, v jakém procentu případů si týmy po kontrolovaných vstupech vytvořily i střeleckou šanci. Osa Y v obou grafech zobrazuje počet pokusů.
Grafy uprostřed se zaměřují na stejné ukazatele, ovšem pouze pro přihrávané pokusy o vstup do pásma.
Zde vidíme, že kontrolované vstupy, kdy hráč přechází pásmo s pukem na holi nebo s asistencí přihrávky, jsou pro týmy výrazně efektivnější než jiné metody.
Shrneme-li data, můžeme konstatovat, že u kontrolovaných nebo přihrávaných pokusů jsou týmy úspěšné téměř v 7 případech z 10. Naproti tomu úspěšnost při nahození puku do pásma je pouze kolem 3 pokusů z 10. Co se týče tvorby šancí, přibližně 2–3 kontrolované nebo přihrávané pokusy z 10 vedou k šanci. U nahozených pokusů je tato hodnota pouze 1–2 případy z 10, což potvrzuje, že kontrolovaný vstup do pásma má mnohem vyšší úspěšnost v generování nebezpečných situací.
Stejný typ grafu, který by zobrazuje úspěšnost jednotlivých týmů při obraně proti různým typům pokusů o vstup do útočného pásma.
------------------------------------------------------------------------
CTL + Pass / ALL: Poměr kontrolovaných a přihrávaných vstupů vůči celkovému počtu pokusů (včetně nahozených pokusů).
CTL + Pass success / CTL + Pass: Poměr úspěšných kontrolovaných a přihrávaných vstupů vůči všem těmto pokusům.
Mezi úspěšnější týmy se řadí Jihlava.
Tento graf znovu ukazuje, že Třebíč své soupeře uměla při vstupu potrápit a ani tolik šancí dovolila soupeři v poměru ke všem pokusům o vstup.
Tyto grafy znázorňují, kolikrát byl jednotlivým týmům odpískán ofsajd během sledovaných zápasů. Graf vlevo ukazuje počet ofsajdů, kterých se tým sám dopustil, zatímco graf vpravo zobrazuje, kolikrát byl ofsajd odpískán ve prospěch tohoto týmu (tj. proti jejich soupeři).
Tyto grafy zobrazují celkový počet zakázaných uvolnění. Na levém grafu vidíte, kolikrát se tým dopustil zakázaného uvolnění, zatímco pravý graf znázorňuje, kolikrát bylo zakázané uvolnění odpískáno ve prospěch týmu, tedy proti jejich soupeřům. Tato data nabízejí pohled na disciplinovanost týmů a jejich schopnost efektivně řídit hru na ledě.
Na závěr bych se ještě rád zaměřil na situace, kdy tým odevzdá nebo získá puk při přechodu do útočného pásma. Tím mám na mysli případy, kdy hráč nahodí puk do útočného pásma ve středním pásmu a následně jde střídat. Mám dojem, že v mnoha případech tímto týmy zbytečně odevzdávají puk soupeři, který pak po vystřídání, často obou týmů, začíná svou akci s pukem na holi ze svého obranného pásma.
Chápu, že tento přístup snižuje riziko ztráty puku ve středním pásmu, což je citlivá oblast, kde může soupeř snadno zahájit protiútok. Přesto si myslím, že by bylo zajímavé, kdyby týmy tuto situaci více analyzovaly a pokusily se ji lépe využít. Možná by tím mohly omezit počet soupeřových útoků v průběhu zápasu a samy získat pár šancí navíc. Samozřejmě, jedná se pouze o můj subjektivní pocit, ale věřím, že tato oblast nabízí prostor pro zlepšení a taktickou práci.
V příštím článku se zaměříme na jednotlivé hráče.
Odkaz na vizuály zde