Příběh Édith Piaf, který bolí dodnes: Tragický osud legendy

Édith Giovanna Gassion, známá pod pseudonymem Vrabčák (La Môme Piaf) se narodila na ulici. Matka ji v necelých dvou měsících odložila ke své matce závislé na alkoholu a šla si po svém. O dceru nejevila zájem. Ne tak otec. I když mu matka Édith vzkázala, ať nejezdí, přijel za dcerou a zhrozil se.

Byla špinavá tak, že se jí bál dotknout, vyzáblá, nehezká.

Otec ji odvezl ke své sestřenici, která vedla bordel. Děvčeti se obrátil život doslova naruby. Zatímco jiným dětem matky vyprávějí pohádky, malá Édith usíná za zdmi nevěstince v Normandii a jejími chůvami jsou prostitutky.

Než ji „slečny“ začaly rozmazlovat, dřely z ní špínu, která se loupala jako šupiny.

Zjistily, že Édith nevidí. Oči měla zalepené hnisem a do všeho vrážela. Děvčata ji přesto zbožňovala. Byla jejich panenkou pro štěstí. Možná si mnohé vybavovaly vlastní dítě, které neměly, anebo o něho přišly.

Prostitutky byly první, kdo se o ni skutečně staral. Praly jí šaty a skládaly se jí na hračky.

„Slečny“ z nevěstince se rozhodly a zorganizovaly záchrannou misi k hrobu svaté Terezičky. A stal se zázrak – Édith se vrátil zrak. Víra v tuto světici ji pak provázela až do smrti.

„Byl to náboženský zázrak, nebo jen důsledek toho, že se o ni v nevěstinci poprvé někdo staral?“

V sedmi letech ji otec vytáhl z tepla nevěstince zpět na dlažbu. Nehodilo se, když děvče „vidí“, nechávat ji v nevěstinci.

Jenže malá Édith s ním poznala jen křik, chlad a pach levného alkoholu. Nutil ji usmívat se na lidi a zpívat, aby měl na absint. Zpívala z plných plic, aby přežila.

Po čase se jí život s otcem začal zajídat a utekla. V 15 letech se setkává se svojí starší nevlastní sestrou Simonou a bere ji pod ochranná křídla. Začíná se odvíjet příběh budoucího miláčka publika.

Nikdy nepochybovala. Věřila, že se stane hvězdou a pro jistotu se modlila ke svaté Terezičce, která už jí jednou pomohla.

Sestry žily na ulici a celkem se jim dařilo. Jenže Édith nebyla nikdy praktická. Franky, co vydělaly, hned ten večer utratily za dobré jídlo a pití. Nikdy si nenechávaly peníze na další den, natož aby spořily. Žily ze dne na den.

V sedmnácti letech Édith otěhotněla a narodila se jí dcera. Přilnula k ní, ale její otec – mladíček Ludvíček – ji unesl. Po dvou a půl letech jí přišel oznámit krutou zprávu: dcera je v nemocnici.

Bylo už pozdě. Děvčátko zemřelo na zápal mozkových blan. V devatenácti letech přišla Édith o svoji prvorozenou dcerku.

A tehdy přišel ten nejtemnější moment. Édith chybělo 10 franků na pohřeb.

Rozhodla se pro věc, kterou nikdy nedělala. Potkala muže, který jí nabídl peníze, když mu bude po vůli. Šla. Když se jí ptal, proč to dělá, řekla mu pravdu:

„Chci pohřbít dcerušku a chybí mi 10 franků.“

Šokovaný cizinec jí dal víc a mlčky odešel. Dcerku sice pohřbili, ale Édith už na hřbitov za ní nikdy nepřišla. Byla to první a poslední dcera, kterou kdy měla.

Po pohřbu své dcery se Édith postupně vrhla do zpěvu – nejdříve na ulicích Paříže, později v kabaretech a malých klubech. Zpívání se stalo jejím jediným únikem z bolesti, i když s každým vystoupením se její tělo a duše vyčerpávaly.

Věrnou společnicí jí byla sestra, kterou s láskou nazývala Momon. Poslední slova Edith patřila právě Momonce:

„Momonko, pozor, když člověk dělá v životě hlouposti, musí je taky řádně splatit…“

Édith přežila čtyři autonehody. Při čtvrté má zlomená žebra, přesto chce dodržet smlouvu a zpívat. Lékař ji varuje:

„Madam, to je šílenství. Máte zlámaná žebra, a kdykoliv do plic vnikne vzduch, budete křičet bolestí.“

„Já ale musím zpívat, dejte mi morfium.“

A opět je tu její stará nepřítelkyně, droga. Při každém záchvatu k ní utíká. Pevně ji ovázali sádrovými obvazy. Těsný krunýř jí ale působí muka, tak sádru rozbije. Nahradily ji pásy náplastí. Vyžádá si další injekci morfia a vstupuje na jeviště.

Na konci života vážila 40 kilogramů, měla artritidou zkroucené ruce a na pódium ji museli vynášet. Jakmile ale zazněla hudba, jako by se do ní vlil nový život.

I přes peklo, kterým prošla, nestála o soucit. V roce 1959 nazpívala svou nejslavnější píseň, která se stala jejím manifestem. Zpívá v ní, že nelituje ničeho – ani dobrého, co potkalo ji, ani zlého, co jí bylo způsobeno.

Byla obklopena obdivem a prošla několika manželstvími i osudovými vztahy, jako byl ten s boxerem Marcelem Cerdanem. Ale žádný muž nedokázal utišit démony, kteří ji pronásledovali od dětství, ani zaplnit prázdnotu po ztrátě dcery.

Edith Piaf byla hvězdou, kterou svět miloval, ale málokdo ji skutečně znal. Svým charismatem si podmanila davy, ale za svou genialitu zaplatila tu nejvyšší daň: životem v nekonečném kruhu bolesti a samoty.

Odešla v pouhých 47 letech, ale její hlas zůstal nesmrtelný.

Zdroj: Édith Piaf

Kniha Édith Piaf, autor Simone Berteautová