Článek
Nedávno se můj synovec vrátil ze školy s brekem. Nejprve mi vůbec nechtěl říct, o co jde, ale když jsem slíbil, že to jeho rodičům nepovím, rozmluvil se. Jejich učitelka na matematiku dle jeho slov používala tělesné tresty. Vyděsilo mě to, ale nechtěl jsem tomu věřit. Chtěl jsem znát víc podrobností, než to začnu nějak řešit.
Synovec vypověděl, že za chybné výsledky dostávají žáci a žákyně od jejich učitelky pohlavky, dívky tahá za copy a chlapce za pejzy. Vzhledem k tomu, že můj synovec nebyl nikdy ve škole nejbystřejší a matematika byla asi jeho největším problémem, musel to od té učitelky schytávat pravidelně. V sedmé třídě mu stále dělá problémy násobilka.
Sešel jsem se s několika jeho kamarády a kamarádkami ze třídy, kteří mi jeho výpověď potvrdili. Nikdo to však neschytává tolik jako právě náš Péťa. Do celé věci už jsem byl zatažen a musel jsem ji nějak řešit. Rozhodoval jsem se, zda to říci Péťovým rodičům, ale zatím jsem je nechal stát mimo celou aféru.
Pár dní na to jsem si domluvil schůzku s třídní učitelkou. Neznala mě, nikdy jsem u nich ve škole nebyl. Souhlasila však, že se se mnou sejde. Když jsem jí vypověděl o tom, co žáci 7.A zažívají v hodinách matematiky, zhrozila se. Došlo jí, že to ta učitelka bude praktikovat na všech svých hodinách matematiky. Nikdo zatím zřejmě ale nenašel odvahu, aby to oznámil.
Třídní učitelka se mnou zůstala v kontaktu a věci se daly do pohybu. Poprosila mě, zda bych mohl s touto záležitostí být diskrétní. Ač mi to bylo proti srsti, souhlasil jsem. Nechtěl jsem, aby místní škola utrpěla takovým skandálem. Špatnou pověstí školy by totiž utrpěli jak učitelé, tak žáci.
Nakonec se celá věc vyřešila rychleji, než jsem čekal. Paní učitelka, která žáky tahala za jejich vlasy, byla už v důchodovém věku, a tak na základě rozmluvy s ředitelem školy usoudila, že bude nejvhodnější, aby v pololetí ze školy odešla. A tak se taky stalo. Synovec mi děkoval, protože je teď díky této aféře ve třídě oblíbenější. Jako první promluvil a zbavil své spolužáky učitelky, kterou nikdo neměl rád.
Ještě ale zbývalo vyřešit jednu věc. Rodiče. Naznačil jsem Péťovi, že by bylo vhodné, aby jim o celém incidentu řekl on sám. Přestože jeho známky se nezlepšily, celá aféra mu dodala trochu sebedůvěry a s mým návrhem souhlasil.
Děti, které ve školách trpí vinou učitelů, by si takové věci rozhodně neměly nechávat pro sebe. Na druhou stranu si to některé děti mohou ve snaze o svou obhajobu přibarvit a je pak těžké hledat, kde je pravda. Rodiče pak často reagují přehnaně, protože se o své děti pochopitelně bojí. Za sebe mohu říci, že jsem rád, že jsme to vyřešili ke vší spokojenosti takovým elegantním způsobem, aniž by se to kohokoli dotklo.
