Článek
Skupina Orlík vznikla už na konci 80. let, ještě za totality. V té době byli komunisti a tehdejší establishment společným nepřítelem všech svobodně smýšlejícich lidí. Skniheadi i punkáči byli na jedné straně, bojovali za stejné ideály. Hrávali na stejných koncerech (pokud se je podařilo zorganizovat). A tak se to přehouplo i přes svobodu přinášející rok 1989.
Hned na začátku toho následujícího, v lednu a únoru 1990, se v jakémsi polorozpadlém domě na Kampě nahrává první deska právě vznikajícího hudebního labelu Monitor. Tehdy ještě neměl v logu svého ikonického šneka. Vladimír Kočandrle má čuch na hudbu, která tu nikdy nebyla a má potenciál zasáhnout nemalou část tuzemských posluchačů lačných po něčem novém. Tak vzniká „Rebélie“. První tuzemský sampler zaměřený na punk a Oi. A první nahrávky tak mají kapely Tři sestry, Orlík, Plexis, Našrot nebo Do řady.
Orlík se brzy stává fenoménem. Mainstreamem. Poslouchají ho všichni, včetně dětí na základních školách. Zásah měl napříč všemi věkovými skupinami, hrálo je rádio i televize. Dokonce si vzpomínám na jeden díl hudebního pořadu „Bago“, v němž se Zdeněk Suchý ptal dětí ve školce, koho poslouchají. Jeden kluk tam odpovídal, že Orlíky a Skoumala (ten tenkrát vydal desku „Kdyby prase mělo křídla“ určenou právě dětem).
Orlík krátce poté debutuje albem „Oi!“, u Monitoru má číslo 4 a nahrávala se v červnu 1990 v Řitce. Deska je v dnešní době nepřijatelná některými rasistickými a nacistickými texty. Ale tenkrát to bylo normální. Dvaadvacetilý Landa a o pět let starší Matásek si zřejmě ještě neuvědomovali, čemu svou hudbou nechávají vzniknout. Co ve svých posluchačích probouzejí, koho oslovují. I když kdyby chtěli vidět, kdo chodí na jejich koncerty, co tam, dělá, jak se chová a co vzývá, určitě by si všimnout dokázali hned v počátcích (a jo, ten moment, kdy se proti neonacistickým pocluchačům vymezili později přišel).
Po prvních Orlících se toho vylíhlo fakt strašně moc, vzpomínal v knize „Kmeny 90“ Vláďa Červený a pokračoval: (Skinheadi) byli úplně mimo, protože začali lovit Vietnamce a Kubánce a cikány. Pamatuju si, jak těsně po revoluci šlo dvě stě skinheadů s řetězama na barevný. Všichni, na něž je tu vzpomínáno zcela určitě poslouchali kapely jako byli právě Orlík, jejichž první desky, kde jedna ze skladeb odkazovala na nacistické „Gott mit uns“ se údajně prodalo 120 000 kusů.
I když text Gott mit uns (z písně „Karel G. mit uns“ jasně odkazuje k nápisu, který nosili na přeskách opasku vojáci Wehrmachtu, bylo by asi nespravedlivé hned Landu s Matáskem považovat za sympatizanty s neonacismem. Spíš než cokoliv jiného šlo z jejich strany o tehdy běžný nekorektní humor (vzpomeňte na "Českou sodu"). Frajeřinu. Nepromyšlenou a hloupou provokaci kluků, kteří si neuvědomovali, jaký zásah mají a že tak spoluvychovávaji první tuzemské porevoluční nácky. Oni sami se zřejmě nechtěli stát mainstreamem, který rasistická témata normalizoval, což jim ale nebere odpovědnost, jak působili na své posluchače.
Rok na to vydává kapela druhou desku poid jménem „Demise“ a provokuje ještě víc. V písni „Bílá liga“ (která vyšla na debutu ještě zakódovaná jako "Álíb agil") zpívá Landa třeba: Co to bylo za ránu, kdo nám to sem z palmy spad? Černý voči, černý tělo to není můj kamarád. Tehdejší anarchistický časopis „A kontra“ na svých stránkách upozorňoval na to, že se na koncertech nejen Orlíků, ale třeba i Třech sester běžně hajluje. Což ale muzikanti taktně přehlíželi.
Když mnohem později David Matásek pro Prima CNN News uvedl: Myslím, že jsme to včas opustili. Ono se to pak zvrhlo a to už se nám pak nelíbilo. …. Byly tam i kontroverzní věci, z nichž nejsem úplně odvázanej, zní to dobře, ale lze s ním polemizovat. To, že se chování rasistických skinheads vymklo v 90. letech kontrole bylo zřejmé mnohem dříve. To kdo chodil na koncerty kapely Orlík muselo být muzikantům také jasné. A to, že tuto scénu i rasistická témata sama kapela přiživovala je evidentní.
Na koncertech jdou pánové ve svých textech ještě dál, když zpívají třeba cover Žbirkovy písně „Biely kvet“ s textem Biela päsť - negra vezmi útokom nebo na melodii „Holek z naší školky“ slova: Venca Klička, brácha Kartáč se Zárubou / Každej večer v Orlíku se s negry rubou / Blaňa Petr David a Karel G. / Negr musí druhej den jít na RTG. Tohle už je čistý rasismus a podobně je to i v textu jiné písně, kde se zpívá: Přijď taky mezi kluky, co nemaj žádný vlasy, a jsou velkou oporou tý naší bílý rasy.
Když o tom v dnešní době David Matásek nebo Daniel Landa mluví, snaží se věc zlehčovat, omlouvat se tím, že to byli dvacetiletí výtržníci. Landa tak třeba v roce 2020 v Mr. Kubelík Show mimo jiné řekl: Jasně, měli jsme tři rasistický písničky, ale jinak nevidím v čem je problém. Popel si na hlavu sypat nehodlám. To, že se to hnutí začalo fašizovat ,nebyl náš problém, protože my jsme to pak okamžitě utli. Není možný si ty tři písničky pustit z dnešního pohledu. Každej chytrák řekne - to je rasismus, ale v roce 1987 jsme to slovo ani neznali. Naším primárním motorem nebyl rasismus. Kámošili jsme se s punkáčema i cikánama.
Landa i Matásek mají pravdu, že činnost kapely v roce 1991 ukončili. Přesto ještě rok na to vychází jejich tři písně na skinheadském sampleru „Skin's songs vol. I.“ A tady jsou (stejně jako třeba na slavném koncertu ve Bzenci, z nějž existuje videozáznam) po boku otevřeně fašistických kapel jako Valašská liga nebo Krátký proces. Pokud tedy tato deska vyšla s vědomím kapely, tak svým jménem přispěli k šíření neonacismu v devadesátých letech. Vzpomínám, jak jsme desku ve škole sháněli, protože tam byla jinde nevydaná skladba „Práče“. A tak jsme díky tomu plynule přešli na kapely mnohem hrubšího zrna. A tohle Landovi s Matáskem zazlívám nejvíc. Distribuci neonacistických textů mezi děti a dospívající mládež.
Je pravda a už jsem to v textu uvedl několikrát, že muzikanti po vydání alba „Demise“ kapelu odstavili, protože se dle nich situace kolem skinheads v Československu neúnosně zvrhla. Ale rasově motivované útoky skinheadů proti Turkům nebo Romům končící smrtí tu ani předtím nebyly ojedinělé. Známý je třeba případ tureckého občana, kterého 7. června 1990 napadla skupina třiadvaceti skinheadů ozbrojených řetězy, noži a tyčemi. Napadený muž podlehl bodné ráně do hrudníku. Matásek s Landou dokonce ještě před tím, v květnu 1990 na vlastní přání vystoupili v Československé televizi poté, co po jejich koncertu došlo k brutálnímu násilí ze strany jejich posluchačů a snažili se situaci uklidnit a distancovat se od ní. Což ale, vzhledem k výše citovaným textům působilo značně pokrytecky.
A pokud by Daniel Landa činnost Orlíku přičítal své mladické nerozvážnosti, nemohl by v roce 2015 na koncertech oprašovat a hrát jejich písně.
Na začátku byli skinheadi rasistický hajzlové, co řvou Bílá liga a mlátěj černochy, Vietnamce a cikány, psal Honza Vedral v knize Kmeny 90. A právě v tomhle začátku u toho byla skupina Orlík. Jo, v pětadvaceti je člověk často příliš mladej na to, aby se choval rozumně. Ale to ho neomlouvá za to, že možná nechtěně a nevědomky a vlastně jen tak shodou okolností vychovával české nácky.
