Tip na dovolenou: Okruh Dánskem po vlastní ose. Písečná duna, soutok dvou moří nebo lachtani.

Každý rok se s rodinou vydáváme na dovolenou naším multivanem. Poslední roky míříme vždy na sever, protože na jihu je na nás v létě příliš velké horko. Projeli jsme tedy Dánsko, Švédsko i Norsko, byli jsme i v pobaltí. A z každé cesty píšu krátký cestopis, který často inspiruje mé přátele k absolvování něčeho podobného a má na mém facebooku docela velký ohlas. A tak jsem ho teď, před plánováním letních dovolených oprášil a stejně jako loňský malý okruh Švédskem jej zveřejňuji tady na Médiu.

Na začátku to bylo zas lehce chaotický. Kdy vyjedeme? Budeme brát Ganíka (psa)? Je dobrej nápad vyrazit do Dánska, když čekám na výsledky testů na boreliosu? Nakonec teda ani v neděli, ani v pondělí, ale vyrážíme v úterý kolem desáté, preventivně vyzvedávám ATB a jedeme známou cestou Praha - Drážďany - Berlín - Rostock téměř na jeden zátah (jen u Drážďan nás zastavujou celníci a ptaj se, jestli nemáme cigarety nebo zbraně).

Asi hodinu před Rostockem mi volá doktor, a že je to pozitivní, teda ten výsledek, mam jí, potvoru jednu a ať beru ty léky, nechodím na sluníčko a nejím mléčné výrobky. Jízda na trajektu mi tradičně nějak pohoupe střevama, takže musím na WC. Diskriminačně tu mají na 1 pánskej záchod 4 dámský, tak vniknu tam, mám dlouhý vlasy a jsem oholenej tak co. Za dvě hodiny jízdy hybridním trajektem jsme v Dánsku a pak ještě 40 km k našemu oblíbenému mostu. Tam jsme krátce po deváté a pak večeře, rozložit auto a spát.

Vstáváme po osmý. Vydáváme se k protestantskému kostelu Damsholte což je jedinej vesnickej rokokovej kostel v Dánsku. Kolem něj je krásně upravenej hřbitov, kamenný náhrobky se jmény jako Larsen, Bertensen, Olafson. Kostel má typickej skandinávskej interiér. Přesouváme se ke křídovejm útesům u pobřeží na ostrově Møn. Jdeme po oblázkovým pobřeží, Alice se koupe v Baltu, rostou tu mohutný přesličky. Taky tu jsou krásný bukový lesy. Stezkou přes rokle, kolem zdejšího jakoby skanzenu Liselund. Je to tu jak v Drbákově, jen místo dubů a tisů buky a místo Slap Balt.

Projedem ostrov a přes město Stege se vracíme tam, kde jsme spali včera. Celej den bylo slunečno, ale v podvečer začíná pršet a jsme docela unavení, i když jsme kolem útesů a pobřeží ušli asi jen 10 km. Vařím těstoviny na odpadkovým koši, protože to je pod stromem a neprší tu a když mne vidí nějakej Dán, přijde vařit na stejné místo. Je fajn, přechází na angličtinu a i s manželkou pak mluví anglicky, abysme si rozuměli. Trochu nadává, že musí vařit brambory, že to bude nadlouho a závidí nám instantní pastu.

Usínáne už v deset hodin. Ve tři začne lejt a leje až do deseti ráno, kdy teprve vstáváme. Meju ešus, včera jsem ty těstoviny dost připálil a musím to drhnout kamenem a stejně ne moc uspokojivě. Snídáme až v čase oběda a pak jedeme na hlavní dánskej ostrov Sjælland na Stevns Klint, Unescem chráněnej velikej křídovej útes, vede tu moc hezká stezka loukama několik desítek kilometrů. Vydáváme se na ní, kolem pevnosti a střílen Stevensdorf, postavených v roce 1952 jako obrannou základnu NATO v době studené války. Aktivní byla až do roku 2000. Asi po čtyřech kilometrech nás ale začne děsit bouřka a tak to otočíme a utečeme před ní, těsně to stihneme do auta.

Jedem přes rodiště Jindry Hojera Højerup k majáku, ale leje tak, že to otočíme pár km jižněji mimo mrak. V tomhle jsou windy super, že člověk ví, kam popojet. Jedeme do města Rødvig, nakoupíme na snídani a pak se jdem projít, ale Alice uklouzne na schodech a ošklivě si sedře záda, po kterejch je sjede. Velmi hrůzostrašnej pád to byl. Tak do auta ošetřit, popojet pod schody a pak procházka přístavem a městem. Vidíme zdejší velkou knihobudku. Pak zas začne pršet, tak se vracíme k autu, který parkuje u peci na pazourky z roku 1870. Hrajeme Výbušná koťátka a Kosmodraky, pak ještě procházka městem, duha nad mořem a přesun na místo spánku, parkoviště u onoho křídového útesu. Právě zas vařím pastu, po ní půjdeme spát.

Večer jsme se ještě byli podívat na moře a já pak rezervoval jedno Airbnb na zítra. Ráno zas kolem osmé vstáváme, Alice má bolavý záda a tak nikam nespěcháme a jedeme k majáku a odtud pohodovou cestou ke starému kostelu v Højerup, kterej stojí na kraji útesu a jehož část (zejména hřbitov) se před lety zřítila do moře. Od majáku já pak převážím auto asi 3 km a zbytek rodiny tam dojde, zatímco já načešu ešus špendlíků. Popojedeme ještě pár kilometrů a pak jdeme další asi 1,5 k lomu, kde jsou prý kvanta zkamenělin a je povoleno si je odvézt, za půl hodiny jsme jich skutečně pár našli, největšího mlže Monika. S Ondrou pak vyrazíme pro auto a ženy zůstávají u moře.

Přemejšlíme kam dál, plán bylo Louisiana Museum Of Modern Art, ale už je dost hodin a nestihli bychom to, tak jedeme do Roskilde, tam jen dáme burger kinga, město necháme na zítra a já mám vytipovaná 4 místa, kde by šlo přespat, protože ten pitomec z Airbnb se neozval (btw. čtvrtá ze čtyř negativních zkušeností s touhle službou). Vybíráme hezký místo u lesa asi 10 km za tím festivalovým městem. Je tu hezká stezka, z klád, provazů a kamenů udělanej několik stovek metrů (aspoň 700) dlouhej bájnej červ Midgardsormen, a po těch kládách, lanech, špalcích a kamenech to děti dojdou až k nedalekému fjordu Kattinge Vig. Tam si aspoň po kotníky smočíme nohy a trochu se cákáme a pak už k autu, rozložit a připravit na noc.

Vstáváme tradičně v půl devátý, snídáme párky a vyrážíme do Roskilde. U parkoviště malá havárka se dvěma proraženejma plechovkama coolu, ten hliník mají extra tenkej tak uklízíme vylitý nepivo. Pak kolem katedrály do muzea vikingskejch lodí, kde si děti vyrobí vlastní lodičky. Nakonec tu trávíme mnoho hodin, maj to tu hodně children friendly. Projdeme se městem kolem několika kostelů až na náměstí k Roskildekrukkerne což je skulptura třech obřích pětimetrových váz od sochaře Petera Brandese. Kolem krásnýho (jako vždycky v Dánsku) hřbitova a katedrály se vracíme vyčerpaní k autu, už je půl šestý, celej den jsme tu strávili.

Pak ještě k rozhledně u takovýho jakoby rybníka, ale pořád jde o výčnělek fjordu, ale není to rozhledna, ale ptačí pozorovatelna. Natrháme si tu aspoň pár letňáčů a pak jedeme na stejné místo, jako jsme spali včera, hrajeme kosmodraky a já pak vařím perkelt, zatímco zbytek rodiny jde zase kolem bájného červa k fjordu, aby se Alice vyblbla ve vodě.

Tradiční probuzení v půl devátý a než uděláme všechny ranní nezbytnosti, přijede na naše lesní parkoviště několik aut s přívěsem na koně, koně vyložej, osedlaj a jedou na vyjížďku. Alice se ještě opakovaně loučí s bájným červem Midgardem a vydáváme se na zámeckej okruh se zastávkou v Coopu, kde doplňujeme zásoby potravin a objevujeme, že tu prodávaj octový brambůrky, který v ČR marně scháním, takže jeden pytlík kupujeme.

Prvním zámkem je vodní Frederiksborg s krásným rozsáhlým a upraveným parkem, jsou tu mramorový sochy antickejch bohů a bohyní, stojí tu třeba Athéna, Herkules, Merkur, Apollón a další. Přesouváme se na zámek Fredensborg, severské baroko, které mne tak moc nebaví, ale zahrady a park tu jsou přenádherný. Trochu krápe, ale to nám nevadí. Posledním je hrad Kronborg, renesanční přínořskej hrad, kde se odehrává Hamlet, hlavně proto sem jedeme, ale tady už prší hodně a tak to bereme jen letem. Alice vypadá unaveně, kašle, má trochu zvýšenou teplotu a tak jedeme zpět, navigace nás překvapivě nasměruje na Roskildeskýho Burger Kinga tak už se tu navečeříme a po krátkejch dohadech kam dál se vrátíme na naše zdejší lesní parkoviště, už potřetí.

Celou noc leje a fouká a ráno to není lepší. Vstáváme už v půl osmý a připravujeme se na delší přejezd na ostrov Fyn. Cestou chceme tankovat, ale nefunguje nám ten automat na benzín a tak se jdu zeptat paní na pumpu, co dělám špatně, říká, že nic. Že jen nemaj naftu. Po velkolepým mostu Lillebæltsbroen kde to fouká tak, že mám co dělat, abych udržel auto na silnici dojedeme k zámku Egeskov. Překvapuje nás jednak velmi vysoké vstupné (260 / 155 DK) a celá koncepce areálu jako zábavní park nás odrazuje a radši se přesouváme 30 km do skanzenu v Odense a ten je krásnej, takže to nakonec dopadlo líp než podle plánů. Trávíme tu několik hodin a blbý je jen to, že Alici i mně dnes není nejlíp. Ale je to tu krásný. Zvířata (koně, krávy, kozy, ovce, prasata, slepice, husy, kachny) vodní i větrnej mlejn, spoustu aktivit (umletí vlastní mouky, chůdy, házení podkovou, Ondra tu hraje na harmonium Yesterday).

Po dlouhý a únavný a naplněný prohlídce skanzenu se přesouváme do města Christiansfeld. Město založili Moravští bratři v roce 1773 a pojmenovali na počest krále Kristiána VII., který jim dal pozemek a různá privilegia. Od roku 2015 ho chrání UNESCO. Většina původní zástavby vznikla mezi roky 1773 a 1800, město je výjimečné urbanistickým konceptem, odpovídajícím ideálům obnovené Jednoty bratrské. (trochu z wikipedie, no). Na ulici tu najdeme nerezovou lžíci, kterou jsme doma zapomněli, tak mám už aspoň jak vařit. Následně přejezd do Egtvedu, kde máme konečně ubytování, v zařízení, který se vznostně jmenuje Egtved Hotel, ale je to dost hrozná ubytovna. Jo, booking to nehodnotil nejlíp, ale najít tady něco, kam může pes a nebude nás to stát víc než 5000 Kč na noc není snadný. A my už se potřebujeme vykoupat a tak. Po šesti nocích v autě se s tím se skřípáním zubů spokojíme.

Po noci v hotelu se probouzíme před osmou do slunečného, ale větrného dne. Jedeme asi 20 km do Billundu do Legolandu, který jsme minulý rok vzdali kvůli dešti. Jsme tu asi hodinu před otvíračkou na luxusním místě na parkovišti. V deset se brány otevřou a my vcházíme dovnitř. Postupně zkoušíme různé atrakce od vikingský jizdy na lodi přes různý horský dráhy. Po druhé hodině přijde první slejváček, krátkej, ale vydatnej. Nakonec nás nejvíc baví Emetův let na trojpatrovým létajícím gauči. Oproti německýmu legolandu nám to tu přijde ale na atrakcích míň atraktivní a na frontách delší. Ale i tak je to tu krásný. Celej dlouhej únavnej den tu trávíme.

Když v šest zavřou atrakce tak začne lejt, přesouváme se do shopu, kde jsme, hlavně Ondra, nemile překvapeni přirážkou skoro 4 % k ceně, kterou tu prezentujou. Píšou to tu malým písmem jak banky RPSN a ještě na dost skrytejch místech. A tak je Ondra těma podivnejma praktikama zklamanej a jde říct paní na informace, jestli ji nevadí, že pracuje pro firmu, která se takhle chová k zákazníkům a pani moc neví, jak na to reagovat a tak jen říká, že ona s tím nic neudělá. A pak už jen rychlej přesun asi 20 km na parkoviště k lesu, rychlá večeře a pozorování nadměrnýho nákladu, kterej kolem jede a kvůli kterýmu zastavujou dopravu. Vypadá to, jakoby vezli raketu, ale spíš to bude větrná elektrárna.

Vstáváme až v půl desáté, včera to byl vyčerpávající den a stejně je hnusně. Přejíždíme do Jelling ke kostelu a hřbitovu a hlavně dvěma runovým kamenům, na jednom z nich je poprvé napsáno jméno Dánsko. Starší a menší z nich nechal vztyčit kolem roku 955 první dánský král Gorm Starý, druhý, větší, jeho syn s legračním jménem Harald Bluetooth kolem roku 965. A chrání to UNESCO. Ale moc dlouho se nezdržujeme, čeká nás dobytí dvou nejvyšších vrcholů Dánska.

Počasí je pod psa. Fouká, každou chvíli prší ne-li leje. Nevyzpytatelný přeháňky. Nejdřív dojedeme na druhej nejvyšší bod Dánska Ejer Bavenhøj, má 170,35 m a je tu rozhledna a dlouho byl považován za nejvyšší dánskou horu. Celá rozhledna hraje (z mazaně rozestavěnejch repráků) skladbu „Signal“ od Wayneho Siegela, ta se spouští náhodně s přestávkama 30 - 60 minut, skladba trvá 3 - 6 minut a je složená tak, aby využívala akustiku té věže. Slyšeli jsme dvě verze a bylo to fakt dost zajímavý. Pak ještě dojdeme asi 300 m na nejvyšší horu Møllehøj (170,86 m). Tam je jedna z mnoha zdejších pastvin krav. No a je fakt hnusně a nastávaj rozepře, 3/4 rodiny jsou otrávený, unavený a je jim zima a jeden nadšenec by klidně chodil v dešti po kopcích, národních parcích či městech. Ale i tento podivín pochopí, že je potřeba zvolnit, rezervuje krásnej a čistej a pohodlnej apartmán dalších asi 120 km na sever v městě Svenstrup a už v 17:00 dorazíme na místo a odpočíváme. Dojdu nakoupit brambory a cibuli a kuřecí prsa a vykouzlím super večeři. A pak koukáme na Netflix, pijeme víno a jíme brambůrky.

V noci jsme v apartmánu zlenivěli a zalíbilo se nám tu a tak jsme psali majitelce, zda by šlo pobyt o den prodloužit. Do 9:45 se neozvala a tak rezervuju ubytování v nedalekém Aalborgu, kam teď míříme. Minutu po potvrzení rezervace volá majitelka, že by to šlo, ale to už je pozdě. Přesouváme se na vikingské pohřebiště Lindholm Høje a je to fakt krásný místo. Trávíme tu celé dopoledne, jednak mezi kameny vyznačujícími hroby a mezi ovečkama, které se tu pasou a pak taky ve zdejším muzeu.

Pak přejedeme do Aalborgu a procházíme hlavně centrum, který je moc hezký. Kromě krásnejch kostelů (ty jejich zavěšený plachetnice mne fakt bavěj) jsou tu pěkný hrázděný i jiný domky. Když máme dost staveb, přejedeme k parku Kildeparken, kde různí muzikanti mají svůj zasazený strom jako vzpomínku na svou návštěvu zde a u každého lze pustit jejich píseň z hrací skříňky. Je to nádhernej koncept a moc mne to baví, jsou tu stromy Stinga, Boba Dylana, Leonarda Cohena, Paula Simona, Guns N' Roses, a mnoha mnoha dalších. A pak už se přesuneme do nového apartmánu v hezkym domku, doběhnu nakoupit a uvařit, ale začne mi téct krev z nosu a nechce přestat, ale nakonec ji přemluvíme, aby toho nechala. Za poslední tejden je to už počtvrtý, možná reakce na ATB na boreliózu. Po večeři a moučníku (dánský citronový půlměsíc) se ještě jdeme cournout do města. Na dobrou noc si ještě dáme zdejší jahodovo-rebarborovej likér.

Ráno nás probouzí slunečnej den. Konečně. Přesně v deset opouštíme náš apartmán a míjíme se akorát se zdejším uklízečem. Jedeme na Råbjerg Mile, což je největší pohyblivá duna v severní Evropě. Má rozlohu 2 km čtvereční a už 300 let se tu sune krajinou každej rok o 18 metrů. Je to tu nádherný. Písek, vřesoviště, mokřiny, jezírka. Slunečnej den. Mám vymyšlenej krásnej 5km okruh, ale když nás mapy.cz posílaj kamsi do mokřin, který i mně přijdou přes čáru, radši to obejdeme a okruh je najednou aspoň 8 km. A jak svítí slunce, spálím si obličej jak ještě nikdy. Možná proto jsem s ATB neměl na sluníčko chodit. Vyfotím asi 6000 úplně zbytečnejch fotek, ale nemůžu si pomoct.

Po únavný procházce po duně a kolem se přesouváme na úplně nejsevernější místo Dánska (když nepočítám Grónsko a tak), kde se spojuje Baltský a Severní moře, takže tu člověk může stát každou nohou v jiném moři. A máme štěstí, potkáme tu i slunícího se tuleně jen kus od nás. Pak ještě vylezeme na maják v nedalekém Skagenu, v němž má zdejší naivní malířka prodejní výstavu obrazů a přesuneme se k duně, kde bylo fajn zázemí. Uvaříme těstoviny, připravíme auto a půjdeme spát.

Ráno je zase krásně, jasno, slunečno a horko. Popojedeme kousek ke kostelu pohřbeném v písku a po krátké procházce popojedeme k moři. Alice tu blbne, Ondra jde sám na procházku vřesovišti a já a Monika si čteme. Poprvé na dovolený mám čas na knihu, čtu zrovna fejetony Jana Buriana, dnes to bylo několik o médiích a několik o Islandu. Jsme tu až asi do tří.

Pak nás čeká dlouhej přejezd do národního parku Thy. Cestou zas začne lejt. Dorazíme a už jen krápe. Uvařím, pak jdeme na krátkou procházku do vřesovišť a při návratu zjišťujeme, že se tu nesmí nocovat. Hledáme jiné místo a dojedeme k moři, tomu severnímu, kde se taky nesmí spát, ale dost se tu vyblbneme různejma skokama a běháním a tak. Až před desátou jedeme pryč najít první místo, kde by šlo rozložit auto. Nakonec spíme u hřbitova v obci Vang.

Ráno leje a tak se nikam nehoníme. Vstáváme až před desátou a lenošíme. Kolem poledne se přesuneme na naši výchozí pozici v národním parku Thy. Je to nejstarší dánskej národní park a překvapivě je založenej až v roce 2007. Dáme si krásnej 8 km okruh po kopečkách zarostlejch kosodřevinou, vlochyněma, černejma brusinkama (tak tomu tady říkaj) a vřesem. Je tu taky spousta mechů a lišejníků, uschlý stromy, nádhera. Stromy tu jsou všechny nahnutý jedním směrem jak fouká vítr a žene na ně slanej písek. Dojdeme k moři, tam chvíli blbneme a pak pokračujeme cestou převážně travnatou. A protože se nám tu moc líbí, popojedeme kus na další okruh k jezeru Vandet Sø. Je to procházka krásným lesem, vede tu i nádherná půlmaratonová stezka. Trochu zklamaní jsme z jezera, ke kterýmu se dostaneme vlastně jen na jednom místě. Tím považujeme Thy za prozkoumaný a pokračujeme dál na jih, v devět zastavíme ve městě Holstebro na burger. Po desátý to pak zabalíme na odlehlém parkovišti ve stejném městě.

Vstáváme kolem deváté, v noci se nám všem zdály fakt hnusný sny. Dohadujeme se, zda zajedeme do nedalekého skanzenu Hjerl Hede. Ondra dost protestuje, nechce se mu tam, ale nakonec mu to není nic platné. U skanzenu je obrovské, ale prázdné parkoviště a brzy zjistíme proč. V pondělí je zavřeno, ale nakonec se s paní odtud domluvíme, že nám nevadí, že jsou budovy zavřené a pustí nás do areálu. Jsme tu sami, prohlížíme chalupy a hladíme skoro všechna zvířata, zas jich tu jsou mraky. Dokonce tu chytám králíka, kterej utek a vracím ho zpět do výběhu. Taky hrajeme hry, třeba házení provazových kroužků, tam všechny překvapí Ondra, i sám sebe, vezme všechny kroužky a jedním hodem zasáhne střed. Nebo se učíme jezdit na kostitřasu. Dobrý to tu bylo.

Přejedeme asi 10 km a jdeme krátkou procházku kolem jezera ke klášteru na poloostrově v Stubbergård Sø. Ten byl ve středověku klášterem benediktinského řádu pod vedením biskupa z Ribe, první záznamy o něm pocházejí z roku 1268 a teď tu žijou vlaštovky. Pak chceme ještě zajet ke zdejšímu mlejnu, ale obě cesty jsou zavřené a vzdáme to. Stejně už je po šestý hodině a tak se vydáváme zase kus na jih. Dojedeme až do rezervace Skjern Enge, ale nesmí se tu spát a tak se zdržíme jen chvilku, uvaříme a se západem slunce odjíždíme ještě kus jižnějc a zabalíme to na parkovišti u silnice.

Ráno vstáváme zas po devátý. Beru poslední ATB čímž považuju boreliosu za vyléčenou. Nejstarším dánským městem není Kodaň, ale Ribe. A tak jsme se v hlavním městě nestavili (byli jsme tu minulej rok), ale do Ribe jedeme. Máme to asi půl hodiny cesty a na loukách vidíme spoustu pasoucích se tapírů. Ale jsou to jen krávy tapířího zbarvení. Ribe je krásný malý město a jeho hlavní ulice jsou plný turistů. Ale i ty vedlejší jsou krásný, obdivujeme nejen moc hezký hrázděný domy a hlavně jejich dveře. Každý jinak vyřezaný a jinak malovaný. Je tu taky krásná románská katedrála, vylezeme na její věž a nejen, že se rozhlídneme do okolí, ale vidíme i zvony a hodinovej stroj. Taky je tu ne příliš zajímavý muzeum a katedrála je uvnitř překvapivě moderně vyzdobena.

Nevynecháme ani zříceninu zdejšího vodního hradu, pozorujeme tu volavku a pak míříme k soše Dagmar, královny Dánské a hlavně dceři Přemysla Otakara I. (i hotel se tu po ní jmenuje). Trochu tu i nakupujeme, Monika zdejší porcelán, děti americký sladkosti a já se prohrabávám vinylama ve zdejším antiku. Málem kupuju L.A.Woman (tu s průhlednou fotkou) a Out Of Time, bohužel jsou vinyly hodně jetý, tak je tu nechávám. Spát budeme na předměstí Ribe.

Po ranních nezbytnostech vyrážíme na ostrov Rømø v národním parku Vadehavet. Cesta na něj vede přes uměle navršenou hráz. Celej ostrov je placka, rovinka, vejškově asi 15 metrů max. Cesta vede kolem wattového pobřeží, což je nádhera, dvakrát zastavuju a kochám se, je zrovna odliv, takže bahýnko (cestou zpět už to bude pod vodou). Ještě u pevniny se tu pasou tisíce ovcí na rozsáhlých mokřinách. Ostrov je malinkej, začneme na jeho severní části, kde je vojenská základna a nemaj se tu používat dalekohledy a brejle, kvůli laserům (aspoň tak to píšou na značkách).

Přejedeme k muzeu, starému statku, původně vybaveném a je to nádhera. Malovaný skříně i stropy, holandský dlaždičky, dveře na vynášení mrtvých. A jako bonbónek kostra velryby. Pak jedeme na krátkou procházku vřesovišti Kirkebi plantage a klečí, asi 3 km okruh, na jehož konci je hřiště, kde se Alice vyblbne. Následně dojedeme na jižní cíp ostrova, kde pozorujeme ovce a procházíme přístavem a já si kupuju jantarovej náramek. Pak ještě Sankt Clemens Kirke, krásnej kostel, v kterým je rozvěšenejch devět lodi. To jsme ještě neviděli. A na rozloučenou s ostrovem si dáme ještě jeden hezkej okruh vřesovištěm Tvidmark Plantage a zdoláme i zdejší nejvyšší horu Høstbjerg, která má 19 m. A pak už opustíme ostrov Rømø a popojedeme kus do vnitrozemí, proti nám je to samej veterán a ve městě Løgumkloster, kde to zapíchneme je sraz veteránů.

Dnes nás čeká návrat a dlouhej přejezd do ČR. Vstáváme kolem osmý a jedeme do supermarketu nakoupit brambůrky, ať si něco přivezeme domů. Po nákupu natankuju plnou nádrž a dám Prahu do navigace a máme to 7,5 hodiny cesty, 822 km. Což je krásný. V sedm bysme měli být doma. Ale cestou si vzpomenu, proč posledních asi 5 let jezdíme v noci. Kvůli zácpám.

Dostaneme se do čtyřech velikejch, první v Hamburku a poslední, největší, těsně před českejma hranicema. Tam je bouračka a po asi půl hodině stání jsme odkloněni mimo dálnici a hranice překračujeme v Petrovicích. Takže návrat je až po desátý hodině a já jsem doslova vyřízenej. Dánsko bylo krásný, všem ho doporučuju. Plán jsme měli na 17 dnů, vynechali jsme asi jen 4 místa v Dánsku a 3 dny v Holandsku (protože jsme si to na několika místech protáhli, jak to tam bylo hezký).