Český populismus na vrcholu moci. Je ohrožena demokracie?

Aktuální volební průzkumy z července 2025 potvrzují, že hnutí ANO si drží silné pozice . Tato dominance není náhodná; hnutí dokáže efektivně oslovovat voliče napříč celým spektrem. Podpora je nejsilnější u lidí ve věku 45 let a více a u důchodců, kde oceňují především důraz na sociální jistoty a stabilní ekonomiku (STEM, červen 2025). Vzestup SPD je často spojován se společnými kandidátními listinami s menšími stranami, jako je Trikolora, Svobodní a hnutí PRO. Tato strategická aliance jí umožňuje oslovit širší spektrum protestních voličů, kteří se kriticky staví k současnému politickému systému a evropské integraci. Podle analýzy NMS Market Research (červenec 2025) by SPD se stalo třetí nejsilnější politickou sílu v zemi a potvrdilo jeho pozici na námluvy jako koaličního partnera ANO a hlavního reprezentanta anti-systémových nálad.

Úspěch populistických stran nelze oddělit od voličů, kteří se cítí být opomíjeni tradičními politickými stranami. Jak uvádí sociolog Daniel Prokop z agentury PAQ Research, podpora populismu se často pojí s ekonomickou nejistotou a pocitem ohrožení národní identity. Tento pocit je živen konkrétními problémy, jako je rostoucí inflace, energetická krize a obavy z migrace. Populistické strany tento sentiment účinně využívají, nabízejí jednoduchá řešení a posilují pocit, že „systém“ je potřeba změnit od základů. Politolog Vít Hloušek z Masarykovy univerzity ve svých analýzách doplňuje, že tato hnutí se daří tam, kde je nižší spokojenost s fungováním státu a pocit, že tradiční politické elity selhaly. Tyto nálady jsou výrazné zejména v regionech, které byly zasaženy ekonomickou transformací a kde je vysoká míra nezaměstnanosti.

Populistické vlády často čelí kritice kvůli rizikům, která mohou představovat pro demokratické instituce. Politolog Michal Klíma, expert na bezpečnost, upozorňuje, že populisté spoléhají na emocionální apel a nabízejí jednoduchá řešení složitých problémů, například snížení daní bez jasného plánu na pokrytí výpadku příjmů. Zkušenosti z jiných evropských zemí, jako je Maďarsko a Polsko, ukazují, že takové vlády mohou systematicky omezovat nezávislost soudnictví, veřejnoprávních médií a dalších kontrolních mechanismů. Například v Polsku provedla vláda strana Právo a spravedlnost (PiS) zásadní změny v ústavním soudu, což vyvolalo kritiku ze strany Evropské unie.

Na druhou stranu, debata o tom, zda je populistická vláda skutečným nebezpečím, je komplexní. Často se stává, že populistické strany po nástupu k moci narazí na tvrdou realitu, která jim brání v plnění jejich radikálních slibů. Jedním z hlavních faktorů jsou legislativní a rozpočtové limity. Velkorysé sliby o snížení daní a zvýšení sociálních dávek se často střetávají s realitou státního rozpočtu a s potřebou udržet fiskální stabilitu, což vládní strany nutí k umírněnějším krokům. Další překážkou jsou mezinárodní závazky, především členství v Evropské unii. Strany, které se profilují jako anti-evropské, musí v rámci vlády čelit nutnosti dodržovat unijní právo a společná pravidla, což vede ke střetu jejich rétoriky s realitou. To může vyústit buď v kompromisy, které oslabují jejich původní program, nebo ve snahu o konfrontaci s institucemi, což může vést k mezinárodní izolaci. V konečném důsledku pak voliči mohou ztratit důvěru ve stranu, která nebyla schopna splnit své sliby.