Článek
Minulost, která se nedá obejít
Porovnávat komunistickou minulost dvou výrazných osobností české politiky znamená ponořit se nejen do jejich životopisů, ale také do toho, co v tehdejším režimu znamenala loajalita, členství a spolupráce. Andrej Babiš i Petr Pavel byli členy Komunistické strany Československa, oba vstoupili kvůli profesnímu růstu, oba působili v prostředí, které vyžadovalo jistý stupeň konformity. Ale podobnost končí u povrchu.
Agent kontra stranický předseda
Babiš vstoupil do KSČ v roce 1980, tedy v době, kdy členství v partaji bylo často podmínkou pro postup v zahraničním obchodě. V jeho případě šlo o Pragoimex, podnik zabývající se obchodem s Alžírskem. V roce 1982 je zapsán jako agent StB s krycím jménem „Bureš“ a podle slovenského Ústavu paměti národa podepsal vázací akt a poskytoval informace hospodářské kontrarozvědce. Jeho angažovanost nebyla pouze formální – byl veden jako spolupracovník tajné policie, i když on sám tvrdí, že nikdy nevěděl, že jedná s StB, a že žádné informace neposkytoval vědomě.V roce 1992 založil pražskou kancelář Petrimexu, ze které v lednu 1993 vznikl samostatný podnik Agrofert, s.r.o. Andrej Babiš se stal klíčovou postavou při transformaci Agrofertu.
Petr Pavel se stal členem KSČ v roce 1985 jako voják z povolání. V roce 1988 se stal předsedou základní organizace strany u výsadkového pluku v Prostějově. Za minulého režimu začal studovat kurz vojenského zpravodajství, který dokončil už v demokracii v roce 1991. Před nástupem na Vojenskou akademii v Brně sloužil Petr Pavel od roku 1983 u 22. výsadkového pluku zvláštního určení v Prostějově, kde působil jako velitel čety a později roty. V roce 1983, ve věku 21 let, podal přihlášku do KSČ a členem strany se stal v roce 1985. Jeho vstup do strany byl dle jeho slov motivován snahou o kariéru výsadkáře, což bylo tehdy v armádě bez členství v KSČ obtížné. Podle vlastního vyjádření vnímal tehdy členství jako normální součást armádního života. Po roce 1989 pokračoval v armádní kariéře, působil v zahraničních misích, zastával vedoucí funkce v NATO a svou minulost veřejně přiznal.
Kdo sloužil režimu s větší loajalitou?
Otázka, kdo z nich byl „větší komunista“, se tak nedá zodpovědět prostým srovnáním stranické příslušnosti. Jde spíš o míru aktivní spolupráce s represivními složkami režimu a o to, jak hluboko sahala jejich ideologická loajalita. Pavel měl vyšší stranickou funkci a prošel zpravodajským výcvikem. Babiš byl veden jako agent tajné policie. Rozhodnutí, koho označit za většího komunistu, nakonec závisí na tom, co v roce 1989 považujeme za skutečné jádro komunistické angažovanosti – zda funkce, službu režimu, nebo spolupráci se StB.
Minulost se nepočítá, pokud se neodloží
Zásadní rozdíl se ale odehrává až po roce 1989. Petr Pavel svou minulost přiznal, otevřeně reflektoval jako chybu, a v roce 2025 jako prezident podepsal zákon, který zakazuje propagaci komunistické ideologie. Symbolicky se tím postavil proti hodnotám, které dříve reprezentoval, a rozhodl se svou minulost politicky i občansky odčinit. Andrej Babiš naopak svou minulost stále zlehčuje, relativizuje a tvrdí, že byl veden neoprávněně. Jeho veřejné vystupování nese rysy populismu, které připomínají logiku normalizačního režimu – rétoriku o elitách, aparátu, běžných lidech. Nejde jen o to, jakou minulost měl, ale co si z ní přenesl do dnešního stylu politického působení.
Odpověď leží v tom, co jsme si vzali dál
Když se zeptáme, zda si Petr Pavel svou komunistickou minulost odčinil, musíme vzít v úvahu nejen jeho službu demokratickému režimu, ale i jasné politické kroky, které ji veřejně uzavřely. A pokud se ptáme, zda Andrej Babiš svou minulost dál reflektuje, pak je odpověď ještě přímější — svými postoji, stylizací i vyjadřováním ji stále znovu připomíná.
Takže nakonec nejde o to, kdo byl v roce 1989 větší komunista. Jde o to, kdo jím zůstal v roce 2025.
