Článek
Dvě slova, jeden národ, dva významy
Zdálo by se že „Rom“ a „Cikán“ označují stejnou etnickou skupinu, mají však velmi odlišné historické kořeny, kontext i konotace. Rom je endonymum, tedy označení, které si komunita dala sama. Pochází z romštiny a je víc než tisíc let staré. Slovo Cikán, jehož původ leží v Byzantské říši, je mnohem mladší než pojmenování Rom a v době svého vzniku nesouviselo s etnickou příslušností v moderním slova smyslu.
Historické kořeny a původ slova „Cikán“
Původní termín Athinganoi (v překladu "nedotknutelní") se v Byzanci používal pro skupiny, které byly tehdejší usedlou křesťanskou společností vyloučeny nebo vnímány jako oddělené (Kenrick, Historical Dictionary of the Gypsies (Romanies), 2007). Mezi takové skupiny patřily etnické a náboženské menšiny, jako například Židé nebo skupiny Arménů, které žily na okraji společnosti nebo byly vůči nim vyčleněné (Fraser, The Gypsies, 2009). Stejně tak se mohl týkat i jiných, etnicky odlišných skupin, které se v Byzanci pohybovaly. Kromě toho se termín používal i pro náboženské sekty jako Paulikiáni a bogomilové, kteří byli vnímáni jako heretici (Fraser, The Gypsies, 2009).
Migrace Romů a přetvoření významu
Až mnohem později se tento výraz začal používat pro romské kmeny, které do Evropy přicházely po migraci z Indie, své původní domoviny. Romové opustili Indii v polovině 6. století a putovali směrem na západ přes Persii, kde se zdrželi delší dobu, což dokládají četná perská slova v romštině. Odtud se následně dostali do Byzantské říše a do Evropy (Horváthová, Kapitoly z dějin Romů, 1998). Jejich kočovný způsob života se podobal oněm původním, ne-etnickým skupinám. Z původně obecného termínu pro společenské outsidery se tak stal specifický, a dnes již ve většině společností pejorativní, název pro Romy.
Proč je slovo „Rom“ jediné správné označení
Rozdíl mezi slovy Rom a Cikán je zásadní a přesahuje pouhé pojmenování. Rom je název který si zvolila sama komunita má svoji historii a dokonce přes staletí oslovení cikán se toto slovo nikdy nestalo součástí romštiny ačkoliv romština má spoustu český a slovenských přejímek (Hübschmannová, Romský jazyk a jeho kořeny, 1998). V průběhu staletí se tento termín stal nositelem historické zátěže, která zahrnuje předsudky, diskriminaci, perzekuci a pronásledování. Tato negativní historie vyvrcholila například během romského holokaustu (Porajmos), kdy byl tento termín zneužit k rasovému pronásledování a genocidě, jako se stalo například v koncentračním táboře Lety u Písku (Říha, Dějiny Romů v Českých zemích, 2012). Používání slova Cikán tak dnes nejenom odkazuje na tyto bolestné události, ale také udržuje stereotypy a historické křivdy, a je proto mezinárodně považován za hanlivý a urážlivý.
Dědictví komunismu a normalizace předsudků
Pro pochopení této situace je klíčové si uvědomit, že v komunistickém režimu nebylo možné svobodně studovat a předávat romskou historii, ačkoliv je neoddělitelně spjata s tou českou (Nečas, Romové v Československu v letech 1945–1989, 1999). Pro mnoho lidí, kteří v té době vyrůstali, bylo slovo „Cikán“ běžným a normalizovaným označením, aniž by tušili o jeho skutečném pejorativním původu a dopadu. Tato alarmující ukázka normalizace předsudků přetrvala do dnešních dnů a ukazuje, proč je stále mnoho Romů i Čechů o své vzájemné historii neinformovaných.
Romská historie jako nedílná součást české identity
Ačkoliv je historie Romů neoddělitelně spjata s historií zemí, ve kterých žijí, včetně České republiky, je často vnímána jako oddělená, marginalizovaná nebo zcela opomíjená (Barany, The Roma in Europe, 2002; Nečas, Romové v Československu v letech 1945–1989, 1999). Z toho pak plyne paradox, kdy je Romům upíráno právo na vlastní historické dědictví, zatímco jejich historie je zároveň neoddělitelnou součástí celonárodního příběhu. Právě proto je důležité pochopit, že Romové nejsou jen etnickou skupinou s kočovnými kořeny, ale národem, který má bohatou historii plnou utrpení, ale i hrdosti a kulturního bohatství.
