Článek
Den první - 1. května 2030 - středa
Probouzím se v 5:30 ráno. Ne, že bych o to stál, ale automatický budík dospěl k závěru, že přišel čas vstávat. Nikoho nezajímá, že mám dovolenou. Vlastně nechápu, čemu se divím - takhle je to každý den už pár let.
Potácivým krokem se přibližuji do kuchyně k lednici. Displej svítí červeně - vím, co to znamená. Lednice si mě pamatuje. Pamatuje si i to, že jsem porušil pravidla. Po půlnoci jsem totiž zaútočil na jogurty uvnitř. Ano, sežral jsem tři, takže se zamkla a já jsem bez snídaně.
Otočil jsem se ke kávovaru - také klidně hibernuje. Sakra, zrovna na 1.máje budu bez snídaně i bez kávy? Je to jediný den, kdy EPU (European Police Unit) toleruje líbání na veřejnosti.
Ještě nedávno jsem o tom nevěděl a letmo políbil svou ženu v supermarketu. Několik pohoršených zákazníků vytáhlo telefon a než jsem se nadál, přijeli pracovníci ostrahy supermarketu na elektrokoloběžkách.
Jejich bambusové pendreky u pasu budily patřičný respekt, takže jsme raději odešli pryč bez nákupu a s omluvami.
Když nad tím přemýšlím, bude asi lepší, když s manželkou půjdeme sbírat a třídit odpadky v parku. Za odměnu dostaneme „Grédity“ – obdoby dnes již zapomenutých bonů do tehdejšího Tuzexu.
Manželka měla z mého nápadu radost - div mi nevlepila pusu před barákem. Autem jet nemůžeme, jelikož náš soused z něj přes noc čerpal energii, aby mohl sledovat televizi, prát a vařit.
Ale co už - dostaneme bonus za to, že chodíme po svých a neničíme silnice. V parku trávíme celý cen - přibyly čtyři nové druhy kontejnerů.
Domu se vracíme úplně zničení. Lednice usoudila, že nejsme ve stavu, kdy bychom se mohli najíst podle předpisu a zůstává zavřená. Jdeme se umýt a spát.
Den druhý - 2. května 2030 - čtvrtek
Opět se probouzím v 5:30. Na telefonu mi bliká notifikační dioda. Mžouravě prohlížím displej a polije mě studený pot. Jsem předvolán na obvodní oddělení EPU k podání vysvětlení.
Snídani vynechávám dobrovolně, na kafe nemám ani pomyšlení. Už takhle mám vysoký tlak kvůli tomu předvolání. Jdu ke skříni, kde hledám předepsaný oblek pro jednání na úřadech nebo na policii.
Na oddělení jsem dorazil v 7:00. Už mě čekali. Nikdo se se mnou moc nebavil a rovnou mi sdělili obvinění: chov nepovolených koček. Všechno doložili kamerovým záznamem. V tu chvíli jsem měl chuť naši norskou kočku zabít.
Sehnal jsem ji v roce 2025. Byla bez papírů, ale vzhledem i chováním odpovídala tehdejší normě. Jedinou odchylkou byl trochu méně osrstěný ocas.
A právě tohoto detailu si včera odpoledne, když jsme nebyli doma, všimla pouliční kamera. Proč ta trubka lezla ven?
Ukecal jsem to na 100 Gréditů - to je asi trojnásobek toho, co nám včera vydělala práce v parku…
Kapitán oddělení mě poučil, že kočku musím odeslat k bližšímu přezkoumání a to do dvou dnů, v předepsaném a uzavřeném balíku. Namítal jsem, že se v krabici bez průduchů udusí, ale vše marné. Předpis je předpis a ten se musí dodržovat.
Já musím nějak opatrně sdělit manželce, že místo bonusových Gréditů jsme přišli „cugrunt“ a bude tedy potřeba někoho udat za porušování pravidel, abychom si napravili reputaci i stav digitálního konta.
Lámali jsme si s tím hlavu celý den. Až večer dostala manželka geniální nápad. Líbil se mi - jednak se pomstíme sousedovi za neustálé „žraní“ energie našeho elektromobilu a jednak vylepšíme rodinný rozpočet. Ten se bude divit, šmejd jeden!
Den třetí - 3. května 2030 - pátek
Nemůžu se dočkat rána. Z postele vyskakuji ještě před budíkem a chvátám pro něco dobrého do kuchyně. Kupodivu, lednička i kávovar dneska posloužily na výbornou. Oblékám si modrožlutý vycházkový oděv a vycházím ven před dům.
Čekám na souseda, až také vyleze ven. Objevil se asi za 10 minut.
„Zdravíčko, sousede,“ uvítal jsem ho.
„Brýtro,“ utrousil na půl úst. „Dneska nějak brzo ne?“
„To víte,“ pokrčil jsem rameny. „Pořád je co dělat. Chci si pořádně prohlídnout ty nové kontejnery. Ať se to dělá správně.“
„Já se divím, že se na to nevykašlete,“ odpověděl mi. „Samá novota, kraviny, předpisy, globální oteplování, chytrý domácnosti…já bych to normálně zrušil, tu unii.“
Zatvářil jsem se šokovaně a pokoušel se mu oponovat. Soused nevěděl, že mám v kapse telefon, který zaznamenává každé naše slovo.
Bavili jsme se asi čtvrt hodiny, během které jsem na záznam sbíral jedno „kompro“ za druhým. Když pak soused popošel k autu a následně odjel, odeslal jsem všechno na EPU.
Do hodiny ho měli. Jednotka si pro něj došla přímo na střechu budovy, kde montoval solární panely. Na oddělení se s ním vůbec nemazali. Sebrali mu řidičák, živnostenské oprávnění a zamkli mu digitální peněženku.
Mohl být rád, že nedostal několik let těžkého žaláře v lithiových dolech. Mně přišla děkovná zpráva s QR kódem pro stažení 150 Gréditů. Vida, smázlo to pokutu za kočku a ještě jsem vydělal „pajsku“.
Za to máme balení pěti jogurtů s arašídovými cvrčky. A to se vyplatí!
Co si myslíte Vy? Budeme takto žít v roce 2030? Hlasujte v anketě, případně komentujte v diskuzi.
