Článek
Požádat o pomoc není ostuda
Žádost o pomoc dnes s manželkou bereme jako běžnou záležitost, avšak byly doby, kdy jsme se na něco takového báli byť jen pomyslet. V hlavě nám neustále kolovaly stále stejné a neodbytné otázky.
Třeba co si o nás pomyslí ostatní? Vždyť řeknou, že se neumíme postarat o své dítě. Jiní to zvládli sami, tak proč bychom to nedokázali my? Nebýt naší společné kamarádky, která v minulosti řešila obdobné problémy, nejspíš bychom se o rané péči nikdy nedozvěděli.
Byla to právě ona, kdo nás dokázal přesvědčit, že na některé věci zkrátka sami nestačíme. A že rozhodně není ostuda si to přiznat. Poskytla nám základní informace a kontakt na nejbližší pobočku. Netušili jsme, jak rychlý spád následné události naberou.
Základní informace o rané péči najdete ZDE
Poradkyně zbořily zažité předsudky a mýty
Když se řekne „sociální pracovnice“, spousta lidí si vybaví korpulentní ježibabu, které z očí srší blesky a její hlas by rázem umlčel i ostříleného kriminálníka. Nechci tvrdit, že jde o vymírající druh, ale již se s ním setkáte spíše vzácně.
Společnost pro ranou péči používá slovo „poradkyně“. Při našem prvním setkání s nimi jsme okamžitě pochopili, proč tomu tak je. Tyto sympatické ženy dokážou z dodaných informací vytěžit maximum, přičemž postupují naprosto profesionálně a hovoří k věci.
Jestliže jsme před první schůzkou měli jakékoli představy a obavy, tak je vstřícné poradkyně dokonale zbořily. Vysvětlily nám, co všechno je zapotřebí ke spolupráci, jak bude probíhat a jaká vyšetření mohou nabídnout. Primárně se specializují na vady zraku, ale útočiště u nich najdou i děti s kombinovaným postižením.
Třešničkou na dortu byla skutečnost, že poradkyně dojíždějí za svými klienty přímo domů. Mají tak možnost vidět dítě v jeho přirozeném prostředí a mohou daleko lépe vytvořit individuální plán a maximálně ho přizpůsobit potřebám rodiny. V kombinaci s dalšími odborníky jde o optimální postup, který dítěti pomůže k dalšímu vývoji.
Empatie, kvalifikace, profesionalita. Zdarma
Jak jsem již uvedl na začátku, Společnost pro ranou péči existuje více než 30 let. To už samo o sobě něco vypovídá. Bohužel nedostává tolik pozornosti a zájmu, což je dle mého názoru opravdu velká škoda. Pokud se ale rozhodnete navázat spolupráci, můžete očekávat opravdu pořádnou dávku empatie a porozumění.
Poprvé po dvou letech od narození mladšího syna jsme měli pocit, že nám někdo rozumí a zajímá se nejen o pokrok naší ratolesti, ale také o to, jak to zvládáme my. Najednou jsme měli někoho, komu záleželo na osudu nás všech a dělal pro výsledky maximum.
Tisíce rodin se společným cílem
Ačkoliv jsme se o přínosech rané péče již nemuseli přesvědčovat, loňský duben nám totálně vyrazil dech. Byl nám nabídnutý odpočinkový pobyt s dětmi na Jindřichohradecku.
Za pár drobných. Doslova. Ubytování na 3 dny a 3 noci, plná penze, hlídání dětí a bohatý program. To nejcennější na nás ale teprve čekalo. Totiž setkání s ostatními rodinami. Bylo jich zhruba deset, plus mínus.
Každý z nás dostal svůj prostor. Bylo čistě na nás, jakým způsobem ho využijeme. Mohli jsme relaxovat, pobýt s dětmi venku na hřišti, pohovořit s poradkyněmi. Největším přínosem však byly rozhovory s ostatními rodinami.
Najednou jsme zjistili, že nás spojuje něco víc. Že k sobě máme přirozený respekt a nemusíme se schovávat, ani se omlouvat, pokud naše děti nefungují „podle Vorschriftu“. Že jsme v tom všichni společně a mluvíme stejným jazykem, který je pro většinu ostatních téměř nesrozumitelný.
Budou nám chybět
Všichni bychom si přáli, aby naše spolupráce nikdy neskončila. O tom jsem přesvědčený. Bohužel však musím přijmout bolestivou pravdu. Délka spolupráce je totiž limitována do 7 let věku dítěte. Pak budeme muset zase bojovat sami.
Ale víte co? Na společnou bitvu proti nepřízni osudu už nikdy nezapomeneme. Navždy v nás už zůstane nesmazatelný otisk, který v nás raná péče zanechala. A vždy si s úsměvem vzpomeneme na ty skvělé poradkyně, které svou práci dělají srdcem.
Děkujeme za všechno!
