Článek
Tichý zabiják
Psal se rok 1990. Československo se probouzelo do svobody – a spolu s ní přišel strach. Slovenskou část republiky začal děsit muž, který v noci přelézal okna, vraždil spící ženy a zanechával po sobě jen ticho a smrt. Jmenoval se Ondrej Rigo.
Jeho běsnění v Československu začalo v noci z 6. na 7. října 1990. První obětí se stala 88letá důchodkyně, která žila v domově pro seniory. Vrah krátce obcházel kolem, aby se ujistil, že ho nikdo nesleduje. Poté přelezl nízké železné oplocení a ocitl se na zahradě areálu domova.
Vytipoval si přízemní pokoj s pootevřeným oknem. Vlezl dovnitř a pokojně spící ženu brutálně umlátil pěstí k smrti. Po vraždě vykouřil několik cigaret a stejnou cestou z místa utekl.
Policie v okolí místa činu zajistila nedopalky a blíže neurčený počet nizozemských mincí - guldenů. Mezi další stopy patřil i otisk podrážky obuvi pachatele. Nic jiného prozatím kriminalisté k dispozici neměli.
Nezastavil se ani před dítětem
Ráno 3. ledna 1991 byla v přízemním bytě podnikové ubytovny nalezena další těla. Šlo o 40letou ženu a jejího 16letého syna. Vrah se opět dostal dovnitř způsobem, který se mu už jednou osvědčil - využil pootevřené okno. S sebou si přinesl silný dřevěný kůl, který našel venku.
Nejprve několikrát udeřil do hlavy nezletilého chlapce a poté se zaměřil na jeho matku. Oběti neměly šanci se jakkoli bránit a svým zraněním na místě podlehly. Ani všudypřítomná krev Rigovi nezabránila zneužít bezvládné tělo.
Po aktu celý pokoj důkladně prohledal a odnesl si odtud šperky a peníze. Opět se mu podařilo bez jediného svědka uniknout. Policie začala po pachateli intenzivně pátrat a zvýšila nasazení hlídek v ulicích. Navzdory všem opatřením došlo za necelý týden k dalšímu trestnému činu.
Kolem třetí hodiny ranní se domů vracela 31letá žena. Rigo byl v tu dobu schovaný ve dvoře, kde našel motyku s dřevěnou násadou.
Chtěl ji použít jako vražednou zbraň. Jakmile zjistil, že jeho oběť vešla do bytu, odnesl motyku na meziposchodí a dvě hodiny čekal. Přestože nemohl vědět, zda žena opravdu spí, považoval tuto dobu za záruku.
Ke dveřím do jejího bytu si přistavil štafle, které našel na chodbě. Vysadil z pantů ventilační okno, odnesl ho na meziposchodí a vzal si připravenou motyku. Otvorem nad dveřmi pak vlezl dovnitř.
Konal okamžitě, bez zaváhání. Dvakrát ženu praštil násadou od motyky, jenže dřevo se rozlomilo napůl a napadená se velice rychle zorientovala. Strhla se prudká bitka a Rigo začal mít problémy.
Mladé ženě se podařilo uchopit jednu zlomenou část násady a začala s ní vraha mlátit hlava nehlava. Rigo, zaskočený odporem, utekl k bytovým dveřím, které si odemknul klíčem. Zprvu to vypadalo, že chce utéct, ale za okamžik byl zpět s úmyslem dokončit to, co začal.
Přirazil svou oběť na horké kachlíky a neustále ji při tom bil. Ženě se i přes obrovskou bolest a inkasované údery podařilo nahmatat Rigovo přirození a silně jej stisknout. Sevření bylo natolik silné, že se Rigo definitivně rozhodl utéct.
I policie měla svou zbraň - analýzu DNA
Díky svědectví napadené získala policie alespoň hrubý popis pachatele a podařilo se zajistit další trasologické stopy. Ondrej Rigo se po tomto „neúspěchu“ odmlčel a začal si své budoucí oběti vybírat pozorněji.
Potřeboval zabíjet jen ženy, které mu nebudou klást žádný odpor. Po třech měsících zavraždil 80letou spící důchodkyni. Dovnitř se opět dostal přes okno a k vraždě použil těžký kus betonu. Po činu ji pohlavně zneužil a odnesl si z bytu několik cenností.
Policie si rychle začala spojovat veškeré souvislosti. Všechny vraždy, stejně jako neúspěšný pokus o vraždu, se staly blízko sebe. V jedné lokalitě. Toto zjištění vedlo k předpokladu, že vrah musí být zdejší a konkrétní lokalitu dobře zná.
Dalším společným znakem byl modus operandi, tedy charakteristický způsob jednání pachatele. Bylo zřejmé, že si vrah vybírá osamělé ženy, ke kterým má přístup přes okno, balkón nebo pavlač.
Vybírá si účinné vražedné zbraně - například kůly, betonové kostky nebo lešenářské trubky. Relevantních stop a důkazů přibývalo.
Policie měla krevní skupinu vraha a díky nové vědecké metodě měla k dispozici i strukturu Rigova DNA. Ondrej Rigo totiž zanechával své sperma na tělech zavražděných žen. Netušil, že se tak vlastně nevyvratitelně podepisuje pod každý svůj čin.
18 dní utrpení
V červenci roku 1991 zavraždil 22letou ženu, kterou v podvečer zahlédl v přízemním bytě hrát na kytaru u otevřeného okna. Počkal, až dívka usne a vlezl k jejímu lůžku. Několikrát ji udeřil do hlavy ocelovou trubkou, kterou si přinesl s sebou.
Bezvládné tělo opět pohlavně zneužil. Netušil, že dívka stále žije. Když skončil, jako vždy prohledal pokoj.
Odcizil odtud hodinky a rychle zmizel. Těžce zraněná dívka byla ráno nalezena a převezena do nemocnice, kde marně bojovala o život celých 18 dní.
Kriminalisté nasadili do ulic ještě více lidí, ale Rigovi se stále dařilo unikat. Občané si však dávno dávali mnohem větší pozor a linka 158 brzy obdržela hlášení, že se po městě potuluje muž, který nahlíží do přízemních bytů.
Policie na místo vyslala hlídku, která Riga ztotožnila a odvezla na výslech. Kriminalisté ho propustili na svobodu, přestože už patřil mezi hlavní podezřelé.
Krev a ponožky místo rukavic
Ondrej Rigo byl zatčen na začátku března roku 1992. Tehdy zavraždil lešenářskou trubkou 67letou ženu a opět ji pohlavně zneužil. Po nalezení mrtvoly si pro něj přišla policie do hotelu Carlton, kde pracoval jako šatnář.
Důkazů bylo víc než dost, navíc měl stále zakrvácené oblečení a chyběly mu ponožky. Konečně se tak vysvětlila i záhada, proč se na místech činu nikdy nenašly žádné otisky prstů.
Ondrej Rigo používal své ponožky jako rukavice a tak po něm nezůstaly žádné daktyloskopické stopy. Zanechával jiné nezvratné důkazy, ale to ho nejspíš netrápilo.
Nabyté poznatky přivedly policii na nápad obrátit se prostřednictvím právní pomoci na kolegy v zahraničí. Nevyřešené zločiny s podobným průběhem měli policisté v Německu a v Nizozemsku.
Pachatelem byl opět Ondrej Rigo. Policisté při spolupráci se zahraničními kolegy zjistili, že Rigo v prosinci 1989 odjel bez platného cestovního dokladu do Rakouska.
Obstaral si tam falešný jugoslávský pas a vycestoval do Německa, kde chtěl požádat o azyl. Padělaný doklad v Německu odhalili a Rigo byl na dva měsíce uvězněn. Poté ho přemístili do domova pro žadatele o azyl, kde dostal šatstvo a obuv.
Vzorek této obuvi přesně odpovídal trasologickým stopám, které policie později zajistila v Bratislavě. V domově dlouho nevydržel.
Pro krádeže a nedodržování řádu byl nucen domov opustit. Nejprve odjel do Mnichova, kde zavraždil dvě ženy a poté odcestoval za svou sestrou do Amsterdamu, kde si připsal další oběť.
Doživotí bez výčitek
Ondrej Rigo se nikdy k žádnému ze svých činů nepřiznal a to navzdory faktu, že mu každá vražda byla jednoznačně prokázaná. Zapíral, prohlašoval se za nevinného. Soud jeho výmyslům neuvěřil a odsoudil ho na doživotí.
Tento bezcitný, chladnokrevný vrah, který má na svědomí devět lidských životů, zemřel 14. června 2022. Je paradoxní, že znalci u něj nikdy neshledali žádnou sexuální deviaci. Pravdu se už nikdy nedozvíme, ale jedno je jisté.
Ondrej Rigo se zapsal do dějin moderní kriminalistiky tím nejčernějším písmem.
Použité zdroje, kde si můžete přečíst i něco navíc:
https://kriminalistika.eu/muzeumzla/rigo/rigo.html
https://cnn.iprima.cz/posledni-rozhovor-s-brutalnim-vrahem-ze-slovenska-pred-smrti-priznal-kdy-jedinkrat-plakal-110704
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/723528/podcast-nejbrutalnejsi-slovensky-seriovy-vrah-rigo-znasilnoval-mrtvoly-a-na-miste-cinu-nechaval-ponozky.html
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/slovensko-seriovy-vrah-ondrej-rigo-umrti.A220616_095516_zahranicni_kha
Na Youtube existují i dokumenty, např.
https://www.youtube.com/watch?v=ikWX-gATYwE&t=1085s&ab_channel=Vlado
