Článek
Ano, doba se mění. Valorizace důchodů proběhla, ale nesmyslně vysoké ceny všeho si vybírají svou daň. A pochopitelně bude žít jinak senior v nájmu a jinak senior ve svém.
Ovšem každému snad dojde, že mnozí důchodci žijí ve vlastním bydlení neboť dřívější podmínky k získání nemovitosti byly zcela jiné než nyní. A co si budeme povídat, byly mnohem příznivější.
Ale jak říká moje babička, je rozdíl zda jste na všechno dva, nebo je senior sám. Dříve, za dob produktivního věku našich prarodičů, byly naprosto běžné společné účty a výdělky obou partnerů byly vnímány jako společné peníze.
Babička, která prodávala na živnost v obchodě, přirozeně nosila domů méně peněz než děda, vedoucí zemědělského družstva a příležitostný instalatér. Oba se ale hodně otáčeli jak v práci, tak na svém hospodářství. Našetřili si své vydělané peníze a dokud to šlo, užívali si je.
Před pěti lety babička ovdověla, část peněz investovala do nového kotle na pelety se zásobníkem, který ji obstarávají synové. A ačkoliv jí našetřené společné finance ještě zbyly, jsou pro ní svátost, nikoliv budget, který by utrácela za manýry. Žije skromně a jak naprosto vážně říká, jsou to peníze na pohřeb a půlku prasete ročně. Když ještě žil děda, dělali si své zabíjačky a z čuníka spotřebovali vše. Teď si každý rok na podzim objedná půlku, společně s rodinou naporcuje, rozdá úkoly, maso zpracuje a uskladní v mrazáku.
Svůj důchod má okolo 13 000 Kč, poplatí energie, jídlo, léky a ještě jí zbyde na pravidelnou návštěvu kadeřnice.
Stará se o svých deset slepiček, s láskou si chystá zahrádku a celou sezónu pěstuje všemožnou zeleninu, brambory a ovoce. V chladnějších měsících si pak pochutnává na svých nakládaných okurkách, zavařených třešních a hruškách, marmeládě nebo leču. V životě nekoupila vajíčka. Ve svých 78 letech je to čiperná babička.
Třikrát do roka vyrazí do místního kulturního domu na sraz rodáků, obecní schůzi a poslech dechové hudby. A tradičně, čtyřikrát ročně, pak cestuje do Kutné Hory za sestrou.
Když jsme jí chtěli dopřát sušičku, zásadně odmítla, a to se mi na ní líbí. Důrazně nám vysvětlila, že tento stroj je rozmar, který nejenže je hlučný a spotřebuje zbytečně moc energie, navíc postupně ničí oblečení a nic se nevyrovná důkladně pověšenému prádlu venku. Navíc argumentovala tím, že ona je přeci doma a nepotřebuje ušetřit čas ani práci.
Všechny své věci, nábytek, zařízení, ono oblečení má jak ze žurnálu. O všechno, co má, se pečlivě stará s velkou láskou. A i když žije v místě, kde jsou dostupné obchody i služby, nikdy ji nepohltil konzumní způsob života. Radost jí udělá kdejaká maličkost nebo třeba její oblíbené jídlo - čerstvý chleba se sádlem a cibulí. Má životní nadhled, optimismus i moudrost, zajímá se o dění a žije si svůj život s úsměvem na tváří.
Když jsem jí pak ukazovala články o vysokých důchodech zde psané, přesně jí bylo jasné, jak jsou smyšlené, a litovala pouze těch, kterých se to dotklo.
A jak říká, doba nikdy nebyla zlá, to jen lidé byli zlí.
