Článek
Nedávno jsem vyslechla rozhovor tří mužů nad pivem, přičemž jeden si stěžoval, že jeho žena je po celém dni unavená a večer na něj nemá čas, už údajně strašně dlouho. Druhý bědoval, že žena vydělá málo peněz a on ji těmi svými rozmazlovat nebude. Třetí dopil, řekl něco ve smyslu ať se vzpamatují a odešel.
Zbylí dva páni dál kritizovali „ty svý starý“ včetně pána, co ještě před pár chvílemi seděl s nimi.
Pán co odešel, byl poměrně zavalitý a neupravený, vyzařovalo z něj ale velké charisma. Ti dva nevypadali nijak špatně, jeden byl velmi pohledný, ale z úst se jim linula nehorázná slova na adresu svých manželek.
Proč se svými ženami tedy jsou, když o nich mluví tak špatně? Proč jeden z mužů nešel své ženě domů pomoci namísto opíjení se, aby tolik unavená nebyla, zamýšlela jsem se. Vždyť ani oni jistě nebyli dokonalí.
A tak si říkám, existuje někde dokonalý muž, který je kombinací těchto třech a z každého má to nejlepší?
Mluvila jsem zhruba s deseti mými kamarádkami, známými nebo kolegyněmi. A i když má každá jinak dlouhý vztah, jiné poměry a jiný způsob života, žádná z nich nemluvila o svém muži škaredě jako chlapi v restauraci o svých ženách. Všechny tyto ženy jsou pracující a dávají finance do rodinného rozpočtu, starají se o děti, manžela i domácnost, vaří, perou, uklízí. Někdy samy, někdy s manželem. Jsou silné, pečují o sebe a záleží jim na mnoha věcech.
A v každé z nich, i v každé ženě na světě se skrývá citlivá a něžná bytost, která někdy touží být ta slabší, která se potřebuje cítit v bezpečí, potřebuje podporu a respekt. Zároveň ženy dokáží být laskavé a pečující (samy o sebe i o manžela) a ve své podstatě potřebují muže. Žádná z nás netouží být ta, která hravě dokáže nadělat dříví, přivrtat polici, poradit si s rozbitým autem a být skvělou mámou a dobrým tátou zároveň.
Jenže někdy není zbytí.
Muži musí dovolit být ženám přesně takovými, jaké by si je přáli mít. Mnohdy mužské pohlaví kritizuje feminismus a snahu žen o genderovou vyváženost. Pojďme se ale zamyslet, kde se to vzalo?
Zřejmě se některé ženy o sebe, své děti, svůj domov musely a musí postarat samy. Stává se, že buď chlap odešel, nebo se utápí v pivu či se válí na gauči jako vorvaň. Někteří jsou v práci celé dny, jiní dávají přednost koníčkům a kamarádům nebo upřednostňují své vlastní pohodlí. Zdá se, že kvalitní muži jsou buď homosexuálové, mamánci, nebo je snad ulovila nějaká saň.
Mnohdy žena vstává do práce, chystajíc snídani pro celou rodinu a výprava dětí je na ní. Z práce přichází a začíná ji druhá směna v domácnosti a večer třetí směna u manžela (pokud je), aby se jí pak nedostalo ani kousku toho, co by ve skutečnosti potřebovala. A ještě si dovolí říct o peníze na domácnost, potřeby dětí, nebo dokonce výlet či dovolenou. Přesně tak na mě působil vzhled jednoho muže z restaurace, který to prezentoval jako normu.
A tak se hravě může stát, že zdánlivě najednou ženy válcují chlapy, výkonné a odhodlané, životu vstříc všechno zvládnout samy.
Ovšem pravda je, že i ta nejzarytější touží po tom se moci někomu schoulit do náruče a mít někoho, kdo by jí podržel a pomohl. Jenže komu?
Existuje takový muž? Který pomůže vyklidit myčku, čas od času zajistí nákup a nějaké to odpoledne je s dětmi? Který dovolí ženě si v neděli přispat. Ten, který se neurazí, když chce jít žena s kamarádkami ven, nemá nejapné poznámky na kilo navíc a ke všemu dobře vypadá a dokáže ji rozparádit i po čtyřicítce?
Já upřímně nevím, ale pokud vy takového máte, vyhrála jste loterii.
A pánové věřte, že pokud byste se tomuto přiblížili, každá žena vám promine nějaký neduh v podobě smradu z bot, prdíku, bude chtít být pro vás krásná, ještě vám ráda udělá teplou večeři a oslní i vaše kamarády.
