Článek
Víte, věc se má tak. Muž je super chlap, bezva táta, milující manžel, mám v něm oporu, životní lásku. Prožili jsme spolu vzestupy i pády, máme svůj domov, šťastné děti, jsme zdraví…co si můžu přát víc.
Manželovi je přes čtyřicet, fyzicky je na tom stále dobře, kdejaká mladá dívka se za ním otočí. Má široká ramena, hezký úsměv a malý pivní pupík je zanedbatelným prohřeškem, který mu koneckonců sluší. Kvůli němu i sobě samé cvičím, běhám, starám se o sebe. Ale považuji se za průměrnou čtyřicátnici.
Hodně se spolu nasmějeme, ale jsou tu věci, na kterých se neshodneme. Manžel nedokáže pochopit, že jsem mnohdy vyčerpaná a jeho večerní pohled typu kdy už na něj budu mít konečně čas…mě nanejvíc vytočí.
Pár týdnů zpět mi řekl, že jsem divná, že mám chuť na sex jen jednou týdně. Že prý jiné páry v našich letech souloží třikrát až čtyřikrát týdně, ne-li obden. Že jiné ženy stíhají rodinný, pracovní i osobní život včetně domácnosti a já furt něco nestíhám… Viděl, že se mě to dotklo. A tak se snažil rádoby vtipně pronést, že jsem stará a že se asi bude muset poohlédnout po mladší. A pak mě objal.
Haha, vážně super. Pobrečela jsem si a musela se zamyslet. Ptám se, kde vy, tyhle skvělé ženy jste a jaké je vaše tajemství? Pokorně toužím znát odpověď.
U nás jsou děti téměř dospělé, ale bydlí ještě s námi. Můj den vypadá tak, že ráno vstávám do práce první, někdy udělám jako překvapení snídani, někdy ne. Vždy však vyklidím myčku, vyžehlím manželovi košili, pokud jsem to nestihla večer, připravím se, beru odpad a jdu.
Po práci jedu na nákup, když je třeba. Doma se starám o domácnost, prádlo (tuny prádla), vaření (pro tři velké jedlíky), pejska, zahrádku. Když o to děti stojí, jsou na prvním místě. Ale jinak… většina to žen to znáte, když nevaříte, tak vysáváte. Když nežehlíte, tak myjete koupelnu. Kdo má zahrádku, stará se o ní. V baráku je furt něco.
Mám dva syny, takže práce v domácnosti nehrozí. Posekají trávu, postarají se o auta, ale to je spíš pomoc manželovi.
A já se obvykle honím a ve zbytku času se snažím věnovat se sama sobě. Ale musím uznat, že s věkem ubývají síly, možná je tu více lenosti, větší potřeba odpočinku. A manžel se po práci věnuje koníčkům, sauně, bazénu a válení se na gauči.
Snažím se tedy najít kompromisy tak, abychom byli spokojení všichni. Už dávno jsem polevila z úklidu i času pro sebe, aby zbylo víc pro nás dva.
Práce mě baví, čím kluci rostli a méně mě potřebovali, tím více jsem si tahala živnost domů a teď je tomu utrum.
Jenže i přesto je večer on v plné síle a já umírající parní válec, kterému ubyla chuť na sex. Dřív jsem to zvládala i s únavou a těšila se. Manžel je v mých očích pohledný a znám ho mnoho let, pochopitelně. Ale je tu další problém. Čím dál více mě rozčilují jeho tělesné projevy a vypouštění plynů, přestal mi vonět. Vadí mi to i přesto, že ho miluji.
A on nechápe proč, když to roky nevadilo.
Navíc se při sexu začínám stydět a s tím vším dohromady klesá asi i mé libido. Nevím proč ten stud, rozčilení, únava, …
Manžel mi přes den s ničím moc nepomůže, nijak zvlášť mě neocení a večer čeká rodeo.
Avšak i přes mou veškerou snahu se na víc, než jednou týdně nezmůžu. A dělám všechno pro to, abych si to užila. Vidím, že je to s obou stran dobré, ale manžel vždy pronese věty ve smyslu…tak zase za týden…a já cítím hrozně. Lichotí mi, že o mě stále stojí, ale zároveň jsem ráda, že mám večer klid.
Nejvíce si ale vyčítám, že se mi občas líbí jiný muž než zrovna ten, kterého mám doma. Mrzí mě to. Jsem vážně divná nebo je to po těch létech normální?
