O Vánocích roku 1945 přišli o pět dětí. Jejich těla se nikdy nenašla

Štědrý večer měl být pro George a Jennie Sodderovy chvílí, kdy se celá rodina sejde u slavnostní večeře a užije si společné Vánoce. Manželé žili v městečku Fayetteville v americkém státě Západní Virginie a vychovávali deset dětí. Jejich dům byl plný života a rodiče si přáli, aby jejich potomci měli šťastné dětství. V noci z 24. na 25. prosince 1945 se však stalo něco, co navždy poznamenalo život celé rodiny.

Krátce po půlnoci se v domě ozval telefon. Jennie zvedla sluchátko a uslyšela neznámý ženský hlas, který se ptal na člověka, jehož rodina neznala. V pozadí údajně slyšela smích a cinkání sklenic. Když zavěsila, všimla si, že v přízemí zůstala rozsvícená světla a některé dveře nebyly zamčené. Všechno zkontrolovala a vrátila se do postele. O chvíli později ji probudil podivný zvuk, jako by něco narazilo na střechu a skutálelo se dolů.

Přibližně kolem jedné hodiny ráno ucítila kouř. V domě začalo hořet a plameny se rychle šířily. George a Jennie se snažili dostat ven a současně zachránit děti, které zůstaly v horním patře. Některým členům rodiny se podařilo uniknout. Pět dětí však zůstalo uvězněných uvnitř: čtrnáctiletý Maurice, dvanáctiletá Martha, devítiletý Louis, osmiletá Jennie a pětiletá Betty.

George se zoufale pokoušel dostat k dětem. Snažil se vrátit do hořícího domu, ale hustý kouř a plameny mu bránily v průchodu. Pokoušel se také dostat k horním oknům pomocí žebříku, který obvykle míval opřený u domu, jenže ten na svém místě nebyl. Chtěl použít jeden ze svých nákladních vozů, aby se dostal výš, ale podle pozdějších výpovědí se mu nepodařilo nastartovat ani jeden. V zoufalství se snažil hledat další způsob, jak se k dětem dostat, ale oheň byl příliš silný.

Rodina a sousedé se pokoušeli přivolat hasiče. Telefonní spojení však nefungovalo tak, jak potřebovali, a pomoc se nedařilo rychle zajistit. Místní hasičský sbor byl dobrovolnický a jeho členy bylo nutné postupně svolat. Když hasiči nakonec dorazili, dům už byl téměř celý zničený. Z někdejšího rodinného domova zůstala jen ohořelá konstrukce a hromada trosek.

Rodina předpokládala, že pět dětí zahynulo v plamenech. Jenže když začalo pátrání po jejich ostatcích, objevilo se něco, co rodiče nedokázali pochopit. V troskách nebyly nalezeny lidské ostatky, které by jednoznačně potvrdily, že děti v domě zemřely. Místní úřady dospěly k závěru, že požár mohl být tak intenzivní, že těla zcela zničil. Jako pravděpodobnou příčinu požáru uvedl státní vyšetřovatel závadu elektrického vedení.

George a Jennie však měli pochybnosti. Nedokázali se smířit s tím, že by po pěti dětech nezůstala žádná jasně rozpoznatelná stopa. Zároveň si začali vybavovat několik zvláštních událostí z období před požárem. Několik měsíců před tragédií se u jejich domu objevil muž, který se zajímal o práci a údajně upozorňoval na elektrické pojistky. Jiný muž, který rodině nabízel životní pojištění, měl Georgeovi vyhrožovat poté, co odmítl jeho nabídku. George byl známý svými otevřenými názory a kritickým postojem k italskému diktátorovi Benitu Mussolinimu. Později proto vznikly spekulace, zda požár nemohl souviset s jeho politickými názory. Pro takovou teorii se ale nikdy nepodařilo získat přesvědčivé důkazy.

Rodiče upozorňovali také na další okolnosti. Podle jejich vzpomínek se před požárem někdo pohyboval v okolí domu a po tragédii se objevily otázky kolem telefonního vedení i vozidel, která nešla nastartovat. Některé z těchto detailů se v průběhu let staly součástí různých verzí příběhu, ale nebylo možné spolehlivě prokázat, že spolu všechny skutečně souvisely.

Sodderovi se rozhodli pátrat dál. Obrátili se na úřady a v roce 1947 napsali také americkému Federálnímu úřadu pro vyšetřování. FBI jim odpověděla, že případ spadá především do pravomoci místních orgánů. Rodina si následně najala soukromého detektiva a začala shromažďovat svědectví lidí, kteří tvrdili, že pohřešované děti viděli po Vánocích roku 1945 na různých místech Spojených států.

Někteří svědci uváděli, že zahlédli děti v automobilu, jiní tvrdili, že je viděli v restauraci nebo hotelu. Jedna žena údajně uvedla, že několik dětí odpovídajících jejich popisu přenocovalo v hotelu ve společnosti dospělých, kteří jim nedovolovali komunikovat s cizími lidmi. Žádné z těchto svědectví však nebylo možné nezávisle potvrdit tak, aby vedlo k nalezení dětí nebo k objasnění jejich osudu.

V roce 1949 se rodina rozhodla místo domu znovu prozkoumat. Do pátrání se zapojil odborník, který pomohl s vykopávkami. Během nich byly nalezeny drobné úlomky kostí, které byly odeslány k odbornému posouzení. Analýza ukázala, že nalezené obratle patřily jednomu člověku, jehož kostra byla vyvinutější, než by se očekávalo u nejstaršího z pohřešovaných chlapců. Odborníci navíc uvedli, že kosti nevykazovaly známky vystavení ohni a mohly se na místo dostat spolu se zeminou použitou k zasypání sklepa. Tento nález proto nevyřešil otázku, co se s pěti dětmi stalo.

Sodderovi pokračovali v hledání dalších stop. U silnice poblíž Fayetteville nechali umístit billboard s fotografiemi pohřešovaných sourozenců a prosbou o informace. Nabízeli také finanční odměnu za zprávy, které by pomohly děti najít. Fotografie se objevovaly v novinách a případ získával stále větší pozornost veřejnosti. Rodina dostávala dopisy, telefonáty a nejrůznější tipy, ale žádný nepřinesl jistou odpověď.

Zvláštní událost přišla na konci šedesátých let, kdy Jennie obdržela obálku s fotografií mladého muže, který se podle ní nápadně podobal jejímu zmizelému synovi Louisovi. Na zadní straně fotografie byl krátký ručně psaný vzkaz. Rodina se pokoušela zjistit, kdo muž na snímku je a odkud dopis přišel, ale ani tato stopa nevedla k ověřenému závěru. Dodnes není jasné, kdo fotografii poslal ani zda měl muž s rodinou skutečně něco společného.

George Sodder zemřel v roce 1969, aniž by se dozvěděl, co se jeho dětem stalo. Jeho manželka Jennie pokračovala v pátrání ještě mnoho let. Věřila, že její děti mohly požár přežít a někdo je odvezl pryč, případně že se staly obětí únosu. Pro tuto možnost však nikdy nebyl nalezen spolehlivý důkaz. Jennie zemřela v roce 1989 a odpovědi se nedočkala.

Případ rodiny Sodderových se dodnes řadí mezi nejznámější záhady americké historie. Je jisté, že o Vánocích roku 1945 jejich dům zachvátil požár a pět dětí se už nikdy neobjevilo. Zůstává však nejasné, zda skutečně zemřely v plamenech, nebo zda se před požárem či během něj stalo ještě něco dalšího. Podezření rodičů, svědecké výpovědi i fotografie, které se objevily v dalších desetiletích, udržovaly případ při životě, žádná z těchto stop však nepřinesla definitivní vysvětlení.

Pro rodinu nešlo o pouhou záhadu, o které by se vyprávělo v novinách. Byla to ztráta pěti dětí a dlouhá desetiletí nejistoty, během nichž rodiče odmítali přijmout závěr, který jim nedával smysl. Vánoční noc, která měla být časem rodinné pohody, se tak změnila v tragédii, jejíž nejdůležitější otázka zůstává dodnes nezodpovězena.

Zdroje: