Výlet, ze kterého nebylo návratu. Dvanáct chlapců uvízlo v zatopené jeskyni

V sobotu 23. června 2018 se dvanáct chlapců ve věku od 11 do 16 let z místního fotbalového týmu Wild Boars vydalo společně se svým pětadvacetiletým trenérem Ekkapolem Chantawongem do jeskynního komplexu Tham Luang v severním Thajsku. Po tréninku chtěli prozkoumat známé podzemní chodby a strávit nějaký čas společně. Mělo jít o krátký výlet, na který byli někteří z nich zvyklí. Tentokrát se však do bezpečí nevrátili.

Jeskyně Tham Luang se nachází v hornaté oblasti provincie Chiang Rai, nedaleko hranic s Myanmarem. Její systém tvoří kilometry úzkých průchodů, rozlehlých komor a míst, která se během období dešťů mohou rychle zaplavit. Když chlapci s trenérem vstoupili dovnitř, zřejmě netušili, jak rychle se podmínky mohou změnit. Do oblasti dorazily silné monzunové srážky a voda začala pronikat do níže položených částí jeskyně.

Skupina se snažila vrátit, jenže voda postupně zaplavovala chodby, kterými přišla. Cesta k východu se stala neprůchodnou a chlapci byli nuceni postupovat stále hlouběji do jeskynního systému, aby unikli stoupající hladině. Nakonec se dostali na vyvýšené místo v jedné z komor, několik kilometrů od vstupu. Tam zůstali uvězněni v temnotě, obklopeni vodou a bez možnosti spojit se s okolním světem.

Když se chlapci večer nevrátili domů, jejich rodiny začaly mít strach. Brzy se ukázalo, že zmizela celá fotbalová skupina. U vstupu do jeskyně zůstala jejich kola a další osobní věci, což pomohlo záchranářům určit, kde mají hledat. Do oblasti se sjeli policisté, vojáci, potápěči a další specialisté. Pátrání však od začátku komplikovala kalná voda, silný proud a neustávající déšť.

Záchranáři se pokoušeli proniknout do zatopených chodeb, ale některé úseky byly příliš nebezpečné i pro zkušené potápěče. Viditelnost byla téměř nulová a úzké průchody se místy zcela zaplnily vodou. Každý další pokus znamenal riziko, že se do pasti dostanou i ti, kteří se snaží pomoci. Voda navíc dál stoupala a nikdo nedokázal s jistotou říct, jak dlouho bude možné dostat se k uvězněné skupině.

Do záchranné akce se postupně zapojili odborníci z mnoha zemí. Přijeli britští a australští jeskynní potápěči, američtí vojenští specialisté i další zahraniční týmy. Na místě pracovaly stovky lidí, kteří pomáhali s čerpáním vody, dopravou vybavení, zásobováním a hledáním bezpečné trasy. V okolí jeskyně vzniklo rozsáhlé záchranné zázemí, zatímco rodiny chlapců čekaly na zprávy a doufaly, že jejich děti stále žijí.

Dny ubíhaly a pátrání nepřinášelo jistotu. Rodiny se obávaly nejhoršího, protože chlapci byli bez běžného přísunu jídla, světla a zdravotní péče. Trenér, který měl skupinu na starosti, se snažil udržet chlapce pohromadě a pomoci jim zachovat klid. Později se ukázalo, že se snažili šetřit energii a zůstávali na vyvýšeném místě, kde nebyli přímo vystaveni stoupající vodě.

Zlom přišel 2. července, tedy devět dní poté, co skupina do jeskyně vstoupila. Britští potápěči John Volanthen a Rick Stanton pronikli hluboko do zatopeného systému a objevili všech třináct lidí živých. Chlapci seděli na skalním výběžku v temné komoře přibližně čtyři kilometry od vchodu. Byli vyčerpaní, hladoví a zesláblí, ale dokázali komunikovat se svými zachránci. Záběry z prvního setkání obletěly svět a přinesly obrovskou úlevu. Radost však brzy vystřídala další obava: jak dostat všechny bezpečně ven?

Mezi skupinou a východem se nacházely dlouhé úseky zaplavených chodeb, kterými se museli potápěči protahovat s vybavením. Některé pasáže byly tak úzké, že v nich bylo obtížné manévrovat i zkušeným odborníkům. Chlapci přitom většinou neměli zkušenosti s potápěním v jeskyních. Vedení záchranné akce zvažovalo několik možností, včetně čekání na pokles vody nebo pokusu vyvrtat cestu z povrchu. Ani jedna z variant však neposkytovala dostatečnou jistotu, že skupina vydrží čekat tak dlouho, jak by bylo potřeba.

Záchranáři začali do jeskyně čerpat vodu a dopravovat dovnitř kyslíkové lahve, jídlo a zdravotnický materiál. Vzhledem k předpovědi dalších dešťů se ale obávali, že se chodby znovu zaplaví a úniková cesta bude ještě nebezpečnější. Rozhodli se proto pro mimořádně riskantní plán: dostat chlapce ven postupně pod dohledem zkušených potápěčů.

Při přípravách sehráli klíčovou roli specialisté, kteří museli vymyslet způsob, jak děti bezpečně provést zatopenými úseky. Každý chlapec měl být doprovázen potápěči a vybaven nezbytnou výstrojí. Podle pozdějších zpráv dostali chlapci také léky, které měly snížit paniku během náročného přesunu. Celá operace vyžadovala přesné načasování, koordinaci týmů a pečlivé rozmístění zásob i kyslíkových lahví podél trasy.

Záchrannou akci navíc poznamenala smrt bývalého thajského námořního potápěče Samana Kunana. Zemřel 6. července, když při zásobovací misi v jeskyni zajišťoval dopravu kyslíkových lahví. Jeho smrt připomněla, že nebezpečí nehrozilo pouze uvězněným chlapcům, ale i lidem, kteří se je snažili zachránit.

V neděli 8. července se potápěči konečně pustili do samotné evakuace. První čtyři chlapci se podařilo dostat ven ještě téhož dne. Následující den byli zachráněni další čtyři a v úterý 10. července vyrazili z jeskyně poslední čtyři chlapci spolu s trenérem. Každá úspěšná evakuace přinášela úlevu, ale dokud nebyli všichni venku, nikdo si nemohl být jistý výsledkem.

Po osmnácti dnech od vstupu do jeskyně byli všichni chlapci i jejich trenér konečně zachráněni. Přesunuli je do nemocnice, kde podstoupili vyšetření a zotavovali se z vyčerpání a náročného pobytu v podzemí. Jejich rodiny se po dlouhých dnech strachu konečně dočkaly zprávy, na kterou čekaly: všichni třinácti členové skupiny přežili.

Záchrana v Tham Luang se stala jednou z nejsledovanějších záchranných operací roku 2018. Ukázala, jak zásadní může být mezinárodní spolupráce, odborné zkušenosti a schopnost rozhodovat se pod tlakem. Zároveň však připomněla, jak rychle se obyčejný výlet může změnit v boj o život, když přírodní podmínky odříznou cestu zpět.

Pro dvanáct chlapců a jejich trenéra skončila děsivá zkušenost šťastně, ale ne bez obětí. Zatímco se mohli vrátit ke svým rodinám, Saman Kunan se domů nevrátil. Jeho smrt zůstává součástí příběhu, který svět sledoval s napětím a který dodnes připomíná odvahu i cenu záchranné práce.

Zdroje: