Článek
Rumunskem jsme projížděli už několik hodin. Cesta se vinula mezi horami a za každou zatáčkou se objevoval nový výhled. Když jsme narazili na místo, odkud bylo vidět celé údolí, rozhodli jsme se zastavit.
Vystoupili jsme z auta a začali fotit.
Nikde nikdo nebyl. Jen silnice, les a hory kolem nás. Všechno působilo naprosto klidně.
Pak si někdo všiml pohybu na kraji lesa.
Nejdřív jsme si mysleli, že jde o psa.
Jenže postava vyšla o několik metrů dál a nám okamžitě došlo, že se díváme na medvěda.
Stál u silnice a chvíli nás pozoroval.
Najednou se z obyčejného focení stalo něco úplně jiného.
Začali jsme se pomalu vracet k autu. Medvěd se však vydal stejným směrem.
Když jsme nastoupili dovnitř, slyšeli jsme jen zabouchnutí dveří a rychlé otočení klíčku v zapalování.
Mysleli jsme si, že tím je všechno vyřešené.
Nebyla.
Z lesa se objevili další dva medvědi.
Jeden přešel přes silnici několik metrů před autem. Druhý se zastavil u krajnice a rozhlížel se kolem.
Najednou jsme nevěděli, jestli máme okamžitě odjet, nebo chvíli počkat.
Seděli jsme uvnitř a sledovali je přes okna.
Pak se jeden z medvědů přiblížil k autu.
Byl tak blízko, že jsme viděli jeho pohyb přes boční okénko. Nikdo z nás už nemluvil. Fotoaparáty jsme dávno odložili a najednou nám připadalo úplně absurdní, že jsme ještě před několika minutami stáli venku a snažili se zachytit krásný výhled.
Teď jsme jen čekali.
Medvěd obešel přední část auta a na chvíli zmizel z našeho výhledu.
Pak jsme ho uviděli v zrcátku.
Další se mezitím pohyboval u kraje silnice.
Měli jsme pocit, že jsme uprostřed něčeho, co jsme rozhodně neplánovali zažít.
Po několika minutách se medvědi začali pomalu vracet směrem k lesu. Jeden zmizel mezi stromy, další přešel přes silnici a nakonec se ztratil v porostu.
Teprve když jsme měli jistotu, že jsou dál od auta, vyrazili jsme.
Ještě několik kilometrů jsme mlčeli.
Fotografie, kvůli kterým jsme původně zastavili, jsme samozřejmě měli. Jenže když jsme si je později prohlíželi, připadaly nám úplně jiné než předtím.
Na některých byl totiž v pozadí vidět les.
A my jsme přesně věděli, co v něm v tu chvíli bylo.
Od té doby máme při cestování Rumunskem jeden zvyk. Když někde vidíme krásný výhled, nejdřív se pořádně rozhlédneme kolem sebe.
A teprve potom vytahujeme fotoaparát.
