Článek
Třetí křížová protihusitská výprava
„Běží! Hrr na ně!“ se možná ozvalo 9. nebo 13. srpna 1427 z husitské vozové hradby, která měla spolu s městským opevněním chránit Náchod před vpádem Slezanů. (Datum není dohledatelné, i když už se psal rok 1427.)
Starší expozice v Muzeu husitství v Táboře ukazovala i obranu kališníků. Dělo ve vozové hradbě.
Nepřátelské oddíly ze Slezska v rámci 3. protihusitské křížové výpravy se chtěly dostat přes Náchod do Čech, ale narazily na hotovost Hradeckého kraje a sirotčí vojsko, tedy husity, kteří si tak říkali po smrti Jana Žižky. Křižáky vedl kladský hejtman Půta z Častolovic, ve vnitrozemí se měl setkat s druhým proudem vojsk hejtmana Hynka Krušiny z Lichtenburka.
Vstup na naše území je v tomto místě značně úzký, cesta do vnitrozemí se otevírá až za městem směrem k Jaroměři. (To bylo využito i při výstavbě prvorepublikového opevnění, kdy měl být průsmyk bráněn pevností Dobrošov a další linií opevnění.)
Nejznámějším husitským hejtmanem byl Jan Žižka z Trocnova, ze starší expozice v Táboře.
Padli do léčky
Husité se na vozech i za nimi připravili na blížícího se nepřítele, ten ale po prvním vlažném útoku zakolísal a nakonec se dal na ústup. V tu chvíli nechal hejtman Jan Čapek, původně nevýznamný šlechtic ze Sán, otevřít vozovou hradbu a husité se vyřítili pronásledovat nepřítele. Hradba stála asi hodně daleko od města, protože pronásledovatelé museli oběhnout kopec rozkládající se vlevo, nyní tudy vede silnice do Hronova, tehdy to zřejmě byla jen vozová cesta. Za kopcem stály nepřátelské zálohy a ty po spojení s „prchajícími“ zaútočily. Málokterý kališník stihl utéci do Náchoda, než obránci uzavřeli hradební bránu. Slezané se vyřádili na předměstí, tady pobili osazenstvo špitálu, převážně nemocné a staré lidi.
Využití vozové hradby u Sudoměře, model v Muzeu husitství v Táboře.
Husité tak doplatili na vlastní zbraň, pevnou a bezpečnou vozovou hradbu, z níž se nechali svým prchlivým hejtmanem vylákat do léčky. Ve velkém se tato strategie uplatnila v závěrečné bitvě husitských válek u Lipan roku 1434.
Slezané využili znalost husitské taktiky, kdy útok na vozy či hradby znamenal vysoké ztráty, a použili zmíněné lsti. Na pár dní ještě tábořili před městem, ale vzhledem k porážkám protikališnického vojska na západě Čech se vrátili zpět.
Čapkovy loupežné výpravy
Porážka u Náchoda zhatila Čapkův záměr vyrazit na „spanilou jízdu“ do Slezska, kde počítal s bohatou kořistí. Husité ale vyráželi na nájezdy již od roku 1423, to táhli pražané a orebiti na Moravu. Tehdy ještě šlo o šíření víry, jednotlivé husitské frakce se stále svářily. Když Žižka zemřel, postavili se do čela vojsk Jan Hvězda z Vícemilic, Bohuslav ze Švamberka a Zikmund Korybutovič. Po Švamberkově smrti tábority vedl kněz Prokop Holý. Ten byl úspěšnějším bojovníkem než opěvovaný Žižka, u Lipan zřejmě zahynul na vozové hradbě.
Z expozice v táborském muzeu. Přílba a polní dělo.
Vrcholem spanilých jízd, rejs, bylo období let 1427 až 1433. V těch letech se vyráželo do Rakous, Německa, Polska, posléze i do Horních Uher, dnešního Slovenska.
Značný podíl na rejsách měl i Čapek ze Sán, po tažení jeho oddílů zůstávala spálená země, povozy byly obtížené kořistí. Z nýmanda se stal movitým hejtmanem.
Tyto husitské spanilosti zvané rejsy nebyly misie kvůli šíření pravé víry, ale rabovací nájezdy, krajina byla zplundrovaná, nebylo co jíst, každý bojoval s každým, zemí se potloukaly tlupy ochotné se přidat k tomu, kdo jen trochu zaplatí. Vázl obchod, přepadalo se a loupilo třeba kvůli bečce piva či botám. Píce pro koně nebyla, tak husitští hejtmani jezdili rabovat na vše strany, hodně kořisti naloupili v letech 1430 až 1431 v Horních Uhrách, kde dokonce ovládli některé hrady – Likavu, Trnavu, Topolčany, Skalici, Žilinu, Lednici.
Husité uplatňovali taktiku výpalného, jakmile přitáhli k městu požadovali výkupné, jinak následovala hrozba zničení, zabíjení, vypalování. Vyděšení měšťané sice neradi, ale zaplatili, pověst o zvěrstvech útočníků byla líčena velmi barvitě.
Obraz bitvy u Ústí nad Labem 16. 6. 1426, také zde byla použita vozová hradba, Muzeum husitství v Táboře.
Rabování Slovenska
Na výpravě na východ, které se krom sirotků účastnili i táborité, získali velkou kořist. Sirotkům to ale bylo málo, tak táhli na jih Slovenska. Tam je ale přepadla v oblasti Ilavy u přechodu Váhu uherská jízda, která vnikla do špatně uzavřené vozové hradby. Části výpravy se podařilo utéci, ale v bitvě u Bánova o pár dnů později přišel Čapek o veškerou kořist a dvě třetiny bojovníků. Pěší zahynuli všichni, zachránili se jen jezdci.
Přišli o velblouda
Velkou slávu mu ale přinesla rejsa v roce 1433, kdy se vydal na pomoc polskému králi, což mělo husitům zajistit polské spojenectví. Táhli proti Řádu německých rytířů a dojeli až k Baltu. Při výpravě se prý Čapek dopouštěl krutostí nejen v poli, ale i na zajatcích. Za zásluhy dostal od krále Vladislava II. Jagella velblouda, kterého s pýchou ukazoval po návratu při obléhání katolické Plzně. Plzeňáci ale provedli výpad, velblouda ukradli a ani za 50 kop grošů ho neprodali zpět. Zvíře se dostalo do městského znaku.
Smrt krále Vladislava II. u Varny.
Poslední boj zažil u Varny
Později se Čapek dal do služeb polského krále, nakonec přesídlil na hrad Hukvaldy, který získal od Mikuláše Sokola z Lemberka. Jeho poslední bitvou byl boj u Varny 10 listopadu 1444. Ta je nazývána první bitvou národů, šlo o poslední střetnutí s Osmany při takzvané Varnské křížové výpravě, kdy turecká vojska vedená sultánem Muradem II. rozprášila polsko-uherské jednotky vedené Vladislavem II. a Janem Hunyadim. Tím byl zpečetěn osud Konstantinopole. Čapkovi se podařilo uniknout a stáhl se na svůj hrad na Moravě, kolem roku 1452 na Hukvaldech zemřel. Prameny ho hodnotí jako velmi schopného válečníka, ale prchlivého, impulzivně se rozhodujícího, hrabivého a krutého.
Z chudého šlechtice se stal jedním z nejbohatších husitských hejtmanů, a těch nebylo málo.
M. Pitro -P. Vokáč Průvodce husitskými válkami, J. Kvirenc: slavné bitvy českých dějin, cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Čapek_ze_Sán czwiki.cz/Lexikon/Bitva_u_Varny
.
