Pražská zahrada Ztracenka je jako výlet Alenky do říše za zrcadlem

Nedaleko jedné z nejrušnějších pražských komunikací, Nuselského mostu, pod impozantním kostelem svatého Karla Velikého se rozkládá svažitá zahrada, kterou moc lidí nezná. Užívají si ji především studenti z fakult na Albertově. Nejsou tu dětská hřiště, tak zde maminy s drobotinou málo potkáte. To klidné místo se jmenuje Ztracenka, je opravdu docela ztracené před turisty bloumajícími po Praze.

Vede k ní ulička Horská, sestupující od Karlova k Albertovu. Nyní je značná část nepřístupná, protože zde probíhají stavební práce na zpevnění hradeb, které byly součástí novoměstského opevnění založeného Karlem IV.

Zbytky městského opevnění

Nejdříve jsem se stavil na Bastionu XXXI U Božích muk. Je to část opevnění vybudovaného na místě starých hradeb, do jejichž zbytku byl po roce 1700 zakomponován. Staré opevnění nevyhovovalo, proto bylo rozhodnuto postavit nové. Bastion XXXI je pozůstatkem z dob, kdy se opevnění jevilo jako nepotřebné, Praha se rozšiřovala, bouraly se hradby a valy, vznikala promenádní a odpočinková místa.

Když byla Praha vyhlášena svobodným městem, začala velká sanace, zachoval se jen úsek kolem dnešního Karlova. Území bylo řadu let ve špatném stavu, v letech 2001 až 2006 začala velká obnova, ta s přestávkami tvá dodnes, takže když bastion s výtečnou vinárnou navštívíte, výhled na město vám částečně zastíní vysoký jeřáb. Ten se ale plete jen do záběru foťáků, jinak Prahu uvidíte od Nuselského mostu přes Vyšehrad a ke Hradu.

Zahrada Ztracenka je po pravé straně skryta za hradbami stromů.

Kaplického Kapka

Při vchodu na bastion upoutá velká plastika stříbrné barvy. Je to Kapka proslulého architekta Jana Kaplického (1937 až 2009) , jediné jeho dílo v republice. Ocelová kapka vznikla pro milánské trienále a benátské bienále, zadáním pro architekty tehdy bylo designově ztvárnit stánky pro občerstvení. Kaplický se vyjádřil, že je to fantaskní prezentace balené vody. Dílo se řadu let „válelo“ u továrny v Itálii.

Odpočinkový prostor bastionu je vyzdoben několika dalšími skulpturami.

Bílého králíka tu neuvidíte, zrzku veverku ano

A nyní vejdeme malými vrátky s informační tabulkou o otevírací době a symbolem přeškrtnutého psa do tiché krajiny připomínající vyprávění Lewise Carrolla o Alence v říši divů.

Opravdu je to jako krajina za zrcadlem, zpěv ptáků „narušuje“ ticho, květiny mnoha barev spíše v trsech než uspořádané v záhony s motýly a včelami, lavičky vábící k odpočinku, není tu sice Bílý králík, za kterým Alenka běžela dál a dál, ale zato se tu objevila zvědavá zrzavá veverka, která několikrát přehopsala přes cestu.

Ve svahu je několik cest a schodů se zídkami z červených cihel.

Bývaly zde vinice

Od roku 1791 tu stávaly vinice, později je nahradil ovocný sad. Současná podoba vznikla po celkové velmi náročné rekonstrukci v roce 2010, kdy staré neošetřované stromy nahradilo na 70 nových. Architekt Michal Gavlas vycházel z Plečnikových zahrad pod Hradem.

Asi vprostředku zahrady u zdi stojí od roku 2018 Pomník obětem dvou totalitních režimů, jejichž symbolem je JUDr. Milada Horáková. Architekt Ondřej Tuček a sochař Ladislav Sorokáč vytvořili plastiku znázorňující boj mezi dobrem a zlem. Mezi dvěma

neopracovanými tmavými kameny je uvězněno bílé mramorové srdce.

Samozřejmě pro řadu lidí to není žádné novum, ale troufám si napsat, že mnoho lidí to tu nezná.

Slunce západy

Nejhezčí jsou prý výhledy na západy slunce, jsou tu i neobvyklé pohledy na Prahu. Zahrada je otevřena denně. Květen–září 8–20 hod.

říjen–duben 8–18 hod.

Zdroj

prazskevyhledy.cz/zahrada-ztracenka

vlastní