Největší německý vesnický kostel v Cunewalde není běžně přístupný

Na největší venkovní kostel v německém Cunewalde, obci mezi Bautzen/Budyšínem a Löbau, česky Lobavou, mě zlákalo několik serverových informací, i tištěné bulletiny.

Doprovodné snímky slibovaly velký duchovní zážitek, proto jsem vyrazil na cestu. Vlakem z Prahy do Liberce, odtud autobusem do Žitavy, koleje mezi oběma městy jsou v rekonstrukci.

Vlakem po saské Lužici

Další vlak mi jel směrem na Zhořelec, takže jsem zblízka viděl polskou elektrárnu v Bogatynii na pravé straně, levá na chvíli poodhalila nádherné berzdoferské rekreační jezero před Zhořelcem. Vzniklo, jako další v oblasti, zatopením hnědouhelného dolu.

Koupil jsem si jízdenku Euro Nisa pro cestování po regionu, přestup na jakýkoli dopravní prostředek není problémem. Ze Zhořelce jsem se pohodlně dostal do Budyšína, to už bylo před polednem, ale času jsem měl dost.

V bývalém vězení východoněmecké tajné policie Stasi

Šel jsem se podívat do nechvalně proslulého vězení, nyní národního památníku, které po válce používala pro vazbu politických odpůrců režimu neblaze proslulá Stasi. Je jediné takto přístupné, prohlídka budí hrůzu, množství dokumentů a přímá konfrontace s děsivým prostředím je otřesná. Po asi dvou hodinách děsu jsem šel na autobus do Cunewalde. Zážitky z vězení Bautzen II si nechám na jindy.

Dlouhá ves s hezkým miniskansenem podstávkových domů

Cunewalde (hornolužicky Kumwałd ) leží od Budyšína asi 15 kilometrů, krom proklamovaného kostela se pyšní i nejdelší vesnickou ulicí v Německu. Je dlouhá jedenáct kilometrů a hodí se na ni české úsloví „dlouhé jako Lovosice.“ Obec ležící v malebném údolíčku Hornolužické vrchoviny se skládá ze čtyř na sebe navazujících částí, proto ta nekonečná žížala.

Kostelní věž je vidět zdáli, měří 61 metrů a je pěkně špičatá. Tak tohle je největší venkovský evangelický kostel v Německu, už jsem téměř u něho, říkal jsem si, když jsem vystoupil na zastávce Deutsches Haus asi 300 metrů od cíle.

Ves založili jako kolonizační ve 13. století, osadníci do oblasti připutovali z Durynska a Franska.

Byla tu úrodná půda, lesy, odkud mohli brát dřevo na domy a zemědělské přístřešky, čistá voda, které byl dostatek. Lokátor vyznačil polohu stavení, k tomu každý osadník dostal úzký dlouhý lán táhnoucí se až k lesu. Tím se stalo Cunewalde lesní vsí.

Lokátorem byl Henricus de Cunewalde, po něm dostala ves jméno, byl to běžný postup při pojmenování nové vytvořené lokality. V letech 1631 až 1633 tu řádil mor, umřela polovina obyvatel. Ves se proměnila po konci třicetileté války, kdy sem přišli exulanti z Čech, kteří se zasloužili o rozvoj tkalcovství a výstavbu podstávkových domů. Ty jsou chloubou stavitelství v oblasti, velké množství jich stojí v regionu Žitavy, na české straně je najdete v některých obcích v Lužických horách. Hezkým příkladem jsou Mařenice u Cvikova. Tkalo se v každé chalupě, řemeslo živilo celé rodiny. Výdělky ale bývaly mizerné.

Za sedmileté války tu skryl generál Daun své vojsko, náhlým výpadem rozprášil v roce 1758 nepřátelskou pruskou armádu.

Na velké louce u kostela je miniskansen podstávkových domů v měřítku 1:5, které představují nejen cunewaldské stavby, jsou tu představena i obydlí z dalších lužických obcí. Je to hezké podívání na krásná stavení. Odtud je pár desítek metrů ke svatostánku, který mě do obce přivedl.

Máme největší kostel, ale vnitřek ukážeme jen někdy

Bohužel je zavřený. Na to, že ho propagují, by mohly být otevřeny alespoň dveře, aby se dalo nahlédnout dovnitř. U kostelní zdi je několik informačních tabulí, je tu napsáno, že kostel je součást Via Sacry. Tato Svatá cesta vede z Lužice přes Česko do Polska.

Není tu ani žádný záběr ze vnitřku kostela, jen velká tabule s historií. Fotky interiéru jsem si musel najít na internetu, ani na blízké faře nebyl nikdo k zastižení. O otevírací době je informace na ceduli umístěné na kostelní zdi.

Jinak zřejmě nemáte šanci. S protaženými obličeji odjížděli i anglicky mluvící muži, kteří se původně hnali od auta ke kostelu.

Připomíná mi to cimrmanovskou Hospodu na mýtince, kdy si hostinský otevře lokál a hudruje, že mu tam lezou lidi. Bývaly doby, kdy svatostánky byly otevřeny stále. Chápu, že v dnešní době to už nelze, ale alespoň nahlédnout přes mříže by snad šlo zařídit.

Kostel vznikl na konci 18. století, hodně na jeho stavbu přispěli i místní tkalci. Má 2632 míst k sezení na třech galeriích.

Dle informací je velmi oblíbenou církevní akcí vánoční „pochod světel.“ Tradice se datuje do roku 1817, kdy se děti shromažďují u oltáře se svícny-pyramidami a zpívají Hossana, skladbu, kterou složil Christian Gregor z nedalekého Herrnhutu (česky Ochranov). Známá je žlutá papírová ochranovská vánoční hvězda. Herrnhut založili moravští exulanti v roce 1722 na pozemcích hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, který se stal iniciátorem obnovy Jednoty bratrské, anglicky označované jako Moravian Church, česky Moravští bratři.

Živilo je tkalcovství

Koncem 18. století přibývalo německy mluvících obyvatel, dosavadní lužická srbština začíná být potlačována.

Textilní výroba ve vsi převažovala, zemědělství Cunewaldské neuživilo, začaly vznikat manufaktury, z nich vznikaly textilní továrny, v Cunewalde jich bylo pět. Pracovaly tu ženy, muži se věnovali stavebnictví, včetně výstavby železnice Großpostwitz–Obercunewalde v roce 1890, ta bylo posléze prodloužená do Lobavy. Když ji v roce 19898 uzavřeli, vznikla z ní cyklistická a turistická stezka. Trochu smutnou raritou je nedaleká obec Oppach. V roce 1945 Oppach přišel o napojení na železniční síť, protože úzkorozchodná trať Taubenheim - Dürrhennnersdorf byla v rámci válečných reparací demontována a odvezena do Sovětského svazu. Takových událostí bylo po válce mnoho.

Cunewalde v srpnu 2010 těžce postihla povodeň, stopy po ní jsou dávno zahlazeny.

Na kopci nad Cunewalde stojí rozhledna Czornebog (556 metrů), na dalším kopci Beilobog (499 metrů).

Autobus mě dovezl do Lobavy, odtud navazoval spoj do Žitavy a návrat do Prahy. Dá se to zvládnout pohodlně za den, jen hodně času prosedíte v dopravních prostředcích.

Info z kostelního webu

10 – 16 hod.

po bohoslužbě – 16 hod.

Den Nanebevstoupení Páně,
Svatodušní pondělí,
Den německé jednoty
a reformace
od 10 do 16 hodin

Kromě toho budeme mít otevřeno od 10 do 16 hodin v Den otevřeného památníku a Den Umgebindehausu.

Využijte tento čas k tomu, abyste se sami podívali na kostel, zastavili se nebo se pomodlili. Nebo si prohlédněte náš kostel sami s naším průvodcem po kostele za 3,50 €.

Zdroje

cs.wikipedia.org/wiki/Cunewalde

/cs.wikipedia.org/wiki/Herrnhut