Po válce vyrabovaný zámek v Mníšku pod Brdy je téměř v původním stavu

Město Mníšek pod Brdy, ležící asi 25 kilometrů jižně od Prahy u dálnice D4, má dva velké turistické taháky. Přímo ve městě stojí raně barokní zámek s renesančními prvky, na kopci nad městem nádherný areál Skalka s kostelem svaté Máří Magdaleny, klášterem a poustevnou vystavěný na sklonku 17. století. Město s asi šesti a půl tisíci obyvateli má zajímavou historii.

Proč Mníšek?

Podle legendy zde stála osada Dubčany, která shořela. v té době byla stavení dřevěná a počet domů zřejmě nebyl velký. Protože tudy procházela obchodní cesta zvaná Zlatá stezka, tehdejší majitelé mniši benediktini z kláštera na Ostrově u Davle obnovili a rozšířili sídlo. Osadníci z vděčnosti pojmenovali své nové bydliště Mníškem.

Datum založení se váže k roku 1348, tehdy byl zapsán v zákoníku císaře Karla IV. Majestas Carolina (Codex Carolinus). Panovníkovým výnosem bylo nařízeno, aby tvrz a osada vždy byly majetkem koruny a a mohly být propůjčovány na dobu omezenou jen královským manům. Osada se stala vsí trhovou, což bylo vzhledem k poloze, pochopitelné.

Kde byli kupci, byli i lapkové. Jezdila sem i šlechta nebo církevní hodnostáři se svými doprovody.

Název Mníšek pod Brdy se používal od 20. století v poštovním styku a na železnici (název stanice Mníšek pod Brdy / Mnischek unter Kammwald) kvůli odlišení více Mníšků, ale úředně vznikl a je doložen až při administrativní reformě v roce 1960 po připojení několika okolních obcí k městu Mníšku.

Po zaplacení vstupného jsme se vydali na prohlídku reprezentačních místností, okruh zahrnuje reprezentativní prostory - zimní jídelnu, kapli, Velký salon, Dámský a Pánský salon, knihovnu…, vše z období posledních majitelů, Kastů.

Druhý okruh Soukromé pokoje si nechám napříště. Z velmi obsáhlého výkladu průvodkyně vznikl tento text, část o Skalce je převážně z infotabulí na místě. Nejprve na chodbě v patře přišla řeč na založení města a krátká historie hradu. Potom jsme si nasadili pantofle a dveře komnat se otevřely.

Královský majetek chránil purkrabí ze Žebráku

Mníšek s nedalekou Dobříší byly královským majetkem, Václav IV. v roce 1409 věnoval městečko purkrabímu hradu Žebrák Janu z Lestkova. Král sledoval hlavně lepší střežení kupecké stezky.

Třebaže se království dařilo celkem dobře, cesty byly nebezpečné a projet jimi bez ozbrojeného doprovodu si troufl málokdo, kupci si najímali i ozbrojený doprovod, nebo jich jelo více najednou.

Purkrabí Jan získal od krále mimořádné pravomoci. Mníšek obdržel hrdelní právo a měšťané mohli volně lovit v lesích, dokonce měli dovoleno z královského majetku brát i dřevo.

Jako celou zemi zasáhly husitské bouře i Mníšek. Jan z Lestkova byl katolík, husité městečko nešetřili.

Mitrovické časy prosperity

V té době se tu vystřídalo několik rodů, nejdůležitějšími byli Vratislavové z Mitrovic, ti přišli v roce 1487. Vládli tu půldruhého století, tehdy byl majetek osvobozen od manské povinnosti, takže se vymanil z královské moci.

Mitrovičtí nechali zbudovat podzámecké rybníky, v pivovaru se prý vařilo výborné tmavé pivo.

Mníšecký klid zlikvidovala třicetiletá válka. Hlavně v roce 1639, poté ke konci války, kdy Švédové ukradli, co mohli, městečko zpustošili. Zničili i vodovod, obydlí byla vyrabována, zrovna jako pivovar. Vratislavové poté prodali zničené panství Serváci Engelovi z Engelsflussu, synovi brabantského koželuha, pražskému měšťanovi, který vydělal obrovské jmění při zásobování císařské armády.

Když přišli Engelové

Na Malé Straně vlastnil dům U Zlatého hroznu a koželužnu. Otec Servác Engel bránil roku 1648 Prahu s mečem v ruce proti vojskům generála Koenigsmarka. Za zásluhy byl 20. října 1651 povýšen do rytířského stavu, získal predikát Engel z Engelsflussu. Jeho syn, také Servác, zdědil velké jmění a roku 1655 zakoupil poničené mníšecké panství. Byl dobrým hospodářem, majetek se rozrůstal, mohl přikupovat nemovitosti. Za místní platil daň, stavební dřevo z okolních lesů bylo zadarmo, z kopců nechal zavést nový vodovod, obnoven byl pivovar, přibyly zájezdní hospody.

Se svolením panovníka zřídil rodový fideikomis. (Fideikomis čili svěřenectví – jde o nezcizitelný majetkový soubor, kdy se má zabránit zchudnutí a tím zaniknutí rodu).

Byl i velmi zbožný, penězi nešetřil ani při objednání oltářního obrazu v zámecké kapli, který zadal proslulému baroknímu malíři Karlu Škrétovi. Po koupi Mníšku byla zahájena stavba třívěžového zámku na ostrohu nad obnoveným Zámeckým rybníkem..

Zámek je pravidelnou třípodlažní stavbou, dlouhou 42 metry, širokou 40 metrů, uvnitř je 65 místností. Návštěvníky udivuje neexistence čtvrté věže, u symetrické stavby to ruší dojem.

Čertovská pohádka

K tomu se váže hezká legenda o čertovi, který ji Engelovi odnesl, protože se mu upsal, aby mohl zámek dokončit. Jak už to v pohádkách bývá, a jak se říká, co čert nechtěl, zase si tu pomoc blbě spočítal, když byl někde u Příbrami, zakokrhal kohout a pekelník věž upustil. Odkud ji táhl není jasno, zámek zůstal bez věže.

Vysvětlení je mnohem prozaičtější. Nárok na čtyři věže měli jen příslušníci vyšší šlechty, a to Engel nebyl. Titul držel jen krátce, povýšen byl za výrobu podešví pro c. a k. rakouskou armádu. Bez bot se nedá válčit, to panovník věděl. Krásnou porcelánovou sošku kohouta uvidíte při prohlídce.

(Podobně povýšeni byli z měšťanů i další majitelé panství Pachtové z Rájova.)

Engel krom zámku nechal zbudovat na skále nad městem klášter s kostelem na Skalce.

Další majitelé

V 18. století, kdy již bylo město prosperujícím subjektem, koupili panství Umwertové, ti postavili nový městský kostel, tam je jejich velmi zajímavé sousoší, a dokončili areál na Skalce. Po nich přišli ještě Pachtové z Rájova, Schirdingové a naposled rakouská šlechta Kastů z Ebelsbergu. Ti kolaborovali s Němci, a proto v roce 1945 o vše přišli. Zámek byl následně vyrabován. Naštěstí se mnoho věcí z mobiliáře podařilo zachránit v depozitářích a u Mitroviců, takže se v posledních letech na základě starých fotek daří uvéstzámek do přibližné podoby, v jaké byl za první republiky. Po státní konfiskaci připadl ministerstvu vnitra jako depozitář Státního ústředního archivu, sloužil k ukládání citlivých politických dokumentů.

Takže až půjdete navštívit zámek, kde se nedávno natáčela pohádka Tajemství staré bambitky 2, tak vězte, že se procházíte objektem, který prošel od roku 2000, kdy byl vyklizen, celkovou rekonstrukcí.

Co nabízí zámek

Obnovené historické interiéry zpřístupněné roku 2006 Národním památkovým úřadem představují v jedné části expozice život a bydlení drobné šlechty mezi dvěma světovými válkami.

Zámek je připraven i na dětské návštěvníky, některé prohlídky jsou kostýmní, můžete se zúčastnit i třeba čarodějnických prohlídek.

Ve městě stojí za zmínku barokní kostel se slavným Brandlovým obrazem kající se Máří Magdalény, původně umístěný v kapli sv. Máří Magdalény na Skalce. Ten před zničením zachránili památkáři přenesením nástropní malby na plátno, ze kterého byla znovuumístěna v mníšeckém kostele svatého Václava.

Oblíbený barokní areál na Skalce

Kaple na Skalce je viditelná již z dálnice. Od zámku z Mníšku k východišti turistické cesty půjdete po silnici zhruba 1500 metrů, pozvolna vystoupáte dlouhým obloukem. Vede tudy i kratší, poněkud strmější stezka, na prostranství skaleckého poutního areálu.

Zbudovat ho nechal Engelův nejstarší velmi zbožný syn Servác Ignác, když mu v roce 1680 zemřela sestra na mor.

Nákladem asi 33 tisíc zlatých získaných prodejem statku v Korkyni začal budovat areál zasvěcený Máří Magdaléně. Architektem, na kterém nešetřil, byl prestižní Kryštof Ignác Dientzenhofer.Tomu dokonce zaplatil cestu do Aix-en- Provence, kde v 6. století světice žila, aby získal inspiraci. Po návratu vznikl během dvou let chrám.

Vnitřek byl koncipován jako jeskyně, ve které Máří žila, stěny byly vyzdobeny umělými krápníky, podlahu pokryly kamínky z Berounky. Do stěn bylo zazděno množství mušlí. Krom Brandlova obrazu tu byl zastoupen i Karel Škréta a řezbář Jan Jiří Bendl.

Zbožná byla i Engelova tchyně hraběnka Čejková z Olbramovic, nechala vystavět křížovou cestu, v roce 1775 se usadila v klášteře jako poustevnice. Křížové kapličky vysvětili františkáni, tento řád k tomu má privilegium.

Klášter, poustevna, hospoda

Dientzenhofer zbudoval i nevelký klášter, na kopci nad areálem nechal vystavět malou poustevnu, k té vede křížová cesta 14 kapliček. Engel chtěl, aby klášter spravovali pražští benediktini. Ti to odmítli, nakonec sem přišli františkáni, chudý řád, který neměl peníze na údržbu ani opravy. Působili zde do konce 2. světové války.

Křížová cesta

Skalka se stala koncem 19. století častým turistickým cílem, kterým je dodnes. Od roku 1889 sem vedla, jako třetí u nás, turistická cesta.

Stará hospoda, která byla součástí areálu a byla i myslivnou, se stala hotelem a turistickou noclehárnou. Po válce vše začalo pustnout. V roce 1947 se podařilo zainvestovat milion korun a zdálo se, že bude lépe.

Těžbou Skalka málem zanikla

Jenže za války se ve svahu otevřelo staré ložisko nekvalitní železné rudy a začalo se znovu kutat. Když stojíte na výhledovém místě u kaple, ani se nechce věřit, jak málo chybělo, aby Skalka zanikla.

Dolování zapříčinilo sesuvy půdy, zdi svaté Máří pukaly. V západní stěně zela metr široká a 13 metrů dlouhá puklina. V Mníšku vyrostly hrudkovny, popílek z jejich činnosti zahalil město.

Jezírko na Skalce

Nakonec se od těžby v roce 1967 ustoupilo, po mnoha letech se začalo s opravou areálu.

Budovy se řáděním zlodějů a vandalů měnily v ruiny. Původní stavby nahradily nové, znovu postaven byl klášter, nově bylo zbudováno jezírko. V roce uspořádali sbírku na obnovu křížové cesty. Byla obnovena i poutní cesta z Mníšku. Nedaleko jezírka stojí velmi oblíbený stánek s občerstvením. Vždy připraveno je ohniště k opékání špekáčků, které ve stánku celoročně nabízejí. Milují to tu i majitelé psů.

Celoročně tu vždycky někoho potkáte, ať je zde pěšmo, nebo na kole. Další přístup je od asfaltky vedoucí z Mníšku do Řevnic, platí to hlavně, když rostou houby, to je v lese plno, až je to protivné.

Známé osobnosti působíce ve Mníšku

S Mníškem je spojena i řada známých osobností. Spisovatel a básník F. X. Svoboda, spisovatelka Marie Wagnerová-Černá, píšící pod pseudonymem Felix Háj. Vytvořila kdysi velmi populární dětskou četbu o vzorném chlapci Kájovi Maříkovi, dnes už téměř zapomenuté postavě. Narodil se tu i malíř Willi Nowak…

Zdroje

Z výkladu průvodkyně, z infotabulí na Skalce,

Ze Špalíčku výletů Hrady a zámky, David a Soukup, 2018