Co prozradila DNA o Boženě Němcové

Betty Panklová odešla z údolí u Ratibořic 12. září 1837, opustila vlhký byt pod ratejnou a vystoupala ke kočáru, který ji odvezl do České Skalice. Tam se toho dne provdala a časem se z ní stala spisovatelka Božena Němcová. Ženichovi bylo dvaatřicet, jí sedmnáct. Uvádí to svatební zápis českoskalské fary. Jenže je to vůbec pravda? Časem se vyrojí pochybnosti o jejím původu, o datu narození, o způsobu života. Testy DNA v roce 2022 ale zcela vyvrátily teorii Heleny Sobkové a některých dalších, že byla spisovatelka šlechtického původu a spřízněná s kněžnou Zaháňskou. Stačilo porovnat vlasy Boženy Němcové a syna Hynka na jedné straně a v Lotyšsku odebraného vzorku kostí Charlotte Friederike von Biron, sestry „paní kněžny“.

Kdy se spisovatelka narodila? Zápis ve vídeňské matrice na faře v Alservorstadtu dokládá, že 5. února 1820 byla knězem Herrmanem Praxmarerem pokřtěna Barbora, nemanželská dcera Terezie Novotné, v kostele Nejsvětější Trojice na Alserstrasse. Zápis byl proveden do tří knih, jak bylo tehdy zvykem. Je zde uvedena i porodní bába Regina Gudmannová. Půl roku po křtu, 7. srpna 1820, se svobodná matka dodatečně provdala ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v České Skalici za panského kočího Johanna Pankla. Jeho jméno pak bylo dopsáno do vídeňských matrik do kolonky otec. Svatební zápis uvádí jméno nevěsty jen jako „Theresia, dcera Jiří Novotný“. Předpokládalo se, že celé jméno matky znělo Marie Magdalena Terezie Novotná. Té bylo v době křtu dcery dvaadvacet let, její mladší sestře jenom čtrnáct.

Ovšem ještě jeden doplněk do matrik přinesla dodatečná svatba. V zápise o křtu J. Pankla v rakouském Gainfaru se objevilo celé jméno jeho nevěsty: „Johanna Barb. Ther.“ Při křtu před půl rokem byla zapsána jen jako Terezie Novotná. Pokud by nevěstou byla skutečně Johanka Barbora Terezie, narozená 5. října 1805, byla by matka Boženy Němcové čtrnáctiletá! Děvčátko dostalo jméno Barbora po matce. Miroslav Ivanov považoval tenhle přípisek modrým inkoustem s předtiskovým razítkem za podvrh. Adolf Irmann mínil, že dodatek napsal kaplan Hainnisch nejspíše až po druhé světové válce. Miloslav Novotný o něm věděl před rokem 1951. Někdo znal Panklův vztah s Johanou, v obci se to tradovalo a nakonec dostalo do matriky. Ovšem s nevěstou to bylo složitější.

Václav Tille zaznamenal, že Němcová napsala Tomkovi ve svých autobiografických poznámkách, že se narodila 5. února 1820 ve Vídni a tento údaj někteří autoři přetiskli. Datum 5. února 1820 zapsala Němcová v záznamu z roku 1842 o „prvých přátelích v Praze“. Křest se však v den porodu prováděl jen výjimečně, spíše následoval až za několik dní. Když byla matka i dítě v pořádku, křtilo se druhý den po porodu. Z toho důvodu bývá za den narození Boženy Němcové považován pátek 4. února 1820. Křtiny byly pátého v sobotu, nečekalo se na neděli, jak bývalo zvykem při hromadném křtu. A tak je 4. únor 1820 uváděn jako datum narození velké české spisovatelky.

Tento den pak považovala za svůj rodný i samotná spisovatelka, navzdory dřívějšímu dopisu Tomkovi. Svědčí o tom list z 5. 2. 1860, na který badatelé zapomínají. Božena v něm píše do Rájce synu Karlovi: „Jestlipak jsi vzpomněl, že byl včera můj den narození? Je mi čtyřicet let…“

Když chystal Ludvík Rittersberg heslo „Němcová“ do Kapesního slovníčku novinářského a konverzačního, sama Němcová jej korigovala. A nechala v něm údaj, že se čtvrt roku po jejím narození rodiče přestěhovali z Vídně do Čech. A přestěhování proběhlo na jaře 1820!

Matrika tedy hovoří stejně jako přesvědčení samotné ženy. Jenže se objevily pochybnosti, nesrovnalosti. Časem jich přibývalo. Při zápisu do českoskalické školy uvádějí Panklovi jako rok narození své dcery 1818. To se opakuje po tři roky a jednou je dokonce uveden rok 1817! V roce 1830 nastoupila mladá Barbora na vychování do chvalkovického zámku a později o tom napíše příteli Jurenkovi: „…nebylo mi ještě zcela třinácte let, přišla jsem do Chvalkovic.“ Musela by se tedy narodit v roce 1817. V době, kdy psala Jurenkovi o svém nástupu do Chvalkovic, ale běžně uváděla datum narození 1820. Může jít o obyčejný omyl.

V září 1824 nastoupila do školy, aspoň si to donedávna všichni mysleli. Rodiče nemají Barunčin křestní list, výpis z matriky si nechali vystavit až 10. listopadu 1831. Rok narození 1818 s ní jde celou školní docházku až do roku 1830. Následující tři roky, kdy do stejné školy chodí v neděli z Chvalkovic na opakovací hodiny, je vedena jako ročník 1817.

Barunce by byly čtyři roky a sedm měsíců, když začala chodit do školy. Jak by v takovém věku zvládala denně osmikilometrovou cestu za vzděláním? Ale Barbora Panklová je pravidelně evidována ve škole v České Skalici až od školního roku 1826/1827 plné čtyři další roky. Takže skutečně až od šesti a půl roku! Předtím v letech 1824 až 1826 docházel totiž vyučovat k Panklům učitelský mládenec Augustin Purm. Úhrnný školní zápis Barbory Panklové uvádí, že děvče začalo do školy docházet s koncem školního roku 1825, tedy zřejmě v létě 1826. Většina školní dokumentace vyšla tiskem v knize M. Novotného Život Boženy Němcové. Takovýto způsob soukromé výuky byl běžný v šlechtických rodinách, v rodině kočího to však překvapuje!

Pokud rozpor v datu narození trvá, nebylo tomu tak od počátku! Barbora je totiž v knize Fleisskatalogvedena na počátku školního roku 1826/27 jako sedmiletá a to je při rozdílu několika měsíců údaj správný! Ovšem o rok později je vedena jako desetiletá, další rok jedenáctiletá a nakonec dvanáctiletá. Co způsobilo posunutí věku o dva roky na podzim 1827? Proč by matka lhala, když o rok dříve mluvila pravdu? Nebo se jenom spletl učitel? Podobně se věk posunul v knize Sčet žáků ku škole českoskalické patřících, jenže ještě o rok jinak. Barunka je tu nejdříve zapsaná jako osmiletá a další roky už shodně s třídní knihou jako desetiletá, jedenáctiletá a dvanáctiletá. Takové počítání věku nemůže zavinit rodič, zde musí jít o úřední šlendrián! Ve školní dokumentaci najdeme u Barbary Panklové řadu dalších omylů. Jednou je dokonce vedena pod jménem Banckel Barbara, nesouhlasí i jiné údaje, najde se dokonce rok narození 1824 opravený na 1828! Pak ale nejde o „obestření tajuplnými okolnostmi“, když mnohé z nich způsobily lajdáckost a omyly.

Podobné nesrovnalosti se vyskytovaly u matky Terezie Panklové, ale téměř nikdo je nerozebírá, každý upíná pozornost jen na slavnou spisovatelku. V zápise o pozůstalosti „babičky“ Magdaleny Novotné je asi z neznalosti uvedena Terezie Panklová o dva roky starší než ve skutečnosti, ale v řadě jiných případů je vydávána za o dva roky mladší. Na konskripční kartě ve Vídni je uveden rok narození 1799 (správně 8. 11. 1797), při svatbě se uvádí věk nevěsty 21 let (správně 23 let) a při jejím úmrtí v Zaháni 6. 12. 1863 je uvedeno stáří 63 let, 5 měsíců a 7 dní (správně 66 let a 28 dní). Jde o stejný případ jako u Němcové, nikdo však rodinu nepodezírá z úmyslných machinací a nehledá za nesrovnalostí senzaci jako u Betty. Je vidět, jaký pořádek vládl na úřadech, v matrikách, v třídních knihách. A když nahlédneme do sčítacích operátů starých jen 100 let, vidíme tam chyby v datech narození jak na běžícím pásu…

Byla Barunka šlechtického původu? Matka Terezie se k Barunce chová chladně, přísně, upjatě. Jako by ani nebyla její! Objeví se klevety, že děvče porodila paní kněžna a dala jej pradleně Panklové do výchovy. Přitom za důvodem tohoto chladu mohl být jen nechtěný příchod dítěte na svět. U Panklové se přísnost, chlad a málomluvnost projevovaly i vůči ostatním dětem. Porodila jich ještě dvanáct, sedm brzy zemřelo. Bije je všechny a za každé potrestání musely děti ještě poděkovat a odprosit…

K Barunce se chovala nejhůře, sousedům ten vztah připomínal macechu. Že by matkou byla skutečně ratibořická paní kněžna, Kateřina Vilemína Zaháňská? V červnu 1813 pozvala do Ratibořic evropské pohlaváry a tehdy se do ní zamiloval samotný kancléř Metternich. Že by on byl otcem české spisovatelky? Prý měl vyplatit Panklovi nějaké peníze. Ovšem kněžna nemůže být matkou spisovatelky. V lednu 1801 totiž porodila nemanželskou Gustavu a po těžkém porodu zůstala neplodná.

Když ne ona, začne se spekulovat o jedné ze schovanek. Nebo o nejmladší sestře kněžny Zaháňské, Dorothey Talleyrand-Périgordové. Porovnání portrétů Němcové, Dorothey i Kateřiny je pozoruhodné. Všechny ty krásné dámy se navzájem podobají, mají černé vlasy, hluboké oči, stejný nos. Ale když se ženy oblečou do podobných šatů a stejně si upraví vlasy, je vždycky jakási podobnost zaručena. A prostředí nuzné na podněty se nevylučuje s nadáním a talentem. Co takový Hus, Komenský, Mácha, Mucha, Dvořák, Smetana, Masaryk…

Každopádně je mnohé podivné. Barunka jde na vychování a po návratu si může na zámku půjčovat knihy. K svatbě jí dá Kateřina Vilemína stříbrné náušnice s granáty. Rodina však očekávala výbavu a snad i uvedení ženicha do panského stavu! Po kněžnině smrti dostanou Panklovi v Ratibořicích domek. Jen za celoživotní službu? Dorothea, dědička po Kateřině, si do Zaháně vezme kromě komorné jenom Panklovy, kočímu tam pak vystrojí pohřeb a na hrob dá postavit pomník. Tak se vrchnost k poddaným běžně nechová…

Jenže ani Dorothea nemohla porodit Barboru v únoru 1820, když koncem stejného roku porodila další svou nemanželskou dceru Paulinu. Krásná Dorothea se na Vídeňském kongresu zamilovala do hraběte Karla Clam-Martinice. Vídeň opouštěla 21. února 1816 zřejmě těhotná! Že by porodila pozdější českou spisovatelku až koncem léta toho roku?

O Dorothee jako o možné matce Němcové začal první mluvit doktor Fanderlík, pravnuk Helceletův. Slýchával doma od babičky, že matkou Němcové byla kněžna Zaháňská, nebo její sestra. Fanderlík hned kombinuje možné dvojice: Kateřina Vilemína a Metternich, nebo Dorothea a Clam-Martinic. Jeho domněnek se postupně chytnou Adolf Irmann, Jan Skutil, Miroslav Ivanov a především Helena Sobková. Hledá se dítě narozené v roce 1816. Bylo by potomkem Clam-Martinice a jedině ono by mohlo být Barunkou Panklovou, pokud má být její matkou Dorothea. Zjistilo se nesporně, že Dorothea byla počátkem roku 1816 v jiném stavu. Nade vší pochybnost s Clamem. A v září 1816 porodila dceru Marii Henriettu de Salles tajně v zapadlých francouzských lázních. Ta byla 15. září na mostě v obci Salles předána i s odměnou místnímu rolníkovi, aby se jí ujal a toho dne byla i pokřtěna. Marie Henrietta nemohla být Boženou Němcovou, protože další osudy děvčátka jsou doloženy a nebyly totožné s osudy Barunky Panklové. Celý život prožila ve Francii a zemřela v roce 1905.

Helena Sobková proto manipuluje s fakty, co se jí nehodí, označí za falzifikát. Nejdříve si vybere za „vhodnou“ matku Dorotheu Talleyrand-Périgordovou, a protože ta nemohla Němcovou porodit v roce 1820, dělá se vše pro to, aby seděl rok 1816, v němž Dorothea opravdu tajně porodila. Sobková odmítá Mariu Henriettu a tvrdí, že Dorothea porodila dítě už počátkem února 1816. To mělo být v únoru 1820 předáno Terezii Novotné a současně pokřtěno. Což je nesmysl, protože u křtu Barbory Novotné je uvedena porodní bába a je zapsán jako křest novorozence. Tedy žádné narození 1816 akřest 1820! Z korespondence Dorothey s matkou plyne, že skutečně Dorothea porodila Marii Henriettu. Umělá konstrukce Sobkové kulhá na obě nohy. Objevovaly se však teorie ještě fantastičtější. Matkou prý mohla být schovanka Klára Bresslerová. Či zas Španělka Doňa Sabosa a otcem malíř Goya!

Byla matka čtrnáctiletá? Matka je zapsána jen jako Terezie, dcera Jiřího Novotného. Ale obě sestry byly Terezie. Konskripční karta dokládá, že na vídeňské adrese Alservorstadt 206 (dům byl zbořen 1867) bydlely v bytě číslo 1 dvě mladé ženy a s nimi ještě Terezie Novotná a její dcera Barbora Novotná, narozená 1820. Což je v souladu s matrikou! Do Vídně odešly z Ratibořic dvě sestry Novotné. Marie Magdalena Terezie (1797) a Johana Barbora Terezie (1805). Do služby mohly nastoupit nejdříve v roce 1818 či 1819. Starší Terezii si v Ratibořicích oblíbila kněžna a vzala ji s sebou do Vídně. Mladší z dívek pak bydlela na Alservorstadt číslo 206. Ve Vídni brzy jedna ze sester otěhotněla. Božena Němcová se zřejmě narodila v únoru 1820, pravděpodobně 4. února. Sama tento den, měsíc, rok považovala za své narozeniny, den jí mohli upřesnit ústně rodiče.

Skutečnou matkou mohla být opravdu čtrnáctiletá Terezie. Možnost mateřství čtrnáctileté dívky potvrdil MUDr. Václav Rubeška, kapacita ve svém oboru. Starší jí pak pomohla z nepříjemností a vzala dítě na sebe? Určitě by o tom rozhodla rodinná rada v čele s „babičkou“ a nedala by se vyloučit konzultace s paní kněžnou, která mohla cítit jistou spoluzodpovědnost za to, že dívku do Vídně nepřímo odvedla, když mladší následovala starší sestru. U křtu mohla klidně ještě figurovat pravá matka, čtrnáctileté děvče třeba nenašlo odvahu podvést faráře, ale pak se mohla dítěte ujmout její starší sestra a snad i od té doby mohla používat své třetí jméno.

Nová matka nikdy nepřekoná k dítěti jisté zábrany. Je ctižádostivá a prchlivá na děti i na čeládku. V Ratibořicích si připadá jak ve vyhnanství, ve Vídni byl úplně jiný život! A proč se dostala právě sem? Přece to nejstarší děcko za to může! Terezie Panklová se zřejmě ani nezúčastnila Barunčiny svatby. Téměř nikdy ji nenavštívila, nenabyla hlubší vztah ani k nejstaršímu vnukovi Hynkovi a nakonec nepřijela dceři ani na pohřeb. Opravdu divný vztah!

Skutečná matka Johanka se dostane také do služby na ratibořický zámek, otěhotní zde s neznámým mužem a rozkmotří se proto se starší sestrou. Ta byla pohoršena, když sestra slehla, aniž by udala otce dítěte. Byla by tak pohoršena, pokud by se totéž kdysi přihodilo i jí? Nebo je spíš pohoršena proto, že mladší Johance se totéž stalo už podruhé? Johanka odchází i se svou matkou, tedy „babičkou“, do Chvalkovic a do Dobrušky. Porodí v pětadvaceti ještě jedno nemanželské dítě, které zemře po deseti měsících.

Miloslav Novotný, jeden z nejvýznamnější badatelů o životě a díle Němcové, zřejmě oprávněně lpěl až do konce života na tom, že matka Němcové byla čtrnáctiletá. A že právě tento fakt mnozí nemohli strávit a že proto bylo „nevěcně a neseriózně hledáno tajné mateřství Zaháňské“. Z čehož povstala celá složitá teorie o šlechtickém původu Betty! Což nedávné testy DNA vyvrátily! Jméno spisovatelky nese kráter na Venuši a jedna planetka mezi Marsem a Jupiterem. A především se stále čte a inspiruje filmaře.

Foto: Hynek Jurman

Literatura:

Ivanov, M.: Zahrada života paní Betty. Panorama, Praha 1992.

Janáčková, J.: Božena Němcová. Příběhy-situace-obrazy. Academia, Praha 2007.

Jurman, H.: Omyly tradované. Zubří země, Štěpánov 2010.

Morava, J.: Někdejší Betty. Český spisovatel, Praha 1996.

Novotný M.: Život Boženy Němcové. Československý spisovatel, Praha 1951.

Sobková, H.: Tajemství Barunky Panklové. Horizont, Praha 1991.