Čurdova odplata jistá

Karel Čurda mohl sedět v teple, přesto podstoupil nebezpečí emigrace a sám se přihlásil do odboje. Šel na náročný výcvik a dobrovolně odletěl do vlasti s posláním, při němž se s velkou dobou přežití nepočítalo. Zklamán domácími poměry prochází konflikty, a nakonec jde spolubojovníky a podporovatele sám dobrovolně udat. Pod tíhou krvavé lázně, která Čechy po atentátu na Heydricha postihla… Sám vešel do Pečkárny, poznal aktovku z místa činu, udal možné pachatele a rozčílením i strachem celou dobu koktal, jak vzpomínal Heinz Pannwitz, šéf referátu II. G druhého oddělení gestapa v Praze. Udal mnohé přechovávatele, i švagra Antonína Mácu, sestru a matku. Výpovědí chtěl chránit právě příbuzné a pak spolknout ampuli s jedem. V tom mu však bylo zabráněno…

Karel Čurda se narodil v Nové Hlíně, která spadala pod obec Stará Hlína, a proto chybný údaj autoři bez přemýšlení opisovali. Podle Jaroslava Andrejse, který jako první vydal pod jménem Drejs knihu o atentátu Za Heydrichem stín, se pradědeček Karla Čurdy jmenoval Voců. Jinde píše, že to bylo jméno po chalupě.

Na Třeboňsku bylo jméno Vocu či Voců, někdy i Vocú hojně rozšířeno. V 19. století vydatně přibývalo příjmení Čurda. Dříve se v matrikách psalo ve formě Čzurda – Čzurdová. Čurdovi žili v Třeboni (např. č. 91) i v tzv. Předměstí (č. 101, 137 ad.), dále v Holičkách, které jsou dnes součástí Třeboně (č. 1, 4, 26, 45), hojně ve Staré Hlíně (č. 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 12, 13, 17, 18, 23, 26, 28, 32, 34, 36, 39, 40, 62) a posléze i Nové Hlíně (č. 7, 8, 9, 10, 13, 19, 23, 26, 28, 29, 36). Uvedený výčet je ilustrativní, nikoliv vyčerpávající.

V matrikách se u jména Čurda objevuje často přípisek „recte: Voců“. Tedy „správně Voců“. Nechybí ani u narození Karla Čurdy a u řady jeho blízkých. Spíše výjimečně je znění opačné, tedy „Vocu vulgo Čurda“. Tedy „obecně“ nebo „zvaný Čurda“.

Otcem Karla Čurdy byl zemědělský a lesní dělník František Čurda (1864–1926), matkou pak Rozálie, rozená Nováčková (1873–1956). František se narodil 8. 11. 1864 ve Staré Hlíně č. 28. Jeho otcem byl Matěj Čurda (1826–1876, při narození jmenován příjmením Čurda, pozdější poznámka zní Vocu), podruh tamtéž, syn už zemřelého Matěje Čurdy a Alžběty, rozené Šimánkové ze Staré Hlíny.

František Čurda se oženil v Třeboni den po svých 32. narozeninách 9. 11. 1896 a bral si 23letou Rozálii Nováčkovou (*20. 2. 1873) ze Staré Hlíny č. 8. Její otec Matěj Nováček tam byl podruhem. Novomanželé bydleli několik let ve Staré Hlíně č. 10, kde se jim narodila dcera Marie (*15. 9. 1897) a syn František (18. 2. 1900–4. 8. 1900). Až poté se přestěhovali do tzv. Palečkárny č. 23, která patří k Nové Hlíně.

Sčítání obyvatel v roce 1921 dokládá, že stavení č. 23 U Palečků bylo rozděleno na 4 byty, v nichž žilo 24 obyvatel. Byt č. 2 obývali Čurdovi. Tedy lesní dělník František Čurda, matka Rozálie, dále nejstarší dcera Marie, od 7. 2. 1921 provdaná za horníka Mácu ze Staré Hlíny. Bydlela však zatím s rodiči, brzy s mužem vystoupí z církve a přestěhují se do Kolína. Ostatní Čurdovy děti se už narodily v uvedeném stavení č. 23 katastrálně patřícímu k Nové Hlíně. V roce 1921 jsou zde podle stáří uvedeny ještě děti: František Čurda (*20. 6. 1901), Růžena Čurdová (*1. 12. 1904), Antonín Čurda (*29. 4. 1907), Václav Čurda (*28. 9. 1908) a žák národní školy Karel Čurda, dle operátu narozený 15. 10. 1911. Což je chybný údaj, sčítací operáty nejsou v datech příliš spolehlivé… Ostatně i u otce Františka má operát chybné datum narození 9. 11. 1864.

Rodina Čurdova čítala 8 členů, nejmladší potomek Josef Čurda se narodil tamtéž 7. 9. 1915, ale zemřel 9. 10. 1915 ve věku jednoho měsíce a dvou dnů. Nikoliv tedy při porodu, jak budou psát vesměs publicisté. Jak bylo uvedeno, v rodině už jednou zemřel mladičký potomek, syn František. Toho nikdy žádný autor dosud nezmínil. Sestra Růžena (*1904) se provdá ke Kostečkům a zůstane v Nové Hlíně, bratr František (1902–1976) bude zemědělským a továrním dělníkem, bratr Antonín (1907–1989) stavebním dělníkem a bratr Václav (1909–1938) zemře jako stavební dělník krátce před válkou.

Ze sčítacího operátu z roku 1921 nás ještě může zaujmout, že v Nové Hlíně č. 12 žila rodina Kostečkova, rodina Voců tamtéž v čísle 20 a v důležitém č. 26 žil cementářský mistr Karel Prokeš s manželkou Rozálií, tchyní a výměnkářkou Kateřinou Čurdovou a služebným Matějem Deutschem. Výměnkářka byla vdovou po chalupníkovi Václavu Čurdovi z tohoto č. 26. V roce 1918 byl majitelem usedlosti ještě rolník František Čurda, syn nádeníka Františka Čurdy a Marie Korbelové ze Staré Hlíny. Žily zde tedy dvě rodiny Čurdovy a když se dcery vyvdaly, usedlost zdědí blízký příbuzný, Karlův bratr František (1902–1976). Jak vidno, nepůjde o nečekaný testament zaměstnavatele, jak se občas píše. Na nějaký čas se sem nastěhuje celá rodina, dokud se nezačnou děti osamostatňovat,

Jako by datum narození samotného Karla Čurdy bylo prokleté. Sčítací operát uvádí 15. říjen, zpráva gestapa, téměř všichni autoři, historikové, Wikipedia i další weby 10. říjen. Spíše výjimečně se najde 11. říjen. Rozhodne tedy matrika! Ani v ní to ovšem není jednoznačné! Je zde škrtnuto datum 9. a přepsáno na 11.! Tedy 11. října 1911. Pro většinu čtenářů tohle není důležité, ale pořádek by v tom měl být. „Je to moc zajímavé a opět se utvrzuji v tom, jak málo badatelů jde k pramenům. Vám všechna čest,“ napíše mi k tomuhle ředitel třeboňského archivu.

Karel vychodil pět let obecné školy v nedaleké Staré Hlíně a pak tři roky měšťanky v Třeboni. Někdy se uvádějí měšťanky jenom dvě. Pracoval pak jako dělník, narukoval, emigroval atd. To jsou známé věci… Ale spousta otazníků leží v jeho rodném kraji.

V červenci 2011 jsem zahájil své první cyklistické pátrání po místech spojených s Karlem Čurdou. Cyklostezka ještě neexistovala, musel jsem po silnici z Třeboně. Minul jsem záplavový most přes rybník Vítek a brzy spatřil ještě větší, dvanáctiobloukový most přes Lužnici (Starou řeku). Právě po těchto historických památkách vedla hlavní silnice z Jindřichova Hradce do Třeboně až do začátku 80. let 20. století, kdy vznikla dnešní státní silnice. Karel Čurda tedy jezdil a chodil po unikátních mostech…

Své pátrání jsem zahájil ve Staré Hlíně. Hospoda byla ověnčena mnoha desítkami jízdních kol a panoval tam takový šrumec, že jsem raději zastavil až u obchodu a paní prodavačku požádal o nějaký tip na pamětníka války. Když se ošívala, připustil jsem zájem o osobu Karla Čurdy.

„Jé, to je citlivé téma! Tady žijí jeho příbuzní. A kdyby to tehdy neudal, vytopili by Němci Hlínu!“

Nakonec si paní dala říct, na chvilku zavřela kvelb, sedla také na kolo a zavedla mě k prvnímu pamětníkovi. Čekal jsem za branou a slyšel, jak Václav Koranda říká prodavačce: „Hned se na něj podívám, co je zač! To už tu byl jeden, že bude rehabilitovat Čurdu. A už se pak neukázal!“

Pan Koranda si mě prohlédl a asi jsem obstál, protože mě pozval na dvorek a prozradil, že jeho maminka byla Jiráková a že právě její sestřenice ze sousední Mláky, měla za svobodna s Čurdou dítě, dceru. Čurdova milá Karolína Jiráková se narodila 3. 11. 1917 v Mláce, to jsem věděl. Karel však o těhotenství nic netušil, emigroval a k dceři se pak nikdy neznal. Jirákovou si vzal i s dítětem urostlý pan Filípek, snad důstojník. Paní Korandová vzpomínala na Čurdovy bratry Františka a Tondu, který se po svatbě přestěhoval právě do Staré Hlíny. A té mimochodem říkají místní Velká Hlína, kdežto Novou přezdívají Malá Hlína. Tato označení najdeme často ve starých matrikách. Německy byla vesnička označována jako Klein Lahm, později Neu Lahm. A právě do té Malé, správně Nové Hlíny, jsem se vzápětí na kole rozjel. Projel jsem po hrázi mezi Vítkem a Rožmberkem a za chvilku byl v rodišti Karla Čurdy.

„Ten zrádce?“ vyprskla paní hostinská, když jsem se na Čurdu zeptal. Byla to jediná takováto reakce, jinak mluvili místní zcela jinak. Snad to bylo způsobeno tím, že paní hostinská z Hlíny nepocházela a ve škole v Třeboni slýchala nekompromisní odsouzení zrádce.

Dostal jsem kontakt na místního písmáka Milana Přibyla a zjistil stavení, které Čurdovi zdědili. Tam jsem zajel nejdříve a před frontou na sebe nalepených domků jsem oslovil stařenku, která tu seděla před čp. 30. Hned to vedlejší, čp. 26, obývá Karel Čurda, syn Františka Čurdy, který tohle stavení kdysi nečekaně podědil. Jen jsem vypustil jméno Karla Čurdy z úst, babička málem nadskočila a spustila:

„Všechny nás zachránil! Byly by tady druhé Ležáky!“

A více mluvit nechtěla, tvářila se tajuplně. Až po dlouhém přemlouvání jen dodala, že Čurdovi jsou nejlepší lidé v dědině a že se proti nim nedá nic říct.

Já také proti nim nehodlal nic říkat a kdo zná můj román V zatáčkách, ví, že tam mám kapitolu s jistým pochopením pro slabost Karla Čurdy. Ale na druhou stranu by ti místní obdivovatelé měli vědět, že Karel Čurda nepadl do rukou gestapu při plnění rozkazu a nepromluvil jen po surovém výslechu, ale že naopak sám dobrovolně vešel do Petschkova paláce a jako člen zahraniční armády tam zradil své kamarády a spolubojovníky. Na to lze těžko nalepit frázi „všechny nás zachránil“!

Vzpomněl jsem si, jak na mých cestách v Panenských Břežanech lidé chválili Heydricha. V srpnu 2005 mi tam řekli chlapi v hospodě: „Za Heydricha byl v Břežanech klid, vesele se zabíjelo na černo… Slušný člověk, každého pozdravil: Tobrý ten! Heydriška byla svině, ale s ním to šlo. Lidem tady neškodil, to ne…“

S babičkou jsem nediskutoval, respektuji soud každého. Ale plný zvědavosti jsem se rozjel za Milanem Přibylem. Našel jsem jej v honosné usedlosti, v kruhu příbuzných zrovna něco slavil. Nechal mi načepovat půllitr piva a hned jsme se dali do řeči o Karlu Čurdovi. Vyndal jakousi starou publikaci o vsi, kterou zrovna doplňoval pro nové vydání. Za 1. republiky ji vydal Ing. František Franěk pod názvem Ves Nová Hlína. V soupise obyvatel z roku 1921 jsem tam našel plno údajů o celé Čurdově rodině. Korespondují se sčítacím operátem, který tehdy ještě nebyl veřejně přístupný. Mohl jsem si tedy opravit a doplnit mnohá data, protože internetové verze o rodině byly v pořádku tak z 50 procent.

V roce 1921 bydleli Čurdovi podle této kroniky na nedaleké samotě u Hvízdalek čp. 23. Kolem vedla stará silnice, dnes se tam dá přijet ze Staré Hlíny přes 12tiobloukový záplavový most. Bydlel tu vyběrač mýtného, a protože formanům hrozila velká pokuta, pokud neměli doklad o zaplacení mýtného přes most, práskali zdálky bičem a hvízdali na mýtného, aby neztráceli čas. Dokládá to údaj z roku 1681. Tak vznikly „Hvízdalky“. Dům čp. 23 známý jako Palečkovna je od zdejších domků ještě kousek vzdálený. Dříve tam opravdu žili Palečkovi, našel jsem např. Matěje Palečka, jenž zde zemřel 7. 2. 1871.

Ale v Palečkárně bydleli Čurdovi jen v nájmu, obydlí jim nikdy nepatřilo a nebylo na ně psané. Vzápětí jsem se přesvědčil, že je tato usedlost dosti zanedbaná. Poškodily ji i povodně v roce 2002, a poté byla prodána chalupáři. V této větší budově stavěné na půdorysu L se tedy v roce 1921 tísnilo 24 lidí, jedním z nich byl desetiletý Karel Čurda.

U Přibylů jsem si též ověřil, že Čurdova matka žila za války v čp. 12. Ten stojí přímo na návsi a jde o nejhezčí stavení v Nové Hlíně. Právě sem se provdala ke Kostečkům Růžena Čurdová, za ní přišla i matka, a pak se zde Karel Čurda skrýval na půdě po atentátu na Heydricha. Honosný dům na návsi patřil i v době mé návštěvy Kostečkům a jeden z nositelů tohoto jména, František Kostečka (*1938), přišel zrovna k Milanovi na návštěvu.

„Karel Čurda byl harmonikář!“ řekl na úvod našeho tématu. A přidal vzpomínku, že ho i s dalšími kluky jako čtyřletého až pětiletého Karel Čurda fotil. To už bylo po jeho zradě, po heydrichiádě, poté, co se dal k Němcům! Je známo, že se Karel oženil s Marií Bauerovou, švagrovou gestapáka Roberta Ereta z Manětína. A měli blonďatého syna, jenž nesl nové tátovo jméno Karl Jerhot!

„Vychovala ho teta Kostečková a někdy v letech 1947 až 1948 ho musela ve Velenicích předat Kájově matce,“ vzpomínal František. A oba s Milanem hlasitě uvažovali, že by zkusili Karla Jerhota najít díky pořadu Pošta pro tebe! Nedošlo k tomu, Milan už je na věčnosti a Karl zemřel v roce 2018.

Za tři dny jsem zavítal do Nové Hlíny znovu. Tentokrát jsem přijel z jiné strany, od státní silnice. Proto jsem také našel na počátku dědiny krásný železný kříž na vysokém podstavci. Z nápisu na podstavci mně přejel mráz po zádech! Ten text je prorocký, má jasný čurdovský odstín! A Karel kolem něj chodil skoro denně. Nápis hlásá: „Následujte Krista, odplata jest jistá, bude soud.“ „Co říkáte na ten nápis?“ ptal jsem se tehdy Milana Přibyla. Nevěděl, o čem mluvím, nevšiml si.

V dalších letech jsem přijel ještě mnohokrát, ale v červenci 2020 jsem ustrnul! Kříž i s podstavcem na svém místě chyběl. Snad by jej někdo neukradl, napadlo mě! Na farní úřad v Třeboni jsem se vypravil okamžitě. Nevěděli, ale po několika dnech mi poslali informaci, že památka je na opravě! Toho roku jsem se jí už nedočkal, ale při další návštěvě Třeboňska jsem opravu ocenil. Podstavec svítí novotou a červeně vyvedený nápis je krásně čitelný.

Ale stejně! Soud byl, i odplata byla… Jestlipak si na nápis vzpomněl Karel třeba krátce před popravou? Následujte Krista…

Foto: H. Jurman

Literatura:

Jurman, H,: Atentát na Heydricha, Čurda a kde jsem chtěl být. Štěpánov n. Svr., 2014.

www.jurman.wz.cz