Datum úmrtí Karla Hynka Máchy bývá publikováno mylně

Mělo by to být jasné, data narození a úmrtí najdeme v matrikách a nejsnadněji na hřbitově na pomníku.e nic z toho není bezchybné. Když si na Vyšehradě najdete básníkův hrob, dočtete se, že se tvůrce Máje narodil 16. listopadu 1810 a zemřel 5. listopadu 1836. Druhé datum ovšem není pravdivé. Na známé Medauem vydané litografii z roku 1860 čteme data z původního náhrobku v Litoměřicích (zbudován 1846). Na něm jsou dokonce obě data chybná!

V květnu 1936 se u tohoto původního Máchova hrobu nechali vyfotit básníci Josef Hora, Otokar Fischer, Vilém Závada, Karel Jánský, Jaroslav Seifert, František Halas a sochař Blažek. Náhrobek byl skoro stejný jako dnes na Vyšehradě včetně plastické výzdoby a Havlíčkem Borovským vybraného motta „Dalekáť cesta má! Marné volání!!-“ I ta horní tabulka s textem vypadá na první pohled stejně. Ale jen na první pohled. Jméno básníka bylo původně psané velkým písmem a hned pod ním stálo „narozen 15. listopadu 1810“ a „umřel 5. listopadu 1836“. Tabulka byla později nahrazena jinou, ta byla s celým pomníkem přenesena a dodnes na Vyšehradě hlásá: „narozen 16. listopadu 1810“ a „zemřel 5. listopadu 1836“.

V roce 1861 zbudovali májovci na litoměřickém hřbitově ještě kenotaf (symbolický hrob, zde konkrétně vysoký křížek). Stojí v koutě hřbitova, jen tři hroby od původního Máchova pohřebiště, a když se šikovně vyfotí, je možné v pozadí uvidět Radobýl. Místo přesných dat jsou zde uvedeny jenom roky. Tabulka na místě původního hrobu už má obě data správná, i na internetu jsou už většinou omyly opraveny. Přesto ale nepřesný údaj často najdeme…

Starší odborná i populární literatura vždycky uvádělo 5. listopad jako konec básníkova života. V souladu s matrikou. Přesto Karel Hynek Mácha 5. listopadu nezemřel! Jak to bylo možné? Nejdříve si ujasněme datum narození. Poličský rodák Michl, hlavní postava románu T. Novákové Drašar, vydal v roce 1839 Ouplný literární létopis, v němž už nechybělo heslo Mácha. Uvedl zde, že se básník narodil 15. listopadu 1810. Tento omyl pak přebírali další. I Grünwaldův úvod k německému překladu Máje z roku 1844, i druhé vydání Jungmannovy Historie literatury české (1849). A dostal se i na pomník v Litoměřicích při desátém výročí básníkova úmrtí. Přitom už o rok dříve uvedl v Úvodu povahopisném Karel Sabina správné datum 16. listopadu. Přesto uváděl špatné datum narození ještě Lumírv listopadu 1853.

Našel jsem na svou dobu reprezentativní publikaci, která měla obě data špatně. V roce 1899 vydal J. R. Vilímek mohutný svazek plný podobizen a údajů pod názvem Národní album, sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých. A u Máchy tam uvádí narození 15. 11. 1810 a úmrtí dokonce 7. 11. 1836. K tomu jeho známý obrázek z almanachu… V dodatku Koubkovy básně Hroby básníků slovanských (tiskem 1857) je už datum narození správné a současně je zde opraven Jungmannův údaj, podle nějž Mácha zemřel dokonce v roce 1838! U Koubka, Michla, Grünwalda, v Lumíru, na starém pomníku i všude jinde se píše o úmrtí 5. listopadu. Arne Novák totéž napsal ještě v roce 1936. Jak to tedy bylo skutečně?

Básníka zastihl počátek listopadu 1836 v Litoměřicích v bídném zdravotním stavu. Bylo mu zle už několik dní, ztrácel hlas, trpěl průjmy, horečkami, žízní, nakonec i zvracením. Ale až 5. listopadu poslal nemocný Mácha paní domácí Lorenzovou pro lékaře. Toho dne se šel ještě omluvit do kanceláře a lékař s Lorenzovou ho pak dovedli zbědovaného domů. Dostal léky na pocení a z lože už nevstal. Lorenzová u něj zůstala až do konce. Probděla tak pořádný kus noci ze soboty na neděli 6. listopadu 1836. Mácha se ztišil a třikrát pohnul peřinou, a pak se přestal hýbat úplně. Asi ve tři hodiny v noci Lorenzová zjistila, že Mácha nedýchá. Byla už neděle, zemřel tedy 6. listopadu.

Podle průběhu nemoci však lékař usuzoval na choleru. Ani justiciár Duras ani domácí Lorenzovi nechtějí tuhle nemoc zveřejnit. Hlavně žádnou paniku! Ať lékař napíše zápal plic! Duras nechtěl přijít o klientelu, a proto rozhlašoval, že jeho zaměstnanec zemřel na zápal plic, nachladil prý se při hašení požáru. Jako úmrtní den nechají napsat sobotu, čímž může pohřeb proběhnout dříve. Páter Josef Pilz skutečně zapíše jako datum úmrtí 5. listopad a za příčinu označí „dávení spojené s průjmy“. Do matriky je zapsáno Brechdurchfall, tedy cholera, nebo spíše mírnější forma cholerina. A cholera skutečně před nedávnem při korunovaci v Praze řádila. Pohřeb bude vykonán v úterý 8. listopadu. Jde o den, kdy má Mácha v Praze naplánovanou svatbu…

Že zemřel až v neděli, zapsal v dopise do Prahy bohoslovec Vincenc Náhlovský, jemuž to řekl kostelník. Stejné datum zaznamenal i Antonín Pfleger-Kopidlnský, jemuž je sdělil advokát Duras, který Máchu zaměstnával (otištěno až 1889). Oba prameny musely vycházet ze sdělení Lorenzové. Všechna tato svědectví zapsal Miroslav Ivanov v knize Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi (1977).

Navzdory faktům si budou čtenáři starších knih myslet, že Mácha zemřel už 5. listopadu 1836. Budou se to učit žáci, budou o tom přesvědčeni návštěvníci vyšehradského hřbitova, kam byl převezen pomník z Litoměřic. I ti, kteří najdou úmrtní Máchův dům Na Vikárce v Litoměřicích. I zde totiž pamětní deska hlásá za den úmrtí 5. listopad!

Skutečnost byla o pár hodin jiná. Ovšem v posledních knihách, slovnících a encyklopediích už stojí správné datum 6. listopadu. Básník nebyl za svého života vůbec ctěn kritikou, jeho Máj byl dokonce označen za „škváru, která z vymřelé sopky vyhozená mezi květiny padla“ (kritik Jan Slavomír Tomíček). Také Tyl vytýkal Máji málo vlastenectví a kritik Chmelenský mínil, že báseň zatím nedospěla pro kritiku a charakterizoval Máj veršem Máchovým: „Toť, co nic se nazývá.“ Kousavě ironický Čelakovský napsal Chmelenskému, jak letos ovoce pomrzlo: „Máj letošní mstí se na nás, že tak šibeničnicky bylo o něm zpíváno. Nešťastný básník i s celou svou romantikou!“ A žádná jiná knížka Máchovi za jeho života nevyšla, publikoval jen v časopisech 15 drobných lyrických básní, navíc Křivoklad, Márinku a Večer na Bezdězi. Cikány zadržela cenzura. Opuštěný Mácha umírá v nevytopené světnici doslova ve vlastních výkalech, žádné slávy se nedožil a těžko se kdo mohl pídit po jeho podobě a správných datech.

Máchovy ostatky odpočívaly v Litoměřicích, které měly po Mnichovu připadnout třetí říši. Byly vykopány 1. října 1938 i s pomníkem, kamennou obrubou hrobu a prstí, i když bulvární noviny psaly, že jeho hrob už není přesně znám a že tedy nebyly vykopány pravé ostatky. Zde je vhodné připomenout vzpomínku Antonína Pflegra-Kopidlnského (1812–1896) z roku 1838, kterou otisk 8. 3. 1843 v Květech. V Litoměřicích na hřbitově hledal marně Máchův hrob, až mu hrobník „po dlouhém rokování …nejistým prstem ukázal…“ O další tři roky později dal K. H. Borovský podnět k zbudování prvního pomníku. Zatímco Pflegrovi ukázal hrobník dva roky po pohřbu „vršek travou porostlý v levém koutě hřbitova“, psal básníkův bratr Michal Mácha rodičům pouhý den po pohřbu 9. listopadu 1836: „Bratrův hrob je blízko zdi uprostřed na půlnoční straně.“ Rozdíl tedy značný… Záleželo samozřejmě na orientaci pozorovatele.

V době exhumace už vedla k Máchovu hrobu poutníky vyšlapaná pěšinka. Podnět k převezení ostatků dal guvernér Národní banky československé Karel Engliš právě 1. října a během několika hodin k němu dali příkaz primátor Petr Zenkl a osvětový referent města Prahy Žipek. Hrobník s pomocníkem se dali rychle do práce, ukládali básníkovy kosti do papírového sáčku a pak je pečlivě urovnali do přivezené kovové rakve i s hrstí hlíny z hrobu. Mimochodem: na uvolněné místo po Máchovi byl už za pár dní pochován dr. Ferdinand Maria Böhm, jenž zemřel 5. 10. 1938. Dnes je místo původního básníkova hrobu označeno pamětní deskou se správnými daty.

S rakví přijel vůz pražské pohřební služby. Asi patnáct vojáků z litoměřického dělostřeleckého pluku rozebralo náhrobek a naložili jej na nákladní auto. Za deset dnů obsadil Litoměřice wehrmacht…

Máchovy ostatky byly 1. 10. 1938 převezeny do Prahy a provizorně uloženy v novém krematoriu ve Strašnicích. Podnět k jejich vědeckému prozkoumání dal Karel Janský a úkolu se od 11. října 1938 ujal prof. dr. Jiří Malý, jenž ostatky prohlásil nad vší pochybnost za Máchovy. Šlo o muže ve věku 25–30 let, velmi silných kostí. Byly přepraveny do Ústavu pro antropologii při Karlově univerzitě na Albertově. Zatím se hledal vhodný hrob, padaly návrhy i na hrobku českých králů ve svatovítském chrámu. Nakonec bylo zvoleno místo ve druhé řadě hrobů na Vyšehradě, ostatky byly zabaleny do přesné kopie látky z rakve Karla IV. a umístěny do dubové rakve s kovovou vložkou. V sobotu 6. května 1939 proběhly v přímém rozhlasovém přenosu obřady v Pantheonu Národního muzea a následoval převoz na Vyšehrad. Vůz s rakví táhly tři páry běloušů, k tomu vyzváněly všechny pražské zvony a zněly fanfáry z Národního divadla.

Ve vyšehradském chrámu sv. Petra a Pavla se bohoslovci modlili nad rakví celou noc a v neděli 7. května následovala velká mše svatá a průvod na hřbitov. Rakev nesli naši přední básníci, doprovázely je družičky a samozřejmě velké davy šťastlivců, kteří sehnali vstupenky! Václav Vydra recitoval poslední zpěv Máje, Rudolf Medek se loučil za spisovatele, Eduard Kohout recitoval nad hrobem báseň Horovu. Spuštěná rakev byla zasypána květy a na okraj hrobu dosedla pěnkava.

Že to přesné pídění se o tom, zda Mácha zemřel o pár hodin dříve či později, je malicherné? Není! Jestliže je jeho původní hrob doslova označen zmínkou, že se jednalo „o největšího českého básníka“, jestliže totéž stojí v mnoha knihách, učebnicích i myslích řady čtenářů a znalců, pak přece nemohou existovat dvojí rozdílná data úmrtí…

Foto: Hynek Jurman

Literatura:

Ivanov, M.: Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi. Čs. spisovatel, Praha 1977.

Jurman, H.: Omyly tradované. Zubří země, Štěpánov 2010.

Novák, A.: Karel Hynek Mácha. In: Album K. H. Máchy. Prometheus, Praha 1936.

Věčný Mácha. Čin, Praha 1940.