Kamenná krása! Kostelík ve Vítochově je spojován se svatým Metodějem

Zdaleka viditelný kamenný kostelík nad Vítochovem na Bystřicku je opředen legendou o svatém Metodějovi. Hezky se to poslouchá. Co na tom, že historie této krásné památky je o něco mladší! Kostel zasvěcený sv. Michaelovi zde byl vystavěn ve 2. polovině 13. století. Čtyřboké kněžiště bylo zaklenuto valenou klenbou a vymalováno. V 16. století byla přistavěna hranolová věž na jižní straně, jež bývala kryta šindelem a až od r. 1905 plechem. Její pseudogotická římsa pochází z poloviny 19. století. Nejcennějšími památkami uvnitř kostelíku jsou kamenná křtitelnice z pol. 13. století a bývalý kamenný oltář. Fresky zřejmě z l. 1330-1340 byly odhaleny v roce 1949. Představují Vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři Páně, Ježíšovo umučení a Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení Páně, Poslední soud, Krista vševládnoucího a další výjevy z pašijí. Jsou zde i malby Panny Marie, patrona archanděla Michaela a postavy mučedníků.

A ta legenda? Vesnice Vítochov na Bystřicku se dříve jmenovala Dětochov, protože tam vladyka Dětocha nechal zbudovat dřevěný hrádek. Bylo to zrovna v době, kdy prý se naší zemí ubíral svatý Metoděj. Cestou se zastavil právě v tomto Dětochově.

Vladyka přijal s radostí světcův průvod, protože už mnohé slyšel o jeho podivuhodných činech. Nechal se tedy vyučit v nové víře a pak se dal s celou svou družinou pokřtít. Před svým odchodem mu Metoděj přikázal vystavět svatyni, aby ji mohl na zpáteční cestě vysvětit.

Dětocha ještě pohledem vyprovázel Metoděje, dokud se mu průvod neztratil mezi kopci. Stařičký věrozvěst si ho získal skromným vystupováním a velkým odhodláním a zápalem pro svatou věc. Hned druhého dne se tedy vladyka pustil do stavby, nechal vyhloubit základy a provést kamennou podezdívku. Jednoho rána však přijel na staveniště a vlastním očím nemohl uvěřit. Celá stavba zmizela, zůstaly tu jen prázdné výkopy. Začal tedy stavět na jiném místě, ale vše se opakovalo, úsilí tesařů a kameníků bylo zase zničeno. Všechny nové pokusy byly vždy odsouzeny k nezdaru, stavba se nedařila.

„To určitě pohanští bohové ruší mé dílo,“ dovtípil se Dětocha a vydal se pro radu za poustevníkem. Ten ho přivítal v zatuchlé jeskyni a skutečně poradil.

„Zasaď po okolních kopcích borovice kořeny vzhůru, a kde se ujmou, tam postav kostelík!“

Dětocha poděkoval a zařídil se podle poustevníkova rozumu. Většina přesazených borovic vzápětí uschla, ale některým se kořeny přece jenom zazelenaly. Zrovna těm na kopečku, kde stála socha pohanského boha. Vladyka přikázal modlu povalit a začal zde stavět novou svatyni. Dílo už se dařilo bez problémů, dokonce prý na něm přes noc přibylo to, co se ztratilo z jiné stavby nad dědinou Chlumem. Tam se nikdy nepodařilo kostelík postavit, zato dílo Dětochovo tentokrát slavilo úspěch.

Když se za čas Metoděj vracel z Čech, upoutal ho pahorek s malým kostelíkem a sedmi divnými stromy kolem něj. Když přichvátal blíže, poznal, že tu rostu borovice kořeny vzhůru. Kostel slavnostně vysvětil a na kamenném oltáři vykonal první oběť mše svaté. Požehnal této, prý po Velehradě nejstarší moravské svatyni a zanechal zde svého kněze.

Jeho nástupci se dočkali kamenné přestavby chrámu, kdy byla k nové lodi připojena i opevněná věž. Během věků vyvrátila vichřice podivuhodné borovice, ale v kostelíku se zachovaly dvě vzácné památky. Kamenná křtitelnice i původní kamenný oltář prý pamatují časy Metodějovy.

Však také na svátek svatých Cyrila a Metoděje se každoročně na prostranství před kostelíkem konají velké poutě se slavnou mší svatou. Bude tomu tak i tuto neděli, 5. července 2026. Kromě věřících a poutníků ke kostelíku našli cestu umělci. Třeba filmaři. Natáčel se zde jeden díl televizního seriálu Paměť stromů a také píseň Mrtví z televizního filmu Slunovrat i závěr filmu Kozy léčí. Ale trefí sem i novináři, malíři, básníci, fotografové. Jako třeba Michal Mašek, který zde číhal jak na úplněk Měsíce, tak jindy na východ Slunce.

Literatura:

Jurman, H.: Pernštejnský tis. Zubří země, Štěpánov 2012.

Foto: Hynek Jurman, Michal Mašek

Kresba: Stanislav Bělík, autor práv H. Jurman