Článek
Když jsem v listopadu 1985 nastupoval do Jaderné elektrárny Dukovany, měl jsem respekt z případné radiace v primárním okruhu. Nenapadlo by mě, že se za půl roku budu na primáru skrývat před radiací zvenku. Tak tomu skutečně bylo, před rovnými 40 lety.
Dukovanská elektrárna byla ještě ve výstavbě, krátce pracoval pouze první blok, další tři se teprve budovaly. Hned od ledna 1986 mě čekalo zhruba půlroční školení ve Výzkumném ústavu jaderné energetiky v Trnavě. Musel jím projít každý vysokoškolák, jenž nastoupil do technické funkce. Ostatní zaměstnanci měli školení kratší a nemuseli až na Slovensko. Pedagogové nám tam nic neodpustili, na závěr se skládala státní zkouška.
Na praktické ukázky jsme cestovali do blízkých Jaslovských Bohunic. Tam byla v provozu první československá atomová elektrárna, její chladící věže jsme viděli z oken naší ubikace na kraji Trnavy. A tak jsme se poctivě vzdělávali, až přišel 26. duben 1986. Ano, v Černobylu tehdy došlo k havárii jaderné elektrárny. Příčiny této nejhorší jaderné katastrofy v dějinách se řetězily. Svoji roli sehrál zastaralý druh reaktoru, lajdácká obsluha i zcela nevhodné nařízení technické zkoušky. Obsluha ztratila kontrolu nad reaktorem, došlo k přehřátí a výbuchu.
Jaderná elektrárna Dukovany od Mohelna
Jihovýchodní proudění se postaralo, že radioaktivní mrak přešel přes západní Rusko, Bělorusko a Skandinávii do velké části Evropy včetně Československa. Nebyl by to komunismus, kdyby nekamufloval a nelhal! Pravda tedy zůstala utajena, jako by se nic nestalo. Moskva mlčela a pořádala masové májové oslavy. Ani plánované etapy Závodu míru v okolí Kyjeva zrušeny nebyly. Závodníci se vydávali ze všech sil na silnicích jen kousek vzdálených od místa tragédie.
U nás noviny tři dny mlčely, pak se objevila malinká zpráva na předposlední straně Rudého práva. Organizovaly se nadále prvomájové průvody a hygienička popírala jakékoliv možné nebezpečí. Naše školení zatím pokračovalo a nějakých 10 dnů po výbuchu jsme vyráželi do primárního okruhu v Bohunicích. Mnozí koukali vpřed s jistým respektem. Kdosi prohlásil se špetkou humoru: „Pojďte, tam to bude bezpečnější než venku.“ A opravdu! Když jsme vlezli při odchodu z primárního okruhu na dozimetry v návlecích, zůstaly měřáky klidné. Po sundání návleků však boty, v nichž jsme chodili po venku, probudily dozimetry k hvízdání. Radioaktivita venku byla mnohonásobně větší než na primáru atomové elektrárny. Bylo tomu přesně naopak, než se očekávalo. Když se šlo z venku dovnitř, pískaly dozimetry, protože venku radioaktivita byla a v elektrárně ne. Hygienička i vláda však popíraly, že by se nějaká radioaktivita objevila.
Dodatečně se objevovala proroctví. Najednou bylo všechno předpovězeno. Třeba už Ferdinandova smrt v Sarajevu. I Rasputin dopředu věděl o vyvraždění carovy rodiny. Američan, podřimující u rádia, slyšel zprávu o bombardování Pearl Harbor, ještě dříve, než k němu došlo! To prý bylo doloženo.
Výbuch v Černobylu měl předpovědět už novozákonní světec Jan ve svém Zjevení! Hovoří o hvězdě hořící jak pochodeň, jež způsobí zhoubnou otravu řek a pramenů. „Jméno té hvězdy je Pelyněk,“ stojí v Písmu. Pelyněk se ukrajinsky řekne černobýl. To jsou věci!
Také humor si tehdy přišel na své. „Víte, že v Rusku teď dělají barevné jaderné elektrárny,“ zeptal jsem se nevinně kolegů. Ti nevěděli, a tak jsem mohl dodat: „Ty černobílý se neosvědčily!“
Jojo, s humorem jde všechno lépe. I tehdy když mocichtiví tají pravdu.
Boží muka u Mohelna a chladící věže JE Dukovany
Zdroje:
Bořivoj Nebojsa: Normalizace, to je ono!. Zubří země, Štěpánov 2001.
Foto: Hynek Jurman
Wikimedia commons – Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0
