Kde se prvně otvíraly studánky? Obřad na Sykovec přinesli až umělci

V knize Vysočina ve fotografiích ing. Vladimíra Kunze (H. Brod, 2004) najdeme na s. 131 poznámku, že „každá studánka si zaslouží, aby ji děti na jaře očistily a otevřely písničkou, tak jak to třeba dodržují na Třech Studních a jak tento pradávný zvyk okouzlil Miloslava Bureše a Bohuslava Martinů, až vznikla slavná kantáta Otvírání studánek“.

Text je tedy formulován, jako by tvůrci skladby a kantáty byli inspirováni právě na Třech Studních. Ne, ta formulace není jednoznačná, ale mnoho si lidí si to takto myslí. Svým způsobem trochu souhlasím. Oba umělce vzaly Tři Studně a zdejší kraj na Novoměstsku za srdce, obřad čištění studánek však tady nenašli.

Bureš si v 50. letech upevňoval zdraví v rodné Poličce a studoval přitom folklór, procházel archivy a muzea, pátral po lidových zvycích. Do rukou se mu dostal též článek řídícího učitele Josefa Karla (1883–1951) o zvyku čištění studánek ve vesničce Vlčkov na Litomyšlsku v 18. a počátkem 19. století. Bylo tak konáno vždy v poslední májový den, aby se „studánky vybraly před létem“. Karel článek otiskl v časopise Od Trstenické stezky v ročníku 1925–1926 a zaznamenal v něm i lidové verše, které pak Bureš přejal, jen nepatrně upravil a samozřejmě doplnil mnoha verši novými.

Už Karel totiž psal: „Králko, milá králko, studánko rubínko,

proč tebe zkalili – proč že tě rmoutili?

…zlý moci zaženem, nemoci vyženem,

sílu ti nalejem…

Studánko, hlubáňko,

studánko, rubínko…“

Od Karla převzal Bureš i spoustu podrobností – oblečení družiček, nářadí, které mládež nese, a třeba i to, že se kal vynese tři kroky na východ. Tak se zrodil v létě 1954 u Sykovce, kde právě Bureš pobýval, slavný text Píseň o studánce Rubínce, který později Martinů zkrátil a přejmenoval pro své hudební zpracování…

Vysočina se pak stává nepostradatelnou náplní téměř všech Burešových knih a vrcholem jsou léta 1955–1959, kdy vydává čtyři skladby vytěžené ze svých návštěv v Poličce, Fryšavě, Kadově a na Sykovci. Tak vzniklo Otvírání studánek, Legenda z dýmu bramborové nati, Romance z pampelišek a Mikeš z hor. Vše vyšlo pod souhrnným názvem Utkáno z pramenů v roce 1959. A všechny čtyři skladby zhudebnil další poličský rodák, Bohuslav Martinů (1890–1959). Martinů dává do partitury nejen celé srdce, ale i své poslední síly. Vždyť Mikeš vzniká v zimě 1959, kdy skladateli zbývá několik měsíců života.

I Martinů lačnil po domově, kde už nebyl plných 17 let. V létě 1955 se zdržoval v Nice, odtud jel posléze do Říma. A právě tady na francouzské Riviéře v městě Nice obdržel Burešovy verše. A byl to zásah přesně k jeho srdci. Už kdysi dávno o prázdninách podstrčil slavnému skladateli své verše tehdy začínající básník Bureš. Martinů si to už ani nepamatoval, ale teď po čtvrtstoletí se zrodila nebývalá spolupráce. Miloslav Bureš mu totiž poslal své zralé verše. To bylo to pravé, na to čekal Bohuslav celý život! Vždyť už v roce 1938 psal v dopise o potřebě oslavit potůčky a studánky Vysočiny. Teď tedy vzniká kantáta Otvírání studánek. Text básně Píseň o studánce Rubínce dostal Martinů poštou 2. 7. 1955 a už o deset dní později byla hotova slavná kantáta s definitivním názvem Otvírání studánek. Martinů vzal název ze Sušilovy sbírky a Bureš jej pak respektoval. Skladatel ovšem text výrazně zkrátil a dílo dedikoval Poličce, Vysočině, Sykovci a Třem Studním. Nikoliv proto, že by právě zde obyčej vznikl, ale pro nezapomenutelné týdny, které tam strávil v červenci 1938 s Vítězslavou Kaprálovou. O tom podrobněji někdy příště…

Martinů byl okouzlen a již v polovině července dostal od něho Bureš dopis: „Posílám Vám Otvírání studánek, které bych rád, kdybyste mohli provést poprvé v Poličce… Mnoho vzpomínek vyvolala, a drahých,“ stálo v prvním dopise.

Předpremiéra se uskutečnila 7. prosince 1955 v Praze, světovou premiéru pak měla kantáta v Poličce 7. ledna 1956 pod taktovkou Zdeňka Zouhara. „Na premiéře Studánek byl samozřejmě Bureš, sourozenci Martinů, ale také třeba Iša Popelka či profesor Poledňák. Nedá se na to zapomenout,“ říkal mi dirigent přímo na Třech Studních ještě po 42 letech. Film Otvírání studánek natáčel režisér Radok v okolí Kadova, Fryšavy a Samotína v roce 1956 (1. veřejná projekce proběhla 9. 2. 1957).

V regionálním tisku se připomínalo, že zjara 1956 byla obnovena tradice čistění studánek na Novoměstsku. Tedy až pár měsíců po premiéře Otvírání studánek, a pro výraz „obnovena tradice“ se těžko kde najde důvod. I když se samozřejmě studny i studánky většinou každé jaro čistily na Vysočině i jinde, venkované se vždycky preventivně starali o vše potřebné… Ale zřejmě tady jsme na počátku snahy podsunout Burešovi a Martinů námět ze Tří Studní, když ve skutečnosti pocházel z Vlčkova…

I Josef Kaprál, bratranec slavné skladatelky, byl přesvědčen, že poprvé došlo k „novodobému“, řekněme k jakémusi obřadnému čištění studánek, až v souvislosti s natáčením filmové verze Otvírání studánek právě v roce 1956. Po čase se obyčej přenesl až na Žákovu horu ke Stříbrné studánce, neboť původní Burešova báseň podle ojedinělých názorů prý našla inspiraci právě tady. A tak zde byla tato tradice zavedena až 5. května 1976, jak doslovně připomíná Rudolf Hegenbart v publikaci Cikháj ve 2. světové válce na s. 57. I když o dvě stránky dále hovoří také o „obnovení tradice“… V roce 1978 a pak ještě několikrát se nepravidelně otvíraly studánky na Třech Studních. K definitivnímu zavedení slavností sem pak došlo v roce 1993, od té doby probíhají nejznámější vystoupení souborů každoročně na konci května u studánek Barborka a Vitulka právě u Tří Studní. Ovšem i ve Vlčkově se poslední sobotu v květnu také plní přírodní areál „U Studýnky“ účastníky slavnosti Otvírání studánek. Tradice dodnes stále pokračuje i na řadě dalších míst.

Na Třech Studních jsem nenašel pamětníka, jenž by věděl o dřívějším obyčeji, který by mohl inspirovat Bureše. Zdá se tedy, že tomu bylo naopak. Až úspěch kantáty přinesl popularitu zvyku čištění studní, který se teprve pak stal mezi mládeží populární. Přiznával to i katalog Cesty vedou domů z roku 1980, podle nějž je na Žďársku každoročně vyčištěno a upraveno na 200 studánek.

Bureše nepochybně inspiroval Vlčkov a Tři Studně byly zase inspirovány Burešem a Martinů. Ovšem hodně podobný zvyk, „coudění studní“, probíhal v Bolešíně na Bystřicku dávno před časy Burešovými. Každoročně v úterý po svatodušních svátcích zde čistili svobodní mládenci studny, potom s flašinetářem obešli vesnici, posbírali dary a zamířili k muzice.

Literatura:

Bureš, M.: Bohuslav Martinů a Vysočina. KNHB, H. Brod 1960.

Jurman, H.: Omyly tradované. Zubří země, Štěpánov 2010.

Kapusta, J.: Cesty vedou domů. Výstavnictví, n.p., Praha 1980.

Kapusta, J.: Putování za studánkami. Vlčkov 1984.

Karel, J.: Čištění studánek. In: Od Trstenické stezky, 1925-1926, s. 140-144.

Martinů, B.: Dopisy domů. Mladá fronta, Praha 1996.

Foto: Hynek Jurman a Wikimedia commons – volné dílo.