Článek
JUDr. Jindřich Freund (1908–1944), alias Harry, Heřman, Herrmann Freund či Jíra, byl advokátem, marxistickým publicistou, odbojářem proti fašismu. Pocházel z pražské židovské rodiny, jejíž osudy byly velmi dramatické a převážně tragické. Otec Rudolf byl obchodním cestujícím a válku nepřežil, zemřel 6. dubna 1944 v Terezíně. Matka Terezie Poláková-Freundová (1885–1983) jako jediná z rodiny přežila Auschwitz.
Jindřichova sestra Gerda navštěvovala baletní školu v Berlíně a vlastní pak založila v Praze. Byla členkou Kostufry, Komunistické studentské frakce. Ta byla později prohlášena za trockistickou. Zamilovala se do Alexandra Jakovleviče Arosěva, což byl politický představitel SSSR v Československu. Patřil mezi politické špičky Rudé armády, zasloužil se o založení Leninova archivu a byl prvním historikem VŘSR. Napsal vzpomínkovou knihu o Rudém říjnu. V tisku se objevila jeho fotografie po boku Stalina. Arosěv už měl ovšem 3 dcery. S Gerdou se vzali v dubnu 1932 v Berlíně, do Moskvy odjeli o dva roky později, ale v prosinci 1937 byla Gerda popravena jako cizí špiónka. Dva měsíce po ní čekal stejný osud manžela. Gerda byla zatčena v létě 1937 během dovolené, rodiče marně psali Stalinovi, Benešovi, Rollandovi. Alexander šel sám do Lubjanky a už se nevrátil. Popraven byl 10. 2. 1938.
Samotný Jindřich Freund ovládal 10 řečí a byl vždy velmi svobodomyslný. V 30. letech publikoval, např. ve sborníku Poučení z rakouských událostí studii Od katolicismu k novokatolicismu (1935), v níž sice zastává komunistické stanovisko, ale též oceňuje historickou úlohu křesťanství a katolictví. Jako žid a přesvědčený komunista se za války musel skrývat. V červnu 1942 se dostal na Novoměstsko, s manželkou i dcerou se přihlásil 12. 6. 1942 jako spisovatel k pobytu v obci Tři Studně ve Veselého vile č. 26 a zaměstnán byl v Ptáčkově cihelně ve Vlachovicích. K uvedenému datu se rodina přihlásila za účelem dovolené, následovalo zametání stop několikerým přestěhováním, až byl zapsán Freundův trvalý pobyt. Ten zřejmě kryli četníci z Fryšavy.
Jindřich propagoval komunismus a svým ubytovatelům půjčoval socialistickou literaturu. Přesvědčoval své dobrodince o správnosti marxistického světového názoru. Na podzim 1943 se seznámil s Josefem Serinkem, pomohl mu obléci jeho partyzány a velkými částkami peněz podporoval odboj. Serinkovi dodával nejen peníze, ale i odvahu shromažďovat Rusy. Žid byl tehdy nejlepším spojencem Cikána. Nakonec odešel do ilegality a skrýval se hlavně v Odranci, v Německém a v Koníkově díky síti místních občanů a evangelických farářů. Ti se nepodíleli na organizování vlastního odboje, ale poskytovali tolik potřebný úkryt.
V Kuklíku-Chobotu se Žid skrýval
Pobyt ve škole řídícího učitele Františka Libry v Odranci i u jeho příbuzných Bukáčkových v Kuklíku (část zvaná Chobot) využíval nejdříve František Hyška-Novák (1894–1989). Od 20. ledna 1942 celé dva měsíce, pak znovu za heydrichiády. Adolf Bukáček z Vlachovic, jeden z kontrolorů okresní nemocenské pojišťovny v Novém Městě na Moravě, přivedl k svému bratru Františkovi do Kuklíku i dr. Freunda. Ten pak docházel i do školy v Odranci, osobně se poznal s Hyškou a zájemcům půjčoval především komunistickou literaturu. Konkrétně Kapitál, Dějiny Slovanstva či Deník Rosy Luxemburgové. Naopak si odnášel máslo a tvaroh pro svoji manželku, jež měla tuberkulózu. Sám byl vegetariánem a chtěl pomáhat trpícím. Ovládal až deset řečí.
V lednu 1944 byl hledán v Novém Městě na Moravě pražským gestapem, a přitom bylo zatčeno několik lidí z Vlachovic a Tří Studní. Stopu muselo gestapo získat udáním některého občana. Peníze posílané z Prahy byly asi příčinou jeho hledání, vypátrání a smrti.
Na pracovním dnu učitelů 25. ledna 1944 v Novém Městě se o jeho hledání během oběda dozvěděl řídící Libra a přiběhl rychle domů do Odrance. Manželku vyslal s varováním k Bukáčkům do Kuklíku. Ať Hyška a případně i Freund přejdou raději do Odrance. Hyška přítomen nebyl, ale Freund pobýval od předešlého dne ve stavení za potokem, asi sto metrů od domu Bukáčkových. Tonička, svobodná sestra hospodáře Bukáčka, ho šla tedy varovat a Vlasta Librová čekala dále na „strýčka“, který nebyl doma. Jak přitom listovala Biblí, našla v ní dopis od Hyšky-Nováka, který sebrala, že jej později spálí.
„Strýček“ František Bukáček se vracel z Německého, když zjistil cestou od Pavliše ze Studnic, že jej v Kuklíku u hospody shání nějaký cizí pán. Ten se představil jako Josef Drnovský, Bukáčkovi ukázal legitimaci a předal informaci, že to v Praze prasklo a že veze od paní Freundové pro syna pozdravení a pět tisíc korun. Bukáček netušil, že jde o policejního úředníka. Měl jej za jistého Pepíka, kterého Freund očekával.
Bukáček se vrátil domů a vyslechl varování od Vlasty Librové. Hned v patách však měl Drnovského, který jej sledoval. Z něj neměla paní Librová dobrý pocit. Poděkovala tedy za vajíčka a utíkala domů. Drnovský žádal, aby Freund přišel do stavení. Bukáček šel tedy pro něj, ale Freund nechtěl chaloupku opustit, ať přijde návštěva k němu. A tak se hospodář vrátil pro Drnovského a společně vykročili k chaloupce. Pro pár krocích jej návštěvník poslal zpět s prosbou, ať donese sirky. Vlasta Librová ve svých vzpomínkách vylíčila další události podle Bukáčkova vyprávění takto:
„Strýc se tedy vrátil. Když přicházel zpátky k chaloupce, táhl už gestapák dr. Freunda přes práh za nohy ven. Ten se snažil bránit rukama a gestapák do něj začal střílet. Strýc, jak to uviděl, skočil po gestapákovi a zařval: -Co to děláš, darebáku? Dostal ránu pistolí, až se skácel. Mezitím se ozývala střelba od lesa, odkud přibíhali další gestapáci a nazdařbůh pálili jako na střelnici.“
Při domovní prohlídce byla prohledána i Bible, inkriminovaný dopis byl naštěstí pryč…
K přepadu došlo 25. 1. 1944 asi v 18 hodin a průběh vylíčil František Bukáček po návratu z Buchenwaldu. Freund byl přepaden ve skutečnosti třemi kriminalisty z Prahy. Měl se pokusil o obranu střelbou z pistole, počátek zákroku Bukáček neviděl. Vždy však tvrdil, že doktor zbraň neměl. Ten byl těžce postřelen a odvezen na saních. Zemřel ještě téhož dne v 19:45 v nemocnici v Novém Městě na Moravě. Pochován je na katolickém hřbitově v Novém Městě.
Kolem této památné lípy uprchlík chodil
Ani Freundova žena a dcerka válku nepřežily. Obě byly zatčeny i s pěti přechovávateli hned po smrti Jindřicha Freunda. Manželka Zdenka zemřela v Terezíně, dcera Věrka nepřežila Osvětim. Zatčeni byli i František a Antonie Bukáčkovi, vyslýchali je v Novém Městě. Toničku drželi šest měsíců v Terezíně, František se vrátil z Buchenwaldu s otevřenou tuberkulózou a za rok zemřel.
Asi hodinu po půlnoci přišel četník Šindler i pro Vlastu Librovou a cestou ji instruoval, jak má vypovídat a na co se připravit. Že ji Freund nemůže usvědčit, protože zemřel. Podobně jí radil v Novém Městě i četník Hynek Hájek. Během konfrontace Drnovský hajloval levou rukou, pravou měl na pásce. A opakoval, že po něm Freund střílel. Brzy se však rozkřikla verze, že se sám postřelil přes bochník chleba v Gregorově hotelu, aby měl alibi, proč Freunda nezadržel živého. Hledali pak uprchlíkův revolver v Chobotu u chaloupky a samozřejmě jej nalezli… K Librové se i Drnovský choval slušně a nakonec ji propustili domů. Bukáček však byl bit, když si trval na tom, že Freund zbraň neměl a nemohl tedy střílet.
Paní Librové o události zapsala své vzpomínky. Zúčastněné Němce považovala za gestapáky jako asi i ostatní vesničané. Šlo však o detektivy protektorátní kriminální policie, pravděpodobně pátrali po těch, kteří se vyhýbali židovským transportům. Samotný zákrok v Kuklíku proběhl podle četnické zprávy tak, že se 25. 1. 1944 v 18 hodin „Žid a komunista Harry Freund bránil třem orgánům z Prahy“, z nichž jednoho postřelil, a pak se v beznadějné situaci sám smrtelně zranil.
Jan Tesař píše o naivní představě, „že by tři úředníci mohli mít jen tak navíc pistoli, kterou by podstrčili oběti. Každá zbraň totiž byla přísně evidována výrobním číslem a každý jednotlivý výstřel byl počítán a hlášen.“ A zná i důvod, proč Bukáček či Librovi nevěděli o tom, že je ilegalista ozbrojený: „Dr. Freund samozřejmě před lidmi moudře mlčel o své pistoli – asi stejně jako o svém názoru na Stalina.“
Na Novoměstsku se asi oprávněně tradovalo, že Freund byl hledán především kvůli penězům a zlatu, kterého měl mít větší množství. Závist a chamtivost stála na počátku jeho konce…
Foto: Hynek Jurman a Vojtěch Zikmund
Literatura:
Librová, V.: Vzpomínky na roky prožité v okupaci. Jiří Moučka, Žďár n. S. 2009.
Tesař, J.: Česká cikánská rapsodie. Triáda, Praha 2016
