Článek
Babické vraždy z léta 1951 se staly předmětem komunistické propagandy v denním tisku, ve stupidní televizní verzi o majoru Zemanovi i ve vylhané publikaci Oty Holuba Vlčí komando. Holub podává příběh pohádkově: zlí vrazi postříleli obětavé funkcionáře a byli za to statečnou Bezpečností dopadeni a po právu potrestáni. Úplně jiná fakta se ovšem šeptala mezi lidmi. Odstranili se velcí sedláci a faráři Václav Drbola, František Pařil a Jan Bula. Všichni tři skončili na popravišti. Špiclové si zapisovali jejich kázání. Zbývajícími postavami jsou místní hajní, zemědělci a vůbec lidé, kteří si bránili svou půdu a odmítali kolektivizaci…
Kdo stál na opačném břehu? Řídící učitel Tomáš Kuchtík (*1898 Blížkovice) učil v Babicích od února 1932, v červnu 1948 vstoupil do KSČ a od dubna 1950 byl předsedou MNV. Byl hodně oblíbený, ale kvůli vstupu do KSČ měl i pověst kariéristy a udavače. Josef Roupec (*1913 Babice) byl sociálním demokratem a jako místopředseda MNV řešil zemědělskou agendu. Sám hospodařil na pozemku pronajatém od faráře Drboly, u něhož posluhovala jeho manželka. Bohumír Netolička (*1918 Třebíč) byl obchodním příručím, v radě MNV pracoval jako pokladník, od 1945 byl členem KSČ. Roupec byl i s manželkou věřící, manželka a tři dcery Kuchtíka zrovna tak a Netolička chodil do kostela, ač byl komunistou. František Bláha (*1894 Babice) byl tesařem a zakladatelem KSČ v Babicích (1937). Hned po Únoru se stal předsedou Místního akčního výboru NF, byl nejagilnějším babickým komunistou. Jako jediný útok přežil. Jeho syn Bohumír sloužil u Bezpečnosti!
Obálka knihy Vlčí komando
K nejšpinavější práci se propůjčil Ladislav Malý (*13. 8. 1920 Bátovce na Slovensku), odmala dobrodruh, později i politický přeběhlík, násilník, fluktuant a alkoholik. V roce 1940 se hlásí do vládního vojska a podepisuje věrnost Hitlerovi. Už příští léto je však propuštěn pro neustálé marodění. V květnu 1945 pracuje jako úředník na ONV v M. Budějovicích, pak v Mikulově, Jeseníku a v lázních Dolní Lipová i Velké Losiny. Jeho cestu lemují rvačky, výhružky, přestupky, skandály…
Od května 1949 je nezvěstný, až v září píše z Vídně a po odmlce se ozývá na jaře a v létě 1950. Major Miloš Knorr ho pověřil vedením tří agentů-chodců ve službách CIC v Rakousku. Knorr se po desetiletích pobytu v USA svěří, že Malý nebyl normální a měl šílené nápady. Buď blázen, nebo stále pod vlivem drog. Malý víckrát přechází hranice a nakonec zpronevěří dolary, které má vyplatit chodcům. A uteče do Československa! V únoru 1951, zrovna v den výročí komunistického převratu, se objevuje v uniformě SNB u faráře Buly v Rokytnici jako zahraniční agent.
Bývalý spolužák z gymnázia Malý farářovi tvrdí, že hlídá zmizelého arcibiskupa Berana, když ho předtím vyrval ze spárů komunistů. Teď ho chce propašovat přes hranice. Hledá mu údajně zpovědníka a přesvědčuje k tomu Bulu, který mu ale doporučil faráře Podveského z Jaroměřic nad Rokytnou. Malý zná podrobnosti, které nemohl získat jinde než od samotného arcibiskupa. Bulu nenapadlo, že informace může mít i z druhé strany, od žalářníků. Malému uvěřil. Ten se vydává za západního agenta, což dokládá falešnými rakouskými papíry. Bula od té doby sháněl celé dva měsíce jakoukoliv informaci o arcibiskupovi a divil se, proč se nepíše o jeho útěku. Nikdo o Beranovi neslyšel, v červnu 1949 zmizel beze stopy poté, co se vyhrotily rozpory kolem Katolické akce.
Ladislav Malý
Malý se dostává také k hajnému Škrdlovi a přišel za faráři Drbolou a Pařilem. Svůj kanál přes hranici nikomu neprozradil. Byl vybaven falešnými rakouskými papíry, ale české doklady, kterými běžně americká rozvědka agenty vybavovala, nikdy nevlastnil! Chtěl se napojit na ozbrojenou skupinu Gustava Smetany. S tím ho seznámí major Vašek, který v kraji také organizuje odboj. Nikdo ještě netuší, že jde o příslušníka StB, vlastním jménem František Mareček.
Páter Podveský byl už před prázdninami 1949 varován Josefem Ošmerou. Tento přítel z odboje a jeho farník byl sice předsedou MNV i KSČ, přesto faráře varoval, že v okolí mají být odstraněny všechny vlivné osoby, hlavně kněží a věřící. Něco se chystá a farář si má dát velký pozor! Podveský proto varoval Bulu, a když ten začne projevovat Malému nedůvěru a chce arcibiskupa vidět, je 30. 4. 1951 zatčen. Ovšem i po babickém faráři Drbolovi chce Malý, aby vyzpovídal Berana. A jednou u něj přespí. Páter Pařil nechal na faře v Horním Újezdu přespat svého farníka Mitysku a s ním Plichtu i Malého. Na cestu jim věnoval růžence, aby se mohli modlit.
Malý navazuje v jarních měsících kontakty s velkými sedláky a faráři a vůbec s lidmi, kterým se nelíbí poúnorová politika a kteří odmítají vstoupit do družstev. Příkladem je bývalý odbojář proti Němcům Antonín Plichta z Šebkovic. Byl největší překážkou vzniku JZD, měl vliv na ostatní zemědělce. Malý se pohyboval nadále na Moravskobudějovicku podezřele klidně. Přepadává členy samosprávy, ale vždy beztrestně unikne z každého zátahu. A ochranu hledá u spolupracovníků, jejichž síť utěšeně narůstá. Kromě Malého se v kraji pohybuje už vzpomínaný „major Vašek“, tedy jihlavský estébák František Mareček. Ten dodával Smetanově skupině zbraně a řídil ji. V dubnu je pozatýkáno dvacet členů skupiny a uniká jediný Plichta.
„Kapitán Ladislav“ zapomínal u svých přechovávatelů náboje a další kompromitující materiál. A také lidi okrádal. Časté neshody mezi Malým a organizací kolem Plichty vedly k podezřením. Členové se bojí, že je Malý provokatérem StB, který je všechny přivede do záhuby. Rozhodnou se jej zbavit, ale události byly rychlejší…
Smrt přišla do Babic ve večerních hodinách 2. července 1951. Předtím se sedělo u Roupců v Bolíkovicích, Malý popíjel jako vždy před akcí a mluvil jen o Babicích. V půl desáté se zvedl a přinutil oba Plichtovy syny i Mitysku k cestě do Babic. Nikdo z nich s akcí nepočítal, jak vypověděl Stanislav Plichta. V babické škole zasedala rada MNV a řeší rozpis dodávek obilí. Až v půl desáté se dostavil Bláha a po něm rozrazili dveře vrahové! Bratři Stanislav a Antonín Plichtové hlídali před školou, dovnitř vpadl Malý s Antonínem Mityskou. Účastníky schůze vyhnali na chodbu ke schodům a Malý se zeptal, kdo je předsedou KSČ. Když se řídící Kuchtík přihlásil, měl ho zastřelit z pistole. Po krátké přestávce se ozvala dávka ze samopalu, která skosila Netoličku a Roupce. Bláha byl bolestivě, ale jen lehce zasažen do zad, vyběhl po schodech a zůstal ležet na odpočívadle. Holub píše, že ze samopalu střílel na Malého rozkaz Mityska, v další literatuře zjistíme, že Malý střílel sám a ještě se tím chlubil. Podle spisu měla zabíjet pistole, ale Bláha nakonec vypověděl, že se střílelo jenom ze samopalu, a ten měl Malý.
U zastřeleného Netoličky se najde v náprsní kapse prostřelená průkazka KSČ. Legitimace číslo A 190396 se stane slavnou, bude vystavena, Jan Štern o ní napíše báseň, Gríša Spurný a jiní oslavný článek. Až v roce 2004 se definitivně najdou zápisky Ludvíka Stehlíka staršího, v nichž je zaznamenán výrok Františka Bláhy. Postřelený se nechal slyšet, že by snad k vraždám nedošlo, kdyby Mirek Netolička nevytáhl z kapsy revolver. Malý to uviděl a začal pálit. Na místo činu se okamžitě po střelbě dostavuje šestice členů StB. Je pravděpodobné, že číhali v sousední faře a celou akci měli pod kontrolou. Paní Kuchtíková s dcerou vyběhly z bytu k nebohým a divily se, kde se tak rychle vzali estébáci! A z jednoho z nich vypadlo: „Tak tady je to hotový!“
Zastřelení v Babicích, oficiální snímek
Podezřelé bylo, že likvidovaní funkcionáři čekali do noci na ohlášené soudruhy z okresu, ti se však vůbec do Babic nedostavili! Bláha byl odvezen, ostatním už doktor Klempa z Lesonic nemohl pomoci. Tři mrtvoly ležící na zádech se sepjatýma rukama budou často publikovány, ale nemohou být identické se skutečnou polohou obětí po střelbě. Bezpečnost vyhlásila na dopadení pachatelů akci s příznačným názvem Teror.
Po činu dorazilo „vlčí komando“ ke Stehlíkům, kde se ukrýval starý Plichta. Malý mu nařizoval, ať jde s nimi. Chtěl mít všechny členy pěkně pohromadě. Plichta však odmítl, že má výron kotníku a Malému vytkl, že je může všechny prozradit. „To se nemělo stát, to se nemělo stát,“ hořekoval na adresu babické střelby. Malý mířil s ostatními dále k Loukovicím, ale v půli cesty náhle změnil směr a vrátil se k Roupcům do Bolíkovic. Alois Roupec se bál a poradil jim úkryt v žitě. Odebrali se tedy do žitného pole na Nivkách, jen 500 metrů od vesnice! Je zarážející, jak se zachoval profesionální agent, když i slabomyslný pachatel by pod ochranou noci prchl co nejdále, protože se dala čekat štvanice. Ještě druhý den přišel na pole Roupec a radil jim odejít hodně daleko. Malý však chtěl v obilí a v úkrytu pod hnojem vydržet do večera.
Zatím SNB napjal všechny síly k obklíčení oblasti. Hledali Plichtu, ten však první prohlídku u Stehlíků na půdě přečkal. Estébáci se ptali vesničanů, kdo Plichtu zná. Pokud se někdo přihlásil, byl zatčen a odsouzen k mnoholetému žaláři. Při prohlídkách navíc kradli jako straky a Plichta byl dopaden, když se pátrači vrátili na půdu pro uzené a klobásky. Dobře věděl, že Malý byl příčinou jeho neštěstí a zkázy celé rodiny. Zřejmě ho už nějaký čas podezříval. Po dopadení měl vypovědět, že pachatelé odešli k Roupcům do Bolíkovic. To však nemohl vědět. Ve vyšetřovacím spise dokonce stojí, že Plichta vypověděl, že se „pachatelé skrývají pravděpodobně v polích mezi obcemi Bolíkovice a Čáslavice“. Ani tohle nemohl vědět, protože netušil, kam Malý odbočí! I Ludvík Stehlík st. má ve svých pamětech poznámku, že pachatelé dostali kus z bochníku a „oni poděkovali a kam dále šli, to jsme nevěděli“. Estébáci tedy věděli předem, kde mají hledat a museli být s Malým poměrně přesně domluveni.
Podle pamětníků i autorů v čele s Petrem Radostou letadlo Storch začalo téměř okamžitě kroužit nad žitným polem a současně se sem bezdůvodně stahovala rojnice. Vesničané se tomu divili, protože se v žitě nic nehýbalo. Asi v 18:30 Malý vyskočil a na letadlo vystřelil, což byl další neuvážený čin! Mezi čtveřicí v poli vypukla hádka a Malý začal střílet po svých druzích. Mityska později prozradit domluvu, kterou měl s Malým. Že „kdyby jeden z nás nemohl být odnesen, druhý ho zastřelí“.
Podle Holubovy verze hodil Malý Mityskovi samopal a granát s rozkazem střílet. Mityska uposlechl a vzdal se až poté, kdy byl rozstřílený Antonín Plichta v posledním tažení, Stanislav smrtelně zasažen do páteře a Malý údajně mrtev. Podle pitevního protokolu byl agent zasažen šesti střelami a smrtelný byl průstřel plic! Antonín Plichta ml. dostal smrtelnou ránu do hlavy zezadu. Jeho bratr Stanislav byl zraněn do zad a Mityska se rozběhl s rukama nad hlavou k estébákům. Při zátahu pěšáků šli tito bez krytí, stříleli bezhlavě před sebe a hodili asi 15 granátů. Na skupinku v obilí sprostě křičeli, takže ani neslyšeli vlastní rozkazy. Jeden se sám postřelil samopalem, nadstrážmistr Veselý byl zřejmě také postřelen z vlastních řad. Většina esenbáků ani neuměla odjistit granát. Když žádal umírající Antonín o vodu, namočili mu dva příslušníci StB do úst.
Komunistický památník v Babicích
V prvním dni po akci bylo zatčeno na 260 osob, seznamy byly perfektně připraveny, nic se nemuselo vyšetřovat, jen se prostě zatýkalo! Už od samého počátku se vyskytovaly názory, že Babice provedl Malý jako agent StB. A dokonce že při zátahu nezemřel, že byl nakládán do auta tak, aby ho nikdo z civilistů neviděl a po létech měl být spatřen živý!
Některé legendy mají tuhý život. Otazník kolem konce Malého můžeme řešit v dalším článku. Nyní se chystal velký proces s exemplárními tresty. Nepřátelům režimu, většinou šlo však o lidi mírné a nepřátele jen domnělé, měla strana ukázat pevnou pěst! Tresty byly předem určeny, smutné představení mohlo pokračovat!
Literatura:
Doležal, M. - Šimek, M.: Případ Babice, 9. dílů. ČRo Vltava, 2001–2002.
Holub, Ota: Vlčí komando. Práce-Naše vojsko, Praha 1981.
Navara, L. – Kasáček, M.: Mlynáři od Babic. Host, Brno 2008.
Nebojsa,B.: Zlatá léta padesátá. Zubří země, Štěpánov 2023.
Radosta, P.: Podvod jménem Babice I. -V. Lidová demokracie, 25. 3., 1., 8., 15. a 22. 4. 1993.
Vrah se skrývá v poli. Nadoraz. ČT 1, 24. 8. 1998.
Zejda, R.: Babice. Akcent, Třebíč 2001.
Foto: Ilustrativní skica, ideogram.ai.
Wikimedia commons – volné dílo
H. Jurman
Archiv bezpečnostních složek
