Krvavé Vánoce 1620 v Tišnově

Na Štědrý den nepřichází jen láska a dobrá nálada. Někdy se svátky nevydaří! Škaredé Vánoce prožili v roce 1620 Tišnovští. Na památku skutečné události zůstaly v městě pod bájnou Květnicí dokonce tři zajímavé kameny.

O tom prvním, byl zazděný v Klášterské ulici v tarase naproti čp. 355 a dnes je přemístěný kousek pod silnici, se však vypráví i něco jiného. Prý měla v těchto místech, ne tak daleko od dnešního vlakového nádraží, stávat kdysi komenda johanitů. Když se vracel jeden jejich člen z křížové výpravy do Svaté země, měl být právě tady, jen pár kroků od tábora, zabit. Kámen je vysoký 90 a široký 62 cm. Většinu jeho plochy pokrývá maltézský kříž s nezvykle rozštěpenou nohou. Svým zpracováním napovídá, že časy udatných křižáků nemůže pamatovat a je velice pravděpodobné, že tu byl zbudován na paměť události o pár století mladší. Hned o ní uslyšíte.

Polské kozáky nazývané „lisovčíci“ neprovázela na jejich cestě dobrá pověst. Někde je vítalo procesí, které nabízelo mírumilovné setkání obou stran. Občas se to vyplatilo, své vědí v Holešově. Tam vypravil takové procesí samotný Jan Sarkander, pozdější svatý mučedník. Stalo se 6. února 1620 a procesí vedl zámecký kaplan Tuček. Poláci vracející se tehdy od Vídně před monstrancí nesené v čele průvodu poklekli a Holešovu se obloukem vyhnuli.

Podobné hordy vadily na konci stejného roku i měšťanům z Bystřice nad Pernštejnem. Poláci se vraceli tentokrát od Bílé hory a cestou loupili a pustošili vesnice i města. Hned dvakrát se s nimi Bystřičtí utkali. A posílili se k tomu o sousedy z kunštátského panství. Poprvé společně lisovčíky rozprášili a „na padesát osob zbili“, podruhé došlo k nemilé srážce u Horní Rozsíčky 21. prosince 1620. Tentokrát to odnesli domácí, takže podle bystřického kronikáře Zourka „na 70 osob na placi zůstalo“. Smutnou událost připomínal kámen, který se však po téměř třech a půl stoletích ztratil. Aspoň si to mysleli všichni badatelé a milovníci regionální historie. Myslel jsem si to i já.

Až do 18. října 2007, kdy jsem besedoval o smírčích památkách s žáky z Dolní Rožínky. Jako dárek jsem dostal jejich kresby smírčích kamenů a ta dítka si hrála na upřímnost. Nejdříve jsem se dozvěděl, že si mě žáci představovali menšího a staršího. A pak se přihlásil Jirka Pařízek z Dolní Rozsíčky a hlesl: „U nás máme taky smírčí kámen!“ Na to jsem odpověděl, že je škoda, že už se nezachoval zrovna ten kámen na paměť bojů s polskými kozáky. Ale Jirka mě převezl: „Ale to je on! Musím to vědět, když ho máme v hasičce pod lavicí.“

Když jsem tam však na jaře 2010 přijel a ochotný pán mi hasičské skladiště otevřel, žádný kámen jsme tam ale nenašli. Budeme tedy muset hledat dále…

V Tišnově to dopadlo ve stejné době tak jako u Bystřice, také krvavě. Na Štědrý den roku 1620 byl právě v místech kamene v Klášterské ulici napaden polskými žoldáky tišnovský primátor Jiřík Mydlář. Chtěl Tišnov uchránit od nejhoršího, a proto jim také vyšel vstříc v průvodu družiček, s praporci a korouhvemi.

Nabízel jim přístřeší a pohostinství, ale vůdce žoldáků mu odpověděl palašem. Mohutnou ranou mu rozťal hlavu a primátor klesl těžce raněn právě v Klášterní ulici. Nezemřel okamžitě, měl čas na opakování si přísloví za dobrotu na žebrotu! Událost z „Krvavých Vánoc 1620“ vyvedl do sgrafita malíř Jan Köhler na budově nové radnice při přestavbě v roce 1905. Nešťastný primátor se s těžkým zraněním trápil pěkně dlouho. Podle spisovatele Karase (v povídce Kainovo znamení) „tu sobotu večer před ostatkovou nedělí 1621 purkmistr zemřel“. Jeho tvrzení se opírá o text na náhrobní desce Jiřího Mydláře. Ta stávala na starém hřbitově u farního kostela sv. Václava a dnes je zazděná ve sloupu zasedací síně na radnici.

Deska je z leštěného mramoru, ve spodní části je zdobena purkmistrovými iniciálami a ratolestmi a nese text: „Léta 1621 tu sobotu, tu před ostatkovou nedělí masopustní zabit jest od Poláků slovutný muž Jiřík Mydlář z spoluobyvatel města Tišnova a skrzeva prostředek smrti z tohoto světa povolán, tělo jeho zde pochováno jest. P.B. (Pán Bůh) rač duši jeho milostiv býti“.

Deska o rozměrech 71 × 62 cm je ozdobou zasedací síně, připomíná památku primátora, jenž prý nikoho neutiskoval a nikdy nezarmoutil a navíc nám dokládá, že násilí a zlovůli se nemáme vystavovat bezbranní.

I třetí kámen se vztahuje k tišnovským Krvavým Vánocům. Stojí vlevo u silnice k Lomničce, hned za sídlištěm pod bájnou Květnicí. Černý kámen je vysoký 117 cm, široký 72 a silný 19 cm, na křemenné žíle je v něm opracován bílý kříž a vedle něj přes půl metru vysoký meč. Jak se sem dostal?

Polské žoldáky vedl hejtman a ten rozhodl, že si vojáci budou vybírat žold ve formě výpalného a rekvizic. Pomohli přece císařovi na Bílé hoře a teď si žádali své. Jenže proti nim se zformoval šik záškodníků, kteří většinou pocházeli z Pernštejnska. Vedl je tišnovský krčmář Cupák a už od Posázaví působil Polákům nemalé škody.

Když přitáhli lisovčíci k Tišnovu, hned obklíčili město a žádali i výpalné od sousedních vesnic. Polský hejtman vyslal dva rejtary také do Lomnice a panu Kounicovi po nich poslal ceduli s požadovanou částkou za výpalné. Jenže rejtaři do Lomnice nikdy nedojeli! Hned za Tišnovem na ně zaútočila Cupákova rota, jednoho zabila, ale druhý unikl a vzbouřil Poláky v Tišnově. Podle některých domněnek se i tohle mělo stát na Štědrý den 1620 a teprve v odvetě si to měl odskákat primátor Mydlář. Ale to už by bylo na jedny Vánoce trochu mnoho mordů…

Každopádně si pak Tišnov vytrpěl své. A kámen s křížem i mečem připomíná, že v tomto případě se pro výpalné nedojelo. Ale ještě mnoho vesnic bylo vypáleno a mnoho životů vyhaslo, protože třicetiletá válka teprve začínala a jako by konce neměla.

Literatura:

Jurman, H.: Smírčí kameny na Vysočině. Zubří země, Štěpánov 2010.

Foto: Hynek Jurman a Jana Trávníčková

Ilustrace: H. Jurman