Kubistický kostel také máme, najdete jej ve Štěpánově nad Svratkou

Kostely u nás vykvetly ve všech možných slozích, od románského a gotického, přes renesanční, a především barokní až po stroze funkcionalistické stavby. Snad nejméně jich vyrostlo v kubistickém slohu. Štěpánovský kostel vznikl původně se založením zdejší osady, snad kolem roku 1230. Musel být postaven částečně ještě v románském slohu podobně jako nedaleké kostely v Černvíru nebo v Dolním Čepí. Zřejmě ve 14. století byl upraven a zaklenut goticky, zůstala však mělká apsida v zadní části presbytáře a další prvky z původní stavby. Od té doby procházel celou řadou oprav a změn. První nepřímou písemnou zprávu o něm máme až z roku 1285, kdy je na listině doubravnického kláštera podepsán i farář Heřman ze Štěpánova. Původně byl kostel bez věže. Vznikla však vížka nad presbytářem, v níž byl umístěn menší zvon. Hranolová věž z 16. století samostatně oddělená od kostela byla majetkem obce a zřejmě plnila i jistou fortifikační funkci. Duby na trámy byly dle dendrochronologické zkoušky pokáceny v letech 1542/1543.

V kostele několikrát zahořelo, v roce 1871 shořela kostelní věž. Největší požár zachvátil štěpánovský kostel ve čtvrtek 20. září 1917 ve tři čtvrtě na jedenáct. Toho dne byl farář v Brně u zubaře a než odjel, zdržovala ho služka slovy: „Pro Boha, nikam nejezděte! Mně je tak úzko!“ Farář Lev Hlouch se pak o požáru dozvěděl až během návratu na nádraží v Nedvědici. Vše zaznamenal do Knihy protokolů, která nahrazovala farní kroniku.

Osudný požár vznikl v protějším č. 18 Josefa Fialy a rozšířil se na č. 19, kde měl Antonín Fiala obchod. Zde se vzňaly hořlaviny a vystřelovaly jako ohnivé koule na vyschlou šindelovou střechu věže i kostela. Vlivem dlouhodobého sucha a absence místních hasičů, kteří z převážné části bojovali na frontách světové války, se oheň rozhořel s nebývalou intenzitou. Nejdříve hořela věž, pak střecha chrámu. Osmnáct členů sboru se sice dostavilo, lidé jim pomáhali u řeky pumpovat, sjelo se i pět hasičských sborů z okolí, ale zachránit se podařilo jen něco málo z vnitřního vybavení. Nejsvětější svátost, kalichy, bohoslužebná roucha, 12 obrazů křížové cesty a několik dalších obrazů, sochy sv. Josefa a sv. Františka. Jinak prakticky celý kostel i s věží shořel, tedy tři oltáře, cenný obraz J. Zeleného a další obrazy, kazatelna, Boží hrob, lavice, varhany, misionářský kříž, zpovědnice, okna, dveře, schody na pavlač… Zvony se roztavily.

Několik let vše zůstalo v troskách. Kvůli válce a následným těžkostem všeho druhu, ale též pro neshody faráře Hloucha a kaplana Vladimíra Čapky. Ten byl 30. 4. 1922 konečně jmenován administrátorem a v následujících dvou letech se právě on nejvíce zasloužil o výstavbu nového kostela. Navázal jednání s brněnským architektem Miloslavem Kopřivou i stavitelem Hutařem z Nedvědice a organizoval četné sbírky, dobročinná divadla a plesy. Jen samotná stavba i s věží si vyžádala náklad 280 000 korun mimo varhany, lavice a boční oltáře. Zemská subvence činila jen 40 000, kostelní výbor si vypůjčil 60 000, ostatní se muselo vybrat. Dárců se našlo poměrně dost, vydatně přispěl patron velkostatku Vladimír Mitrovský. Dary také přišly až z Ameriky.

Prof. Ing. arch. Miloslav Kopřiva, rodák z Tučap u Holešova (1894–1968), výrazně ovlivnil dějiny československé architektury. Navrhoval domy, hroby, kapličky, lázeňské domy, pošty, nemocenské pokladny, školy, obchodní domy, sokolovny, koleje, kavárny, tribuny, kina, penziony, továrny, kostely. Prakticky po celé Moravě, také až v Ostravě, Bzenci či Košicích. Jedno jeho parádní dílo zůstalo právě ve Štěpánově nad Svratkou, kam poprvé přijel jako osmadvacetiletý. V letech 1923 až 1924 tak vznikla zajímavá stavba. Obvodové zdi byly zvýšeny asi o metr a půl a loď se doplnila o předsíň a výstupky vedle presbytáře pro sakristii a Boží hrob. Obdélníková okna byla nahrazena okrouhlými, která se umístila výše. Pozoruhodná je stále i věžička nad presbytářem, sanktusník, a také o samotě stojící věž vysoká i s bání a křížem asi 28 metrů. Nová věž byla projektována při kostele, ale Zemský památkový úřad v čele s architektem Sochorem dal 20 000 subvence a nakázal zachovat původní místo.

Do báně byla vložena zaletovaná schránka ze zinkového plechu. V ní mince a několik výtisků novin ze dne 29. 9. 1924, kdy byla sepsána i pergamenová listina. V té je popsán vlastní požár kostela a také osud zvonů. V pergamenu se píše i o složení obecního zastupitelstva, o počtu obyvatel ve farnosti (2 150 katolíků, 123 evangelíků a 33 bez vyznání), o cenách potravin. Podpisy přiložili farář Vladimír Čapka, stavitel Jaroslav Hutař, předseda konkurenčního výboru Josef Homolka z Kozlova, František Bureš z Ujčova a Jan Ostrý z Vrtěžíře.

Do štítu kostela byl zpět zasazen železný kříž s letopočtem 1666. Oltářní obraz sv. Petra a Pavla namaloval malíř František Václav Süsser (1890 Vídeň–1956 Brno), aktivní malíř a výtvarný pedagog, který získal základy v rodné Vídni, učil 25 let na ŠUŘ, vyzdobil audienční síň prezidenta Beneše v zámku v Náměšti n. O., vytvořil stovky ilustrací pro Lidové noviny a desítky obrazů od realistických až po kubistické. Dva shořelé obrazy křížové cesty namaloval jeho tišnovský kolega Norbert Pokorný (1869–1954, autor křížové cesty v Porta coeli 1891 či pozoruhodného obrazu Dokonáno jest z roku 1945 pro kostel ve Zvoli) a sousoší patronů nad vchodem z hořického pískovce je ranou prací brněnského sochaře Josefa Kubíčka (1890–1972). Poslední úpravy tak trvaly do roku 1927. Věžní hodiny byly zakoupeny až v dubnu 1931.

Kostel byl slavnostně vysvěcen před sto lety v neděli 16. 11. 1924 brněnským biskupem Dr. Josefem Kupkou, střílelo se přitom z hmoždířů a při mši svaté hrála kapela. Zúčastnilo se velké množství věřících, mezi nimi známý moravský sociolog ThDr. Robert Neuschl a také architekt Kopřiva i stavitel Hutař. V odborné literatuře figuruje štěpánovský kostel mezi našimi předními kubistickými stavbami. Jan Sedlák píše, že kostel byl „přestavěný v lapidárních kubisticky dekorativních formách“. Jiní znalci v čele s K. Kučou hovoří o rondo-kubistické stavbě. Prof. PhDr. Josef Válka, CSc. považoval štěpánovský kostel za jedinou kubistickou stavbu na Bystřicku.

A teď si uvědomme, že Picasso namaloval své Avignonské slečny v roce 1907. Tento jeho obraz je označovaný za úplný počátek kubismu. U nás došlo jen k malému promítnutí kubismu do architektury. První kubistická stavba v Praze je z roku 1912 známý dům U Černé matky Boží. A ve Štěpánově se už v letech 1923–1924 přestavuje kubisticky kostel. Kubismus v architektuře brzy odezní, vzácnost stará rovných 100 let ve Štěpánově zůstala!

Literatura:

Jurman, H.: V nejkrásnějším údolí na světě. Zubří země, Štěpánov 2014.