Článek
To jsou ale paradoxy, řekl by Václav Havel!
Člověk neotřískaný politikou se nestačí divit! Člověk, jenž chodil trochu do náboženství a trochu do Foglara, je naučen slušnému chování a současně vždy pomůže slabšímu. A naivně čeká, že podobně na tom budou naši politikové, protože to mají být ti nejlepší z nás. Tedy slušní, pokorní, pomáhající slabšímu. S očima, které poznají, kdo je napadený a kdo sprostý útočník. Ale pak přijde realita.
Nenávistný novoroční projev pana Okamury byl za hranou vší slušnosti, člověk tedy čekal vystoupení toho Nejvyššího šéfa. Že Okamuru odsoudí a nabídne mu lekce ze společenského katechismu. Chyba lávky, Nejvyšší to bagatelizuje. O nic nešlo, jen o projev k zanedbatelné množině voličů SPD. Člověk zírá, čekal by větší erudici a statečnost Nejvyššího. Jenže nejvyšší se třese strachy a kličkuje. Možná že nevyrostl na náboženství a Foglarovi. Ovšem zná Pražské Jezulátko!!! Jaký projev k voličům SPD? Já bych je nikdy nevolil ani omylem, přesto jsem ten projev slyšel! Ať se tedy pan Okamura omluví minimálně mně, voličům SPD opravdu nemusí.
Pak přijdou naprosto nechutné sms pana Macinky. A rovnou do kanceláře pana prezidenta. Tohle nemohl napsat dospělý, střízlivý člověk. Text vypovídá jasně o nulových diplomatických schopnostech pana Macinky. Ovšem už jeho předešlé grimasy ze sněmovny napovídaly, že tento člověk sotva stihl přejít pubertou. Tohle má být opravdu diplomat?
Teď už člověk čekal razantní vystoupení Nejvyššího! Tohle přece nemůže tolerovat žádný slušný člověk. Ale čeho jsme se dočkali? Možností soudního projednávání jasných dotačních machinací vystrašený Nejvyšší se zmůže pouze na konstatování, že to bylo nešťastné, ta osobní komunikace! A je to, Nejvyšší není schopen činu! Ale člověk míní, že taková prasárna se musí zveřejnit, ať všichni vědí, jaký diplomat je bude zastupovat! A vzkazy přes třetí osobu stejně žádnou osobní korespondencí nejsou.
Nejvyšší je tedy slabý jako čaj, přesto jeho poddaní nevystoupí na stranu slušnosti. Ani jeden jediný! Tihle poddaní jen vyčkávají, co řekne jejich Nejvyšší. A pak pouze papouškují, tedy bagatelizují. I ten maličký pan Nacher nenajde odvahu a jenom špitne: „Já bych to tak nenapsal. A soukromá korespondence by se neměla zveřejňovat.“ A takhle drmolí všichni ti slouhové včetně paní, co opsala diplomku o zajíčárně.
To jsou ale paradoxy, řekl by Václav Havel!
A k dovršení všeho dává večer televize reprízu filmu o ujetém vlaku Mimořádná událost. A v něm zazní taková trošku charakteristika čecháčků. Než ji zopakuji, dovolte poznámku k panu Okamurovi. On nás chce dostat z Evropy, protože si troufá čecháčkům rozumět a považuje je za lepší, než jsou lidé v Evropě. Každý máme svoji zkušenost. Já vyjel do zahraničí pořádně poprvé v roce 1990. Na kole do rakouské metropole. Cestou nás Rakušané zastavili, na dva dny zdrželi, hostili, sytili, vozili. A ještě nás vybavili jídlem a materiálem na cestu. Jen jsme se vrátili do vlasti, hned nám v Dolních Věstonicích propíchali kola a ukradli pumpičky. Od té doby si naše lidi neidealizuji. Od roku 1991 jsem začal jako průvodce turistů projíždět Evropu a poznal tam více chytrých, schopných a slušných lidí než doma! Proto je mi podezřelý každý, kdo nechce do Evropy! Pane Okamuro! Určitě evropskou cestou jenom získáme.
Nepochybuji o dobrých lidech u nás, znám jich také plno. Ale jsou i jiní čecháčci. Díky nim máme vládu, jakou máme, máme roztřeseného premiéra, nevychovaného ministra a nechutného předsedu. Tak to je. A teď ten citát z filmu. V předtuše tragického konce se cestující v utrženém vlaku vyznávají ze svých slabostí. A drsný myslivec přiznává:
„Podepsal jsem spolupráci!“
„Gestapu?“ ptá se dáma.
„To táta. Já normálně! Estébé.“
Typické, naštěstí ne pro všechny.
To jsou ale paradoxy, řekl by Václav Havel!
Zdroj: Autorský článek
Foto: Hynek Jurman
