Jak navigátor RAF třikrát utíkal z vlasti

Znáte film Tmavomodrý svět? Poručík Sláma (Ondřej Vetchý) nasazuje na perutích RAF život, přijde o všechno a nakonec s ním nejde ani pes Barča. Jeho kolega Machatý (Oldřich Kaiser) je po válce komunisty v lágru utlučen. Podobně mohl dopadnout Adolf Jurman, kdyby včas neutekl. Ani on se žádného vděku nedočkal.

Talentovaný student. Adolf Jurman se narodil 14. 6. 1919 v Olešničce, která je dnes součástí městyse Štěpánov nad Svratkou. Z jak chudých poměrů vyšel, dokládá Adolfova vzpomínka, že sdílel se starším bratrem a dědečkem společně jednu postel v rodném domku. Jednoho rána vzbudil pětiletého Adolfa dědečkův nářek, že starší bratr během noci zemřel. Ladislav měl 12 let a zemřel na zápal mozkových blan.

Když bylo Adolfovi šest, naznal otec František, že by všechny děti měly studovat. Domek prodal bratrovi a odstěhoval se s rodinou do brněnských Židenic. Adolf studoval gymnázium na Křenové, ale v krásném údolí kolem Štěpánova trávil každé prázdniny, přijížděl z Brna většinou na kole. Od října 1936 pokračoval ve studiu na francouzském Lycée Carnot v Dijonu. Tam kdysi studoval i Edvard Beneš a z jeho iniciativy zde byli od roku 1920 přijímáni mimořádně nadaní studenti z Československa na tříletá stipendia. Tato tradice trvá dodnes, i když byla z politických důvodů několikrát přerušena. Ze známých osobností zde studovali např. herci Jiří Voskovec (1905–1981) a Raoul Schránil (1910–1998), pozdější kritik prof. Václav Černý (1905–1987), v 70. letech i režisér Zdeněk Troška (*1953). S Adolfem tam byl i pozdější lovecký průvodce a spisovatel Vladimír Paulišta (1922–2017), jenž na něj ještě po 50 letech rád vzpomínal.

Z Dijonu psal 8. 10. 1936 Adolf do Olešničky kmotříčkovi: „Šťastně jsem přijel, ale bohužel ničemu zatím nerozumím…“ Brzy porozuměl a kromě češtiny se naučil osm dalších jazyků. Uměl dobře německy, anglicky, francouzsky a rusky, slušně i španělsky, srbochorvatsky, polsky a italsky. Jako dospívající cestoval rád po Evropě, často po dnešním Chorvatsku. Chtěl se stát diplomatem a chystal se do Paříže na příslušná studia.

Dobrovolně k letectvu. V létě 1938 byl doma na prázdninách a zastihla jej zářijová mobilizace. Hlídal tehdy trať z Brna do Blanska a České Třebové. Po kapitulaci odjel zklamaný 14. 11. 1938 do Francie, v létě 1939 odmaturoval a do vlasti se už nevrátil. Příbuzní jej neviděli 81 měsíců! Dne 18. 10. 1939 vstoupil v Agde do armády. Stal se dělostřeleckým kadetem, absolvoval výcvik a poddůstojnickou školu. V květnu 1940 byl přemístěn k pěšímu pluku a vzápětí 27. května k čs. letecké skupině. Po pádu Francie odplul 24. června na lodi Appapa přes Gibraltar do Velké Británie. S ostatními vojáky přistál v Liverpoolu 7. 7. 1940, o dva dny později byl poslán na leteckou základnu a 24. 7. 1940 byl přijat k RAF. Nejdříve pracoval jako tlumočník a styčný důstojník pro nově příchozí ze zahraničí.

Adolf si zvolil druhé jméno Zoran podle svého přítele z Chorvatska. Změnu provedl v Británii, protože tam bylo docela nepříjemné mít křestní jméno stejné jako Hitler. Se službou v kanceláři či u pozemního personálu se Jurman nespokojil, přihlásil se k leteckému výcviku a koncem října 1941 začalo jeho školení na navigátora. Do boje nabídl to nejcennější, svůj život. Kvůli zrakové vadě však byla jeho letecká kariéra ohrožena. Navštěvoval tedy oční kliniky, kde podstupoval komplikované a bolestivé zákroky. Byl rozhodnut podstoupit operace bez anestetik, bude-li to třeba. Veškerá jeho účast na školicích kurzech musela být zrušena a až po úspěšné operaci mohl zpátky na školení a do letounu.

Letecký výcvik mu začal 25. 3. 1942 a k 311. československé bombardovací peruti RAF nastoupil 1. června 1943. V této době už byla peruť součástí 19. skupiny Pobřežního letectva (No. 19 Group Coastal Command). Adolf byl vycvičen v kurzu č. 15, který skončil 24. 5. 1943. V letadle Wellington byl v posádce č. 32 Miroslava Šiguta. Později létal také v osádce Josef Kuhna na nových strojích Liberator. Mimo jiné absolvovali 26minutový těžký boj se čtyřmi dálkovými stíhačkami nad Biskajským zálivem, po návratu na základnu přistáli rozstřílení na břicho.

S nasazením života. Funkce navigátora byla plná stresujících chvil, odpovědnost byla velká. Před letem musel vypracovat podrobnosti o trase a navigaci a během letu byl neustále v pohotovosti při navádění letounu na cíl a stejně tak při zpáteční cestě zpět na základnu. Pokud došlo k poškození navigačních zařízení letadla, musel navádět pilota pomocí pasivního kalkulátoru, vypočítat spotřebu paliva na základě rychlosti letu, korekce na vítr, doby letu a hmotnosti letounu. Při napadení spolupracoval s pilotem, jak nejlépe uniknout a se střelci zase, kam zaměřit palbu.

Jeden z jeho posudků zní: „Adolf Jurman 62104, který jako navigátor nalétal do 31. 3. 1944 255 hodin operačních na průzkumech proti nepřátelským ponorkám za podmínek často velmi nebezpečných a nesnadných. Díky jeho odvaze posádka za každých okolností splnila svůj úkol. Dne 7. 10. 1943, kdy posádka byla napadena 4 Ju 88, projevil neobyčejnou chladnokrevnost a rozvahu při řízení obranné palby vlastních kulometů a únikových akcí pilota.“

S poškozeným letounem tehdy unikli hned čtyřem německým stíhačkám. Ačkoli o své vojenské službě později hovořil Adolf jen zřídka, doma neustále četl válečnou literaturu z prostředí RAF a vedl si seznamy svých kamarádů, včetně záznamů o těch, kteří válku nepřežili. Dcerám popsal situaci, kdy byl jeho Liberátor napaden a on uslyšel hlas svého bývalého druha z posádky. Automaticky otočil hlavu po zvuku. Právě včas, aby uhnul projektilu, který jej pouze škrábl na krku. Pak si uvědomil, že ten, kterého slyšel volat své jméno, je už nějaký čas mrtvý…

V hodnosti nadporučíka se stal pobočníkem velitele 311. čs. bombardovací perutě RAF.

Když peruť spadala pod pobřežní velení, létal nad Biskajským zálivem, Severním mořem až k arktickému kruhu. V době invaze v červnu 1944 také nad Kanálem La Manche. Později byl převelen na velitelství pro dopravu a létal do severní Afriky a do všech zemí Evropy.

Získal celou řadu československých i britských vyznamenání. Dvakrát čs. válečný kříž 1939, dvakrát čs. medaili Za chrabrost, dále čs. medaili Za zásluhy 1. stupně, britskou Atlantic Star, Air Star, War Medal a mnohé další. Službou v RAF prošlo na 2 500 čs. příslušníků, z nichž 1 200 patřilo k létajícímu personálu. Z toho bylo 800 členů bombardovacích posádek. Do vlasti se nevrátilo 546 čs. letců. Velké ztráty vznikaly i při cvičných letech či krátce po startu k bojovému letu. V r. 1944 byl Adolf povýšen do hodnosti Flight Lieutenant, které odpovídala československá hodnost kapitán. Koncem srpna 1944 byl převeden k základně RAF do „Dobrovolnické rezervy“.

Adolf Jurman pak odešel 7. 11. 1944 do výcviku u 105. Operation Training Unit (OTU) a 16. 2. 1945 nastoupil k 11 Ferry Unit (jednotky pro přemisťování letadel z výroby, či oprav k bojovým jednotkám, některé z nich taky přelétávaly stroje z USA do Anglie) a 3. 5. 1945 přešel ke 147. dopravní peruti. Adolf se zúčastnil i programu pro osamělé vojáky z cizích armád, kteří se v Británii socializovali, nacházeli kamarády a kontakty. Byl takto poslán v r. 1942 do Wolwerhaptonu do rodiny Jonesovy, kde měli dceru Dorothy Margaret, pohlednou mladou učitelku. Padla mu do oka, v srpnu 1944 se s ní Adolf oženil a 10. 12. 1946 se jim narodila v Praze dvojčata, dcery Katharine a Michelle.

Druhý útěk z vlasti. Válka totiž skončila a hrdinové se vraceli domů. V srpnu 1945 se i Adolf Jurman vrátil do Prahy a 18. 10. 1945 byl propuštěn na studijní dovolenou. Na den přesně po 6 letech od svého vstupu do armády ve Francii. Studoval práva a v roce 1947 se stal na ministerstvu průmyslu asistentem exportního ředitele n. p. Československé doly pro prodej uhlí a koksu na evropském trhu. Jurman současně vystudoval právnickou fakultu a 5. března 1948 stačil odpromovat na Univerzitě Karlově v Praze. K titulu JUDr. mu písemně gratuloval i osobní tajemník prezidenta Beneše Jaromír Smutný. Bylo to těsně po komunistickém převratu, jak dokládá vysokoškolský diplom s narychlo přelepeným dosavadním rektorem Englišem a přepsaným jeho nástupcem Bydžovským. Soudruzi stihli za pár dnů změnit všechno…

Po politických změnách přišel Adolf Jurman protiprávně o svoji práci a opustil zavčas Československo. Stalo se tak už podruhé, že musel utéct ze své domoviny. Manželka s dětmi odešla do Velké Británie v květnu 1948, Adolf pak v srpnu 1948. V roce 1950 dostala děvčata britské občanství. Adolf chtěl pracovat jako advokát ve Velké Británii, ale anglické právo se velmi lišilo od evropského a na další studie neměl peníze. Musel vzít jakoukoli práci, a tak jeden rok strávil na silnici jako agent. Pak pracoval ve vysokých technických funkcích a hodně cestoval po Evropě. Manželka se vrátila k práci učitelky, protože v roce 1944 byl přijat zákon, který dovolil ženám vyučovat i po svatbě. Žili ve Wolverhamptonu, výrobním městě v Midlands blízko Birminghamu, kde se manželé setkali během války a kde stále měli dobré kontakty.

Následně se stal Adolf Jurman v roce 1949 asistentem exportního ředitele v Turnerově výrobě (motory, traktory atd.), pak manažerem vývozu ve společnosti Villiers Engineering. Během těchto let absolvoval každoroční služební cesty do východního Německa na veletrhy v Lipsku a Berlíně, dále do Jugoslávie (Lublaň, Rijeka, Bělehrad), Rakouska, Švýcarska. V roce 1961 byl přesunut do Stamford (Lincolnshire) a jmenován exportním manažerem ve firmě Arthur Lyon, později Newage Lyon Ltd (pumpy). Absolvoval opět pravidelné služební cesty do Rakouska, Itálie, Francie, Západního Německa…

Potřetí na útěku. Do Československa přijel i s dcerami poprvé v r. 1959. Pak ještě v letech 1960, v roce 1963 na pohřeb svého otce a památná byla návštěva v roce 1968. V srpnu 1968 pobýval s manželkou a dcerami v Brně v rodině své sestry Ireny. Zatoužil spatřit rodiště, to půvabné údolí řeky Svratky. Do Olešničky přijel 20. srpna jen s manželkou. Ta řídila a Adolf se u příbuzných dostal do povznesené nálady. To byl naposledy ve svém rodném domku. Po návratu do Brna je ve dvě hodiny v noci 21. srpna přišel vzbudit manžel Adolfovy neteře. Pracoval v armádě a věděl už o vpádu spojeneckých vojsk. Adolf si nedělal nejmenší iluze a odjel rychle s rodinou do Vídně. Byl touto situací opět zničen, potřetí a naposledy prchal ze své vlasti.

V roce 1974 onemocněl Adolf Jurman rakovinou jazyka a 27. března 1975 zemřel v nemocnici v Northamptonu. V srpnu 1975 byl podle jeho přání uložen popel do rodinného hrobu na židenickém hřbitově v Brně. Až po roce 1989 mohli být oceněni i bojovníci ze Západu. Vdova Dorothy Jurmanová se vypravila do Prahy na rehabilitační ceremoniál RAF, který se konal 13. září 1991. Na něm předložila doklady a krátce se sešla s prezidentem Václavem Havlem, následně obdržela osvědčení oznamující vojenskou a morální rehabilitaci a Adolfovo povýšení na podplukovníka. Dcera Katharine se vypravila do Štěpánova 25. 11. 2007 a potkala se tu se dvěma bratranci svého otce. Obě Adolfovy dcery přijely do Štěpánova až 15. září 2018. Navštívily své příbuzné i otcův rodný dům a zajímaly se, zda neměla kvůli jejich otci zdejší rodina potíže za okupace a za socialismu. Dozvěděly se, že za války žádný problém nenastal, ale zato komunisté dokázaly zdejší příbuzné vydírat, psát jim negativní posudky a bránit ve studiu. Jen proto, že Adolf zvedl zadek a neohroženě bojoval, zatímco kádrováci a jejich příbuzní do boje nikdy nevytáhli…

Komunisté vládli ve Štěpánově i dvacet let po revoluci a stále odmítali připomínku statečného rodáka a nehodlali o tom ani diskutovat! Ale konečně jim také odzvonilo a vzpomínková akce ke 100. narozeninám Adolfa Jurmana proběhla 15. června 2019. A 21. srpna 2021 se podařilo odhalit na rodném domě pamětní desku. Všichni zastupitelé pro ni hlasovali jednomyslně. Na slavnosti se sešlo na 120 účastníků, z nich přijeli v uniformách členové Vojenské historické skupiny Pětačtyřicítka z Brna na 11 vojenských vozidlech a přivezli i dudáka ve skotském kroji. V květnu 2024 přivezla Katharine osobní věci svého otce, které budou trvale vystaveny ve Štěpánově.

Lidí postávajících opodál bývá hodně, skutečných hrdinů nemnoho…

Foto: Hynek Jurman

Zdroje:

Rodokmen Jurmanů, 2021

www.jurman.wz.cz