Němci ho honili, komunisté mučili, z Ilavy utekl

Nejvýše obydleným místem celé Vysočiny jsou Studnice. Prý je tu devět měsíců zima a tři měsíce chladno. Když se tam v rozlehlém statku narodil 26. 11. 1907 Cyril Musil, nemohl nikdo tušit, co všechno si pro něj sudičky nachystaly. Jako malý běhal bosý ve sněhu a brzy i na prkýnkách ze sudu. Ve čtyřech letech vyhrál svůj první závod a současně okukoval lyžaře, které vodil po stráních legendární Bohumil Hanč. Cyril pak vyhrával různé ceny, v 16 letech i opravdové lyže.

Vojákem a závodníkem. Cyril Musil narukoval 1. října 1927 do Jihlavy k 31. pěšímu pluku Arco. Velitel sháněl zájemce pro závod vojenských hlídek, což byl předchůdce biatlonu. Cyril se přihlásil, většině soupeřů to natřel a byl poslán na soustředění do Tater. Tam dominoval a na frak dával i jistému nadporučíku Štainerovi. Ten se vztekal, že jej předjíždí obyčejný vojín a chtěl podávat protest. V civilu Cyrilova kariéra pokračovala, doma brzy porážel ty úplně nejlepší. S novoměstskými kamarády vyhrával závody hlídek i mistrovství republiky ve štafetách. A individuální závody! Stal se šestinásobným mistrem republiky, stejný počet trofejí dovezl z mezinárodního mistrovství Polska. V roce 1933 byl finišmanem štafety na 4×10 km, která na MS v Innsbrucku získala stříbrnou medaili. Na olympiádě 1936 v Garmisch-Parterkirchenu přispěl k 5. místu ve štafetě a na 50 km skončil jako nejlepší Středoevropan na 9. místě.

Od jara do podzimu dřel na statku, v zimě ožíval v lyžařské stopě. Vracel se zpocený, zmordovaný, někdy jako rampouch zmrzlý či s nohama do krve rozedranýma. Ale šťastný. I lyžařský můstek si kousek za barákem postavil, aby mohl s bratrem trénovat. Bohuslav jej totiž následoval a kluci vozili medaile, poháry, ceny. Koho by napadlo, že jednou budou z historie novoměstského lyžování vymazáni. Cyril s lyžemi brousil deset let po celé Evropě, jenom Rusku se vyhýbal. „Tam je pořád tvrdej mráz, nekonečný pláně a mnohý závodníky tam sežrali vlci,“ nechal se slyšet.

Majitelem penzionu a odbojářem. Ve třiceti letech se rozhodl usadit a vyhořelý statek přestavět na penzion. Inspiraci si přivezl ze světa, především z Alp. Současně získal licenci na lyžařskou školu a 21. 4. 1938 se na památném Velehradě oženil s Růženkou Brázdovou. Přebral od rodičů grunt a brzy se mu narodily dvě dcery, Marie (1939) a Dagmar (1941). Mezi četnými hosty na Studnicích byl vedle dr. Grni i mladý sportovec Franta Skorkovský, kterého Němci 17. 11. 1939 popravili. Tehdy se Cyril rozhodl proti nacistické hrůze něco podniknout. Přišlo jaro 1940 a do Studnic se dovlekl zbídačený dvoumetrový štvanec, donedávna důstojník Štainer. Cyrilův rival, nevybíravý soupeř, málem nepřítel. Už rok působil v organizacích ON a PVVZ, v Praze se dostal do přestřelky a útěk za hranice nezvládl. Musil jej přijal rezervovaně, ale Růženka rozhodla jinak. Štainera ukryjí a ještě mu seženou falešné papíry na jméno Veselý. Tak se zrodil legendární odbojář Karel Štainer-Veselý. Po příjezdu Heydricha do Prahy unikl zatýkání jen o vlásek profesor Josef Grňa. I on našel úkryt u Cyrila na Studnicích. Oba tam začali spřádat odbojovou síť, pozdější R 3.

Manželé Musilovi živili ruské uprchlíky, Cyril jim budoval v lese zemljanky, ale přicházeli i další. Nejen Štainer-Veselý a Grňa-Vlk, ale i generál Vojtěch Luža, Josef Robotka, Josef Svatoň-Doubek, Josef Kábele, Eda Soška, Otto Kafka, Jaromír Paprštain, později výsadkáři Gemrot či Niemczyk ze skupiny Calcium, ale i Rudolf Pernický a Leopold Musil ze skupiny Tungsten a Jaromír Nechanský s Pešánem, Vyhňákem a Klemešem ze skupiny Platinum-Pewter, také Pavel Hromek a další. Cyril jim zbudoval na půdě úkryt za falešnou stěnou z prken, kterou zarovnal hromadou dřeva a senem. Nanosil jim tam slamníky, deky, stůl a židle, také petrolejku, věšák a přenosné umývadlo. A aby jim nebyla zima, vynášel nahoru v nůši rozpálené kameny. „Báječný partyzánský hotel,“ jásali jeho nocležníci.

Cyril za války zabil dvaadvacet prasat, dobrou polovinu z toho snědli partyzáni. K tomu konzumovali telata, jalovice, ovce, drůbež. Dodával i další potraviny, Růženka ilegálním hostům vařila, prala a zašívala, ale osvědčila se i při stěhování vysílačky. Cyril běhal jako spojka neuvěřitelné vzdálenosti, šifroval zprávy, přenášel těžkou vysílačku, organizoval přejímky zbraní a ani přestřelce se nevyhnul. Někteří jeho hosté válku nepřežijí, mnozí budou po letech vyznamenáni, jen Cyrilovi se dostane odměny netušené…

Politickým vězněm. Už v květnu 1945 byl zvolen předsedou MNV ve Studnicích. Pracoval pro rodinu i pro blaho obce, podílel se i na přivedení elektrického proudu do vsi. Mimořádnou dotaci tehdy vyběhal Štainer-Veselý, který tu dokončil přestavbu domu. Jako čerstvý komunista dokládal, co partyzánů už do strany vstoupilo a nutil k tomu Cyrila. Když prý povedou komunisty lidé slušní a stateční, dobře to dopadne. Hučel tak dlouho, až Musil skutečně do KSČ vstoupil. V roce 1946 dostali Cyril i Růženka Československý válečný kříž 1939, tím všechna uznání skončila. Růženka často vzpomínala, jaká to byla hrůza, když za války přijelo do dědiny auto. Vždy čekala, že gestapo jede pro její rodinu. „Člověku šel mráz po zádech! Ale teď je divný klid, nic se neděje…“ Že klid brzy skončí, nemohla tušit. Cyril se definitivně rozloučil s lyžováním v roce 1946, kdy byl v Tatrách u zlaté novoměstské štafety. Naposledy se rozhlédl z nejvyššího stupínku, jeho život už nabíral směr dolů.

Počátkem roku 1947 Štainer i s manželkou Studnice opustil a v Praze se dal zcela do služeb komunistické strany. Politická situace houstla a Cyril na ni zareagoval po svém. Ze strany vystoupil! Vadilo mu prosazování komunistů v odbojové organizaci, když většina z nich se za války zamykala a bochník chleba by nikomu nedala, ale teď to byli na papíře přední bojovníci. Nelíbily se mu dávky, které musel ze statku odvádět, kroutil hlavou nad osudem Bati, nechápal odmítnutí Marshallova plánu. Přišel únorový převrat a už 9. března 1948 byl Cyril Musil označen za reakcionáře a z MNV vyloučen. Koncem října se v penzionu objevili novomanželé Zátopkovi. Přiběhli ve sportovním z Medlova, kde trávili svatební cestu. Emil a Cyril, dva výborní sportovci s rozdílnými morálními postoji. Jeden vždycky sehne hlavu a odvolá, co řekl či podepsal, druhý si bude stát na svém.

Pak už to šlo rychle! Spousta statečných odbojářů proti fašismu byla pozavírána a na některé z Cyrilových přátel v čele s Robotkou a Nechanským čekala šibenice. Samotný Cyril už druhým rokem odmítal nabídky pánů v baloňácích. Chtěli dodávat zprávy o přátelích z odboje a slibovali dobré místo, Cyril by šéfoval celému běžeckému sportu. Poslal je k šípku a za pár dnů našel psa Sultána otráveného. Už delší dobu cítil, že je zpovzdálí pozorován. Tajnou policií za pomoci sousedů, pak i četníky z Nového Města. Zatčen byl 8. srpna 1949 jen tak bez bot na pastvě krav. Víckrát už jej mladší dcera nespatří, táta se nikdy nevrátí! Asi osm ozbrojených chlapů ho odvezlo z pastvy, ani umýt a obout se nemohl. V Brně na Cejlu odmítl udat cokoliv špatného na své kamarády z odboje, a tak byl mučen. Nejdříve mu pálili chodidla, kůže se škvařila, ale bolest necítil. Bosý chodíval po kamení, po strništi, ani o střep si nikdy nohu nerozřízl. Oheň mu proto nevadil, tak jej bili ocelovým prutem tak dlouho, až mu jedno chodidlo přerazili. Nechali ho ležet v cele a po osmi dnech měl podepsat protokol. Vymyšlený, plný lží o tom, že Cyrilova odbojová parta nebojovala proti fašistům, nýbrž proti pokrokovým složkám národa. Když nepodepsal, nastoupilo čtyřčlenné bicí komando a tlouklo Cyrila hlava nehlava. Kopali do něj a jemu bylo jasné, že to nepřežije. Zasténal a podepsal.

Pak už mu dali pokoj a posléze byl převezen do Jihlavy. Už neodporoval a nakreslil i plánek úkrytu svých trofejních zbraní. Byla mu povolena návštěva a Růženka jej poznala jen podle hlasu. Nakrátko střižené vlasy mu zešedivěly, místo hromotluka tu stála hubená, ztrhaná troska popelavých tváří. Všechny zuby mu vypadaly. Soud proběhl 8. prosince 1949 v Brně a Cyril se na radu advokáta všechno přiznal, aby mu nehrozila šibenice. Dostal 20 roků plus pokutu 50 000 korun, konfiskaci celého majetku a ztrátu čestných práv. Po čase byl převezen na Bory, kde se sešel s Pernickým. Vězňů přibývalo a místa bylo málo, proto odvezli jedné noci 90 nemocných muklů do slovenské Ilavy. Mezi nimi Cyrila Musila.

Uprchlíkem a emigrantem. V Ilavě pookřál, při průtrži mračen se přihlásil k odvodnění dvora a se spoluvězněm Ladislavem Kordíkem uprchl za bouřky z pevnosti. Pomocí vodovodních trubek zdolali tři hradební zdi. Obnovila se mu zlomenina chodidla, přesto prchal ze všech sil. Měl právě 43. narozeniny, byl 26. listopad 1950. „Byl to můj nejtěžší a nejdelší závod,“ napíše později o svém útěku. Skoro týden se skrývali v Bílých Karpatech a výjimečně teplé počasí jim přálo. Po nocích se plížili na Vysočinu. Do rodného statku si netroufal, ubytoval jej lyžařský kamarád Vít Fousek, později šel k Janů do Hlinného. S Růženkou se dvakrát tajně sešel u Pasecké skály a posléze přešel s pomocí přátel do Rakouska. Vlekl s sebou i bibli a Komenského Labyrint světa. Do Vídně se doplahočil napolo ochrnutý na Štědrý den, američtí lékaři jej dali do pořádku. K Novému roku poslal novoměstským lyžařům přání mnoha úspěchů. Podepsal se jménem Metoděj Nesměl, což Státní bezpečnost snadno vyluštila. Vyslala své agenty a Cyril přežil v Rakousku a Německu dva násilné útoky. Při jednom uskočil na poslední chvíli před kulkami do průjezdu.

Opustil Evropu a usadil se v Kanadě, bez prostředků a bez kontaktů. Předčasně zestárlý olympionik a hrdina odboje začal obživu střelbou vlků. Za odevzdaný ocas dostal pět kanadských dolarů. Usadil se v Modrých horách u Toronta, spřátelil se s několika českými emigranty a začal vydělávat slušné peníze. Kácel stromy a upravoval terén pro budoucí lyžařské tratě. Když našetřil peníze, dostal pozemek a začal stavět vlastní usedlost. Nastěhoval si tam celý svůj majetek – konzervy, bochník chleba, pušku, náboje a lyže. A poklady Bibli kralickou, Labyrint světa i vlastnoruční vzpomínky na odboj, které začal sepisovat ještě v Rakousku. Když zbývalo usedlost zastřešit, přihnalo se tornádo a vše rozmetalo do základů. I jeho poklady odneslo, zůstala jen holá podezdívka. Nerouhal se, začal znovu! Polámané stromy mu na pile zadarmo nařezali a Cyril Musil zase zabral. Všichni jej obdivovali a stoletý soused později přísahal na bibli, že nikdy pracovitějšího člověka neviděl. Cyril se podílel na přípravě kanadské běžecké reprezentace a podílel se na vývoji lyží s protiskluzovými drážkami. S nimi úspěšně závodil Američan Bill Koch, také Cyrilův svěřenec. Ten to dotáhl až ke stříbrné olympijské medaili v Innsbrucku 1976.

Cyril si ve svém domě otevřel půjčovnu s opravnou lyží a obchod. Do štítu si vyvěsil stejné znamení, jaké míval na Studnicích. Koňskou podkovu a přes ni lyži. To upoutalo jistého George Brady, který přežil peklo Terezína i Osvětimi a jenž jednou po létech bude marně cestovat pro ocenění za prezidentem do bývalé vlasti. Jiří znal to domovní znamení ze Studnic, a tak se celý ohromený zastavil. Oba chlapy dělila celá generace, ale měli si co říci…

Cyrilovi chodily dopisy z vlasti z valné části začerněné. Své naděje upíral v roce 1968 k politickému tání v Československu. Kamarádi byli rehabilitováni a on se chystal také přiletět. Srpnové tanky naději zhatily! Cyril začal pít, v čemž ho podporovala jeho družka, Slověnka Mária Seidlová. V červnu 1969 přijela na rok dcera Maruška a chvíli trvalo, než se na letišti poznali. Do noty si nekápli, a tím častěji sahal Cyril po rumu. Maruška navíc v prosinci odcestovala, když naše vláda zrušila legální pobyty v zahraničí.

Cyrila už čekaly jen konflikty s Márií a smrt v opuštěném srubu. Spekulovalo se i o vraždě, jízdní policie ji však neprokázala! Jenom věrný pes Napoleon jej neopustil a přivolal sousedy. Ti našli mrtvého Cyrila 22. dubna 1977. Smrt byla úředně stanovena na 17. dubna. Na jeho pohřeb přišlo i s farářem šest lidí. Musilův statek komunisté rozkradli a zničili, Růženku odsoudili na 17 let za velezradu a dcery ve věku 14 a 16 let nasadili na práci na státním statku. Dášu ani nenechali dochodit základní školu. Hrdina Cyril Musil na rozdíl od řady odbojářů, které ukrýval, živil a nasazoval pro ně životy celé rodiny, je zatím marně opakovaně navrhován na státní vyznamenání. Objevil se dokonce protest. I dneska ještě někomu vadí.

Foto: Hynek Jurman

Zdroje: Jurman, H.: Martyrium. Zubří hlava, Štěpánov 2017.