Paseky 1944: Smrt Josefa Svatoně a Edy Sošky

Vojenský představitel Rady tří, pplk. Josef Svatoň-Doubek (1896–1944), vydal příkaz k přepadení četnické stanice v Přibyslavi a exekuci četníků, kteří měli podíl na smrti generála Luži. Tahle odveta skončila neslavně a Svatoň přežil četníky o necelý týden. Podrobnosti o přibyslavském tažení se dozvěděl poslední říjnový den v Proseči, kde už řadu dní pobýval u Hartmanů. Aktuální události zde chtěl projednat s Josefem Grňou.

V Proseči měli zatím odbojáři poměrně bezpečnou základnu, nad níž drželi ochrannou ruku i četníci. Také poštmistr Jan Hartman, který s kolegou Malým zachycoval udavačské dopisy od českých lidí. Dávali je do široké láhve, kterou pak zakopali na zahrádce. I možnost telefonního spojení z pošty byla pro odbojáře důležitá. Právě rodina Jana Hartmana skrývala rok a půl interbrigadistu Josefa Formánka, člena ÚV KSČ. Četnický strážmistr Famfulík ukrývaného navštěvoval, ač u sebe nosil příkaz k jeho zatčení. Oba dva, četník i interbrigadista, byli později zatčeni a popraveni. Famfulík veřejně s dalšími třemi protektorátními četníky 8. 7. 1943. Od jara 1943 pomáhali Hartmanovi ukrývat pplk. Svatoně a por. Kábeleho z Vysokého Mýta, které přivedl 8. 3. 1943 učitel Hegr nejdříve k Janu Vodičkovi. Tehdy říkali Svatoňovi Králíček a Kábelemu Stehlíček. Asi v květnu 1943 hlásil londýnský rozhlas, že podplukovník Svatoň a poručík Kábele šťastně přistáli v Londýně. Šlo o snahu oklamat okupanty a ochránit oba uprchlíky, kteří se nejvíce zdržovali u Vodičků a u Hartmanů, kam dorazil později i poručík Soška (1913–1944). Pro Svatoně a Sošku dokonce opatřil Hartman legitimace.

U Hartmanů provozovali parašutisté Karel Niemczyk a František Široký ze skupiny Calcium vysílačku Miladu. Odtud šla depeše s varováním před brněnskou volavčí sítí. V poslední chvíli, když už ji Němci zaměřovali, se parašutisté stačili přemístit. Jan Hartman (1896–1982) byl také velitelem místních hasičů, kteří vytvářeli odbojovou organizaci. To mohla být významná složka pro příjem zbraní a přípravu povstání. V září 1944 však začalo zatýkání v pražském hasičském ústředí, které postupovalo až do místních organizací. Když byl koncem října zatčen i župní hasičský velitel Václav Hegr z Luže u Košumberka, blízký Hartmanův spolupracovník, jenž k němu kdysi sám Svatoně přivedl, dostal prosečský poštmistr strach a odešel z domu.

U učitele Hegra nalezlo gestapo mobilizační rozkaz č. 5, který podepsal Svatoň v Proseči nejspíš 21. 10. 1944. Župní vedoucí Hegr převzal rozkaz 22. října a měl ho po přečtení zničit. To však neučinil a když byl 27. října 1944 během vyučování zatčen, rozkaz se u něj našel. Byl podepsán jménem „Jiřík“ a gestapu trvalo celé čtyři dny, než ze zmučeného Hegra dostalo Svatoňovo jméno a informace o jeho síti. Už v den Hegrova zatčení varoval Hartmana telefonicky učitel Jiří Drahoš (jeho syn Jiří se stane jednou předsedou Akademie věd ČR, kandidátem na prezidenta a senátorem). I se Svatoněm našel poštmistr úkryt u Ehrenbergrových na Pasekách. Vzápětí přinesl neznámý chlapec písemné varování od Kábeleho pro Svatoně, aby okolí Proseče neprodleně opustil. Svatoň však očekával příchod Sošky, proto dále neutíkal. Eda se objevil zřejmě už 28. října, instrukce dostal od paní Hartmanové, která úkryt znala a Edu tam poslala. Protože pro všechny tři nebylo v domě dosti místa a Svatoň chtěl mluvit se Soškou, dostal Hartman příkaz k přesunu k rodině Křemenákově na nedalekém „Pastvisku“. Svatoň, Soška a Grňa se poslední říjnový večer sešli v bytě Jana Kadlece, což byl bratr teleckého faráře. Prodiskutovali asi exekuci v Přibyslavi a dále jednali o nové struktuře R 3. Grňa uvažoval o novém vojenském veliteli za padlého generála Lužu a funkcí chtěl pověřit Svatoně. Ten byl spíše pro kolektivní vedení, v němž by byl kromě jeho osoby i Karel Štainer-Veselý a Josef Robotka.

Eduard Soška byl během celého jednání nezvykle zamlklý. I se Svatoněm pak zamířil k náhradnímu bytu na Pasekách, na dohled od Proseče. S Grňou se rozloučili v Proseči na náměstí a odešli pouhé dva kilometry k hajnému Josefu Ehrenbergrovi. Cestou se ještě stavili u Křemenáků a Hartmanovi oznámili, že se situace kolem zatýkání hasičů uklidnila natolik, že se příštího dne sejdou zase u něj doma. Nesejdou…

Právě v tu dobu, 31. října večer, se objevili u Hartmanů odbojáři Točík a Kuchař, aby varovali Svatoně, Sošku i Hartmana, neboť sami viděli, jak gestapo nakládá Hegra do auta. Prý sami Hegrovi už nevěřili a chtěli ho odstranit… Gestapo bylo rychlejší. Když odbojáři zjistili, že se Hartman se svým hostem už před několika dny přemístil na Paseky, oddychli si a zůstali s paní Hartmanovou a její dcerou až téměř do rozednění.

Po jejich odchodu, za úsvitu 1. listopadu 1944, zabušil u Hartmanů uštvaný, zablácený posel. Prý musí varovat Svatoně, jemuž hrozí největší nebezpečí. Znal tajné heslo „Pod dubem, za dubem“. Božena Hartmanová tedy prozradila pobyt na Pasekách. Netušila, že Hegr promluvil a ona nalétla provokatérovi. Byl to Hubert Hanouske z pardubického gestapa.

Nad ránem 1. listopadu byla hájovna na Pasekách obklíčena gestapem. Nastala přestřelka a Svatoň byl zraněn už při seskoku z okna. Oba se Soškou však ještě přeběhli silnici Proseč – Borová a prchali starou cestou, kde je kryl příkop a mez. Dále na volném prostranství však neměli šanci proti automatům. Že po nich pražil dokonce kulomet, je často omílaná, ale nepravdivá legenda. Svatoň padl a Soška se pro něj vrátil. Oba hrdinně zemřeli a Rada tří ztratila během jediného měsíce už druhého vojenského velitele. Památník obou hrdinů stojí na Pasekách 120 kroků od silnice, v základech je popel padlých. Hajnému Ehrenbergrovi se ve zmatku podařilo utéct a skrýval se do konce války.

U zastřeleného Svatoně se podle Štainerových memoárů našly záznamy o shozech zbraní, naštěstí Němci nerozluštili krycí systém ploch. Snadnost, s jakou gestapo obklíčilo odbojáře na Pasekách, nedala mnoha lidem spát. Pardubické gestapo přijelo do Proseče před sedmou hodinou ranní a vyzvalo strážmistra Protivínského, ať s nimi okamžitě jede na Paseky. Šli tedy najisto. Četní odbojáři podezřívali z udání Žofii Úblovou, která se provdala za Němce. Ten narukoval a ona se vesele bavila s okupanty při víně a slivovici. A věděla o Hegrových návštěvách u Hartmanů. Jak však víme, byl to Hegr, z koho vytloukli heslo.

Jakmile se Hartman dozvěděl o přestřelce, odešel ráno do lesa a ukryl se v komíně opuštěné cihelny. Viděl odtud, jak gestapo slídí v okolí, ani dům Křemenákových nevynechalo. Odbojáři z Proseče (Drahoš, Havel a Ventura) naštěstí včas zorganizovali útěk paní Hartmanové a dcery Boženky. Učitel Drahoš se ještě vrátil pro některé cennosti a peníze a ještě dokázal vyzvednout zbraně, které byly zazděny ve stodole u Hartmanů. Šlo o dvě pušky, jednu karabinu, asi 250 nábojů a několik bajonetů. Hned po jeho odchodu bylo Hartmanovo stavení obklíčeno a obsazeno gestapem. Obě ženy byly krátce ukryty v jeskyňce v Toulovcových Maštalích a pak je Jan Ventura převedl do Borové u Poličky. Jan Hartman se s nimi brzy přemístil přes Telecí do Ubušína k Dvořákům a posléze k Dvořákům ve Věstínku. Oba Dvořáci byli bratři. Ten z Věstínka jezdil občas do Proseče, přivážel zprávy a s Hartmanem se dobře znal.

Po Svatoňově síti samozřejmě pátralo gestapo v okolí Proseče. Kromě padlých bylo dalších 17 osob zatčeno a z nich se už 11 živých nevrátilo. Nelidskému týrání v Terezíně podlehl i Josef Ventura. Než zemřel v nemocnici v Litomyšli (29. 6. 1945), stačil vypovědět, že byl zatčen kvůli výpovědi Václava Hegra a že ho samotný Hegr u výslechu usvědčoval slovy: „Ty lžeš!“ A Ventura dával právě Hegrovi za vinu zatčení všech okolních hasičských velitelů. Odbojář Josef Kábele byl také přesvědčen, že právě Hegr odhalil pobyt Svatoně a Sošky. Životem zaplatily téměř dvě desítky osob. V roce 1947 pak pracoval Václav Hegr jako okresní osvětový inspektor ve Vysokém Mýtě…

Jaké byly další osudy statečného vlastence Hartmana? Především ho přišel z rozkazu evangelického faráře Kadlece z Telecího zastřelit i s celou rodinou Josef Serinek, neboť prý stopa na Svatoně pocházela od paní Hartmanové a také prý by při případném zatčení mohla rodina prozradit štáb. Podobně chtěl farář Kadlec nechat zastřelit koncem léta 1944 zadrženého Hyšku-Nováka, pokud by se po zatčení objevil na svobodě. Otokar Kadlec prostě neměl milosrdnost duchovního, raději se stavěl do role nejvyššího soudce…

Tvrdil dokonce, že se Hartman na partyzánech obohacuje. Naštěstí cikánský partyzán farářův rozkaz neprovedl. Když přišel, pás nábojů se mu blyštil přes prsa. Byl odhodlaný, ale „hned poznal, že si to nezasloužíme“. To zapsala Božena Hartmanová po 47 letech. Serinek za nimi docházel na rozpravy a přivedl k Dvořákům i svoji nastávající ženu, která už také musela do ilegality. I tak nečekalo poštmistra Hartmana nic veselého. Koncem války mu partyzán zastřelil při čištění zbraně dceru Boženku. Když se s ní po osvobození vrátili do Proseče, byl tam v obchodě svého bratra zrovna farář Kadlec a Hartman jej požádal o pohřeb. To by se přece hodilo, kdyby Boženku pochoval pomocník partyzánů! Ten mu však ani ruku nepodal a pohřeb odmítl.

„Tak ukázal svoji povahu, kterou každý v Telecím znal,“ zapsala Hartmanová. Boženku pochoval farář Dvořák, který ji kdysi křtil. Předtím její rodiče oddával.

Serinek po osvobození dvakrát Hartmanovy vyzýval, ať Špačka-Kadlece žalují, že jim bude svědčit. Farář Otokar Kadlec (1900–1955) se velkou měrou zasloužil o odboj a jeho faře v Telecím se říkalo podobně jako Musilovu penzionu na Studnicích „partyzánský hotel“. Jednou tam měl mít 17 ilegálních hostů současně. Aktivní byl i po válce, zasedl v komisi, která od června do října 1946 vyšetřovala chování farářů za okupace, stal se předsedou akčního výboru a proti Hartmanům poštval některé odbojáře a vyhrožoval jim. V 50. létech pak Hartmana zavřeli komunisté do vězení na čtyři roky. V té době se dostává i Kadlec do izolace, přestává být populární, přátel ubývá a kostel se vyprazdňuje. Ke všemu přišla zhoubná nemoc…

„Co budu živa, budu věřit Serinkovi, který tím, že nevyplnil rozkaz faráře Kadlece, způsobil, že od roku 1944 jsem naživu, vděčím mu za 47 roků života, neboť jsem měla být zastřelena ve věku čtyřiceti let,“ napsala Božena Hartmanová (20. 4. 1904 – 2. 4. 2003) v roce 1991. „Jeho cikánský rozum mu nedovolil provést to, co mu přikázal rozum farářský, všechny nás povraždit!“

Ještě mnoha dalších let se pak dočkala v Domově důchodců v Předhradí. Jen několik dnů jí chybělo do 99 let, takže si každý spočítá, o kolik jí Serinek život prodloužil…

Organizaci R 3 po událostech na Pasekách nadále řídil Grňa se Štainerem, o vojenské otázky se staral Robotka. Všichni přežijí válku, poté komunisté jednoho popraví a dva zbývající zavřou.

Literatura:

Nebojsa, B.: Jak to bylo s partyzány. Zubří země, Štěpánov 2022

Písemné vzpomínky Boženy Hartmanové, kopie v držení autora.