Článek
Taková malá vesnička a tolik krásy v ní! Také ji žádný rok na svých cyklistických vandrech nevynechám. Od roku 2009 se každoročně vydávám na Berounsko, šlapu ke Karlštejnu i Velké Americe, na druhou stranu k přívozu do Luhu, k Rozvědčíkovi, do Týřovic a Skryjí, odtud zase po proudu ke Křivoklátu, nedaleko čekají Koněprusy a Tetín, Nižbor i Hýskov, také na Točník jsem se na bicyklu vyškrábal, ale tuhle vesničku vždy navštěvuji s radostí jak pokorný poutník. Tolik osobností sem už osud zavál. Posuďte sami.
Býval zde klášter a jeden čas i lázně a v nich pracoval MUDr. Čapek, otec spisovatelů. Takže jeho talentovaní synové tohle místo také poznali. Do školy ve vesničce začal chodit Jiří Suchý! Školští bratři tam měli učitelský ústav, kde vzdělávali pedagogy, kteří získané metody hned zkoušeli na žácích, dokud tam Němci nezřídili místo školy lazaret. Suchý byl tedy takovým pokusným králíkem. Učitelský ústav zde studoval mimo jiných i pozdější slavný astronom Antonín Mrkos (1918-1996), aby nabyté znalosti předával třeba v rodném kraji žákům ve Skryjích a Žďárci. Pracoval pak na Skalnatém plese a na Lomnickém štítu a účastnil se dvou expedicí do Antarktidy.
František Nepil se narodil v únoru 1929 v Hýskově, kousek za Berounem, ale první roky v kolébce a v kočárku prožil právě v této vesničce. Naučil se zde i chodit. Chtěl být řezníkem, hajným, sedlákem, malířem, ba i bažantem. Stal se spisovatelem a půvabným vypravěčem. Do této vesničky umístil později apokryf Noc a skála.
Za „propagaci amerického způsobu života“ sem byl zavřen Emerich Rath (1883–1962), ten báječný sportovec, více Čech než Němec, jenž mimo jiné 24. 3. 1913 marně zachraňoval život Hančovi, kterého našel vyčerpaného u Zlatého návrší. Byl jedním z našich prvních lyžařů, ale provozoval všechny možné sporty, na které si vzpomenete. Maratón běžel na olympiádách v roce 1908 i 1912. Stal se mistrem Německa v boxu, u nás zase mistrem republiky na kajaku. Vyhrával chodecké, běžecké i lyžařské závody. Na mistrovství Evropy v roce 1914 hrál hokej za Čechy. V roce 1916 zachránil žáky z laviny, za 2. světové války ukrýval Žida. Po válce byl paradoxně odsunut. Na olympiádu do Paříže připlul na kajaku, do Říma chtěl jet na kole. Soudruzi jej nepustili. Donedávna o něm nesměla padnout ani zmínka, v tomhle byli soudruzi důkladní. Až ve filmu Poslední závod (2022) se dočkal satisfakce. Mladého Ratha tam zahrál Marek Adamczyk, starého pak Oldřich Kaiser. Ten jeho americký způsob života spočíval v tom, že v Praze prodával věci trampům.
Zdejší komunistický lágr, jenž nebyl oplocen, ale přesto měl střeženou bránu, kterou se jedině mohlo vstupovat a odcházet, popsal nenapodobitelným způsobem Bohumil Hrabal v próze Obsluhoval jsem anglického krále. Hlavní hrdina Jan Dítě se sám vypravil do zdejšího tábora, kde byli drženi milionáři, zatímco kněží už byli ze svého učiliště vystěhováni. Považoval se také za milionáře, což chtěl potvrdit svým uvězněním. A absurdita stíhala absurditu, protože bránu tábora hlídal milicionář s vojenskou puškou, i když areál neměl plot. „Takže milicionáři bránu pokaždé otevírali a zase zavírali a zamykali na klíč, avšak kolem dokola nebyl ani plot, ani zeď, takže i milicionáři si sice zkrátili cestu přes zahradu, ale pak se v nich hnulo svědomí a vrátili se k bráně a obešli ji s klíčem zahradou a odemkli a vešli tou branou a zase ji zamkli a pak šli kolem té brány do internátu.“ Následovaly další absurdity, jako stravování a podobně, ale ta brána zaujala Hrabala nejvíce, protože na další straně popisuje, jak se milionář Tejnora převlékl za milicionáře a nařídil likvidaci tábora, ale jeho kamarádi si nakonec odchod rozmysleli a „vrátili se a tloukli na bránu kriminálu a vkleče prosili milionáře převlečené za milicionáře, aby jim poskytli azyl…“
Po okolních skalách s chutí lezla třeba zpěvačka Anna K. a jistě mnozí další. Moje první cyklistická cesta s obrovským báglem na nosiči sem vedla z neznalosti z Karlštejna přes Bubovické vodopády a nakonec přes to hrozné skalisko, které se dostalo do názvu obce. Ano, je to Svatý Jan pod Skalou! Místu dominuje vysoký pás vápencových masivů s barokní kaplí a vyhlídkou od kříže. Tento pás je přerušen jen v místě vesničky, což zapříčinil Loděnický potok, zvaný často Kačák. Ve zdejší trampské osadě vznikla píseň Kačák hučí jak Mississippi, což má samozřejmě k pravdě daleko. Nedalekému hřbitovu dominuje novogotická kaple a v kryptě pod ní odpočívá rodina Bergerů. Jejich hrobku zbudoval v letech 1847–1849 Maxmilián Berger, který předsedal spolku pro postavení Národního divadla.
Původní hrob poustevníka Ivana
Před všemi vzpomínanými osobnostmi zde měl žít už v polovině 9. století poustevník svatý Ivan, kterému prý jeho ochočenou laň zastřelil kníže Bořivoj. Poustevník odmítl odejít na hrad Tetín a asketicky dožil v jeskyni. Kníže nechal po jeho smrti postavit kostelík zasvěcený Janu Křtiteli, jenž dříve chránil sv. Ivana před nástrahami ďábla. Od poloviny 11. století zde byl klášter a v roce 1517 bylo založeno opatství. V 18. století přestavěl část budov slavný Kryštof Dientzenhofer, ale Josef II. v roce 1785 klášter zrušil a došlo k úpravě na zámek. Škola zde vznikla v roce 1925 a tu vystřídal v roce 1950 ten absurdní tábor nucených prací. Vězňové byli odváděni na těžkou práci do okolních lomů. Poté zde byla věznice, dále opět škola, ale tentokrát pro příslušníky StB. A nakonec archiv ministerstva vnitra. Dnes opět Svatojánská kolej, Vyšší odborná škola pedagogická a ekologické centrum.
Uprostřed kostela je náhrobek svatého Ivana se světcovými ostatky. Správný turista tam může dostat razítko a zakoupit pohlednice či upomínkové předměty. Na kostel hned navazuje světcova jeskyně a v ní nechybí jeho původní hrob. Dále tam najdete Ivanův kámen s vytlačenými chodidly poustevníka. A také lůžko svatého Ivana, na němž prý usnul, když jej zbil při návratu z Tetína pohanský pastýř. Na kameni mají být dodnes vidět zbytky Ivanovy krve. Kdo chce, vidí… Hned vedle svatyně je k dispozici silný pramen svatého Ivana. Voda je údajně léčivá, ale občas cedulka hlásá, že není pitná. Tak si vyberte…
Ivanův kámen s otisknutými chodidly
Nádhery plno a kdo odmítne pramen, osvěžit se může v hospůdce, tedy v bývalé škole. V létě chutná zdravý pivní nápoj nejlépe. Na kole pak sjedete pohodlně kolem Kačáku k Berounce a kolem ní buď do Berouna, nebo do Srbska a Karlštejna. Nebo můžete šlapat vzhůru do Loděnic, kde natáčeli jinou Hrabalovu předlohu. Přece Ostře sledované vlaky! Prý jde o nejkrásnější místo středních Čech. Výlet do Svatého Jana pod Skalou stojí za to i teď na podzim a vůbec v kteroukoliv roční dobu.
Foto: Hynek Jurman
Zdroje:
Hrabal, B.: Obsluhoval jsem anglického krále.
