Článek
Na Pernštejně se vypráví celá řada pověstí a většinou nekončí dobře. Jako ta o zazděném hraběti, který měl krutě zaplatit za své prohřešky a viny. Netřeba dodávat, jaký je konec zazděného člověka. Na hradě je však také zazděna záhadná mramorová deska s podivuhodným nápisem. Najdete ji v okenním výklenku místnosti, kde dříve bývala soukromá hradní kaple Bohunky z Lomnice. Hned vedle Eliščiny komůrky, tedy známé propadlé komorné. Za deskou se podle tradice měly ukrývat ostatky svatých či podle jiné verze bohoslužebné náčiní.
Deska je z nedvědického mramoru, rozměrů asi 40 × 30 centimetrů a nese záhadný nápis. O písmu se zřejmě nesprávně traduje, že snad může jít o cyriliku. Horní řádek zní „ICXC“, pod ním stojí slovo „NIKA“. Celý tento nápis rozděluje kříž, na jehož dolní polovině jsou navěšeny záhadné symboly (řecká abeceda?) a podobné lze spatřit i s několika písmeny na obou stranách dolní části kříže. Legenda tvrdí, že kdo se kamene dotkne, do roka zemře. Jiná verze pověsti ovšem říká, že tento osud postihne pouze muže. Dotkne-li se desky žena, stihne ji něco daleko horšího. Do roka se prý vdá!
Tajemná deska z Pernštejna
Řada zvědavých turistů to už vyzkoušela a daný limit přežila. Stal se však případ, že jistý hoch dělal během školního výletu před kamarády hrdinu, přes zákaz na kámen sáhnul a vskutku brzy za tragických okolností zemřel. Okamžitě si všichni spolužáci na návštěvu Pernštejna a na sáhnutí na zakázanou desku vzpomněli.
O významu kryptogramu se vypráví řada hypotéz. Ta nejméně romantická zní, že jde opravdu o kryt schránky na relikvie s křesťanským nápisem. Jistý Řek nápis v horní části přečetl jako „Ježíš Kristus vítězí“ a ve spodní „Jediný Bůh“.
Tato verze dokonce zazněla v televizním vysílání dne 1. 6. 2021 na stanici Noe. Že tajemný nápis zní: „Ježíš Kristus vítěz!“
Jiná teorie zase hlásá, že jde o chronogram, v němž je složitě zašifrováno stáří hradu.
A také se samozřejmě mluví o pokladech. Ten se nejdříve hledal přímo za deskou.
Jistý kameník Doležal ji kdysi skutečně vyňal, ale nic v dutině nenašel. Pouze uschlou kytičku. Nemohl vědět, že už počátkem 20. století byla deska také vybourána a za ní nalezeny jenom kosti. Ty byly vybrány a před zazděním vložena do prostoru právě kytička. Kameník Doležal si pak zkracoval cestu přes „Komtesinu zahrádku“ a přitom dumal o té záhadě. Zakopl o kořen, s pohmožděninami skončil v nemocnici a zakrátko zemřel! Vyplnila se snad kletba? Měl přece tu tajemnou desku v rukou…
Řada luštitelů záhad je přesvědčena, že poklad sice není přímo za deskou, nápis však k němu má skutečně prozrazovat cestu. Je prý to plánek hradního parku s vyznačenou trasou k pokladu. Jeden badatel dospěl k názoru, že obloučky ve spodní části desky symbolizují jezírka, která byla dříve pod hradem v zahradách. Jednoho dne přijel s krumpáčem a dal se do kopání. Přišel však na něj ostražitý kastelán a vykázal ho dále od hradu dále. Vyhnaný badatel však pátrat nepřestal a jednoho dne kastelánovi zavolal, že deska určitě pochází z jednoho zrušeného jihomoravského kláštera a že pátrat začne tam. Když si desku prohlédnete obráceně, má prý představovat půdorys známého kostela Rosa coeli v Dolních Kounicích a ukázat cestu k tamějšímu pokladu. No nevím, asi bych se úspěšně hádal, že o žádný půdorys nejde.
Jiný hledač pokladů by zase krk vsadil na fakt, že kámen s tím podivným nápisem byl na Pernštejn dopraven ze starobylého vítochovského kostelíčka. A že poklad je třeba hledat právě tam. Naštěstí zatím vzácný kostelík s cennými freskami nerozkopal!
Pernštejnské zahrady byly nedávno obnoveny, pokud možno věrně. Jsou překrásné, jsou dostupné, a tak třeba zase někdo začne luštit starou záhadu pomocí jezírek. Ale ještě tu máme překladače. Ten z latiny hlásá, že ekvivalentem k výrazu ICXC je číslovka 1999.
Málo používaná, ale logická. NIKA znamená chorvatsky i srbsky NIKDO. Že by za deskou nebylo nic, nikdo? Nebo se měl poklad hledat v roce 1999, tudíž jej nenašel nikdo? Jenže 1999 se přece má psát v plném tvaru jako MCMXCIX. Což ale na desce opravdu není.
Ještě ale existuje nepálský jazyk névárština (nepálská bhasa). Jde o jazyk z tibetobarmské skupiny sinotibetských jazyků. Mluví jím hlavně 1,3 milionu Névárců, kteří obývají údolí Káthmándú v Nepálu. Kromě Nepálu se také používá v indickém státě Sikkim, kde je jedním z oficiálních jazyků. Má bohatou literární tradici. Že by s ním k břehům Svratky a Nedvědičky zavítal kdysi nepálský mnich? NIKA podle něj znamená TEĎ. A to už je optimističtější. Máme hledat teď. A radovat se. Máme především žít teď!!!
Tak vidíte, co ještě skrývá krásný mramorový hrad Pernštejn!
Literatura:
Hynek Jurman: Pernštejnský tis. Zubří země, Štěpánov, 2012.
Foto: Hynek Jurman.
Pernštejnský erb na klenbě v místnosti s deskou.
