Článek
Týdeník Naše Horácko navázal na Horácké listy a i pod novým názvem přinášel od 4. 4. 1947 dobré a zajímavé čtení. Necelý rok. Přišel únor 1948 a po pár číslech se tvář novin zcela proměnila. Převládla politika, agitace, třídní vyhraněnost, nenávist. A časté zprávy z jednání akčních výborů.
Z místního Akčního výboru v Novém Městě na Moravě zní název příspěvku už z 12. 3. 1948. Přináší zprávu o zproštění funkce dosavadního kustoda Horáckého muzea prof. J. Fialy a také upozorňuje na jednoho nebezpečného spisovatele. „Věc čestného občanství Dra Josefa Svítila-Karníka, že Dr. Svítil prohlásí své stanovisko k dnešnímu lidově-demokratickému režimu (vzhledem k jeho zásluhám o město a kraj, o utužení čsl. a mezislovanské vzájemnosti),“ zní kostrbatá formulace jakéhosi důležitého jednání.
Že by měl Jan Karník (1870–1958), lékař lidumil a současně spisovatel, dostat čestné občanství a nový režim mu je chce zkomplikovat? Kdepak, to občanství už spisovatel dostal v roce 1922, i když v roce 2010 uváděl novoměstský web mylné datum udělení 20. 9. 1940 a v současné době jsem tento údaj na webu nenašel. V roce 1948 se jednalo o závažnější věci. Karník totiž už od 20. let varoval před bolševickým bacilem z „nejtemnější pevniny“ Ruska, psal varovné verše o Leninovi a Trockém, poukazoval na úpadek duchovní kultury v „materialistickém ovzduší doby marxismem podnapilé“.
Do Horáckého muzea to Karník neměl daleko.
A právě v době vládní krize, 21. února 1948, zveřejnil báseň Náš horoskop, v níž předvídá „rudý požár“ a „nenávist v hvězdu zakletou“. Právě tyto verše vedly k projednávání v akčním výboru a autor musel už 5. března vysvětlovat své stanovisko. Uvedl, že byl od mládí zastáncem pracujícího lidu a vyznavačem myšlenky sociální spravedlnosti, že však jako křesťan nemůže spolupracovat s komunismem, který vede vyhlazovací boj s náboženstvím. Akční výbor v Novém Městě vzal tohle prohlášení na vědomí a dále se jím nehodlal zabývat. Jinak se k věci postavila Místní organizace KSČ, prohlášení ji neuspokojilo a předalo je Okresnímu sekretariátu KSČ. Ten rozhodl, že Karník bude za citovanou báseň i za jiné verše knižně vydané zbaven Čestného občanství Nového Města na Moravě, aktivního i pasivního volebního práva a ještě dostane důtku. Sekretariát však později toto své rozhodnutí sám zrušil a MUDr. Svítil nebyl fakticky pro své stáří a všeobecnou vážnost nijak postižen.
Jan Karník
Jeho příbuzní však byli perzekvováni a dokonce i vězněni. A ještě v roce 1970 zakázaly městské orgány Horáckému muzeu vydat publikaci ke 100. výročí Karníkova narození. Především za prognosticky trefnou sbírku epigramů Vosí hnízdo (1932). V básni Nová Modla tam Karník napsal:
„Zlatému kdys teleti
klaněly se Židů sbory,
než se Mojžíš vrátil s hory.
Rudému zas praseti
lid se bude klaněti,
až se začne rozvíjet
komunistů lepší svět.“
Obálky čtenáři i vydavateli oblíbeného Karníkova románu Soumrak rodu Jamborova.
Jak je vidět, Jan Karník byl vždy moudrým a čestným občanem. Jeho jediný román Soumrak rodu Jamborova byl čtenáři vyhledáván. Verše většinou zapadly, ale na závěr douška z úplně jiného Karníkova soudku, z lásky k rodnému městu:
„…v ten sladký, vonný léta čas mne denně hořký smutek bodne,
po tobě toužím zas a zas, má první lásko, město rodné.“
Literatura:
Jurman, H.: Omyly tradované. Zubří země, Štěpánov 2010.
Foto: Hynek Jurman a Wikimedia commons – volné dílo
Náhrobek Jana Karníka
