Rada tří vznikla v Bohdalově, 4. 5. 2025 tam bude odhalena pamětní deska

Demokratická odbojová skupina Rada tří vznikala pod různými názvy od podzimu 1941 na Českomoravské vysočině ze zbytků Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme. Budovala podzemní armádu a o zbraně opakovaně žádala Londýn. Pomýšlela na vypuknutí celonárodního povstání, což ale nebylo reálné pro nedostatek zbraní i celkovou situaci v protektorátu. Docházelo tedy jen k záškodnickým akcím, k udržování spojení s Londýnem a k podpoře uprchlíků a jejich rodin. Šlo o naši největší odbojovou organizaci a k založení pod názvem Rada tří došlo v Bohdalově. Ti tři jmenovaní radní byli vojenský velitel gen. Vojtěch Luža (1891–1944), politický vedoucí prof. JUDr. Josef Grňa (1897–1967) a velitel podzemního hnutí hasičstva Josef Císař (1898–konec 50. let) ze skupiny Avala–Modrý kruh. Ta sdružovala hasiče (měli pevnou strukturu, vozidla a benzín) i myslivce (měli aspoň lovecké zbraně). Tihle tři se však nikdy společně živí nesešli.

Rada tří byla ustanovena 17. července 1944, kdy se sešel Luža s Císařem, Štainerem a několika dalšími členy v Bohdalově. Podrobnosti skrývá Archiv bezpečnostních složek, protože političtí vězni Štainer-Veselý a Jan Pliczka (pobýval v Bohdalově na penzi a mohl se tak věnovat ilegální práci) na tento den vzpomínali. Je příznačné, že vypovídali v komunistických žalářích. Do Pliczkova spisu byla navíc vložena podrobná poválečná výpověď Josefa Císaře, jenž emigroval dříve, než mohl být zatčen.

Josef Císař se sešel se Štainerem poprvé den po netínské přestřelce, tedy 24. 6. 1944. U rybníka v Bohdalově chtěl vidět Štainerovu zbraň, ten mu půjčil armádní devítku. Císař si ji prohlížel, a pak na Štainera nečekaně namířil: „Vidíš, Karle, jak jsi neopatrný!“ Štainer se nedal: „Vidíš, jak jsi hloupý!“ Z kapsy na něj mířil druhou pistolí. Oba se zasmáli, byla tak navázána spolupráce obou skupin. Štainer hodlal Lužu přemístit do Prahy, aby tam stanul jako velitel ve středu dění. Císař slíbil najít pro něj oblast mimo vlastní Prahu a zajistit mu velitelskou vysílačku. Vyžádal si měsíc na zajištění Lužova pobytu. V devět večer se rozloučili a do Fryšavy odvezl Štainera nějaký muž z Bohdalova na motocyklu.

V Archivu bezpečnostních složek je výpověď Císaře, že Lužův příchod přijel do Prahy urgovat Robotka, a poté slíbil Pliczka přesun připravit. A tak 16. července 1944 obdržel Císař telegram: Přijeď na srnce, 17. až 18. července. To znamenalo, že je Luža připraven. V noci odjel Císař rychlíkem do Německého Brodu, ráno byl ve Žďáře a mlékárenským autem se dostal k 11. hodině do Bohdalova. Ptal se po generálovi a Pliczka mu sdělil, že se koupou v rybníce. Koupali se tam Štainer, Soška a Gemrod. Císař a Pliczka poobědvali a připravovali proviant, když tu „objeví se před oknem dva muži, vypadali jako Pat a Patachon…“ To Štainer přiváděl Lužu.

Dále Císař popisuje doslovně založení R 3 a přesun do Prahy. Eda Soška a Karel Štainer šli nejdříve do polí, následoval je Pliczka a Císař s proviantem „na památnou schůzku, kde byla ustavena R 3.“ Došli k Pliczkově lovecké chatě, uvelebili se opodál a okolí hlídaly stráže. Jeden z chlapů měl na zádech prostřelený kabát, to byl Gemrod, „paraplář, jak jsme říkali parašutistům“, ránu schytal nedávno u Netína. „Utábořili jsme se já, Luža, Štainer, Pliczka a Soška. Luža především prohlásil, tak ukažte, jak umíte hostit, máme hlad jako vlci. Rozdělali jsme s Pliczkou batohy, buchty, salámy, vepřové pečeně, Luža se smál, to zase je jednou hostina, tolik chodů, bez předkrmů, několik lahví vína, to všechno zmizelo, večer jsme museli donést nové. Eda rozděloval, krájel krásný bílý chléb a na to dával kusy masa. Víno se pilo z lahví.“

Schůzka trvala při krásném počasí od jedné hodiny do půl desáté večer. Štainer jednal v zastoupení Grni, který litoval, že se nemohl zúčastnit. Dle návrhu Grni měli Radu tvořit Grňa, Luža a Císař, ten nyní prohlásil, že se po příjezdu do Prahy nechá schválit svými spolupracovníky. Za definitivní vznik R 3 proto považoval Grňa až září 1944, kdy odeslal londýnské vládě zprávu, že organizace Jaro byla přejmenována na Radu tří a uvádí její schválené vedení.

Císařovým zástupcem byl jmenován Pliczka, Grňovým Štainer a Lužovým zřejmě Svatoň, tohle už si Císař přesně nepamatoval. Všichni slíbili, že spojí skupiny pod vrchní velení Lužovo. O půl desáté odešli Císař a Pliczka zajistit další proviant, v Bohdalově tím pověřili paní Pliczkovou. Na druhém konci obce vzbudil Císař svého průvodce Toníka Drába, aby si připravil zbraně a čekal na silnici poblíž rybníka. S plnými batohy, pivem a konví vody („o tu nás zvlášť prosili, nebyli na víno zvyklí“) se vrátili k chatě, kde je čekaly namířené pistole. Před nimi sem totiž došel netrpělivý farář Votava a oni se před ním schovali v chatě a teď se měli na pozoru. Poté se Luža se všemi rozloučil a s Císařem a Pliczkou klopýtali k Bohdalovu. Před dědinou je vyplašila temná postava, z příkopu vstal farář Josef Votava. Čekal tam dle ujednání s Pliczkou a vedl je postranní brankou na faru. Tam je čekala studená večeře s „tradiční farskou lahví vína, k zpestření programu spustil farář Votava rádio…“ Slyšeli Londýn, vypili sklenku vína na zdar a Luža, ač dosud „nedíval se příliš sympaticky na klerus, byl dojat“.

„Poseděli jsme v družné zábavě na faře do 23 a tři čtvrtě…“, potom vyšli k čekajícímu mlékárenskému autu. Nastoupil Luža, za ním Císař a nakonec Dráb. Luža měl legitimaci na jméno Václav Musil. Majitel auta Peřina z Bohdalova nevěděl, koho veze a dostal za to 2 000 korun. Po hodině a půl přijeli do Světlé nad Sázavou. Peřina se hned vracel, protože musel do práce, ostatní čekali na vlak do 5:10 hodin. Ptali se na vlaky ku Praze a na Čerčany. Císař s Lužou se procházeli, kouřili, došli až do další stanice Josefodolu a zpět. V půl páté se vrátili na nádraží a procházeli se po peróně „jako nimrodi po ukojení lovecké vášně, měli jsme hubertusy, pumpky, sportovní boty. Lovecké klobouky, tlumoky a pušku v pouzdře na rameni, Luža bez pušky, domluveno, že pušku nechal u hajného, jak se to někdy dělává.“ Tonda Dráb koupil lístky a jeli pak celkem 4 hodiny. Vlak byl slabě obsazen.

Jenže kolem Říčan i v Praze vypuklo v polovině září velké zatýkání a při akci proti Císařovi byl v jeho obsazeném pražském bytě 13. září 1944 zastřelen Josef Ouředník, v jehož dokumentech byla nalezena i fotografie Josefa Koreše. Téhož dne byl zatčen štábní kapitán František Jiříkovský, jeden z nejbližších Lužových spolupracovníků. Gestapo vědělo, že Koreš (1917–1944) je na útěku, má u sebe vysílačku a má i spojení na Lužu a Štainera. Tehdy se rozhodl Luža vrátit na Vysočinu.

Cestou byl 2. 10. 1944 zastřelen i s Korešem v Hřišti u Přibyslavi. Vojenským velitelem se stal Svatoň, který však navrhoval kolektivní vedení se Štainerem a Robotkou. Sám padl se Soškou 1. 11. 1944 v Pasekách u Proseče a hned dalšího dne byl zatčen Josef Císař gestapem. Vojenským velitelem byl poté Štainer s Robotkou.

Radomír Luža se skrýval v Bohdalově u faráře Votavy i se snoubenkou a o otcově smrti se tam dozvěděl zřejmě 11. října 1944 od Jana Pliczky, který to zjistil od bohdalovských četníků. Následovala brutální exekuce přibyslavských četníků a boj o holý život do konce války. Organizace spolupracovala s několika paravýsadky. V dubnu 1945 přešel Grňa frontu a 1. května dorazil k vládě do Košic, ale generál Svoboda mu žádné zbraně dát nemohl. Pochopil, že naše vláda o takových věcech nerozhoduje. Lépe se vedlo parašutistům Nechanskému s Klemešem, kteří se v Praze zapojili do Květnového povstání.

S výjimkou generála Luži, Svatoně a Sošky se ostatní čelní představitelé Rady tří dožili konce války, ale došlo na ně po tzv. Vítězném únoru. Pár komunistických pohlavárů tehdy usoudilo, že by měli rozhodnout o tom, kdo byl ve správném a kdo ve špatném odboji proti Němcům. A tak Veleslav Wahl a Jaromír Nechanský, parašutista a člen květnové České národní rady, skončili na popravišti 16. 7.1950, vrchní organizátor R 3 na Moravě, podplukovník Josef Robotka, pak 12. 11. 1952. Další si pobyli dlouhá léta v žalářích. Už v březnu 1949 byl na 20 let odsouzen Rudolf Pernický, který se stal v květnu 1945 okresním velitelem Novoměstska a řídil boj proti ustupujícím jednotkám. Kriminálu neunikli ani prof. Grňa, Jan Pliczka a kupodivu ani Štainer-Veselý a také jejich přechovávatel Cyril Musil, statečný odbojář, lyžařský reprezentant a olympionik. Císař, Radomír Luža a někteří další ihned po převratu emigrovali. Na 5 let byl později odsouzen i farář Josef Votava za pomoc při ukrývání kněze a básníka Jana Dokulila.

Tendenční hodnocení R 3 Státní bezpečností, konkrétně oddělením 352, je v ABS zaneseno bez data i podpisu: „…v této organizaci byli zapojeni lidé z řad býv. buržoazních prominentů a vyšších státních úředníků, kteří bojovali za vytváření příznivých podmínek pro obnovu burž. republiky, z nichž někteří byli po r. 1948 odsouzeni za protistátní činnost.“

Následuje „Seznam závadových osob“: Cyril Musil, Grňa, Pavlas, Lužová, Stehlík, Syrovátka, Wahl, Vetiška, Žárský, Bezecný, Dr. Šmahel, Partl, JUDr. Váhala, Jindra, Pliczka, Nechanský, Robotka, ing. Staller. Vesměs prý reakčníci, měšťáci, mající „záporný postoj k našemu zřízení“.

Jak patrno, kdyby se Radě tří podařil sebevětší úspěch, stejně by jim to komunisté brzy spočítali. Rozhodovali jiné hodnoty, než to, kdo trpěl v ilegalitě, byl slušný i statečný a pokoušel se o odpor a odboj. Na Radu tří by se nemělo zapomínat, protože do sítě podporovatelů se zapojilo veliké množství lidí. Jako do žádné jiné organizace u nás! Důležitá byla podpora a statečnost občanů Bohdalova. Zdejších četníků, kteří nad odbojáři bděli, mlynáře Emanuela Pliczka a jeho rodiny, Jana Pliczky s rodinou, poštmistra Sedlického, faráře Votavy a řady dalších. Legendární Rada tří byla díky těmto lidem založena právě v Bohdalově. Dá se říci, že se tak stalo mezi mlýnem, farou a loveckou chatou Jana Pliczky.

Proto bude konečně organizaci odhalena v Bohdalově na Žďársku pamětní deska! Nejvíce se o ni organizačně zasloužil Stanislav Růžička a slavnost proběhne v neděli 4. května 2025. V 9:00 začne mše svatá v kostele a kolem 10:00 bude deska odhalena na budově fary. Promluví přitom starosta Bohdalova Ing. Arnošt Juda, dále o Radě tří Hynek Jurman a o obětech z Bohdalova Stanislav Růžička. Následovat bude dechový koncert a po obědě komentovaná prohlídka výstavy ve farním sále.

Literatura:

Nebojsa, B.: Jak to bylo s partyzány. Zubří země, Štěpánov 2022.

ABS 305_762_3, R-3, Pliczka Jan. Spis je sice veden na Pliczku, ale všechny výše citované výpovědi pronesl Císař.

Foto: Hynek Jurman, archiv autora, dar Mariana Pliczky a Wikimedia commons – volné dílo.