Článek
Na mezích, u cest i silnic a často zastrčené v lesích můžeme najít zhruba metrové kameny s vytesaným křížem, letopočtem nebo i krátkým textem. Často na nich bývá vytesán militantní symbol - sekyra, bodák, puška, dýka, meč či oštěp. Někdy jde o svědky středověkého trestního práva a téměř vždy připomínají nějakou tragickou událost.
Ve středověku často platilo: smrt za smrt. Nesjednal-li nápravu soud, došlo ke krevní mstě. Časem se hledalo mírnější řešení, pachatel dostal šanci vykoupit se za svůj čin. Musel vykonat či zajistit celou řadu činností. Pozůstalým zaplatit pokutu, často nechal sloužit mše svaté, někdy se mu stanovilo i putování do Cách či rovnou do Říma. Kostelu daroval vosk na svíčky a navíc musel na místě zlého činu vztyčit kříž či kámen, který měl původně zhotovit vlastnoručně, ale většinou jej vyrobil zdatný kameník. O tomhle vykoupení se sepsala smírčí smlouva a kameny či rovnou kříže jsou označeny za smírčí.
Čím dál více přitahují pozornost zájemců. Milovníků památek a historie, ctitele romantických příběhů, spisovatele i čtenáře, v poslední době i filmaře. A také zloděje!
Před pár dny byly v okolí obce Vojtěchov na Bystřicku ukradeny kameny U Pytláka a U Krejčího. Kdysi moje první „objevené“. Půl hodiny jsem pročesával okolí a nakonec hladil nádherný kámen s vystupujícím křížem a zrovna tak plasticky ztvárněnou puškou. Můj první a krásný! První velká láska! Na tu se přece nezapomíná…
Text na kameni U Pytláka byl psán gotickým písmem, tzv. minuskulí, a dal se až na pár písmen docela dobře reprodukovat: „Lieta Panie 1569 tu neděli po sv. Václavě zabit jest tuto Petr syn Chrásta z Albrechtic rodný od Jana myslivce pernštejnského. Bůh milostiv rač býti duši jeho.“ Nádhernému svědkovi jsem naměřil míry 114,5 cm na výšku, 52,5 cm na šířku a jen 8 cm tloušťky.
Vzápětí jsem našel i travou obrostlý kámen ležící v mezi. Krejčíkův! Má rozměry 55 × 27 cm a tloušťku asi 13 cm. Měl zde být švédskými vojáky usmýkán za koněm krejčí, kterého považovali za vyzvědače. Kříž a nůžky jsou hezky zřetelné, ostatní nástroje nebohého už nešlo rozeznat. Oběma mramorovým výtvorům jsem věnoval první kapitoly ve své knize. Časem jsem sem přivedl i Ludvíka Kunderu, Vladimíra Preclíka a s požehnáním Lesů ČR dokonce i malý zájezd. Protože je v blízkém lese ještě několik pozoruhodných památníků, pro bystřické infocentrum jsem sestavil brožuru Smrti v patách.
Jenže jmenované dvě nádherné a neocenitelné památky byly v srpnu 2024 zřejmě na zakázku ukradeny.
„Zlodějům bych sekal ruce,“ rozčiluje se Pavel Izdný z Jihlavy.
Zloděj nechápe, že historickou cenu má takový památník jen na svém původním místě. Jde, ukradne jej a zazdí na své chalupě. Nebo prodá. Má něco a ani neví co. A nemůže se tím ani pochlubit! Naštěstí se z takto nabytého pokladu nikdo dlouho netěší. Příkladů znám mnoho a vypisuji je v knize Smírčí kameny na Vysočině, která už byla pětkrát rozebrána.
I tenhle Krejčíkův kámen u Vojtěchova byl v minulosti ukraden. Zloděj jej dal na pec, ale kvůli strašnému kvílení raději kámen vrátil a vyměnil za jiný. Od té doby měl při topení klid a pokoj. Pod Rousměrovem leží podivný kámen se záhadným nápisem, který dosud nebyl rozluštěn. I ten se zalíbil jistému výtečníkovi, který jej ukradl. Od té doby však nemohl spát, pořád se mu zdálo, že by měl kámen vrátit. Až tak učinil, spal náramně.
Kámen u Trnavy, mezi Třebíčí a Velkým Meziříčím, zloděj sebral a umístil jej na zápraží křížem dolů a moc si tu úpravu pochvaloval. Jenže co to? Ráno byl kámen otočený křížem vzhůru. Když se to několikrát opakovalo, zloděj raději také kámen vrátil.
U Slaviček, nedaleko silnice do Třebíče, připomíná smírčí kámen zabití muže jménem Jansa v roce 1534. Hajný tu měl zabít pocestného pro 32 krejcarů. Jeden z majitelů pole si dal kámen na zápraží, ale v noci se ozýval hlas: „Kdes vzal, tam zase polož!“ a ráno poskakoval kámen na hnojišti. Tak se to opakovalo a pokoj nastal, až hospodář odvezl kámen na původní místo.
V Rozsíčce u Kunštátu měl na své zahrádce dva památné kameny pan Procházka. Vzal je a použil do dláždění dvora před maštalí. Chtěl pak koně vyvést, ale co to? Koně se vzpínali a odmítli z maštale vyjít a na kameny vstoupit. Až hospodář kameny vrátil na svá místa, bylo zase všechno v pořádku.
Takových případů mám v knize více a všem zlodějům bych chtěl vzkázat, že takto cesta ke štěstí nevede. Žádná krádež, žádná špatnost se nemůže vyplatit! Z takto získaného majetku či peněz nemůže mít nikdo trvalou radost! Brát kameny mrtvým, k tomu už musí být notná dávka otrlosti. Ale nikdy není pozdě ukradenou věc vrátit…
Kamenné památky patří na svá původní místa…
„Však bez milosti jako Marsyovi
ať sedřena je kůže z těla zaživa každému,
kdo by se dotkl tohoto města,
ať je to kdokoliv,“
věnoval své verše Jaroslav Seifert Praze.
Já bych jeho verše směřoval všem, kteří se dotknou se zlým úmyslem krásných kamenů… Zlodějna se zveřejnila a orgány po pachateli pátrají! Snad není všem nadějím konec.
Foto: Hynek Jurman
Literatura: Jurman H.: Smírčí kameny na Vysočině. Štěpánov n. Svr. 2010.
