Vousatého i bezvousého Máchu trefovali mnozí malíři

Ctitelé Máje a další tvorby Karla Hynka Máchy si často představovali, jak mohl autor vypadat. Pokud ho nemaloval malíř Mašek Máchu na obraze na Valdštejně, jak už zde bylo uvedeno, hledala se básníkova podoba jinde. Někteří považovali za Máchovu podobu Horčičkův obraz, jenž měl v držení restaurátor Jiří Josefík. Některé práce se ani nesnažily o věrnost vnějškové podoby tvůrce (např. Aleš 1880, Švabinský 1900, Fr. Kysela 1919, Jan Zrzavý 1924, pod vlivem Umanovým Cyril Bouda 1927, F. Rubeš 1938 či Josef Šíma v roce 1960). Během zkoumání v letech 1938–1939 byl proveden odlitek Máchovy lebky. Z ní byla v roce 1964 Gerasimovou metodou vytvořena předpokládaná Máchova podoba. Její tvůrce prof. Fetter však znal Josefíkův obraz a tak upravil měkké tkáně podvědomě podle tohoto obrazu. V roce 1986 pracovali na sochařském portrétu Máchy MUDr. Emanuel Vlček, DrSc. a sochař Milan Knobloch. Knoblochova busta byla v tisku hojně publikována. Před nimi se pokoušela o totéž antropoložka doc. dr. Svatava Titlbachová a už v roce 1938 Jiří Malý. Ten však z pietních důvodů odmítl výsledek zveřejnit.

V letech 1938–1939 právě on prováděl antropologický výzkum básníkových pozůstatků a prokázal jednoznačně, že zkoumané kosti patří Máchovi. V srpnu 1940 se problému poprvé věnovaly Horácké listy vydávané v Novém Městě na Moravě. Přinesly reprodukci portrétu od Františka Šíra a anonymní autor (už tehdy zřejmě kustod Fiala) vypočítává, jak měl podle prof. Malého Mácha vypadat, že to byl „vysokorostlý a temnovlasý mladý muž s hezkou tváří jihoslovanského typu“. Lebka že je „přímo klasickým dokladem dinarského rasového typu“. A činí jednoznačný závěr: „Všechny závěry dokazují, že olejomalba novoměstského rodáka Fr. Šíra… zobrazuje skutečně pravou Máchovu tvář.“ A navíc píše, že malíř „byl s Máchou v přátelském spojení a portrétoval jej, jak o tom svědčí jeho korespondence“.

Jan Fiala pak v roce 1947 v týdeníku Naše Horácko potvrzuje, že se pravá podoba Karla Hynka Máchy zachovala ve sbírkách Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě. Autorem obrazu je malíř František Šír (1804–1866). Jeho prasynovec pplk. v. v. Jiří Šír měl mít doma písemnosti o pravosti portrétu a dal jej znovu zkoumat v době exhumace Máchova těla z původního hrobu v Litoměřicích po Mnichově 1938. Antropologové měli změřit rozměry lebky, porovnat údaje s obrazem a dokumentovat tím pravou podobu básníka. Na Šírově portrétu má podle autora článku Mácha „antický zjev, neobyčejně oduševnělý pohled, tmavé, dozadu sčesané vlasy, vysoké klenuté čelo, modré oči a rovný krátký nos“. Fiala končí článek výzvou, že by bylo „záhodno, aby byl Mácha podle tohoto portrétu všude zobrazován“.

Tento Šírův portrét bývá označován jako „holobradý Šír“či dokonce i „holobradý Mácha“. Poprvé byl reprodukován ve Zlaté Praze v roce 1912 a v roce 1925 zdobil monografii o Šírovi, kterou vydalo Horácké muzeum v Novém Městě na Mor., kde zůstal originál deponován. Autorem monografie byl kustod Jan Fiala, jenž o obrazu 28 × 22 cm napsal, že je to nejpozoruhodnější Šírovo dílo, které podle rodinné tradice zobrazuje Máchu. Šír jej přinesl do Nového Města, když v roce 1848 prchal z Prahy. Fiala zajímavě vysvětloval, proč se podoba nedostala na titulní list almanachu Máj v roce 1858. Podle Fialy obraz „nevyhovoval romantickým potřebám doby“, vydavatelé chtěli „cosi apoštolského“, proto prý i Šír tehdy vydal litografii obrazu získaného kopií Jana Křtitele z Valdštejna, k němuž snad Mácha seděl modelem.

Novotný ve své knize o portrétech KHM podotkl, že Šír buď neznal Máchu, nebo věřil Umanovi, Sabinovi a spol., protože v roce 1860 dělal Máchu právě podle Umana či opraveného Farského. „A proto,“ podle Novotného, „nemohl Máchu dělati nikdy jinak.“ Přitom Šír je autorem ještě jedné Máchovy podobizny a zase vousaté! Otiskl ji týdeník Májv roce 1909 apředstavuje muže s „panenským“ plnovousem, kterého se ještě břitva nedotkla. Proč mohl Šír malovat bezvousého i vousatého Máchu, už naznačil Fiala.

Bezvousý portrét Šírův byl zařazen do brožury Album K. H. Máchy v roce 1936 i do sborníku Věčný Mácha v roce 1940. Tam pod názvem Neznámý mladý muž, domněle K. H. Mácha. Za pár let po Fialově článku, v roce 1955, vydává SPN Máchův Mája povídku Márinka a knihu doprovází také právě Šírovým Portrétem neznámého muže a dodává, že jde o domnělý portrét Máchův. Jan Fiala se však mohl se Šírovým portrétem setkat i v jiné publikaci. Ke 100. výročí úmrtí básníkova vydal R. Cikhart brožuru Památce Karla Hynka Máchy a v ní je Šírovo dílo prezentováno hned dvakrát, z toho jednou na obálce. Pod vyobrazením na frontispisu stojí: „Karel Hynek Mácha. Maloval v roce 1840 F. Šír.“

A zde jsme u problému. Šír namaloval portrét až čtyři roky po Máchově smrti. Básník nebyl tak slavný, aby stál malířům za portrét. Josef Kopta přímo napsal, že básníka „za jeho života nespodobnil ani fotograf ani malíř“. Koho tedy vlastně novoměstský rodák Šír v roce 1940 portrétoval? Ze svědectví bratra Michala, Turnovského i jiných pamětníků víme určitě, že do roku 1833 byl Mácha bezvousý a od roku 1834 nosil plnovous. Šírův Mácha je bezvousý, sv. Jan Křtitel má samozřejmě plnovous. Stejně tak i zobrazení Quastovo, Zrzavého a Šímovo. Profesor Fiala byl za rok, hned po únorovém převratu, zbaven akčním výborem funkce kustoda Horáckého muzea a více mu nebylo umožněno nastolovat v tisku podobné otázky.

Máchologové uznávají portrét od Jana Zachariáše Quasta (1814–1891), jenž byl dlouho považován za malířův autoportrét. Při porovnání s jinými Quastovými autoportréty to však bylo časem vylučováno. Podle tradice má jít o portrét Máchy a Lori Šomková-Siehová o něm řekla svému prasynovci, spisovateli Jaroslavu Rudloffovi: „Máchu dobře namaloval jenom Quast – kam se ten obrázek poděl, to Bůh ví.“ Obrázek se zase našel a na veřejnost se dostal v roce 1910, kdy jej vydal nakladatel Řivnáč. Ovšem Quastův synovec JUDr. Schmidt po zveřejnění neochvějně tvrdil, že jde o strýcův autoportrét, což sám malíř potvrzoval a věděla to dobře i matka, tedy malířova sestra. Quastův portrét jako Máchův uveřejnil na frontispisu Jaromír Wágner v knize Karel Hynek Mácha v dějišti svých Cikánů. I s poznámkou, že portrét byl zřejmě malovaný později podle vzpomínky, že však antropolog MUDr. Vlček, DrSc. vyslovil názor, že mohl představovat Máchu.

Ještě u dvou Quastových obrazů se spekulovalo o možné podobě s Máchou. Nutno dodat, že všechny výše uvedené portréty mají v mnoha směrech hodně podobných prvků. Nemaje před léta k ruce moderní metody, pokusil jsem se jen jako perličku orientačně proměřit dostupné portréty Máchy. Když jsem získané údaje porovnal, vyšly mi naprosto stejné poměry všech sedmi rozměrů u portrétu Šírova a Quastova! A oba dost odpovídají rozměrům Máchovy lebky! Ani podoba Jana Křtitele z Valdštejna a jeho překreslení od Umana se nijak výrazně nelišily od Šíra a Quasta. Trochu větší odchylky vykázaly práce Švabinského, Zrzavého a Šímy, ale u nich se výraznější podoba s Máchou ani nepředpokládá.

Že by maloval Šír bezvousého, o několik let mladšího Máchu a Quast staršího, vousatého? Takového si ho určitě pamatovala Lori, která Máchu poznala jako sedmnáctiletá, tedy někdy počátkem roku 1834. Muži na obou obrazech mají stejný nos, obočí, stejně posazené oči i vysoké čelo. Quastův Mácha má trochu plnější tváře, už zmíněný plnovous a také více vlnité a poněkud rozcuchané vlasy. Jde o člověka zralejšího. Šír maloval ještě mladíka. Vraťme se ještě k jedné zajímavosti díla Šírova. Originál poměrně malého portrétu je stále v depozitáři Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě, které vydalo jeho reprodukci tiskem. Popisek pod dílem hlásá kupodivu jednoznačnost portrétovaného a nejednoznačnost autora: „Pravděpodobně Fr. Šír (1804-1864): K. H. Mácha.“

Při různých výročích básníka ožívá zájem o jeho život a tvorbu. I o jeho podobu, jak bylo vidět v lednu 2010 na veletrhu cestovního ruchu Regiontour v Brně. Severočeský stánek připravil soutěž Opravdu Mácha? a prezentoval na ní 12 jeho domnělých portrétů. Panely s nimi poutaly pozornost, málokdo však měl odvahu soutěžit a hádat autory. Já byl podobiznami nadšen, některé jsem poznával, jiné ne, řadu z nich jsem viděl poprvé v životě. Už pár let jsem se Máchou nezabýval, hodně jsem zapomněl, přesto jsem si u 6 portrétů byl jistý! Když budu dále hádat, mohl bych se ještě u tří trefit, pomyslel jsem si. A vyplnil anketní lístek. Soutěž jsem vyhrál a dostal jakési zanedbatelné upomínkové předměty. Zvítězil jsem se šesti body! Teorie pravděpodobnosti vzala i s Gaussovou křivkou za své a já už neuhodl nic! Ostatní soutěžící na tom byli ještě hůře. Hledat Máchovu podobu i malíře prostě nebylo lehké! Autory podobizen z Brněnského výstaviště byli Mikoláš Aleš, Cyril Bouda, Josef Farský, Josef Goth, Josef Hübsch, Ludmila Jiřincová, Luděk Maňásek, Jan Zachariáš Quast, Karel Svolinský, František Šír, Max Švabinský a Jan Zrzavý.

Miloslav Novotný kdysi uvedl, že z nepřesného základu jen těžko vytvoříme skutečný obraz básníka! Napsal o problému celou knihu, přinesl v ní téměř všechna známá vyobrazení a nakonec svou práci podtrhnul větou: „Ale všech nadějí se již vzdejme!“ Dnes jsou možnosti dosti jiné, moderní metodou lze z lebky stanovit podobu hlavy, ale ne celkovou vizáž. Zajímavé ale je hledat vzory a modely, z nichž vycházeli malíři. A nějak tak, jak básníka namalovali Šír i Quast, Mácha přibližně vypadal. Prožil dramatickými zvraty a vášněmi naplněný krátký život a jeho dílo je důležitější než podoba tváří.

Foto: Hynek Jurman a archiv autora

Literatura:

Ivanov, M.: Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi. Čs. spisovatel, Praha 1977.

Jurman, H.: Omyly tradované. Zubří země, Štěpánov 2010.

Novák, A.: Karel Hynek Mácha. In: Album K. H. Máchy. Prometheus, Praha 1936.

Novotný, M.: Portret Karla Hynka Máchy. Vydavatelstvo Družstevní práce, Praha 1936.

Věčný Mácha. Čin, Praha 1940.

Wágner, J.: Karel Hynek Mácha v dějišti svých Cikánů. -END-, Česká Lípa 1996.