Článek
Kliment Mifek, statečný italský legionář z Řečice, otec čtyř dětí, býval soustružníkem, ale po válce si našel místo listonoše na poště v Novém Městě na Moravě. Úředně byl veden jako poštovní posel. Vždy s dobrou náladou roznášel bližním zprávy nejrůznějšího druhu a trasa ho každý den vodila i přes les do Křídel. V té době, v roce 1931, pomáhal na stejné poště selský synek Antonín Horký, také z Řečice. Bylo mu sedmadvacet let, měl namluvené děvče, Jozefku Vítkovou. A svatba už docela spěchala.
„Jak uživím rodinu, když nemám práci?“ opakoval si mladý hoch stále častěji. Na poště totiž neměl pevné místo, ale jenom vypomáhal podle potřeby. Mít tak stálou práci! Kdyby tak mohl roznášet poštu místo Mifka!
Zajímal se o výdělek u nadřízených, přeptával se, kdy půjde Mifek do penze, ale odpovědi ho příliš neuspokojovaly. S Mifkovou prací panovala spokojenost, na důchod byl ještě mladý, vždyť mu dobrých pět let zbývalo teprve do padesátky. A jiné volné místo na poště zatím nebylo. Horký se stále užíral a konečně našel v sousedu Mifkovi příčinu svých potíží. Počal ho nenávidět!
Mudroval celý zbytek zimy a nevěděl, co počít. Své problémy hodlal vyřešit do Velikonoc. Nadešla Bílá sobota a jiskrný hoch Horký byl vybrán, aby držel stráž u Božího hrobu v kostele v Radešínské Svratce. Oblékl si tedy orelský kroj, postavil se k hrobu a stráž držel vzorně.
V kostele v Radešínské Svratce střežil budoucí vrah Boží hrob.
„Podívejte, jak mu to sluší,“ ozývalo se uznale z davu věřících.
Zrovna tak držel stráž i druhý den, kdy křesťané slaví svůj největší svátek, Vzkříšení. Horkého mysl však žádné vzkříšení nepodstupovala. Naopak, propadla tomu nejhoršímu zlu! Rozhodl se pro zločin a u sebe už prý tehdy podle pamětníků ukrýval vražednou zbraň. Jako vzor stál na očích všem věřícím a v hluboké kapse měl ukrytý železný šlajf od vozu. Pěkně mu padne do ruky. Byl už rozhodnutý uhodit!
Druhého dne, 6. dubna 1931, bylo Červené pondělí a chlapci výskali a honili děvčata po dědině od časného rána. I někteří starší chlapi se přidali. Kliment Mifek nemohl, i kdyby chtěl. Volala ho služba, neboť pošta se toho dne roznášela. Ani Horký však svou milou nemrskal. Číhal v lese Zátoky, který se rozprostírá mezi Novou Vsí, Křídly a Radešínskou Svratkou. Když do těchto míst přišel listonoš Mifek, potkal nečekaně svého pomocníka. Ne, nedošlo k pracovní rozpravě. Místo toho po něm poštovní pomocník vystřelil z revolveru. Nebyl však chladnokrevným vrahem. Ruka se mu třásla, takže vypálil dvakrát vedle. Sáhl tedy do kapsy pro brzdové táhlo a Mifek tak byl nemilosrdně utlučen šlajfem od vozu. Mladý vrah ihned utekl, ale už tehdy věděl, že si vybral to nejhorší řešení. Mrtvola byla vzápětí objevena a Mifek snad dodýchal až po převozu do Nového Města, jak naznačují kroniky a dobový tisk. V tom případě by mohl ještě uvést pachatele. Ale spíše ne, protože ten byl zadržen až ve středu 8. dubna.
Les
Na místo činu se totiž dostavila brněnská pátrací skupina, vyloučila hned loupežný motiv a počala vyšetřovat rodinu a kolegy z práce. Brzy zaskočila Horkého, ten se přece opakovaně vyptával, kdy zavražděný skončí na poště. Hoch nebyl na křížový výslech připravený, nestačil zapírat a přiznal se už dalšího dne. Kvůli místu listonoše svého druha z vesnice na Velikonoční pondělí skutečně zabil!
Mifkova pohřbu v Novém Městě se zúčastnil velký dav lidí. V té době už seděl nešťastný vrah v novoměstské soudní budově. Ostraha ho chtěla vyvést ven, aby viděl ten obrovský průvod truchlících. Pachatel odmítal a už si vyčítal svůj skutek. Když uslyšel pohřební zvonění, práskl sebou o zem, omdlel.
„Pojďme si to s ním vyřídit!“ zvolal kdosi v pohřebním průvodu.
„Zub za zub, pomstíme Mifka,“ přidali se další.
Dav skutečně na budovu zaútočil, holýma rukama však nic nepořídil. Antonín Horký byl 12. června 1931 Krajským soudem v Jihlavě odsouzen k smrti oběšením. Rozsudek potvrdil i Nejvyšší soud v Praze. Milostí prezidenta republiky byl však trest změněn na doživotí. Horký pak ve vězení v roce 1943 zemřel. Kdepak, žádnou poštu už nikdy nedoručoval…
Literatura:
Jurman, H.: Pernštejnský tis. Zubří země, Štěpánov 2012.
Křesadlo, V.: Řečice. Obec Řečice 2016, s. 316.
Foto: Hynek Jurman
Ilustrace Libor Balák, vlastník práv Hynek Jurman
Kaplička v Řečici byla postavena rok po vraždě.
