Zlatá řeka Sázava je na všech mapách špatně

V šeru dávných věků se říkalo Vltavě Velká řeka, Berounka byla Starou řekou a Sázava Zlatou řekou. Skutečně se v jejím povodí zlato nalézalo a vodáci jí tak dodnes říkají i pro její nazlátlou barvu. Řeka se může pyšnit spoustou pozoruhodností, její břehy jsou posázeny zámky, hrady i jejich zříceninami, zapsala se do historie trampingu i skautingu, stala se literární Bobří řekou, jak mi osobně potvrdil Jaroslav Foglar, dala jméno obci, městu i klášteru. Jezdí kolem ní Posázavský Pacifik. Je nádherná a zajímavá od svých pramenů až po Davli, český filmový Remagen.

Ty její prameny jsou ale dnes na všech mapách špatně, většina lidí to netuší, ale zasvěcení vědí své. Někdy je safra těžké najít ten pravý nejpravější pramen řeky. Když vyrazíte do terénu, zjistíte, že v každou roční dobu může být tím hlavním pramenem některý jiný. Co jsem se terénem nachodil a naporovnával, která zdrojnice je mohutnější, po které se mám dále pustit! Potíž je v tom, že jednoznačná pravidla nejsou ani stanovena. Kdyby měl přednost tok buď delší nebo vydatnější, nebylo by o čem diskutovat. A Labe by se vlévalo do Vltavy.

V případě Sázavy na to můžeme jít historicky. Kronika Jindřicha Řezbáře z roku 1300 hodně napovídá. Mapy dnes uvádějí za pramen Sázavy tzv. Karelský potok a další potůčky, které se stékají v rybníku Velké Dářko. Jiný zdroj ale chvátá od Cikháje, je vydatnější a má větší plochu povodí. Tento pramen je „historický“ a jeho zastáncem byl po celý dlouhý život žďárský varhaník, pan Jiří Pospíšil. Sepsal 22 racionálních důkazů, proč řeka Sázava pramení na Žákově hoře a nejpozději od roku 1252 zde tvořila zemskou hranici Čech a Moravy. Argumentoval právě Řezbářovou kronikou, kde autor ve verších 367–369 o zakladateli Bočkovi píše: „Jemu se líbil kout mezi Sázavou řekou a Polnou, na samém pomezí již, kde dvě se stýkají země, totiž Morava úzká a široké Čechy.“ A protože to místo leželo asi sto metrů v Čechách, tedy při pohledu z moravské strany hned za tokem Sázavy, „pod pražskou pravomoc spadá“ (verš 371). Pouze hospodářské budovy vyrostly na Moravě, kostel, klášter a opatství stály v Čechách!

Každý z nás si může buď přímo na místě ověřit či alespoň z mapy vyčíst, že touto hraniční vodou je pramen z Žákovy hory u Cikháje. A protože jmenovaná Polná, lidově Polnička, tekla přes vesnici Polničku, musel být hraniční tok tou druhou jmenovanou řekou, tedy Sázavou. Takhle četli místní poměry četní odborníci včetně doktora Drože, jenž napsal do 2. čísla 8. ročníku Žďárského obzoru, že „ještě počátkem 18. století šla hranice zemská samým klášterem žďárským, což dokládá německý spis „Cistercium Bis-Tercium“ z roku 1708“. Doktor Bedřich Drož tedy vyvozuje, že „Sázava tvořila svým horním tokem hranici zemskou“ a že „patřil tudíž Žďár více k Čechám než k Moravě a přivtělen byl k diecézi pražské a nikoliv biskupství olomouckému“!

Svého času četl Řezbářovu Cronicu domus Sarensis účelově badatel Ivo Filka, místo Polná (Polnam) četl Pálava (Paluam) a pouze tím znejasnil kolonizační počátky kláštera. Neměl pravdu, jak je vidět na faksimile původního latinského rukopisu. Foliant 20 b má na 6. a 7. řádku shora text: “..inter aquas Zasam quoque (psáno zkratkou) Polnam“, tedy „mezi Sázavou řekou a Polnou“. Klíčové slovo „Polnam“ stojí na 7. řádku, jeho druhé písmeno lze skutečně číst jako „a“, takže ve skutečnosti písař napsal „Palnam“. Ale klíčovým písmenem je čtvrté v pořadí, které čte Filka coby „u“. Stačí se podívat o řádek výš i jinam a vidíme, že nejde o „u“, ale o „n“. V žádném případě nemůže jít o Paluam, ale jistě o Polnam resp. Palnam. Tedy Polnou, Polničku. Však také žádná Pálava nikdy Vysočinou netekla.

Ještě v době Jiřího z Poděbrad uváděl žďárský opat, když odmítal platit berně, že Sázava teče od Žákovy hory. A v roce 1607 posunul hranici kardinál Ditrichštejn od té starobylé hranice dané Sázavou od Žákovy hory! Tento tok nese na nových mapách název „Stržský potok“ a protéká pod známým mostem se sochami. Historický název potoka ovšem zněl Sázava a také často vydávaná pohlednice mostu nesla ještě za 1. republiky označení „Historický most přes Sázavu“. Tabulka z roku 2009 samozřejmě už hlásá název Stržský potok. Jak je to možné?

Především pro potřeby zdejších hamrů bylo založeno Viktorínem z Kunštátu v roce 1480 Velké Dářko na potoku Karel. Název Polná platil asi až od Polničky, později od soutoku potoků Karel a Stružný. Obec Karlov byla založena za vlády Marie Terezie a jméno dostala podle potoka. Kdyby zde tekla Sázava, nejmenoval by se Karlov, měli bychom tu Sázavov! Stružný potok dokonce podchycoval pramen řeky Doubravy, jak dokládá ještě I. vojenské mapování z let 1764–1768. Druhé mapování (1836–1852) už zachycuje novou situaci – tato „Doubravka“ byla totiž uměle svedena strouhou (proto Stružný potok!) do Velkého Dářka. Podobně byl jeden pramen Svratky v roce 1838 uměle sveden prokopaným příkopem do rybníka v Cikháji, a tím do Sázavy, aby měl cikhájský mlynář více vody. Tím vzniklo místo Sražená voda, kde se dá pramen Svratky pouštět do dvou různých řek.

A co odborníci? Zeměpisná akta Karlovy univerzity z roku 1997, tedy nejvyšší vědecká instituce, dochází na s. 31–46 k závěru: „Hlavním pramenným tokem Sázavy by správně měl být „Stržský potok“. Má větší průtok 470 l/sec vody, větší povodí s plochou 39,6 km čtverečních a nižší polohu erosní báze. Od Dářka přitéká jen prům. 310 l/sec z povodí 35,7 km čtverečních.“ A ještě důležitý dodatek: „Kompromis, že Sázava má prameny dva není geologicky oprávněn.“

Metoděj Zemek a Antonín Bartušek, autoři Dějin Žďáru nad Sázavou, totiž uváděli raději prameny dva, východní od Cikháje a západní z Dářka. Na s. 17 však potvrzují, že hranicí Čech a Moravy byla „Sázava a celé rozvodí kol Žákovy hory“. J. F. Svoboda ve vlastivědě Žďárský okres (1937) píše také o dvou pramenech, z nichž je jedním potok Karel (nazývaný tak už r. 1453) a druhý z Křemelové studně jv. od Cikháje. A připomíná i místo „U Sražené vody“, kde činí vzdálenost pramenů Svratky a Sázavy 300–350 metrů. Z neznámých důvodů se na mapách od konce 18. století začal objevovat tok Sázavy z Velkého Dářka, konkrétně byl s pramenem řeky ztotožněn potok Karel. Rozhodlo o tom druhé josefínské měření. Jiří Pospíšil měl svoji verzi, kterou mi sdělil: „Geometři měli povinnost jít jednou za pět let ku pramenům a Karel je schůdnější než ta Černá blata, kde vy jste utopil botasku!“

Mapy z posledních desetiletí označují za Sázavu tok z V. Dářka, potok přes ves Karlov raději neoznačují vůbec a pramen od Cikháje nazývají Stržským potokem, dříve nejhornější část i Cikhájským potokem. Tvůrci mapy Kraj Vysočina (1:160 000, 2003) raději horní tok řeky neoznačili vůbec a jméno Sázava se objevuje až pod Přibyslaví.

Skutečné prameny znal velmi dobře Vilém Mrštík, jenž si na květen 1899 naplánoval nevšední pěší cestu do Prahy. Šel podél Svratky až k jejímu prameni nedaleko Cikháje, přešel tam k nedalekému prameni Sázavy a po této řece došel až k Vltavě a po ní pak „do naší matičky“. Vilémovi trvala tato romantická pouť celé tři týdny a vzpomínal pak na ni jako na nejkrásnější a nejdojemnější ze všech jeho cest do Prahy.

Prameny řek hledala i Česká televize. V upoutávce na pořad zněla povzbudivě douška, že se tvůrci nespokojili s výtokem z Dářka, ale hledali dále. Bohužel, hledali jen pramen potoka Karel! Samotný Luděk Munzar nakonec označil jeden z pramenů a poznamenal, že jej „vybral a označil s právem na omyl“. Musel jsem tehdy do televize napsat. V lednu 2005 mi volal autor pořadu pan Ludvík, že chystá dodatek k pramenům a že i na tu Sázavu se ještě podívá… A když v roce 2006 vyšlo 2. opravené knižní vydání toho televizního putování, byl tam na s. 292–293 vzat v potaz i můj podnět, neboť si Bedřich Ludvík udělal výlet do Cikháje, nastudoval mnou a p. Peňázem zaslané podklady, stanul u Sražené vody a pramen od Cikháje i on označil za „pravý pramen Sázavy“.

A tak se díky opakovaným argumentům, které kdysi tak poctivě soustředil dnes už zvěčnělý Jiří Pospíšil a které jsem s ním také trochu nosil, ledy hnuly. I Martin Vokáč připustil 28. 11. 2007 v Mladé frontě Dnes, že Sázava z Dářka se jmenovala dříve Polnička a „naopak současný Stržský potok je v kronikách uváděn jako Sázava. Má to i své hydrologické opodstatnění – větší plocha povodí i větší průměrný průtok v místě soutoku obou zdrojnic“. Jiří Pospíšil by měl radost.

Bojoval za historickou pravdu od roku 1988 a po osmi letech se k němu přidali úředníci okresního úřadu a nakonec i samotný starosta okresního města Mgr. Brychta. Odpověď autora několika učebnic a knih a současně žďárského rodáka PaedDr. Pavla Červinky, Ph.D. z Katedry fyzické geografie a geoekologie žďárskému starostovi ze dne 6. 4. 2000 stojí za citaci:

„Přes všechna historická i odborná hlediska, jakkoliv správná, platí geografické názvosloví určené příslušnou názvoslovnou komisí Zeměměřičského ústavu v Praze, které je používáno na současných mapách. Proto Vám doporučuji v jakýchkoliv materiálech o městě Žďáře uvádět tyto názvy. Platí to, co je uvedeno v mapách současných. Věřím, že jednou dojde k nápravě a úsilí pana Pospíšila bude oceněno. Nedovedu si představit paradox, že něco jiného bude bez náležitého vysvětlení v materiálech města a něco jiného v automapách nebo turistických mapách. …Je to spíše záležitost odborného tisku.“

Laicky řečeno, stálo by moc námahy a prostředků opravit nepravdu ve všech mapách, knihách a průvodcích! S výjimkou čtenářů odborného tisku budeme dál žít v nepravdě, pan Pospíšil bude tradičně oceněn posmrtně, neboť svůj boj už dobojoval a my se omylů a manipulací nezbavíme! Proto třeba v knize Sedm a půl století (Žďár, 2002) ztotožní Zdeněk Chudárek tzv. Stržský potok s Polnou a ve stejné knize v další stati uvede Jaromír Černý, že Stržský potok je Sázavou. A v listopadu 2024 napíše na Seznam.Médium destinace Koruna Vysočiny článek, v němž zve turisty ke špatnému prameni a jinou možnost ani neuvede, protože o ní zřejmě ani neví…

Protože však Sázava byla na horním toku odnepaměti hraniční řekou, nenacházel by se podle současného značení klášter na pravém břehu v Čechách, ale ležel by na levém břehu, tedy na Moravě. Což vylučuje verš č. 371 v Řezbářově kronice. A tak je neoddiskutovatelné, že Sázavou byl přinejmenším od 13. století tok od Žákovy hory. Tento pramen je z historického i geologického hlediska pravým počátkem překrásné řeky Sázavy.

Foto: Hynek Jurman

Literatura:

Cronica domus Sarensis. Blok, Brno 1964.

Jurman, H.: Nesmazatelné stopy. Zubří země, Štěpánov 2004

Jurman, H.: Omyly tradované. Zubří země, Štěpánov 2010