Článek
Dělala jsem, jako by se nic nedělo, ale přiznám se, že mě pěkně štvali. Bílé duše, šedé duše, démoni a ještě ti skřeti a lodě. Každý den, každou noc. Vlastně to bylo nonstop. Jak jsem ale měla říct někomu, že okolo něho lítá duch? Nebo, že otec od kamarádky není tím, kým se tváří, že je? Přece jim to nevybalím do očí.
Lidé díky mé zábavné historce věděli, že jsem viděla ducha. A asi je také viděli, nebo si to alespoň mysleli, a tak za mnou začali chodit pro informace a pro pomoc. Takže ano, snažila jsem se jim pomoct, ale zároveň jsem se tomu snažila vyhýbat, jak to jen šlo, až dokud nepřekročili mou hranici trpělivosti. Ne lidi, oni.
Učila jsem se za pochodu. Duše jsem odváděla tam, kam patřily. Ty, které nechtěly, ale bylo těžké nahánět. Na rozdíl od démonů, za sebou nenechávaly žádné stopy. Jenže dělaly v tom bordel. Narušovaly vesmírný řád. Když přijdete o tělo, nemáte tady co dělat. Když žijete dobrým životem, odcházíte rovnou za světlem. Když umíráte v bolestech, trpíte, můžou vás na chvíli přesunout na ostrov, kde se cítíte krásně. A upřímně, kdo by se vracel do těla, když je rozbité. Některé duše samy zdrhnou někam pryč, když už se jim nechce dolů. Ty pak hledám dlouho. Fandové vesmíru, planet a meziplanetárního cestování. Ale nejhorší jsou ty, které odejít nechtějí.
Jsou to šedé duše, které nepatřily mezi hodné a poctivé lidi. A není rozdíl, zda jako lidé byli chudí nebo bohatí, ale zda znali soucit, lásku, a nebo je zajímala jen zlost, pomsta či chamtivost. Drží se majetku jako klíště i po své smrti. Umí ho chránit i po své smrti. A pokud si myslíte, že vám nemůžou ublížit, pak jste na velkém omylu, ale k těm až později.
Ale pak jsou tady ještě černé duše a ty jsou ze všech nejotravnější. Jsou to duše násilníků a vrahů. Taková duše jde před poslední soud a je vám asi jasné, že tam se jim rozhodně nechce. Pro ty si chodí samotný Azrael. A tomu byste do tváře pohlédnou nechtěli. Je opravdu ohavný a děsivý. Nosí černý plášť s kapucí a ve své kostnaté ruce drží krátkou hůl. To lidé mu přimalovali kosu, ale ve skutečnosti je to hůl vyrobená z posvátného stromu. Ano, tušíte správně, ze stromu, na kterém rostou jablka poznání v rajské zahradě. Na jednom konci hole je malý křišťál, kterým dokáže černou duši zpacifikovat a odvést ji tam, kde se podrobí soudu, který rozhodne, co s ní bude dál. Jenže…, nejdříve ji musí chytit. Dříve tomu tak nebylo. Nebylo jich tolik, ale…
Musím se přiznat, že ani já Azraela moc nevolám. Nemám z něho dobrý pocit, i když je to archanděl. To už fakt musí být, abych si s někým neporadila. A když už to udělám, stojím k němu zády a nebo se na něj nedívám. Ovšem, k mým oblíbeným metodám patří, že mu prostě hodím typ a zmizím.
Patří k němu hexagram. Dva spojené trojúhelníky. Symbol spojení mezi dvěma světy. Šest vrcholů, šest spojení, dvanáct míst společnosti. Symbol posledního soudu. Půjdeš nahoru, nebo dolů? Nebylo ho vždycky potřeba. Problém však je, že tento koloběh pořád někdo hatí. Oni.
Dvanáct strážců u kulatého stolu a třináctým je…
