Článek
Leckdo nechápe, proč se Rusové nevzepřou Putinovi a jeho režimu a nechají se jako ovce hnát proti ukrajinským hlavním. Jednoduše nemají dostatek odvahy postavit se ozbrojeným složkám Kremlu. Právě tak, jako jsme my neměli odvahu nastavit vlastní záda obuškům Zdeňka Ondráčka nebo Lubomíra Metnara. Ale po sametové revoluci, bez možnosti potkat se s Pohotovostním plukem v akci nám narostla ramena a snadno se nám odsuzuje každý, kdo se s totalitou potýká, nebo potýkal na vlastní kůži.
Je snadné prokázat dnes odvahu. Bez obav o vlastní kůži můžeme hájit pravdu. Anebo aspoň „názor“, jak je s oblibou nazýván nesmysl nebo přímo lež. Šíří-li je a hájí je naši spoluobčané s rozhledem a znalostmi Pepka Vyskoče, můžeme nad nimi jen pokrčit rameny.
Pokud jsou ale právě jim „názory“ cíleně předkládány profesními lháři, dnes korektně nazývanými jako „populističtí politici“, je zle. Když navíc dostanou do svých rukou jistou část médií, hrozí rozklad demokratické společnosti a rozkol společnosti občanské. Nepochopili jsme včas chování oposmluvních otců, ale dnes už nelze nechápavost předstírat. K naprosté dokonalosti totiž dovedli rozeštvávání společnosti v posledních letech Miloš Zeman, Andrej Babiš a Tomio Okamura.
Rozmohl se nám tu takový nešvar: Rozhovory s darebáky
Četli jste někdy interview zahájené otázkou: „Jak se vám vyvražďovaly Lidice?“
Takový rozhovor pochopitelně nikdy nevznikl. Každý novinář chápal, že relativizací zla neprospěje společnosti v současnosti ani budoucnosti. Dnes je ale navýsost aktuální pravý opak. Omlouvat zlo a tím pomáhat jeho šíření je jaksi moderní. Takové chování nepřekvapí u Holců nebo Xaverů. Zvýšit „čtenářský výtlak“ se touto cestou pokusil i Michal Půr.
Po okřiknutí premiéra Fialy při povolebním rozhovoru mne už nijak zvlášť nezarazila Světlana Witowská podcastem s Ovčáčkem. Co mne ale opravdu překvapilo, je účast Kristiny Cirokové na této hře. Rozhovor s Ovčáčkem nebo Nejedlým? Cože?
Ti, kdo pomáhali roztočit kola zla a likvidace společnosti, ti se sami z této společnosti vyloučili. Netvrdím, že je máme naprosto ignorovat. Je ale veliký rozdíl mezi hodnocením, komentářem, reportáží Martina Bartkovského nebo dokonce historickou publikací na jedné straně a rozhovorem s Goebbelsem. Nedovedu si představit, že by jej 30. května 1945 vedla redakce BBC. Ani v případě, že by se mu nezdařila sebevražda.
Roku 2023 se tak ale chovají lumíci. Jsou to vůbec novináři, když nás těmito rozhovory postrkují ke hraně útesu?
Naproti tomu jsou některá slova prezidenta Petra Pavla vnímána jako rozdělování společnosti. Proč by neměl pravdivě pojmenovat chaos? Proč by měl maskovat skutečnost falešnými slovy? Přestaňme všichni hájit hnus, ať se za nás nemusí stydět Mistr Jan Hus! Používejme konečně správná slova, pojmenujme pravdivě světlo i tmu, pravdu i lež!
Symbolická vzpoura Ústavy
Ústava se nás snažila varovat svým vzepřením se Klausovi i Zemanovi. Jednomu nepsalo pero, druhému vzdoroval pravopis skládaného slibu. Zeman svůj skutečný vztah k Ústavě prokázal ostatně už tím, že na ni nebyl ani ochoten položit ruku.
Při inauguraci jsme z veřejného přenosu zjistili, že stockholmský syndrom znají i lumíci. Jak jinak pochopit tu úpornou snahu najít na Miloši Zemanovi něco dobrého? Celkem SEDM osobností bylo přinuceno komentovat světlé stránky exprezidenta. Ne, nikdy to nebyl schopný rétor. On jen dokázal celý život lhát rychleji, než mu to stíhaly soudy dokazovat. Nikdo kupodivu nezmínil kauzu Bamberk, Olovo, aféru Štiřín, akci Čisté ruce která ruce spoutala ministru Svobodovi z vlády tehdejšího premiéra Zemana. Všichni opomenuli Zemanův proslulý výběr přátel a nejbližších spolupracovníků od Kavana po Mynáře. Rozhodně odmítám jako odvahu chápat závěrečnou otočku čučkařova vozíku „K Putinovi zády!“. Je snad odvážný potkan opouštějící loď, která se potápí?
Monike nebyla na Hrad pozvána
Jak asi budeme nuceni mluvit při definitivním odchodu z politiky Babiše? Bude snad jako světlá stránka chápáno chování potkana, který vyplenil spížku, co nemohl spotřebovat a odnést alespoň pokálel a zanechal po sobě jen nepoživatelné a nakažené zbytky?
A k jeho manželce, ona skutečně neobdržela pozvánku. Ale proč se nad tím pozastavovat? Andrej Babiš, poslanec, byl tentokrát zcela výjimečně v práci. Byl na Hradě v pozici řadového zaměstnance lakovny, který se musí zúčastnit jmenování nového vedoucího provozu. V žádné lakovně světa se to nikde a nikdy netýká manželek lakýrníků, ale jen a pouze mistrů a dělníků.
Andrej Babiš už zná svého prezidenta stejně jako premiéra, předsedu senátu i předsedkyni sněmovny. Tak by snad už mohl začít dělat to, proč je v parlamentu.
Svým dělníkům by absence určitě netrpěl!
