Natálie Estěmirovová: Hrdinka, která bojovala s monstry

Ráno 15. července 2009 unesli v Grozném čtyři muži Natálii Estěmirovovou. Když odcházela z domu do práce, násilím ji vtlačili do bílé Lady a odjeli z města.

Její tělo bylo nalezeno téhož dne kolem půl páté odpoledne v sousedním Ingušsku, poblíž obce Gazi-Jurt a nedaleko federální silnice Kavkaz. Měla střelná poranění hlavy a hrudníku. Bylo jí 51 let. Zůstala po ní patnáctiletá dcera Lana.

„Moje máma nebyla obětí, byla hrdinkou, která bojovala s monstry,“ napsala později Lana Estěmirovová ve své knize Prosím, žij: Čečenské války, moje matka a já. Knihu vydalo nakladatelství John Murray v roce 2025.

Natálie Estěmirovová patřila k nejdůležitějším dokumentátorkám porušování lidských práv v Čečensku. Dokumentovala násilí páchané během druhé čečenské války i zločiny bezpečnostních složek za vlády Ramzana Kadyrova.

Jako pracovnice lidskoprávní organizace Memorial shromažďovala svědectví o únosech a nucených zmizeních, mučení, mimosoudních popravách a vypalování domů. Mluvila s pozůstalými, zapisovala jména obětí a sbírala důkazy o zločinech, které zůstávaly bez účinného vyšetření.

V roce 2001, v jednom z nejtemnějších období druhé čečenské války, se práce Natálie Estěmirovové výrazně propojila s investigativní novinářkou Nové gazety Annou Politkovskou. Spojil je případ šestadvacetiletého studenta z Grozného Zelimchana Murdalova, kterého 2. ledna 2001 unesli „neznámí ozbrojenci“.

Když rodina po několika dnech marného pátrání stále nevěděla, kde Zelimchan je, obrátila se na advokáta Stanislava Markelova. Ten přijel do Grozného společně s Annou Politkovskou jako právní zástupce Murdalovova otce Astemira. V Grozném se spojili s Natálií, která dobře znala místní prostředí a dokázala získávat svědectví tam, kde se ostatní báli promluvit. Právě díky jejich společné investigativní práci se začalo ukazovat, že za Murdalovovým zmizením stáli příslušníci ruské policejní jednotky OMON působící v Oktjabrském rajonu Grozného. Jejich cílem mělo být donutit Zelimchana ke spolupráci jako informátora.

Únosy se v Čečensku staly nástrojem vlády strachu. Člověk mohl zmizet proto, aby byla zlomena jeho rodina, aby příbuzní mlčeli, zaplatili výkupné, podepsali spolupráci nebo začali udávat sousedy. Někdy šlo o cílený nátlak, jindy o demonstraci moci a krutou svévoli lidí, kteří věděli, že za své činy nebudou potrestáni.

Podle pozdějších zjištění byl Murdalov po zadržení brutálně mučen. Nadporučík Sergej Lapin, známý pod volacím znakem „Kadet“, jej měl spolu s dalšími příslušníky několik hodin bít a týrat. Svědci popisovali, že mladík byl po mučení v tak vážném stavu, že nemohl stát, měl těžká poranění hlavy i dalších částí těla a opakovaně upadal do bezvědomí.

Následujícího rána byl z cely odvezen neznámo kam. Od té doby ho nikdo neviděl. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Případ se přesto stal jedním z mála, v nichž se podařilo dostat před soud příslušníka ruských bezpečnostních složek. Nebylo to zásluhou státu, ale vytrvalostí Murdalovovy rodiny, prací Natálie a celého Memorialu, články Anny Politkovské a právním zastupováním Stanislava Markelova.

Trest padl 4 roky po spáchání zločinu a šlo o unikátní a průlomový rozsudek. Poprvé byl příslušník ruských federálních bezpečnostních sil odsouzen za závažné zločiny spáchané na civilistovi v Čečensku.

29. 3. 2005 Sergej Lapin byl odsouzen k jedenácti letům odnětí svobody. Po dalších soudních řízeních byl jeho trest nakonec snížen na deset let. Jen proto, že nebylo nalezeno Zelimchanovo tělo, nebyl odsouzen za vraždu.

Lapinovo odsouzení bylo jejich společným vítězstvím. Zelimchanovi už život vrátit nemohli, ale dokázali, že jeho utrpení nezůstane beze jména a bez následků. Brzy se však ukázalo, jak nebezpečné bylo v Rusku usilovat o spravedlnost: sami se jí nedočkali. Anna Politkovská, Stanislav Markelov i Natálie Estěmirovová byli během následujících čtyř let postupně zavražděni.

7. 10. 2006 Anna Politkovská byla zastřelena ve výtahu domu, v němž bydlela v Moskvě. Dlouhodobě informovala o válce v Čečensku, únosech, mučení a zločinech ruských federálních sil i čečenských ozbrojených struktur.

19. 1. 2009 Stanislav Markelov byl zastřelen v centru Moskvy krátce poté, co vystoupil na tiskové konferenci. Advokát, který zastupoval rodiny obětí násilí v Čečensku i novináře ohrožované kvůli jejich práci, zemřel na místě. Při útoku byla smrtelně postřelena také novinářka Anastasia Baburovová.

15. 7. 2009 Natálie Estěmirovová zastřelena v Ingušsku. Za její únos a vraždu dosud nebyl nikdo postaven před soud. Evropský soud pro lidská práva v roce 2021 rozhodl, že ruské úřady její únos a smrt účinně nevyšetřily.

Práci a odkaz Natálie dnes uchovává Dokumentační centrum Natálie Estěmirovové – The Natalia Estemirova Documentation Center - NEDC. Vzniklo v roce 2010 z iniciativy ruských a mezinárodních lidskoprávních organizací a působí při Norském helsinském výboru. Jeho databáze obsahuje více než milion dokumentů zachycujících závažná porušování lidských práv na severním Kavkaze. Centrum shromažďuje svědectví, vyšetřovací materiály i další důkazy, aby zločiny nezmizely spolu s jejich oběťmi a jednou mohly posloužit k potrestání pachatelů.

V práci pokračuje také lidskoprávní organizace Memorial, přestože jeho hlavní pobočky byly v Rusku na konci roku 2021 soudně zlikvidovány. Jejich spolupracovníci následně založili Centrum na obranu lidských práv Memorial, které poskytuje právní pomoc obětem, dokumentuje porušování lidských práv a zastupuje jejich případy před mezinárodními institucemi. V dubnu 2026 označil ruský Nejvyšší soud mezinárodní hnutí Memorial za „extremistickou organizaci“, čímž se režim pokusil kriminalizovat i další pokračování jeho činnosti.

Pod silným tlakem ruských úřadů pokračuje také redakce Nová gazeta, pro kterou pracovala Anna Politkovská. Původní list musel po začátku rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 pozastavit pravidelné vydávání a část jeho novinářů založila v exilu samostatné médium Novaya Gazeta Europe. Spoluzakladatel a dlouholetý šéfredaktor původních novin Dmitrij Muratov obdržel v roce 2021 Nobelovu cenu za mír za obranu svobody projevu. Také on byl později ruskými úřady označen za „zahraničního agenta“.

Natálie Estěmirovová vzpomíná na Annu Politkovskou | Video bylo pořízeno v New Yorku 6. prosince 2006.

Vzpomínka na aktivistku za lidská práva Natalii Estěmirovovou | článek Natalye Kildijarovové pro Radio Free Europe, 15. 6. 2024

Vražda 12 let poté | profil Memorial France z 22. 7. 2021

Zavražděna za pravdu | článek BBC News Russian z 15. 7. 2024