Střelba SBU a HUR má čečenskou stopu. Cílem atentátu měl být Achmed Zakajev

SBU tvrdí, že zmařila plán FSB na vraždu „ruského opozičního představitele“. Zdroje Suspilne pak označily za údajný cíl předsedu exilové vlády Čečenské republiky Ičkerie Achmeda Zakajeva. Stepan Kaplunov mezitím obvinil SBU z únosu a nátlaku, zatímco velitel RDK Denis Kapustin tvrdí, že Kaplunovovy kontakty s ruskou stranou mohly být součástí řízené zpravodajské operace. Co se skutečně stalo, nyní vyšetřuje ukrajinský Státní úřad pro vyšetřování.

V noci z 1. na 2. září a následně ráno se v kyjevské rezidenční oblasti Berezňaky v Dniprovském obvodu odehrál mimořádný střet mezi příslušníky dvou ukrajinských bezpečnostních struktur — Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU) a Hlavního ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny (HUR). Zazněla střelba a tři příslušníci HUR byli zraněni.

Jádrem sporu je případ Stepana Kaplunova, zástupce velitele Ruského dobrovolnického sboru tvořeného ruskými občany bojujícími na straně Ukrajiny. SBU tvrdí, že odhalila jeho kontakty s ruskými tajnými službami a zmařila připravovanou vraždu. Kaplunov naopak tvrdí, že jej příslušníci SBU devět dní drželi v izolaci, převáželi z místa na místo a přinutili jej pod psychickým tlakem přijmout jejich verzi událostí.

S případem bylo následně spojeno také jméno Achmeda Zakajeva. Podle zdrojů veřejnoprávního média Suspilne z ukrajinských orgánů činných v trestním řízení měl být právě on cílem připravovaného atentátu. Zakajev je předsedou vlády Čečenské republiky Ičkerie v exilu. SBU však jeho jméno ve svých oficiálních sděleních neuvedla.

Případ Stepana Kaplunova začal 23. srpna, kdy byl podle své výpovědi unesen. Kaplunov tvrdí, že jej před domem, kde bydlel, napadli neznámí muži, kteří se představili jako policisté. Následně mu podle jeho slov nasadili pouta, oči přelepili páskou a odvezli jej na místo, které označil za „tajné vězení“. Následujících devět dní neměl podle velitele RDK Denise Kapustina přímý kontakt s okolním světem.

RDK jeho zmizení zveřejnil až 1. září. Kapustin později vysvětlil, že velení nejprve čekalo, zda se ukáže, že šlo o zákonné zadržení, a snažilo se získat informace prostřednictvím úřadů. Podle něj se obraceli na SBU, ministerstvo vnitra i ombudsmany, jasné vysvětlení však nedostali.

Kaplunov tvrdí, že první dva dny probíhaly intenzivní výslechy. Podle jeho slov mu vyhrožovali, že může „navždy zmizet“, a padnout měla také zmínka o „kopání jámy“. Právě pod tímto tlakem podle svých slov přijal verzi, že měl kontakt s FSB.

V tomto bodě je však důležitý rozpor. Kaplunovovy vlastní veřejné výpovědi se v otázce fyzického násilí částečně rozcházejí.

V rozhovoru pro Radio NV Kaplunov výslovně uvedl, že kromě samotného únosu proti němu nebylo použito fyzické násilí. Popsal psychický nátlak a výhrůžky.

V pozdějším videoprohlášení RDK už ale hovořil o „fyzickém a psychologickém nátlaku“.

Jeho advokát Taras Borovskyj formuloval obvinění ještě závažněji. Zveřejněné přiznání označil za výpověď získanou v zajetí „pod nátlakem, mučením a výhrůžkami zabitím“.

Služba bezpečnosti Ukrajiny ve svém oficiálním prohlášení z 3. září uvedla, že během kontrarozvědné operace odhalila kontakty zástupce velitele RDK působícího v rámci HUR s ruskými bezpečnostními službami. Podle SBU měl tento muž připravovat atentát na jednoho z představitelů „ruského opozičního hnutí“, který měl přijet na Ukrajinu v době oslav Dne nezávislosti. Z materiálů SBU dále vyplývá, že měl za finanční odměnu dostat zadání k likvidaci dalších příslušníků ukrajinských obranných sil.

SBU tvrdí, že v Kaplunovově telefonu zdokumentovala komunikaci s představitelem FSB. Podle služby Kaplunov kontakty s FSB přiznal a poskytl jí informace.

Důležitá je zde terminologická nuance: oficiální písemné stanovisko SBU hovoří o přiznání kontaktů s FSB. Ve zveřejněném videu Kaplunov mluví způsobem, který média interpretovala jako přiznání, že jej FSB naverbovala. Okolnosti vzniku tohoto videa však Kaplunov i jeho advokát zásadně zpochybňují.

Další podstatný rozpor se týká procesního postupu.

SBU sama uvedla, že vzhledem k tomu, že muž kontakty s FSB přiznal a spolupracoval, nebylo vůči němu použito preventivní opatření. Kaplunov přitom tvrdí, že od 23. srpna devět dní nedobrovolně pobýval na utajeném místě bez kontaktu s okolím. Veřejně dostupná vyjádření zatím nevysvětlují, na jakém právním základě byl po tuto dobu omezen na svobodě.

Dne 3. září však Suspilne s odvoláním na zdroje v orgánech činných v trestním řízení uvedlo, že jím měl být Achmed Zakajev, předseda vlády Čečenské republiky Ičkerie v exilu. Zakajev se v době ukrajinského Dne nezávislosti skutečně nacházel v Kyjevě.

Jeho přítomnost nezávisle potvrzuje novinářka Iryna Romalijska. Podle jejího svědectví ji Zakajevovi zástupci kontaktovali 23. srpna a nabídli jí rozhovor na následující den, tedy 24. srpna v Kyjevě. Romalijska se tehdy nacházela v Charkově a následně odjížděla do Polska, takže k rozhovoru nedošlo.

Toto svědectví potvrzuje Zakajevovu přítomnost v Kyjevě a plánovaný rozhovor. Nedokazuje ani nevyvrací, že atentát byl skutečně připravován, ani to, zda se na jeho přípravě podílel Kaplunov.

Romalijska sama zdůraznila, že z veřejně dostupných informací nedokáže určit, která z možností je pravdivá: zda Kaplunov skutečně pracoval pro FSB, zda jeho komunikace s ruskou stranou probíhala pod kontrolou HUR, nebo zda byla celá konstrukce kolem atentátu vytvořena jinak.

Ani sám Zakajev o údajném plánu na svou vraždu během návštěvy Kyjeva podle svých slov nevěděl. Uvedl, že se o něm dozvěděl až ze zpráv. Kaplunova osobně nezná, připustil pouze možnost, že se s ním někdy mohl nacházet na stejné veřejné akci.

Zakajev zároveň popsal neobvyklé změny své ochrany během srpnové návštěvy Ukrajiny. Podle jeho výpovědi pobýval v zemi od 20. do 30. srpna. Tvrdí, že při cestách z Británie funguje systém postupného předávání odpovědnosti za jeho bezpečnost mezi jednotlivými státy. Při cestě přes Polsko jej přebírá polská strana a na ukrajinské hranici následně ukrajinské bezpečnostní složky. Na Ukrajině mu ochranu podle jeho slov zajišťuje převážně HUR.

Během poslední návštěvy se však podle Zakajeva režim několikrát změnil: ochranu mu nejprve odebírali s vysvětlením, že není potřeba, a později ji znovu posilovali. Důvod změn mu podle jeho slov nikdo nevysvětlil. Jeho tvrzení o střídavém rušení a posilování ochrany zaznamenala také ukrajinská média.

Ze změn v ochraně samotných ovšem nelze dovozovat účast HUR, SBU ani jednotlivých členů ochranky na přípravě atentátu. Bez znalosti interních bezpečnostních rozhodnutí, jejich časové osy a důvodů by šlo pouze o spekulaci.

Pod Hlavním ředitelstvím rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny působí různé vojenské a speciální jednotky, včetně útvarů tvořených zahraničními dobrovolníky. Stejně jako v řadách Ruského dobrovolnického sboru bojují proti Rusku ruští občané, v jiných jednotkách působí například Čečenci bojující na straně Ukrajiny.

Ruský dobrovolnický sbor je součástí speciální jednotky Timur HUR, jak ukrajinská vojenská rozvědka opakovaně uvádí ve svých veřejných sděleních. RDK tvoří ruští občané bojující na straně Ukrajiny a vedle vojenské činnosti má také vlastní politickou identitu. Právě jeden z jeho velitelů, Stepan Kaplunov, se v srpnu 2026 ocitl v centru případu, který následně vyústil v otevřený konflikt mezi příslušníky SBU a HUR.

Napětí mezi ukrajinskými bezpečnostními složkami ostatně není zcela ojedinělým jevem, byť ozbrojený střet přímo v ulicích Kyjeva představoval bezprecedentní eskalaci. Služba bezpečnosti Ukrajiny i vojenská rozvědka disponují vlastními ozbrojenými složkami.

Vedle Ruského dobrovolnického sboru je další takovou zahraniční jednotkou Šamanbat, v jehož řadách podle HUR působí také stoupenci svobodné Čečenské republiky Ičkerie. Jednotka se účastní průzkumných, diverzních a útočných operací a ukrajinská vojenská rozvědka o její činnosti opakovaně informuje.

Samotná skutečnost, že RDK i Šamanbat působí pod strukturami HUR, je však nijak přímo nespojuje s případem Stepana Kaplunova. Čečenská stopa této kauzy vede jinudy, k osobě údajného cíle atentátu Achmeda Zakajeva.

Sedmašedesátiletý Achmed Zakajev patří k nejdéle působícím představitelům čečenského hnutí za nezávislost.

Narodil se v roce 1959 v Kazašské SSR v rodině Čečenců deportovaných během Stalinovy operace Čočka. Vystudoval herectví, působil v grozněnském divadle a v roce 1994 se stal ministrem kultury Čečenské republiky Ičkerie.

Během první rusko-čečenské války bojoval proti ruské armádě, později velel západní skupině čečenských sil a účastnil se mírových jednání s Moskvou. Po odchodu do exilu získal politický azyl ve Velké Británii. Od roku 2007 stojí v čele exilové vlády Čečenské republiky Ičkerie.

Označení Zakajeva za „ruského opozičního představitele“ je proto politicky nepřesné. Zakajev nevystupuje jako představitel ruského politického hnutí usilujícího o změnu vlády Ruské federace. Reprezentuje proud, jehož cílem je obnovení nezávislé Čečenské republiky Ičkerie a ukončení ruské kontroly nad Čečenskem.

Pro čečenské publikum je tento rozdíl zásadní.

Právě u role Stepana Kaplunova se verze jednotlivých stran rozcházejí nejvýrazněji.

SBU jej spojuje s kontakty na ruské služby a s přípravou vražd, kterou podle svého tvrzení včas zmařila. Kaplunov se naopak představuje jako oběť nezákonného únosu a nátlaku.

Okolnosti jeho zmizení nyní prověřuje Státní úřad pro vyšetřování (DBR). Podle Denise Kapustina Kaplunov po propuštění s vyšetřovateli spolupracuje a účastní se procesních úkonů souvisejících se svým údajným únosem.

V této fázi proto není korektní označovat jej jednoduše za pachatele nebo za člověka, jehož účast na přípravě atentátu byla prokázána. Stejně tak nelze za prokázanou považovat jeho verzi, že byl unesen a donucen k falešnému přiznání.

Veřejně dostupné informace tak zatím nabízejí dvě navzájem neslučitelné verze a pouze fragmenty důkazů, jejichž úplnost a kontext nejsou známy.

Velitel Ruského dobrovolnického sboru Denis Kapustin pravost zveřejněné komunikace svého zástupce kategoricky nezpochybnil. Připustil, že snímky konverzace zveřejněné SBU mohou skutečně pocházet z Kaplunovova telefonu.

Odmítá však výklad, který této komunikaci přisuzuje SBU.

Podle Kapustina mohlo jít o začátek klasické zpravodajské „radiohry“, tedy kontrolované komunikace, při níž se protivník domnívá, že jedná s potenciálním spolupracovníkem, zatímco kontakt ve skutečnosti probíhá pod dohledem druhé zpravodajské služby.

Kapustin tvrdí, že podle jeho informací byli o Kaplunovových kontaktech informováni příslušní operativci HUR a komunikace probíhala pod jejich dohledem. Nedokázal však říci, zda o ní věděla také SBU.

Právě to je pro posouzení této verze zásadní. Pokud šlo o řízenou operaci HUR, měla by existovat příslušná dokumentace, rozkazy nebo alespoň svědectví odpovědných důstojníků. Pokud nic takového neexistuje, verze o „radiohře“ výrazně slábne.

Kapustin zároveň upozornil, že v úryvcích komunikace zveřejněných SBU se Zakajevovo jméno neobjevuje. Jeho totožnost jako údajného cíle atentátu zveřejnilo až Suspilne s odvoláním na zdroje v ukrajinských orgánech činných v trestním řízení.

To samo o sobě nevylučuje, že Zakajev mohl být cílem. SBU nemusela zveřejnit celý vyšetřovací materiál. Veřejně prezentované podklady však zatím samy o sobě nedokládají přímé spojení mezi Kaplunovovou komunikací a konkrétně Achmedem Zakajevem.

Sporný zůstává také průběh samotné střelby.

Podle SBU při prohlídce jedné z adres skupina ozbrojených osob napadla její vyšetřovací tým, zablokovala mu cestu automobily a bránila provedení úkonů. K ukončení odporu bylo následně povoláno Centrum speciálních operací „Alfa“ SBU, jehož příslušníci použili zbraně. SBU později označila vzniklou situaci za „absolutně nepřijatelnou“ a uvedla, že k ní nemělo dojít.

Kapustin popisuje průběh incidentu jinak. Tvrdí, že příslušníci HUR během hlavního střetu nestříleli a velitel speciální jednotky Timur jim výslovně nařídil palbu nezahajovat.

Vyšetřovací verze však zahrnuje také podezření, že příslušník HUR Serhij Ivanov vystřelil již 1. září ve 23:16. Kapustin tuto možnost zpochybňuje.

Z dosud zveřejněných informací proto nelze jednoznačně určit, kdo a za jakých okolností zahájil střelbu. Přesnější je zatím mluvit o střelbě při střetu SBU a HUR, nikoli kategoricky o oboustranné přestřelce.

Dne 4. září se případem zabýval Pečerský obvodní soud v Kyjevě.

Příslušník HUR Serhij Ivanov čelí podezření z napadení příslušníka orgánu činného v trestním řízení. Soud jej propustil na svobodu a uložil mu povinnost mimo jiné nekontaktovat svědky a odevzdat cestovní doklady.

Příslušník SBU Nazar Verchola je podezřelý z překročení pravomocí. Soud jej ponechal na svobodě na osobní záruku vedoucího odboru kontrarozvědky SBU, přestože žalobci požadovali vazbu s možností kauce ve výši jednoho milionu hřiven.

Ani jedno z těchto rozhodnutí není rozsudkem a samo o sobě nevypovídá o vině či nevině obou mužů.

K případu se vyjádřil také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ozbrojený konflikt mezi službami označil za nepřijatelný a oznámil personální důsledky v obou strukturách. Zároveň zdůraznil, že vyšetřování musí objasnit celý sled událostí od samotného počátku případu.

Kauza stále obsahuje několik zásadních nejasností.

Veřejně není doloženo, zda Kaplunov skutečně připravoval vraždu Achmeda Zakajeva ani zda jeho komunikace s ruskou stranou byla samostatným kontaktem, nebo součástí kontrolované operace HUR. Nevysvětlen zůstává také právní režim, v němž byl od 23. srpna devět dní držen bez kontaktu s okolím.

Rozpor přetrvává i v Kaplunovových vlastních výpovědích o použití fyzického násilí. Ve zveřejněných materiálech navíc zatím nebyl předložen důkaz, který by jeho komunikaci přímo spojoval se Zakajevem.

Definitivně objasněn není ani průběh ozbrojeného střetu mezi SBU a HUR, včetně toho, kdo a za jakých okolností vystřelil jako první.

Některé skutečnosti jsou naopak potvrzené. Achmed Zakajev se v době ukrajinského Dne nezávislosti skutečně nacházel v Kyjevě. SBU oznámila, že vyšetřovala přípravu vraždy ruského opozičního představitele, který měl v této době přicestovat na Ukrajinu, a zdroje Suspilne následně označily za zamýšlený cíl právě Zakajeva.

Sám Zakajev tuto vyšetřovací verzi nepotvrdil. Popsal pouze okolnosti, které během svého pobytu mohl pozorovat osobně.

Zda se skutečně podařilo zmařit atentát připravovaný FSB, nebo zda případ vznikl z konfliktu dvou ukrajinských bezpečnostních struktur kolem zpravodajské operace, zatím z veřejně dostupných informací rozhodnout nelze. Právě tuto otázku má nyní objasnit vyšetřování.