Článek
Roční období
Vesna pochází z praslovanského *vesna (jaro) a ze staršího indoevropského *ṷesṛ (jaro), genitiv *ṷesn(e)s. Jaro je z indoevropského *ịēro- a *ịōro- (rok, teplé roční období). Léto z praslovanského *lěto a to z indoevropského *leh1to- (teplé období). Jeseň je z praslovanského *esenь a *osenь a to z indoevropského *h1os-en-. Původ slova zima je v praslovanském *zima a souvisí se starším indoevropským *ģhéị-ōm, genitiv *ģhi-m-és s významem zima, sníh. Podzimie (podzim) a podletie (jaro) jsou staročeské ekvivalenty k uvedeným názvům.
Leden
České slovo ze 14. století „leden“ má základ v praslovanském *ledъ s významem jednoduše „led“ a to i u Baltů a vypovídá o počasí, které panuje v tomto měsíci. Naproti tomu Poláci zvolili pro název tohoto měsíce, kterému většinou říkají ve světě „január“, nové jméno „styčeń“ („setkání se“ – starého a nového roku) od praslovanských slov *tykati (dotýkati se) a *tъknǫti (tknouti), které pocházejí z indoevropského *teuk- (tloucti, vrážeti). Původní staropolský název pro „leden“ byl však též ledzień. Východoslovanská verze měsíce ledna je sičenь a notuje si s jihoslovanským siječanj – to jest z praslovanského *sěkti („sekati, káceti, rubati (dříví)“). Leden se litevsky řekne sausis, což znamená něco jako praslovanské „suȟъ“ (suchý) a je z indoevropského kořene *h2sauso-tv. A co říká pranostika? Je-li mnoho sněhu v lednu, bude mnoho hřibů v srpnu.
Únor
Jméno měsíce únor se vyskytuje jen v češtině od 14. století, souvisí s praslovanským *nerti (nořiti se, unikati) pocházející z indoevropského kořene *nerH- (ponořiti se), snad s významem „táti“. Polský název pro druhý měsíc „január“ je luty a pochází z názvu třeskutých mrazů (porovnej ukrajinské ljutij/lutyj, běloruské ljuty/luty). Dříve byl v Polsku používán též název pro leden (siečeń).
Březen
Měsíc březen se honosí jarní rovnodenností kolem data 21. 3., kdy začíná vesna. České jméno „březen“ a ukrajinské berezenь je odvozeno od měsíce „rašení bříz“. Původní staroslovanský „brězьnъ“ však označoval měsíc čtvrtý. Jméno pochází z praslovanského *berza (bříza) a vychází z indoevropských *bhérh1ģ-o-/*bhṛh1ģ-ó- s významem „svítící strom“ pocházející z indoevropského *bhreh1ģ- svítiti, lesknouti se (motivací jest typická barva kůry břízy). Mezinárodní označení třetího měsíce „mart/mars“ pocházejí z latinského názvu — martius, to jest měsíc Marsu – odtud i vlastní jména Marek a Martin(/a). Bělorusky se třetí měsíc řekne sakavik — od šťávy z bříz, chorvatsky ožujak s týmž významem, viz též staropolský název pro měsíc čtvrtý – łžykviat. Kašubsky (severopolská oblast) se řekne březen „strëmiannik“. K březnu se vtahuje mnoho pranostik. O svatém Tomáši (7. března) sníh bředne na kaši. Na svatého Jáchyma (20. března) skončila se už zima. O svatém Kvirinu (30. března) už je teplo i ve stínu. Rajče seté na svatého Josefa, nachystá se včas do léta.
Duben
Název měsíce dubna je odvozen od slova dub, je to vlastně „měsíc, kdy raší duby“. Slova pocházejí z praslovanského *dǫbъ(dub) mající základ v indoevropském *dheu-bh- (tmavý), *dheu-b- (hluboký) či *dhem-bh (bíti, práti). Dub je totiž symbol vyššího slovanského boha hromu Peruna. Pro mezinárodní slovo apríl – čtvrtý měsíc v roce, je v polštině jméno kviecień a ukrajinsky kvitenь, viz pátý měsíc v češtině květen, což člověka zmátne. Kdysi se v polštině užíval i název łžykviat (či łudzikviat) a březień – od břízy. Duben má velice proměnlivé „aprílové“ počasí, pranostiky praví, že: Duben má sedmero počasí, ale žádné neschází. Sníh dubnový hnojí, březnový tráví. V dubnu hrom, nebojí se mrazu strom. Na svatého Jiří, když prší, nejsou na stromech žádné vlky. (- to jest vertikální výhony na kmeni a kosterních větvích). Mokrý duben slibuje dobrou sklizeň. Na svatého Marka, zasej oharka (to se týká však okurek v jižnějších oblastech, v těch severnějších a výše položených vyséváme též, ale do kelímků).
Květen
Pro mezinárodní pátý měsíc máj mají Češi jméno květen. Květen pochází ze jména kvésti z praslovanského * kvisti a spojuje se s *svьtěti (svítiti) a *světъ (svět) východiskem bylo indoevropské *ḱṷeịt-. Kde došlo k posunu významu ze zářiti na kvésti. Staropolský název máje byl travień. Marec a máj jako jediné vycházejí v polštině z latinského pojmenování a ne ze slovanského základu. Pro měsíc april mají název v Polsku kviecień a na Ukrajině kvitenь, což může člověka mást, jedná se ale o duben, nikoliv o květen.
Červen
Jména pro 6. a 7. měsíc (mezinárodně jún a júl) červen a červenec jsou evidentně odvozena od červený, asi proto, že se všechno v tuto dobu červená. Název červený je pak z praslovanského *čьrvjenъ(červený) z praslovanského *čьrviti (barviti červcem na rudo) z praslovanského*čьrvь a ještě staršího slova *čьrmь tedy červ, to vše z praindoevropského slova *ṷṛmi- (červ). Rudý pak z praslovanského *rudъ, které má původ v praindoevropském slově *h1-reudh- (rudý). Polsky červen se řekne červiec (czerwiec), ukrajinsky čěrvěnь (червень), bělorusky červěnь (чэрвень).
Červenec
Červenec se řekne kašubsky: lëpinc, bělorusky: lipěnь/lipień, litevsky: líepa, lotyšsky liépa, chorvatsky: srpanj, ukrajinsky: lipěnь/lypeń, vilamovsky: lipiec, (dříve rovněž lipień) – název pochází od květů lip v tomto období, lípy kvetou v období červen - červenec (porovnej chorvatsky lipanj (červen)). Od všeslovanského lipa (lípa) – praslovansky: *lipa, patrně z indoevropského * leip- (lepiti), patrně podle lepkavých květů či/a lepkavého lýka, které se využívalo při výrobě mošen, toreb, obuvi apod. Před změnou některých názvů měsíců podle božstev a vládců se jmenoval Quintilis (kvintil – to jest „pátý měsíc“ – srovnej: septembr (7. měsíc), oktombr (8. měsíc), novembr (9. měsíc), decembr (10. měsíc).
Srpen
Srpen je osmý měsíc, polsky se řekne sierpień (též stojąčka či stojačka), ukrajinsky sěrpenь/serpeń, chorvatsky srpanj (či lipiec). Vše z praslovanského * sьrpъ (ořezávati) původem z praindoevropského *serp- (ořezávati). Vše jasně odkazující na sklizně v tomto měsíci. Mezinárodní název je z latiny - August podle císaře Okaviana Augusta (dříve byl tento měsíc 6. v kalendáři) nazýval se Sextilis (sextil).
Září
Září je odvozeno od staročeského zářij/zářuj – ze spojení *za řujě (za říje). Polsky se řekne vřesień – devátý měsíc v roku, název pochází od vřesů, které v tomto měsíci kvetou (vřes je z praslovanského *versъ z praslovanského přejatého mimoindoevropského kořene *ṷerk-. Ukrajinsky věrěsěnь/vereseń, bělorusky: věrasěnь/vierasień). V polštině byl dříve používán rovněž název pajęčnik od pavučinek babího léta, z praslovanského *paǫnkъ z indoevropské předpony *pa- a indoevropského kořene *h2enk- (ohýbati) z anka (smyčka, oko, osidlo, případně trn, háček). To jest zakřivené dlouhé nohy pavouka, kdo chytá do osidel anebo úhel, žijící v koutě. Též staročesky koutník je pavouk. Chorvatsky: rujan (to jest matoucí, s českýmměsícem říjen, avšak stejného významu), litevsky: rugsėjis. Mezinárodní název je z latiny septembr (to jest sedmý měsíc).
Říjen
Říjen pochází ze slova říjeti od říje (páření zvěře provázené charakteristickými zvuky) od staročeského řúti (řváti) a to od praslovanského *r´úti a to vše od indoevropského *h3reuH- (řváti, křičeti). Pro mezinárodní jméno desátého měsíce októbr, zvolili Poláci jméno październik (též staropolsky paździeřeń, paździeřec, pościernik), který má původ v pazdeří (to, co zbude při tření lnu), pocházející z praslovanského *pazderьje z *pazderъa to je z *paz- (po-, pod-) a * derti (dráti, dříti), původu indoevropského *der- (téhož významu).
Listopad
Pro mezinárodní jméno jedenáctého měsíce novembr zvolili Češi listopad, má zcela jasný význam „padá listí“ a to se promítlo i v řadě slovanských jazyků, polsky listopad, ukrajinsky listopad, bělorusky listapad, srovnej chorvatsky listopad pro desátý měsíc (říjen). List je z praslovanského *listъ a to z indoevropského *leid-sk-to, * leid- (pustiti). A „padati“ z praslovanského *padati a to z indoevropského *ped- (pěší, padati) a *pad- (padati).
Prosinec
Český název měsíce prosinec, má základ v praslovanském *prosinьcь (problesknutí), to jest, slunce probleskuje mezi mraky a toto slovo vychází od praindoevropského základu *sinǫti, *sijati (svítiti, zářiti, blýskati se). Polský název pro dvanáctý měsíc v mezinárodním kalendáři „decembr“ je grudzień, od praslovanského *grudьnъ, z praindoevropského *gruda (“hrouda, hrudka, hromada, hromádka, popř. kupa, kupka, boule, bulka”) + koncovka *-ьnъ.
