Článek
V roce 1917 zuřila již třetím rokem Velká válka. Kanada jako součást Britského impéria sice nebyla zasažena přímo na svém území, ale posílala za oceán materiál i živou sílu. Jedním z nevyhnutelných důsledků byl nedostatek spotřebního zboží a samozřejmě paliv. V té době docházelo k prudkému rozvoji automobilismu, především zásluhou Henryho Forda a jeho modelu T. Nicméně s výrobci automobilů a dalších motorových vozidel se roztrhl pytel.
Palivová krize
Během této palivové krize se zkoušely různé náhrady benzínu, od petroleje, přes líh, po svítiplyn nebo dřevoplyn. Doktor Robert Douglas MacLaurin, vedoucí katedry chemie na University of Saskatchewan ve městě Saskatoon, si všiml hromad slámy, které zůstávaly po vymlácení obilí a kterou farmáři po sklizni často bezúčelně pálili. Uvědomil si, že anerobním rozkladem organické hmoty vzniká bioplyn, tvořený převážně metanem a oxidem uhličitým. Nebyl jediný. Patent na výrobu bioplynu ze slámy podal jistý George Harrison, technik z města Moose Jaw.
Automobil na bioplyn ze slámy
Metan, kterého bioplyn obsahuje 50 - 70 % má energetickou hustotu zhruba 50 MJ/kg, (14 kWh/kg), což je více než u benzínu, jenž má jen 42 MJ/kg (12,9 kWh/kg). Napadlo ho, že by mohl odpad zpracovat a využít k pohonu automobilů, místo nedostatkového benzínu, který ve velkém polykala fronta v Evropě. Navíc se dal digestát (zbytek po kvašení) využít jako hnojivo.
Na půdě univerzity vybudoval malý fermentor (bioplynovou stanici). Automobil typu McLaughlin Car Model D45 Tourer zapůjčil místní prodejce, který byl nedostatkem benzínu postižen nejen jako motorista, ale i jako podnikatel. Bez paliva mu vázly obchody, takže jakákoli náhražka mohla znamenat oživení zájmu zákazníků. S úpravami automobilu pomohl A. R. Greig z fakulty strojního inženýrství.
Automobil byl vybaven lehkým kovovým rámem, v kterém byl nad hlavami cestujících upevněn měkký plynový vak, s objemem 8,5 m3, připomínající malou vzducholoď. V přední části byla umístěna hadice, kterou se bioplyn přiváděl k motoru. Automobil měl zachovanou původní palivovou soustavu, takže z hlediska provozu se podobal dnešním automobilům se soupravami na LPG. Řidič mohl přepínat mezi provozem na benzín a na bioplyn.
Automobil na bioplyn při zkušební jízdě
Automobil byl poprvé představen při slavnostní zkušební jízdě z univerzitního kampusu do centra Saskatoonu v srpnu 1918. Na plynový pohon urazil celkem asi 25 km.
Rychlé vystřízlivění
Postup výroby bioplynu ze slámy se zpočátku jevil jako velmi nadějné řešení. Brzy však výzkumníci z univerzity zjistili, že množství vyprodukovaného paliva je příliš malé a dojezd vozidel poháněných slámovým bioplynem je mnohem nižší, než u jiných paliv, kvůli tomu, že energetickou hustotu bioplynu snižoval obsah dalších plynů.
Z hlediska běžného provozu měl plynový vak velký aerodynamický odpor a zhoršoval výkony automobilu, beztak degradované nižší energetickou hustotou biopaliva. Automobil s výše posunutým těžištěm a objemným plynovým vakem, byl mimo město citlivý na boční poryvy větru. Také možnost exploze bioplynu nad hlavami cestujících nebudila přílišnou důvěru. Kromě toho byli doktor MacLaurin a další tři členové fakulty propuštěni kvůli sporu s rektorem Walterem Murrayem, ohledně financování výzkumu.
Celý projekt byl po realistickém zhodnocení o rok později opuštěn, kvůli nerentabilitě a potenciálním rizikům v běžném provozu. V té době nebyly dostatečně účinné technologie, ale ani dotace udržující při životě ekonomické nesmysly. Navíc světová válka skončila a nedostatek paliva pominul.
Replika automobilu na bioplyn v muzeu
V roce 2012 postavilo Western Development Museum repliku výše uvedeného automobilu, kterou představilo veřejnosti a provádělo s ní ukázkové jízdy po Saskatoonu. Replika však není poháněná bioplynem, ale elektromotorem z golfového vozíku a slouží hlavně jako „poutač“ a atraktivní exponát, přitahující pozornost návštěvníků muzea.
Pokud se vám článek líbil, využijte možnost sledovat autora, aby vám neunikly žádné novinky.
Abyste nemuseli hledat další díly, připravili jsme pro Vás:
Zdroje:
Experimental Production of Straw Gas, Bureau of Chemistry of the United States Department of Agriculture
University of Saskatchewan, Innovation and experimentation: Straw gas car
Saskatchewan Western Development Museum 2012-2013 Annual Report
